Klatovské hotely III. - Menčík

Druhé desetiletí existence tohoto webu bych chtěl zahájit pokračováním seriálu o klatovských hotelech. Tentokrát jsem vybral pouze jedno ubytovací zařízení – hotel Menčík a chtěl bych se věnovat nejen hotelu samotnému, ale i osudům jeho majitelů – rodiny Menčíkových.

Příchod rodiny do Klatov i založení hotelu je spojeno se jménem civilního inženýra Eduarda Menčíka staršího. Rodáka z Mlázovic u Jičína a absolventa pražského vysokého učení technického sem dostala jeho práce – Menčík byl původně geometr. Toto povolání bylo v druhé polovině 19. století velmi žádané, zejména při vyměřování nově vznikajících železničních tratí. Menčík se tak podílel na stavbě četných tratí (např. Karlovy Vary – Georgestadt, Plzeň – Březnice atd.). Svou kariéru geometra tak symbolicky ukončil právě v Klatovech, vyměřováním trati Klatovy – Železná Ruda. V roce 1878 tedy opouští své dosavadní zaměstnání a usazuje se v našem městě. Následujícího roku si vzal za manželku dceru zdejšího obchodníka Josefa Schallera Terezii a zřizuje si v Klatovech stavební kancelář. Nabízí mimo jiné: “provádění staveb nových, úpravy budov a jejich oprav, sdělání plánů”, ale také “collaudaci hotových staveb nebo povodňování luk”. Ještě v osmdesátých letech získal celou řadu významných zakázek, mezi které lze jistě počítat například budovu měšťanské školy v Přešticích, která byla dokončena na podzim 1885.

Někdy koncem osmdesátých let koupil Menčík dům ve Vídeňské ulici číslo 6. Nejspíš v průběhu další dekády zvýšil dům o dvě patra a udělal z něj jeden z největších (tehdy) moderních činžáků ve městě. V domě také vznikla v roce 1888 první klatovská kavárna, kterou provozoval Matěj Valenta, později ji převzal František Schütz. Na vedlejším pozemku, zřejmě na půdorysu starší stavby pak Menčík vybudoval v posledních letech 19. století nový dům čp. 9. Menčík se už v roce 1898 snažil získat koncesi, tedy povolení provozovat hostinskou živnost i v novém domě, kde plánoval zřídit moderní hotel. Povolovat tento druh podnikání měla tehdy v kompetenci městská rada, přičemž ta zdejší žádost Menčíkovi trochu překvapivě zamítla. Inženýr se musel postupně odvolat až k místodržitelství, které mu nakonec povolení přikleplo. Oba domy byly propojeny chodbou a měly také stejný dvůr. Nový hotel byl vyprojektován tak, že v přízemí měl být výčep, restaurace, šatna a kuchyně. Nad přízemím se rozprostíral sál s výklenkem, kde bylo jeviště nebo hudebníci. V úrovni prvního patra se vcházelo do lóží, ze kterých bylo možno sledovat představení. Bývalý hotelový sál byl později adaptován a dnes se v něm promítají filmy v kině Šumava. Zbytek budovy zabralo 22 “skvostně zařízených pokojů”. V hotelové restauraci se čepovalo kromě “plzně” i pivo ze zdejšího parostrojního pivovaru. Hostům byl také k dispozici omnibus (povoz), který pravidelně vyrážel na a z klatovského nádraží. Kavárna se dvěma kulečníkovými stoly náležela k hotelu, ale zůstala na svém původním místě, tedy v sousedním domě č. 6.

Provoz hotelu Menčík byl zahájen 15. října 1899, prvním nájemcem se stal odborník na slovo vzatý – Jan Mašl, který přišel do Klatov z Tábora. Jak už bývalo zvykem, i v hotelu Menčík se poměrně rychle střídali jeho nájemci. Jan Mašl se zanedlouho ujal vedení restaurace Měšťanské besedy, později se “usadil” v kavárně Slavie na náměstí, kde pak po roce 1919 pokračoval jeho syn Jan ml. Do hotelu Menčík tak nastoupil v dubnu 1902 jako vrchní číšník Jan Brož a již o měsíc později se stal nájemcem hotelu i s kavárnou. Ani Brož nebyl v oboru žádným nováčkem, působil například ve slavném plzeňském hotelu Waldek. Brožovi ale Klatovy moc štěstí nepřinesly, už koncem dubna 1906 ve věku 47 let umírá. Provoz hotelu poté převzala jeho manželka Marie, od roku 1908 pak její syn Josef Brož. Rodina Brožových opustila definitivně hotel v září 1909, kdy si Brož ml. najal restuaraci v Měšťanské besedě (v dnes již neexistujícím domě v Krameriově ulici). Po krátké epizodě, kdy v hotelu působil restauratér s “prezidentským jménem” Ed. Beneš, se v červenci 1910 ujímá hotelu František Zelenka. Nejmarkantnější změnou bylo, že místo plzeňského vsadil na pivo budějovické. Před příchodem do Klatov působil Zelenka mimo jiné ve slavném Prokopově penzionátu na Špičáku. Ani on se zde prakticky vůbec neohřál, už v únoru následujícího roku oznamuje klatovské veřejnosti dosavadní hoteliér ze Zlatého slunce v Táboře Čeněk Bříza, že si najímá nový hotel. Poprvé se v reklamě na hotel objevuje telefonní číslo, pokud jste se chtěli dovolat k Menčíkům, museli jste vytočit číslo 51.

Velkou výhodou hotelu Menčík byl zdejší sál, na dlouhou dobu nejvhodnější místo pro konání nejrůznějších akcí ve městě. V první řadě tady hostovaly kočovné herecké společnosti, hotel tedy do značné míry suploval ještě neexistující divadelní budovu. Například na sklonku zimy 1903 tady šest týdnů pobývala společnost Elišky Zőllnerové (na snímku). Operetní představení v Klatovech táhly, činohra už méně. Obšírné recenze představení pravidelně publikoval ve svém listu sám vydavatel Šumavanu Otakar Čermák. Konaly se zde ale třeba i plesy - v roce 1905 si zde uspořádali večírek zdejší restauratéři, tedy lidé přímo z oboru. O akci dokonce dvakrát referoval i odborný list Hostimil, když napsal: “Společenstvo hostiských a výčepníků mělo v Klatovech mělo ples dne 11. února 1905 v hotelu Menčík. Průběh jeho byl velkolepý – jako vždy!” Fakt je, že k Menčíkům tehdy dorazil i okresní starosta a radní města JUDr. Hostaš, starosta a zemský poslanec MUDr. Alois Mašek nebo továrník Stadler (společník oděvní firmy Kottal a Stadler). Je příznačné, že se zde už na počátku 20. století také odehrály první filmové projekce. Hotelový sál se stal populárním i mezi organizátory politických nebo zájmových setkání – například v červenci 1908 zde zasedali okresní důvěrníci strany státoprávně pokrokové.

Zajímavé byly i osudy majitele hotelu Ing. Eduarda Menčíka. Kromě vedení své technické a stavební kanceláře se věnoval rozmnožování svého majetku. Jako správný realitní magnát inicioval v roce 1906 vznik Spolku majitelů domů v Klatovech, k jeho vlastnímu založení došlo až v roce 1910. Býval také dlouholetým předsedou oborové organizace – Společenstva stavebních živností. Asi o něco méně než by se slušelo na muže jeho postavení se angažoval v národně orientovaných spolcích, za zmínku snad stojí jen členství v Národní jednotě pošumavské. Do majetkového portfolia rodiny se postupně dostaly další činžovní domy. Za zmínku stojí především celý blok dodnes existujících domů pod parčíkem zvaným Pod Valy – konkrétně domy v Tyršově ulici – čp. 120, 121, 54 a Vrbově 53 a 52 (na snímku). V květnu 1917 zemřela ve věku 57 let Menčíkova manželka Terezie, o pět let později ji následoval na věčnost i Eduard st. . Hlavou rodiny se tehdy stal syn Eduard mladší (1880-1955). Otec ale rozdělil majetek, resp. nemovitosti I mezi své další děti. Kromě Eduarda měli totiž manželé Menčíkovi ještě dcery Jarmilu (1891-1948), Marii (1881-1952), Josefinu (1892-1968) a Boženu (1889-1968). Poslední dcera Helena (1884-??) se v roce 1907 vdala do Pardubic, kde její stopa končí.

Kdo provozoval a jak fungoval hotel Menčík v prvních letech po první světové válce, se mi bohužel nepodařilo nic zjistit. Jisté je, že jej v listopadu 1926 do správy přebírá sám Eduard Menčík ml. Po více než čtvrtstoletí existence se tak hotel dostává poprvé pod křídla jeho majitelů. V inzerátu ujišťuje Eduard mladší veřejnost, že veškeré místnosti svého podniku nově upravil a vybavil. Speciálně vypichuje, že k dispozici je opět velký sál k pořádání “zábav, koncertů a divadel”. V této souvislosti je zajímavé, že následujího roku se po delší době objevila u Menčíků kočovná herecká společnost. Jednalo se o ansámbl vedený Karlem Rodenem starším (1891-1961), děd současného herce stejného jména. Nebylo to tehdy už tak obvyklé, v Klatovech tehdy totiž již několik let stála zvláštní divadelní budova. Časopis Šumavan se velice pohrdlivě vyjadřoval o prostrou Menčíkova sálu, konkrétně například o nutnosti ovládat světla na jevišti lóží. Fakt je ten, že i celkově pověst hotelu nebyla úplně valná. Dobře si pamatuji, že můj děda (vyrůstal naproti v činžáku Vídeňská čp.143) mi vyprávěl, že se za první republiky říkávalo: “Hotel Menčík - pěknej bordel a svinčík”. V roce 1930 nabízel Menčík celkem 20 pokojů a celkem 30 lůžek. Najmout si pokoj zde bylo v rámci Klatov cenově nejdostupnější, stačilo vám tehdy 8 korun. Není divu, do hotelových pokojů například nebyla vůbec zavedena tekoucí voda. I nijak luxusní hotel Grand tehdy nabízel hostům vlastní umyvadlo v pokoji.

Jak už bylo řečeno – Menčíkovi patřili v meziválečném období k velice majetným klatovským rodinám. Koncem třicátých let údajně vlastnili a pronajímali až stovku bytů. Je jasné, že tedy byli mnoha lidem trnem v oku. Během protektorátu se obecně nenávist ventilovala zcela veřejně, samozřejmě zejména proti osobám židovského původu. Nechvalně proslulým v této oblasti byl vydavatel jediného lokálního periodika Klatovských listů (vydávání Šumavanu bylo zastaveno) J. Z. Laš. V roce 1941 publikoval článek “Portrét pana Eduarda Menčíka”, který se hemží urážkami. Posuďte sami, článek začíná lapidárně: “Člověkem, který by si nechal pro šesták vrtati třeba koleno, je největší klatovský domácí pán Eduard Menčík.” Dále zpochybňuje Menčíkův titul inženýr, přičemž poznamenává, že “nejvíce je znám svým přízviskem švestkový čert”. Autor také nezapomene zmínit, že Menčík pronajímá většinu svých bytů Židům. Také ho porovnává s otcem, na rozdíl od něj nevytvořil své bohatství prací, ale pouze “výnosy a úroky”. Tato argumentace samozřejmě “smrdí” stereotypy, které se používaly proti židům. Na druhou stranu je fakt, že v této době byl Menčík popotahován (a pokutován) za předražování nájemného v jedné ze svých nemovitostí.
Lze předpokládat, že majetek rodiny byl zabaven komunisty po roce 1948. Eduard Menčík mladší zemřel v pětasedmdesáti letech v roce 1955. Život druhé klatovské generace rodiny Menčíkových se uzavřel smrtí dvou Eduardových sester Josefiny a Boženy (obě byly hluchoněmé!), které se otrávily v tragický den české historie – v noci na 21. srpna 1968.
Na snímku je hrob rodiny na klatovském hřbitově. Je pěkně udržovaný, předpokládám tedy, že o něj pečují stále žijící příbuzní rodiny. Měl bych velký zájem se s nimi zkontaktovat, dostane-li se k nim tento text, rád bych je požádal, aby se mi ozvali na klatoviny@gmail.com