Hovořit
o prostituci jako o nejstarším řemesle je sice trochu klišé, ale
faktem je, že tato aktivita je skutečně téměř tak stará jako
lidstvo samo. Zcela jisté je, že sex za peníze nebo za jiné
výhody se poskytoval i v dobách, které vnímáme optikou
dneška jako velmi prudérní a konzervativní. Pokusím se tedy
naznačit, jak to bylo s prodejnou láskou v minulosti
v našem městě.
Ale
zpátky do Klatov. I zde zcela nepochybně existovaly za Rakouska
bordely. V prvních letech 20. století byl v provozu
veřejný dům Marie Boškové, byť byl eufemisticky označován
jako noční vinárna. Jeho fungování se dostalo do povědomí v
roce 1909, kdy byl zdejší policejní komisař Antonín Samec
obviněn z korupce a dalších přečinů v souvislosti s výkonem
své funkce. Případ tohoto policisty by vydal na samostatný
článek. Každopádně údajně požadoval úplatky právě i od
majitelky vykřičeného domu Marie Boškové. Před první světovou
válkou je zmiňován jako provozovatel bordelu Antonín Šplýchal.
Zdejší společenstvo hostinských a výčepníků vzneslo stížnost,
že ve svém podniku kromě „hlavní činnosti“ také nalévá
víno a likéry, k čemuž ovšem neměl patřičnou licenci.
Součástí strategie státu bylo totiž nesdružovat dvě neřesti –
alkohol a sex na prodej pod jednu střechu. Přes velkou snahu se mi
nepodařilo zjistit, kde se oba podniky nacházely. Kdysi mi někdo
říkal, že veřejný dům fungoval poblíž dnešního kulturního
domu Družba, někde v ulicích Bullmannova nebo Aretinova. To ale,
prosím, berte s rezervou – informaci se mi nepodařilo ověřit.
Každopádně o tom, že prostitutce bývala před první světovou válkou běžná i v Klatovech svědčí i usnesení klatovského obecního zastupitelstva ze srpna 1910, které stanovilo poplatek za tento úkon na 3 koruny. Na ilustračním snímku je pojízdný bordel pro německé důstojníky na frontě první světové války. |
Tradičními
klienty prostitutek bývali vojáci. Nejinak tomu bylo i v Klatovech,
kde sídlila poměrně velká posádka dragounů. V roce 1928 se
eskapády zdejších vojáků dostaly až před soud. Hlavní roli
sehrála Anežka Š., která, jak napsal Šumavan: „dráždila
vojáčky červenou rádiovkou a nadbíhala jim, kde mohla. Nebyla
krasavicí, je menší postavy, nosí brýle, ale slibovala vojáčkům
tolik rozkoše, že neodolali a zašli s ní někam do ústraní“.
I tak ale měla Anežka u vojáků úspěch. Nakonec ale mnozí z
nich chvilek s Anežkou litovali, nakazila je totiž pohlavně
přenosnou nemocí (pravděpodobně kapavkou). A právě to bylo
nakonec důvodem, proč Anežka skončila u soudu. Sice se pokoušela
obhájit s tím, že o své nemoci nevěděla, ale přítomný lékař
to vyloučil. Nakonec byla odsouzena k měsíci „natvrdo“. Zpráva
v Šumavanu měla zajímavou dohru. Hned v následujícím čísle
musela redakce původní zprávu vysvětlovat. Ozvala se totiž zcela
bezúhonná paní Anežka Studená z Klatov, která se cítila
poškozena původní zprávou. Měla totiž obavy, aby si ji snad
některý z čtenářů nespojoval s Anežkou – milovnicí vojáků
:). Šumavan tedy konstatoval, že skutečně paní Studená není
onou odsouzenou kněžkou lásky. Zároveň se ale pochválil – na
rozdíl od plzeňských novin neuveřejňuje celá jména, čímž
chrání pachatele, ale zejména jejich oběti..
Další podobný případ se odehrál před Vánoci 1923 v nedalekém Trhanově. I zde byli (nebo spíše měli být) v hlavní roli vojáci tamější posádky. Hlídkujícího vojáka oslovila šestapadesátiletá (!) Marie Hofbauerová z Dešenic s návrhy, které „nelze ani označiti“. Voják odmítl, ale ženština si nedala pokoj, takže ji hlídač musel odehnat puškou s nasazeným bodákem. Celou příhodu ohlásil veliteli a ten zase četnictvu. Vyšetřování ukázalo, že se neprodávala jen „stará“ Hofbauerová, ale k sexu za peníze bez skrupulí nabízela i svou šestnáctiletou dceru Aloisii. Hofbauerová tak byla obviněna nejen z přečinu provozování prostituce, ale i ze svádění ke smilstvu. |
Jak už
bylo řečeno, polooficiálním bordelům po první světové válce
odzvonilo. Lehké dívky se svými kunčofty se tak často musely
oddávat svým hrátkám venku. A to za každého počasí. V únoru
1925 přistihl jeden podivný páreček městský strážník v
parčíku za gymnáziem (dnes Vrchlického sady). Spustil na ně
rázně po klatovsku: „Mordyje, že se nestydíte, to už byste
mohli jít rovnou na náměstí.“ Postaršího muže policajt
vylekal, a proto scénu rychle opustil. Slečnu vzal strážník na
stanici, kde se ukázalo, že se jedná o dobře známou teprve
osmnáctiletou Aničku B. Vysloužila si obvinění z přestupku
proti mravopočestnosti a po lékařské prohlídce navíc ještě z
porušení zákona o šíření pohlavních nemocí. Díky kvalitní
práci policie se podařilo vypátrat ještě několik mužů, kteří
měli s Aničkou pletky. U soudu navíc vyšlo najevo, že mladá
krasavice má za sebou už několik trestů za krádeže. Uvedené
poklesky jí nakonec u plzeňského soudu „vynesly“ měsíc
natvrdo.
Fotografie zobrazuje pražskou pouliční prostitutku koncem dvacátých let minulého století. |
Podobně
jako dnes měly osoby věnující se sexu za peníze blízko k dalším
druhům kriminality. Drogy v minulosti tolik nefrčely, zato s
krádežemi to bylo podobné jako v dnešní době. Prostitutky,
které pracovaly mimo podniky, také mívaly poměrně často svého
pasáka. Nezřídka se jednalo přímo o manžela nebo dokonce otce
(případně matku, jak jsme se už přesvědčili). Paragraf 282
rakouského trestního řádu samozřejmě zakazoval tuto činnost,
osobu „která z výtěžku smilné činnosti nevěstky béře
prostředky ku své výživě“ označoval termínem
„souspřežník“, který vycházel z německého Zuhälter.
Vraťme se ale zpět k prostitutkám – zlodějkám. Případ, který zcela jistě rozvířil poklidné klatovské ovzduší, se odehrál na počátku roku 1929. Do Klatov, svého rodného města, se vrátily dvě sestry Pavla a Marie Müllerovy. Nenalákala je sem ale láska k rodné hroudě, ale spíš fakt, že jim začala v Praze, kde pobývaly předtím, tak říkajíc hořet půda pod nohama. Sestry se totiž živily prodejem svých těl, rozhodly se tedy, že se načas uklidí právě do svého rodiště. I tady ale pokračovaly v kariéře na šikmé ploše. Na popeleční středu 13. února 1929 se do jejich sítě chytil muž, u kterého by se erotické choutky daly jen těžko očekávat – venkovský kněz z farnosti poblíž Klatov. O jeho identitě všechny dostupné zdroje mlčí. Nebyl to žádný troškař, objednal si totiž na pokoj jednoho zdejšího hotelu obě holky najednou! To ale nebylo všechno – po mladší čtyřiadvacetileté Pavle chtěl takové praktiky (Šumavan píše „hnusné nemožnosti“), že mu za zaplacených 50 korun vyšla vstříc jenom z části. To ale faráře neodradilo, snažil se přesvědčit třicetiletou Marii, aby mu vyhověla ona. Starší ze sester souhlasila, ale chtěla sto korun, namísto čtyřiceti, které již dostala. Když roztoužený kněz prohledával peněženku, aby si připlatil, zjistil, že mu chybí dvě stovky. Vzhledem k povolání muže, je vcelku překvapivé, že peníze jednoduše „neodepsal“. Ztropil humbuk, nakonec byli na místo povoláni městští strážníci, kteří obě lehké holky odvedli na stanici a podrobili je osobní prohlídce. Peníze ale nenašli a není divu, protože „byly uschovány, tak že to nelze napsati a když byl vzduch v obecní věznici čistý, pěkně sirkou spáleny“. I přes to, že i kněz-milovník nakonec prohlásil, že peníze našel, putovaly obě sestry k soudu. Marii soud osvobodil, její mladší sestra Pavla už takové štěstí neměla – odseděla si ve vězení čtvrt roku. Podobný případ jistě nebyl úplně výjimečný. O půl století dříve v Klatovech operovala žena z polosvěta Marie Heřmanová. Měla dokonce poetickou přezdívku – Sedmikráska. Ta se ve městě setkala s mužem, jehož zevnějšek na ní udělal tak pozitivní dojem, že neváhala a pozvala si jej do svého budoiru. Zde údajně: „měla se k němu tak důvěrně, že bylo jí to hračkou vyndati z jeho kapsy nepozorovaně hodinky, kteréž si po jeho odchodu uschovala pod truhlu“ |
Jisté
je, že vyzývavé ženy, které se potřebovaly prodat, byly v
maloměstě jako Klatovy, velice nápadné. Není tedy divu, že byly
poměrně brzy odhaleny. Například v únoru 1898 dorazila do
Klatov jakási Františka Vohacílková z Vídně. Před příjezdem
si údajně prohlížela tři dny Plzeň (čemuž se pisatel článku
v Klatovských listech ironicky podivoval 😁).
Františka se ubytovala v jednom z klatovských hotelů a brzy začalo
být jasné proč: Avšak dlouho netěšila se pohledu na Klatovy,
snad mimo náměstí, neviděla ničeho. Chování její v hotelu
bylo až příliš nápadné a nasvědčovalo zřejmě, že to nebyly
krásy města našeho, kterými pokochati se přišla, nýbrž
„sport“ zcela jiný, který ji měl dopomoci k peněžním
prostředkům, které tak postrádala. „Turistku“ si nakonec
proklepli zdejší strážníci a zjistili, co je zač. Město pak
raději sama opustila.
|
Jak
jsem se zmínil v úvodu článku, získat konkrétní informace o
prostituci v Klatovech je poměrně obtížné. Přece jen se jednalo
o trochu delikátní téma. Nejen zdejší tisk spíše obecně
varoval před důsledky mimomanželského sexu, ať už byly z
dnešního pohledu relevantní nebo ne. V první řadě se jednalo
o nebezpečí přenosných nemocí – zejména syfilisu (neboli
příjice) nebo kapavky. Literatura uvádí, že nejpozději do dvou
let od startu kariéry se všechny lehké holky nakazily uvedenými
chorobami. Nebezpečnější byl samozřejmě syfilis, a to i přesto
(nebo možná právě proto), že zpravidla trvalo řadu let, než se
nemoc plně rozvinula. Infekční klienti prostitutek také často
nakazili své rodiny, nemoc se navíc přenáší i z matky na plod.
Vyřešení problému se syfilidou přineslo až objevení penicilinu
a zejména jeho masové rozšíření pro druhé světová válce.
Dalším problémem byla nucená prostituce, různí naháněči
a kuplíři poměrně často vyjížděli na venkov a lákali dívky
na snadný výdělek ve větších městech nebo v cizině. V roce
1880 se v našem kraji pohyboval jakýsi Tomáš Chochol, Čech,
který se ovšem už před lety přestěhoval do Ameriky. Do vlasti
se nevrátil proto, aby zavzpomínal na starou vlast, ale proto, že
„usilovně přemlouval mladá svobodná děvčata k stěhování
se do Ameriky, líče jim tu zemi co by Kaanan vší rozkoše a
všelikého blahobytu“. Samozřejmě se ukázalo, že Chochol
agentem veřejných domů z centra české emigrace - Chicaga.
|
Tak já bych teda toto jako řemeslo nepovažoval :-D . Já jsem automechanik a to je podle mě řemeslo, nebo zedník, instalatér, atd. ale toto fakt ne :-D . Na svoji práci jsem hrdý, když mám v dílně nepojízdné auto a dokážu ho opravit, to je skvělý pocit... Dokážu vydělat hodně peněz, tak jsem si mohl před Vánocemi udělat radost a konečně si koupit velký šroubový kompresor , který jsem dlouho chtěl.
OdpovědětVymazat