Klatovy 1989 vs. 2014

Více než dvacet let se nám doma válela stará VHS kazeta s reportáží o společném vystoupení sboru Šumavan a symfonického orchestru z Klatov a pěveckého sboru z bavorského Rodingu, ke kterému došlo koncem května 1989. Tato akce navazovala na kontakty místních hudebníků a jejich kolegů z nedalekého Rodingu, ke kterým docházelo koncem šedesátých let. Po dvaceti letech normalizace se poměry začaly uvolňovat a na samém sklonku komunistického režimu se uskutečnilo společné vystoupení klatovských a rodingských hudebníků nejprve v Bavorsku (listopad 1988) a posléze i v Klatovech.

Přestože obě města nejsou nijak moc vzdálena (cca 70 km) byla návštěva za železnou oponou pro Bavoráky zjevně velkou událostí. S sebou si vzali kromě hudebníků, starosty města Eduarda Bäumela i kameramana M. Grünauera, který zachytil nejen vlastní společné vystoupení, ale i oficiální setkání starostů obou měst na klatovské radnici a společnou prohlídku města. Právě z ní jsou fotografie (resp. screenshoty z videa), které nám snad umožní ( i přes nevalnou kvalitu) porovnat, jak se vybraná místa za 25 let změnila.

Dolní strana náměstí doznala opravdu velkých změn. V průběhu doby byl téměř zcela vytlačen maloobchod –zůstal pouze Baťa, i když tato prodejna se změnila, resp. opustila prostory v patře.

Dům nalevo se stal sídlem České spořitelny, tomu předcházela velice necitlivá rekonstrukce domu, kterému byla odstraněna historicky cenná „střeva“, které nahradil velice sterilní interiér banky. Pod zprznění historického domu se kromě investora podepsala i projektová kancelář Šumavaplan. Sušičtí evangelizátoři nevkusu zanechali bohužel v Klatovech i další stopy, např. otřesnou adaptaci jednoho z bývalých domů pro železniční zaměstnance v Nádražní ulici (prodejna InvestTel).

Rád bych samozřejmě upozornil na „zkratku“ (průchod) v rohu budovy Slavie, podobná byla umístěna symetricky na druhé straně náměstí – v TEPu. Pro mě téměř legendární bývalo i „slávistické“ okénko za rohem (v Pražské), ze kterého byla občas k dostání (prodávána) tehdy novinka a skutečný hit – párek v rohlíku !

Současná fotografie nezachycuje kašnu. Na místě odkud by se dal získat podobný obraz stálo v době přípravy příspěvku pódium, připraveno zřejmě na jednu z četných akcí konaných na rynku. 

Pohled od radnice. Na původním snímku sice trochu překáží autobus pěvců z NSR, ale i tak je patrné, že fasády domů na levé straně skutečně prokoukly. Nebylo to ale hned, pamatuji si, jak ještě koncem devadesátých let byla fasáda „Besedy“ dost zanedbaná. I tento objekt ale „povstal z popela“ a restaurace jako jedna z mála přežila převrat i turbulentní období po něm.

Dolní část Pražské ulice doznala také pozitivních změn, minimálně v tom, že fasády nepůsobí díky opravám tak zašle. Také v osmdesátých letech zavřený hotel Střelnice se probudil k životu, i když ani zde to nebylo bez komplikací. I když i rohový dům s „věžičkou“ (č.p.122) značně prokouknul, pokaždé, když ho míjím, mě praští do očí mimořádně nevkusná a přeplácaná výloha zdejší prodejny.

Na snímku z roku 1989 nechybí ani rumunský dělník (pravděpodobně ve službách zdejších sodovkáren) – nákladní automobil ROMAN, který se používal k rozvozu – hlavně nápojů do obchodů a hospod.

Bar a herna (dříve restaurace) Kanon patří k nejstarším klatovským provozovnám svého druhu. Dříve se nazývala V kanonu, resp. U kanonu. Koncem devatenáctého století se zde točilo pivo z knížecího Schwarzenbergského pivovaru v Protivíně a v sezóně zde fungovala i zahradní restaurace. Ve stejném domě č.p. 123 byl i fotoateliér, který prostupně provozovali fotografové L. Jelínek a Chr. Šmidt.
Na Kanon vzpomínám jako na místo, kde v devadesátých letech panoval klatovský zábavní a hazardní impresário Vlastimil Lagron. Zaslechl jsem, že současný provozovatel koncem tohoto měsíce v Kanonu skončí a stane se tak obětí protihazardní politiky města. Je tedy docela možné, že se nenajde nikdo ochotný platit majiteli nájem v řádu desítek tisíc korun bez možnosti si vydělat na provozu hracích automatů a tradiční klatovský podnik tak stojí těsně před svým zánikem.

Každopádně při návštěvě hostů z Rodingu byl Kanon místem, kam byli němečtí hosté pozváni na oběd. Kameramana prostředí restaurace natolik zaujalo, že pořídil i poměrně dlouhé záběry přímo z kuchyně. Možná, že nebyla náhoda, že pro oběd byl vybrán právě Kanon s kapacitou 65 míst. Němců totiž přijelo šedesát a proto bylo možno přizvat k obědu pouze pět místních. Vedení města zřejmě nechtělo, aby se Češi a Němci příliš družili. 

 

Záběry na vstupní portál klatovského divadla jasně ukazuje, že i sem byla investována nějaká ta koruna za účelem vylepšení vzhledu. I z nekvalitního screenu z roku 1989 je patrné, že se také velmi změnil design plakátů zvoucí na jednotlivé akce.
Záběr byl pochopitelně pořízen proto, že právě zde se odehrálo to nejdůležitější –společný koncert hudebníků z NSR a ČSSR.

Zimní stadion jako stavba, kterou mám od dětství a od doby několikaleté docházky na ZŠ Tolstého zafixovanou jako staveniště. No, nakonec se podařilo dostavět. Neznám konkrétní čísla, ale provozovat tenhle stánek asi nebude nejlevnější. Ideální by bylo vychovat v Klatovech nějakého plejera a lá Jarda Jágr, který by sportem vydělané peníze investoval do nákupu celého stadionu a především „místních profíků“

V lázních se na první pohled nic nezměnilo. Zase stavíme. Zatímco před čtvrtstoletím jsme dorovnávali Domažlice s jejich krytým bazénem, dneska asi soupeříme s Kdyní o lepší akvapark. Alespoň nebudujeme monstrskluzavku z dotací EU, také by se nám mohlo stát, že po nás budou chtít peníze vrátit. Hlavní asi bude dodržovat dress-code.

Každopádně klatovským lázním a jejich proměnám se budu v budoucnu ještě věnovat.

Poliklinika – v roce 1989 skoro nová, dnes už poněkud zašlá a myslím, že ani ne tolik využívaná. V mezidobí vyrostla nedaleko zcela nová nemocnice – nejsem asi sám, kdo pochybuje o smyslu této masivní investice. Zvlášť když za necelé dva roky provozu vygenerovala desítky milionů dluhů. O takových detailech jako je (ne)využívání objektů staré nemocnice ani nemluvě.

I krematorium bylo koncem osmdesátých let poměrně novou stavbou. Musím se přiznat, že vnější podoba této budovy mě fascinuje už od dětství. U nás jsem se s podobným kouskem architektury nikdy nesetkal. Velice se změnil také urnový háj, za 25 let zdejší zeleň značně zmohutněla, proto nelze z terasy krematoria zahlédnout ani již zmiňovaný nový nemocniční monoblok. Opačně to funguje, pacienti ve staré i nové nemocnici vidí na svou možnou další stanici velmi dobře.

Není divu že i nad Lomečky zamířila česko-německá mini delegace v modrém mercedesu rodingského starosty Eduard Bäumela (ve funkci 1977-1996) Odsud je totiž asi nejlepší výhled na klatovské panorama. Podobně jako v případě nového hřbitova i zde, zdá se, byla v minulých desetiletích aplikována politika „bezzásahovosti.“

Město je (hlavně) o lidech. I zde došlo k velkým změnám. Před lety „panoval“ v Klatovech poměrně charismatický čtyřicátník s image stárnoucího bosenského playboye Václav Turhober, v současnosti pomalu končí druhé období starostování sportovce a učitele Mgr. Rudolfa Salvetra. Samozřejmě způsob zvolení obou starostů i problémy, které oba řešili či řeší, se liší zcela zásadně.

Zakončíme pohledem na členy klatovského orchestru při koncertě 26.5.1989. Z dnešního pohledu působí doslova neuvěřitelně způsob, jakým došlo před necelými padesáti lety k navázání výše zmíněných prvních kontaktů mezi hudebníky z Klatov a Rodingu. Nechám zavzpomínat jednoho z aktérů klatovského hudebního života JUDr. Jiřího Bílka: Jednoho zářijového dne 1967 mně volal ředitel Běloušek, abych přišel do hudební školy, že sou tam nějací dva Němci a že neví (Běloušek - pozn.aut.), co chtějí. Když jsem došel, počal jsem tlumočit tuto zajímavou historii: Ve městě Rodingu vzdáleném asi 30 km od hraničního přechodu ve Folmavě jest pěvecký sbor, jehož předseda byl tehdy vedoucí Červeného kříže v Rodingu. Pěvecký sbor se připravoval na červen 1968 pěvecký festival a chtěl, aby na něm vedle bavorských sborů vystoupil také nějaký český sbor. V té době organizovala mládež bavorského Červeného kříže „balónkovou akci“. Za západního větru vysílali balónky, na nichž byla připojena kartička. Ta měla na jedné straně vytištěno poselství přátelství a míru, na druhé straně byla výzva, aby nálezce zaslal tuto kartičku do Rodingu, že bude odměněn. Jeden balónek našla mladá sušická dělnice, a když zaslala kartičku do Rodingu, dostala za krátkou dobu dárkový balík s potravinami a dále dopis, kde se jí Červený kříž ptá, zda-li existuje v jejím okolí nějaký pěvecký sbor. Naštěstí pro Klatovy sušický Svatobor v té době nevyvíjel činnost, a tak ona napsala, že je sbor v Klatovech. Ti dva muži, kteří přijeli do Klatov do hudební školy, byli předseda sboru K. Niklas a sbormistr H. Arnold.