Soudě
dle dobových zpráv, v létě 1882 sužovaly okolí Klatov velké
požáry. První oheň v okolí zaškodil už během svatojánské
noci (24. června) v obci Plichtice. Postiženi byli dva domkáři –
Václav Šipl (v čp. 4) a sousední dům a stodola Matěje Šipla.
Oběma hospodářům shořely stodoly a poškozena byla i samotná
stavení, přičemž celková škoda činila 3000 zlatých. Pojištěn
bylo pouze Václav Š. na částku 850 zlatých. Větší škodu ale
utrpěl nepojištěný soused Matěj Š., který kromě poškození
objektů ztratil v ohni 16 ovcí a 4 husy.
O měsíc později - v noci na 21. července řádil červený
kohout v nedalekých Janovicích nad Úhlavou. Podle pozdějšího
vyšetřování začal oheň ve stodole pana Lorence Kiliána a
postupně se rozšířil na 14 obytných budov, 10 stodol a zasáhl
dokonce i janovickou synagogu. Celková škoda činila 70.000
zlatých, což při velmi hrubém přepočtu na současné ceny
činilo nějakých 15-20 milionů korun. K likvidaci požáru byli
přivoláni kromě „domácích“ i hasiči ze Strážova,
Pocinovic i Klatov. V Janovicích se tehdy spekulovalo, že se
jednalo o dílo žháře.
Zdaleka nejhorší požár toho léta však udeřil v městečku
Plánice. V neděli 16. července 1882 začalo hořet ve chlévě u
řezníka Jana Lažanského v čísle popisném 25. I tady byl zřejmě
požár založen úmyslně. Následky byly ale ještě o dost horší
než v Janovicích. Oheň se rozšířil velice rychle, k čemuž
přispěl silný jihozápadní vítr, který té noci foukal. O
rozsahu požáru svědčí líčení z Šumavanu: Jak veliký byl
požár, o tom alespoň poněkud učiniti si představu
možno, povíme-li, že jiskrami, které odtud zalétaly až
do vesnice Zborov, tři čtvrtě hodiny odsud vzdálené, zapáleny
doškové střechy na třech staveních, avšak nový oheň na štěstí
byl záhy zpozorován a hned v zárodku udušen.“
Požár
samozřejmě způsobil, že rázem bylo celé městečko na nohou.
Zdejší obyvatelé měli ještě v paměti velký oheň, který
řádil o sedmnáct let dříve, který zničil téměř celou část
obec zvanou Nová Plánice. S požárem bojovali pláničtí hasiči
se svými dvěma stříkačkami, zdejší však očekávali pomoc od
hasičského sboru z Klatov, ta ale nakonec nepřišla. Ještě
smutnější ale bylo, že k ohni nepřispěchal ani žádný sbor z
okolních obcí (s výjimkou Štipoklas), pláničtí se tedy museli
spolehnout sami na sebe a na modlitby směřované k matce Boží
Nicovské. Nakonec se podařilo plameny dostat pod kontrolu až
okolo páté hodiny ranní. Bilance byla skutečně hrozná –
zničeno bylo celkem 31 obytných domů a celá řada hospodářských
budov. Největší škody utrpěl majitel zdejšího panství hrabě
Wallis, kterému shořela hospodářská budova s nářadím a
zásobami píce, velmi byly poškozeny i budovy panského pivovaru
(zejména sladovna). Kromě hraběte utrpěli největší škody
hostinský a hospodář Pavel Toman (čp. 2), poštmistr a hospodář
Leopold Hanzlík nebo majitel domu Albert Lažanský (čp. 22).
Poškozených bylo ale mnohem víc, celková škoda se vyšplhala na
téměř 160000 zlatých, přičemž zničený majetek byl pojištěn
na necelou třetinu. Za snad jediné pozitivum celé katastrofy lze
vnímat fakt, že nikdo nepřišel o život. Reportáž však zmiňuje
velké množství domácího zvířectva, které živel usmrtil: 3
telata, 18 ovcí, 8 vepřů, 2 kozy, 62 hus, 94 kuřat, 766 slepic, 5
krocanů, 20 párů holubů a 16 včelstev (úlů). Podobně jako
dnes i před 140 lety následovala po podobné katastrofě výzva k
pomoci postiženým. I proto zpráva o požáru končila následující
výzvou: „Pomoc jest velmi nutna. Kdo můžeš, pomoz
ihned, neboť kdo rychle dává, dvakrát dává. Příspěvky buďtež
zasýlány buď c.k. okresnímu hejtmanství nebo městské radě
plánické.„
Na
ilustračním snímku historická parní stříkačka SDH Klatovy vyrobena v roce 1881. Foto: Mojmír Nebel
|
Žádné komentáře:
Okomentovat