Klatovy ve filmu II.

V minulém díle jsem představil dva filmy z konce třicátých let, ve kterých  se objevily Klatovy. Dnes se zaměřím na snímky, které vznikly v období tzv. normalizace. Ani tentokrát se nejedná o žádné perly stříbrného plátna, ale alespoň u dvou z nich se dočkáme více záběrů našeho města.

Prvním snímkem je otřesná „komedie“ Tři chlapi na cestách, která byla natočena v roce 1973. Na sledování tohoto snímku bych raději zapomněl, ale přesto pár slov. Jedná se skoro o road movie – zaměstnanci JZD v Ouplavicích kdesi v jižních Čechách jedou na exkurzi do zemědělských závodů na Tachovsku. Cestou ke kolegům na západě projíždějí i Klatovy. Ještě předtím však míjí majestátní hrad Rábí (na snímku). 

Pak pár záběrů z autobusu na naše město, ne víc než deset vteřin. Zajímavý je tehdy ještě, dnes už opět solidní stav budovy na levé straně záběru. Skutečně by mě zajímalo, na čí popud film vnikl. Jedná se o jasnou úlitbu režimu, propagaci socialistického zemědělství s mnoha divácky atraktivními záběry z drůbežárny, teletníku nebo prasečáku. Autorský tým to nezachránil, ani režisér Oldřich Lipský  ani scénárista a génius konformnosti Jaroslav Dietl. Docela by mě zajímalo, jak se asi cítili tehdejší herecká esa při natáčení – Stella Zázvorková, Vlastimil Brodský nebo Zdena Hadrbolcová. Také by bylo zajímavé přenést se v čase a optat se návštěvníků kin na jejich pocity po zhlédnutí filmu. Možná se ještě smáli, až zvraceli. 

Na cestě do Tachova pak účastníci cesty míjejí další města, nechybí  pěkný záběr na náměstí v Domažlicích. K filmu nemá cenu se dále vyjadřovat, jedná se skutečně o mimořádně nevtipnou komedii, jejíž sledování bych srovnal snad jen s vytahováním zubního nervu bez umrtvení. 

Dalším filmem, který bych rád zmínil, je detektivka „Sázka na třináctku“ z roku 1977. Jedná se o první z uvedených filmů, jehož velká část byla skutečně natáčena v Klatovech. Proto tuhle kriminálku považuji za mimořádně zajímavou, bez ohledu na to, že ani tentokrát se nejednalo o žádné přelomové dílo světové kinematografie.

Film začíná scénou, kdy osádka poštovního vozu zastavuje u (fingované) autonehody – z domnělé zraněné cyklistky se vyklube ozbrojený lupič, který společně s komplicem vybere avii s horentní sumou – 2 a půl milionu Kč. Protože policisté z Klatov (které byly ve filmu přejmenovány na Kostelec) na případ nestačí je povolána posila - poručík Charvát (Jaroslav Satoranský), který jim má pomoct zapeklitý případ vyřešit. James Bond sice přijíždí Škodou 100 cihlové barvy z Prahy, ale do města vjíždí od Horažďovic, zřejmě proto, aby vyniklo panorama Kostelce.

Poté pokračuje Charvát městem, pro místní trochu nelogicky – nejprve po Plánické směrem na náměstí, hned poté tamtéž Pražskou ulicí. Dnes už je s podivem, kolik lidí se v půl jedenácté dopoledne pohybovalo městem - dnes věc zcela nevídaná. Samozřejmě nemohu vyloučit, že takové množství lidí se shromáždilo na přání filmařů.

Po zajímavém pohledu z věže na celé náměstí a parkujícího Charváta následuje několik dalších záběrů z centra. Možná by někdo poznal tyto sympatické dámy, které policista míjí, když míří na kostelecké velení VB, které sídlí přímo vedle radnice (tedy skutečné). Roli hotelu, resp. ubytovny, sehrálo sídlo Stálé divadelní scény. 

Roli recepčního v ubytovně, a jak se ukáže později i jednoho z pachatelů loupeže, si vystřihl legendární Rudolf Hrušínský. Každopádně poručík Charvát se namísto vyšetřování případu nejprve věnuje jeho dceři Květě (v podání slovenské herečky Zuzany Cigánové). Ta se mu nakonec sama nabízí na klatovských střechách.  

Hned první večer je navíc svědkem bitky na náměstí mezi ubytovanými a jistým Maláskem, který, jak se ukáže později, je stále manželem policistovy nové milenky Květy. 

Pražský floutek s průkazkou Veřejné bezpečnosti v kapse ale nic netuší a dál flirtuje s atraktivní Květou s panoramatem Klatov v zádech. Samozřejmě tato lokace této scény přijde všem Klatovanům zvláštní – ubytovna sice stojí vedle jezuitského kostela, ale ze  střechy najednou vidíme věže svatostánku za jeho zády. Myslím, že scény na střeše byly natočeny na domě nad Komerční bankou. Naproti tomu záběry z  dalšího místo setkávání páru – terasy  - byly  zřejmě pořízena na některém z domů v Křížové ulici. 

I některé další scény musejí připadat místním zvláštní. Charvát vyváží Květu embéčkem za město, domnívám se, že zastavují až někde pod Čachrovem, ale cicmání už probíhá „pod dohledem“ klatovských věží (natočeno zcela zjevně nad Lomečky nad hřbitovem).

Postupem času ale vítězí instinkt detektiva a Charvátovi začne být podezřelý Malásek. Své stále ještě ženě věnoval šperk a je třeba zjistit, zda má nějakou cenu. Kriminalista se vydává do ulice kpt. Jaroše do klenotnictví (hodinářství) v horní části ulice (nad prodejnu knih), pak ještě chvíli bloumá ulicemi u náměstí.

Tempo získává děj filmu až ve své poslední třetině. Malásek je zavražděn, ukazuje se, že se snažil maskovat získání velké sumy peněz vymýšlením geniálních a zaručených plánů na výhru ve sportce i nákupem výherního tiketu. Samotné odhalení zločinu je poněkud krkolomné, ukradené peníze nakonec nalézá Charvát v kukani recepce u otce své milenky Weisse-Hrušínského.

Pár slov k hereckému obsazení – kromě výše jmenovaných se ve filmu objevuje například slovenský herec Dušan Blaškovič, Zdeněk Řehoř (z legendární trojice Anče-Kuba-hajnej tak chybí pouze H. Maciuchová), Bronislav Poloczek nebo Karel Augusta ve své klasické miniroli podvodníčka. Kvůli loupeži je chvilku vyšetřován i mladičký Marek Eben jako zhrzený dělník místní porcelánky.    

Tehdy začínající režisér Dušan Klein natočil průměrnou detektivku se solidním hereckým obsazením. Zřejmě největší úspěchy zaznamenal až v další dekádě se známou trilogií o „básnících“. Z hlediska našeho tématu Klatov ve filmu nabízí snímek celkem dost zajímavých záběrů na centrum města druhé poloviny sedmdesátých let.   

Filmaři se do Klatov vrátili cca o deset let později, aby zde na těsně před smrtí vyčerpaného komunistického režimu natočili „komedii“ Copak je to za vojáka. Do hlavních rolí  obsadil režisér snímku Petr Tuček  Jiřího Langmajera (svobodník Milan Kouba) a Karla Rodena (kapitán Tůma). Klatovy se objeví v záběru již na počátku filmu. Kouba se pozdě  vrací zpět do „kasína“- svědkem mu je tank, který na svém místě kroutil jednu ze svých posledních sezón. 

Dokonce i onen nástup mladý superman Kouba stihnul. Záběrů z „buzerplacu“ je ve filmu hned několik. 

Poté jsou vojáci vysazeni 30 kilometrů od kasáren a mají se v určený čas dostat zpět do kasáren. Následuje skoro hodina štvanice proti „paragánům“, kteří čelí mnohonásobné přesile nejen svých kolegů z ČSLA, ale i příslušníků SNB nebo práskačů z řad civilního obyvatelstva. V této části se dostaneme do Klatov pouze ve chvíli, kde se jeden z vojínů snaží ukrýt a později uniknout přes střechu klatovského masokombinátu. Na snímku vojenské Pragy V3S, v pozadí vznikající vilová čtvrť pod Křesťanským vrškem.

Není překvapení, že jediný, kdo zvládl úkol, byl náš hrdina svobodník Kouba. Dokonce při tom ještě zajistil ošetření zraněného chlapce, (ne)sbalil několik holek a dokonce se povozil klatovskou avií. Stihnul to taktak, poslední metry strastiplné cesty Plánickou ulicí na snímku.   

Poslední třetina filmu se věnuje více než akci citovým problémům hlavních hrdinů. Kapitána Tůmu nahání sousedka s dcerou….

… zatímco přítelkyně svobodníka Kouby a sestra kapitána Tůmy v jedné osobě pozoruje z okna kasárna, kde právě dlí její milý. 

Ten si poté odpykává trest za rande se sestrou na koupališti ve vězení v jedné z menších budov v areálu kasáren. 

Nakonec se ale Kouba-Langmajer dostane ven a dokonce odpustí domnělou zradu své přítelkyni. Oba jsou odhaleni téměř in flagranti šílícím Tůmou- Rodenem – mladý svobodník musí  utíkat přes balkon. Pěkný záběr na panelák v Suvorovově ulici (čp 618 a 619), který stojí přímo naproti bývalé bráně do kasáren. 

Pár slov k hereckému obsazení – vůbec bych se nedivil, kdyby oba představitelé hlavních rolí Roden i Langmajer chtěli na účinkování  v tomto velkofilmu zapomenout. Tůmovu sestru a milenku Kouby zahrála známá dabérka Veronika Gajerová, ve filmu ale moc prostoru nedostala. Tam kde jsou uniformy také prostě nesmí chybět Žitomír Landa, uvědomělý jako vždy. Poměrně velkou roli zde má i Vítězslav Jandák, tehdy ještě neaspiroval na titul velekněze bodrých slizounů, kterým je dnes. Režisér filmu byl předčasně zesnulý Petr Tuček, jeho nejznámějším dílem byl zcela jistě seriál Slovácko se nesúdí. Hudby pro film složil ten, o kterém se nesmí říkat, že byl přeceňovaným kýčařem – Petr Hapka.

Film nakonec končí happy endem – tedy svatbou Kouby a Tůmovy sestry v sále klatovské radnice. Záběr na předsedu MNV, za ním známá reprodukce obrazu Klatov z roku 1602.

Nebojím se říct, že film „Copak je to za vojáka“ je absolutní sračka a koncentruje se v něm v plné síle vyčpělost režimu, který v době natáčení mlel z posledního. Celé dílo mi přijde jako (zřejmě velmi nákladná) reklama na službu v Československé lidové armádě. Snímek byl pravděpodobně zamýšlen jako komedie, v souvislosti s ním jsem se usmál pouze ve chvíli, když jsem si přečetl u jednoho  komentáře k filmu na ČSFD, že se jedná o „český Top Gun“. Dobře, no. 

Toto „veledílo“ je ovšem vcelku zajímavé z hlediska zobrazení Klatov před téměř třiceti lety. Zvlášť proto, že kasárna, odkud je většina záběrů, doznala velkých změn.

I po roce 1989 vzniklo několik filmů nebo seriálů, resp. jejich částí v Klatovech. Od jejich natočení ale ještě neuplynulo tolik času, aby stály za reflexi. V budoucnu se spíš pokusím zpracovat návštěvy filmařů v širším regionu, především na okolních hradech či zámcích.