Tragédie na Zaječím vrchu

Každá doba bohužel přináší dramata i lidské tragédie. I v historii našeho města se jich odehrála celá řada. Dnes bych rád připomněl jeden smutný příběh mladých milenců, který se udál v Klatovech koncem roku 1895. 

Co se tehdy vlastně stalo? Vraťme se o století a čtvrt zpět – na začátek listopadu roku 1895. 
Obsáhlá reportáž o celém případu uveřejněná v časopise Šumavan 9. listopadu začínala těmito řádkami: „Již dávno nebylo obecenstvo našeho královského města Klatov pobouřeno zvěstí tak vzrušující, jaká rychlostí blesku šířila se ve čtvrtek 7 t.m. kolem třetí odpoledne.“
Kolem třetí hodiny odpolední totiž přiběhl na radnici, kde (stejně jako dnes) sídlili klatovští strážníci, jakýsi mladík s vytřeštěnýma očima, který sdělil přítomným, že na Zaječím vrchu leží v lese dvě mrtvoly – muž a žena. Muž podle mladého pastevce vypadal jako „oficír“. Tahle zvěst samozřejmě zdejší strážníky nenechala klidnými. Šumavan pokračuje v líčení následujícími řádky: „Po tomto sdělení odebrali se ihned strážníci s pastevcem k místu naznačenému, kde hrozné divadlo zjevilo se zrakům jejich. Celé okolí působilo zvláštním dojmem tísnivým i na diváka otrlejšího.“  

Na Zaječím vrchu byl tehdy malý lom na kámen, který vlastnil klatovský podnikatel Ing. Eduard Menčík. Nakonec – jeho pozůstatky jsou pod bujnou vegetací patrné i dnes.  Pod lomem byl složen nalámaný kámen a vedle něj se nacházela asi metr hluboká díra, která připomínala hrob. V jámě bylo nastláno pejří (uschlá vegetace) a na něm ležely dvě mrtvoly. Ležel zde muž v uniformě s rozhalenou košilí a průstřelem na prsou. Hlavu měl zvrácenou dozadu a pootevřená ústa. Vedle něj ležela neznámá blonďatá dívka oblečená ve tmavomodrých vlněných šatech. Pravou ruku měla položenou na prsou, levou ruku v elegantní hnědé rukavici pak u hlavy. Souměrná, mladistvá tvář vyzařovala chladný klid…
Informace o neštěstí se brzo rozkřikla po celém městě, což vedlo k tomu, že na Zaječák začaly proudit doslova davy zvědavců. V zoraných polích se záhy vytvořila široká pěšina. Mezi „čumily“ zřejmě převládaly ženy, což Šumavan popsal následovně: „Konstatovati jest, že hlavně ženské pohlaví, jemuž, jak známo, sluší přívlastek „slabšího“ nebo také „něžného“, zastoupeno bylo převalným počtem svých příslušnic všech stavů.“ Po čtvrté hodině se na místo tragédie začaly valit i davy školáků.  Hordy zvědavců samozřejmě ztěžovaly práci strážníků. Dnes by se to asi stát nemohlo  - nemám tedy na mysli zvědavost -  ta je věčná, ale v současné době by asi policie celé místo zapáskovala a nepustila sem nikoho vyjma kriminalistů samotných. Je ovšem fakt že na Zaječáku v onom listopadovém odpoledni nebylo vlastně moc co vyšetřovat.

V první řadě bylo třeba zjistit, resp. ztotožnit obě mrtvá těla. Už v 16.30 se na místo dostavila soudní komise pod vedením nadporučíka četnictva Antonína Průchy a také dva zdejší lékaři. Ukázalo se, že zastřeleným je četnický závodčí (hodnost odpovídající rotnému) Karel Časta, rozený v prosinci 1869 v Klatovech. Byl synem zdejšího zedníka Václava Č., vyučil se nejprve ševcem, poté byl odveden k dragounskému pluku do Brandýsa nad Labem. V uniformě se mu zalíbilo, a tak po vojně zamířil do služby k četnictvu na Smíchov (tehdy samostatné město u Prahy). Zde sloužil dva roky až do středy 6. listopadu, kdy nepřišel bez omluvy do služby. Nadřízení jej tedy začali stíhat jako zběha. V dívce pak byla poznána Častova milenka, čtyřiadvacetiletá Anna Cicvárková dcera zámožného hajného z Dobřichovic. Vyšetřování ukázalo, že mladý pár dorazil do Klatov pozdě večer ve středu 6. listopadu. Časta pak zavedl přítelkyni do domu rodičů, aby ji představil. V bytě oba přespali a ráno doma ohlásili, že se vrací zpět do Prahy, protože Časta měl mít ještě téhož dne službu. Ráno milence doprovodila na nádraží Častova sestra, údajně snad nastoupili do vlaku ve směru do Prahy. Tam ale zcela jistě nedojeli, zřejmě vystoupili záhy z vlaku a vydali se na Zaječí vrch.  Zhruba v poledne pak se pak místo stalo dějištěm tragédie – Karel  nejprve vypálil ze svého šestiranného revolveru na Annu. Poté její tělo „naaranžoval“ do improvizovaného hrobu, lehl si vedle ní, pod hlavu si složil plášť a dobře mířenou ranou do srdce ukončil svůj život.   

 

Po ohledání místa nálezu byla obě těla mladých milenců převezena do umrlčí komory klatovského hřbitova. Následující den proběhla pitva, kterou vedl c.k. okresní lékař MUDr. Adolf Kába za asistence svých kolegů MUDr. Salzmanna a vojenského lékaře MUDr. Steinera. Ještě před začátkem pitvy dorazil do márnice otec zesnulé dívky a její sestra.  Vzali si na památku její náušnice, brož a pramen jejích plavých vlasů. Oba odcházeli zdrceni a v slzách. Způsob, jakým oba milenci zemřeli, byl zřejmý už před pitvou. Posmrtné zkoumání dívčina těla ale pomohlo vyvrátit drby, které se šířily městem. Spekulovalo se, že smrt obou mladých lidí byla dávána do souvislosti s nechtěným těhotenstvím mladé Anny.  To však pitva vyvrátila, neboť „shledáno, že mladistvá nešťastnice zůstala dívkou bezúhonnou a netknutou“.

Dávno zapomenutý příběh má jedno tajemství. Jeho rozluštění je samozřejmě nemožné, o to víc, že si s ním nevěděli rady ani současníci mladého páru. Tím se stal motiv – tedy proč se rozhodli Karel a Anna opustit tento svět. I když v případě mladé dívky vlastně není ani úplně jisté, zda si svou smrt zvolila dobrovolně.  Odpověď na zásadní otázku motivu nepřinesl ani dopis, který byl u milenců nalezen. Byl psán evidentně v rozrušení a narychlo, dost možná přímo na místě. V něm jen milenci žádají své rodiče o odpuštění a prosí, aby byli pohřbeni společně v jednom hrobě (toto přání jim pozůstalí splnili). Už tehdejší tisk vylučuje jako důvod nějaké bránění vztahu ze strany rodičů. Anna měla prý navíc uloženo jako své věno na tehdejší poměry poměrně vysokou částku – 3000 zlatých. Nechtěné těhotenství také nehrálo roli, to vyloučila pitva.  Šumavan sice spekuluje o žárlivosti, ale to by pak znamenalo, že smrt Anny asi nebyla dobrovolná. Jiné kombinace už by asi byly příliš „divoké“.
Těžko říct. Tajemství tedy zůstane navždy nerozluštěno, při procházce na Zaječák tak můžeme maximálně vzpomenout zbytečné smrti obou mladých lidí.