Památník slečny Žany

Pro dnešní příspěvek jsem se opět po čase rozhodl sáhnout do rodinného archívu. Před lety jsem v něm nalezl památník mojí praprababičky Jany Špirkové, provdané Prunarové. Dnes už údajně u mladých dívek památníky moc nefrčí, ještě před cca čtvrtstoletím „za nás“ se jednalo o zcela běžnou záležitost. Jak tedy  vypadal památník dívky z „lepší“ rodiny před 130 lety?

Jana Prunarová, zvaná Žany se narodila v roce 1867 v rodině mlynáře z Podšibenského mlýna Františka Špirka (1839-1916) a jeho manželky Marie, rozené Albertové. Mlýn se nacházel přibližně v místech dnešní budovy soudu. Byl posledním mlýnem po proudu klatovské mlýnské stoky. Jeho historii někdy v budoucnu věnuji samostatný článek. Žany se později (v srpnu roku 1887)provdala za městského lékaře MUDr. Františka Prunara, o kterém jsem se zde již několikrát zmínil. Zemřela na počátku druhé světové války – 19. října 1940.  

Už hezky provedené desky nasvědčují, že obsah uvnitř bude skutečně cenný. 

První stranu si majitelka vyhradila pro sebe a motto celého památníku..

Zajímavá báseň doplněná ptačí „ratolestí“ od studenta Františka Pulce. Čirá spekulace, ale   třeba se jednalo o otce poměrně známého malíře narozeného v nedalekých Štěpánovicích. 

Dcerka mlynáře se jistě kamarádila i s dcerou významného klatovského podnikatele a zakladatele zdejší tradice strojírenského průmyslu Leopolda Schiffauera Emmou (1867-1935). 

Další příspěvek je od Žofie Wokalové, dcery klatovského c.k. vrchního inženýra Františka Wokala. Do památníku přispěla i její sestra s krásným jménem- Ludovika.

Do památníku pochopitelně přispěli i sourozenci. Kromě sestry Marie i o dva roky mladší bratr Ludvík Špirk (1869-1930). Ten se nakonec stal lékařem, několik desítek let působil v Sezemicích u Pardubic, kde také zemřel. 

Opravdu pěkný romantický obrázek nakreslil abiturient a možná i ctitel Josef Kalivoda.

Pro podobné účely nezbytným patosem přispěla koncem léta 1886 Božena Zimmerhaklová.

Jan Denk přispěl nejen básní…. 

…ale i obrázkem  východočeského hradu Landšperk.

Roztomilé andílky nakreslil pro Žany Karel Vaniš. 

Nechybí i jedno podařené  anonymní dílko. 

Jednoduchou básničku s krásným archaismem „libopění“ dodal  čerstvý gymnazista a bratranec Vilém Albert.

Příznačně na závěr – zápis od manžela MUDr. Františka Prunara učiněný dva dny po svatbě s Žany.

I staré památníky jsou (byť vedlejším) objektem mého sběratelského zájmu, dá se tedy předpokládat, že se zde ještě u dalších v budoucnu setkáme :).