Klatovy ve filmu I.

Před několika měsíci jsem zde publikoval příspěvek návštěvě hudebníků z bavorského Rodingu v roce 1989. Jako zdroj obrazových informací jsem tenkrát použil reportážní VHS film, který se nám léta válel doma. Tehdy jsem si řekl, že by bylo možná zajímavé  přiblížit také hrané filmy, které byly natáčeny v Klatovech. V dnešním prvním díle se budu věnovat dvěma snímkům z doby těsně před druhou světovou válkou, kde se objeví záběry (mimo jiné) z Klatov. 

Když jsem se před lety dozvěděl o existenci filmu "Klatovští dragouni", velice jsem se těšil na jeho zhlédnutí. Už samotný název sliboval unikátní záběry z předválečných Klatov. Nebudu chodit okolo horké kaše – z tohoto pohledu byl film těžkým zklamáním, protože záběrů z Klatov je zde opravdu velice pomálu. Film sice začíná cca dvou vteřinovým záběrem  na klatovské panorama z mostu od Švehlových kasáren a poté pohledem na standartu klatovského dragounského pluku, ale to je na dlouhou dobu vše. 

Na asi nejzajímavější záběry Klatov si musíte počkat cca 25 minut. Ani tentokrát se nejedná o žádnou dlouhou „parádu“. Kamera zabírá dragounskou jízdu nejprve, jak vyjíždí z Dvořákovy ulice. Za povšimnutí stojí dnes trochu „utopená“ vila s krásným balkonem….

Poté vojáci projíždějí Voříškovou ulicí pod ozdobenou bránou s heslem „Sláva armádě“  míjejí dosud stojící domy na levé straně…..

….aby nakonec s plnou parádou vjeli kolem velkoobchodu Ludvíka Krause (později zde byla pekárna) na Husovo náměstí. Tím se se film loučí s městem, které mu dalo svůj název. Nutno poznamenat, že uvedené záběry dragounské jízdy jsou použity již při úvodních titulcích, kde jsou ovšem „rušeny“ právě texty s informacemi o hereckém obsazení  filmu apod.

Jsem si skoro jist, že záběry z Klatov nebyly natočeny speciálně pro tento film, ale režisér je jen použil pro jeho potřeby. Film je totiž nastavován záběry armádních přehlídek i z evidentně jiných míst (města s německými nápisy na domech) nebo ze záběrů na Prahu. Ale hlavně si myslím, že kvůli necelé minutě by producent (v jinak z hlediska výpravy v extralevném filmu)  neinscenoval scénu s mnoha vojáky i komparsisty. Nutno připomenout, že k natahování snímku využil režisér i relativně syrové záběry ze skutečného vojenského cvičení. Co na tom, že se zbytkem filmu tato „vojenská“ část absolutně nekoresponduje. 

Asi by bylo dobré zmínit se o vlastním ději filmu. Nejsem ani náhodou nijak zběhlým hodnotitelem filmů a už vůbec ne těch starších 70 let. Je to ale  opravdu bída, a řekl bych i v kontextu levných prvorepublikových komedií. „Zápletka“ velice jednoduchá  – absolutně odlišní novomanželé ( „kožený“ intelektuál Olda vs. rozmazlená atraktivní hysterka Lily)  se stěhují do nového domu, hádají se, do toho přijíždí manželova teta Růžena se strýčkem Angelínem. Olda se snaží předstírat, že vše funguje, do rány mu přijíždí jeho sestřenice Eva, která sehraje jeho manželku. A do toho se v okolí konají vojenské manévry, takže na scénu přicházejí dva důstojníci - kapitán Kovalský a nadporučík Dvořák. Plejádu postav ještě doplňují komorná, kuchařka a advokát Chytra v podání Jaroslava Marvana. Režisérem snímku byl  Karel Špelina, v jeho filmografii je celkem 11 filmů, ČSFD o něm píše, že: „Jím režírované filmy, často melodrama a sentimentální dívčí románky, se vyznačovaly technickou, řemeslnou a uměleckou impotencí.“ Zřejmě na tom něco bude.

Autorkou knižní předlohy pod názvem Rozvod na zkoušku byla Marie Blažková, jejíž mizerné a klišovité romány pro ženy vycházely ponejvíce v časopisech pro dámy. Tím je řečeno vše. Chápu, že vnímání toho, co je vtipné, se od doby vzniku filmu velmi proměnilo, přesto se mezi prvorepublikovými filmy dá najít několik dodnes poměrně legračních dílek. Film Klatovští dragouni ovšem mezi ně rozhodně nepatří. 

Ještě pár slov k hereckému obsazení. Hlavní role manželů Hanušových si rozdělili dnes pozapomenutí Bedřich Veverka a Truda Grosslichtová (na snímku). Oba před válkou vcelku populární herci sice nepatřili do úplně první hvězdné ligy, ale nedostatkem rolí netrpěli. Za zmínku stojí  i relativně nedávno zesnulá Zita Kabátová v roli sestřenice Evy, Jaroslav Marvan v roli advokáta a Theodor Pištěk v roli dobráckého strýce hlavního hrdiny. Tomu přece jen scénárista vložil do úst několik málo vtipných replik. Rolí vojáků se zhostily dvě tehdejší vycházející hvězdy českého filmu Jára Pospíšil a především Raoul Schránil. Jednotlivé herecké výkony si netroufnu hodnotit, při „kvalitě“ scénáře toho beztak nešlo moc vymyslet.
Do děje poněkud násilně naroubovaný motiv manévrů a vojska obecně je asi nutné přisuzovat době vzniku – v roce 1937 si už ohrožení ze strany Německa a nutnost urychleného vyzbrojování uvědomovala většina lidí. Byla to tedy svým způsobem propaganda – sympatičtí vojáci, lidé ochotně poskytující zázemí pro pobyt vojska, záběry z manévrů- vše podáno zábavnou formou. Možná právě proto i tento film s komerčními ambicemi obdržel v roce 1937 subvenci ze státního fondu kinematografie ve výši 70.000 tehdejších korun. Tato částka mohla pokrýt klidně i více než 10 % celého rozpočtu filmu.

Sečteno a podtrženo – film Klatovští dragouni patří spíše k tomu horšímu, co vyprodukovala naše předválečná kinematografie. Nelze ho doporučit ani kvůli záběrům Klatov, kterých je zde skutečně velice málo.

Druhým filmem, který bych dnes rád zmínil v souvislosti s Klatovy, je romantický snímek „Nevinná“. V úvodu je třeba znovu přiznat, že ani zde se rozhodně nejedná o žádný dokument o Klatovech konce třicátých let. Popravdě, záběrů našeho města je zde snad ještě méně než u předchozího „veledíla“. Dějově opět velice klišovitý film a lá My fair lady. Prostě – chudá  dívka a bohatý nápadník, vše „okořeněno“ nešťastným chováním prosťačky v lepší společnosti a intrikami bývalé milenky. Každopádně bohatý inženýr Jiří svou lásku Jarmilu našel u své tety u sousedů – v Domažlicích.

Film, byť jeho sledování nebylo až tak strašným zážitkem jako Klatovští dragouni, skutečně není žádným veledílem, spíše nevýrazným kýčem plným scénáristických floskulí. Postava scénáristy je mnohem zajímavější než „libreto“ samotné. Excentrický  Fellix Achille de la Cámara – novinář, spisovatel a scénárista se již v průběhu třicátých let zhlédnul v španělském fašismu a generálovi Frankovi. Nepřekvapí proto, že Cámara si velice oblíbil i protektorátní režim. Dopadl ale neslavně – revoluční gardisté ho údajně doslova „upekli“ v květnových dnech roku 1945 na pražské Kampě. Režisérem snímku, který se natáčel v létě 1939 a premiéru měl 1. prosince téhož roku, byl Václav Binovec. Ani on si už po válce „neškrtnul“, sice neskončil jako scénarista Cámara, ale i tak si za spolupráci s Němci odseděl několik let. V hlavních rolích filmu Otomar Korbelář a Adina Mandlová (na snímku z filmu V domečku pod Emauzy z roku 1933). S prvorepublikovými herečkami mám jeden problém – jejich vizáž i herecký projev mi přijde velice podobný – Mandlová, Ferbasová, Grosslichtová, Kabátová a další. Jedinou výjimkou byla snad Lída Baarová, i když ani u ní nemám o množství hereckého talentu velké iluze. 

Ale zpět k těm několika málo záběrům z Klatov. Po tom, co Jiří sbalí naivku Jarmilu vyrážejí na výlet – do Klatov. Svojí (před)svatební noc stráví v populárním hotelu Bílá růže, ale ještě předtím nechybí záběr na panorama města (od Domažlic)…

…. poté záběr na klatovské věže přímo z náměstí.. 

…..a pak už parkuje Jiří svůj obrovský kabriolet před již zmíněným hotelem. Tím výlet do Klatov a tedy i záběry města končí. Za povšimnutí stojí stojany „čerpací stanice“ v levé části záběru. 

Jak jsem již psal, ani film Nevinná mě příliš nezaujal. Zdá se, že nic nestárne tak rychle jako romantická pohádka s výchovným apelem. Kritik časopisu Kinorevue Dr. Bedřich Rádl ovšem  projevil v recenzi ze sklonku roku 1939 poněkud odlišný názor. 

Jisté je, že se v létě roku 1939 Adina Mandlová v Klatovech mihla při natáčení několikavteřinové sekvence v tomto filmu. Přijet do jihozápadních Čech předvést něco ze svého umění měla i na jaře roku 1941. Představení v Klatovech a v Přešticích ovšem zrušila kvůli údajné nemoci, alespoň podle článku publikovaném v místních Klatovských listech. Redaktor Laš herečku rozhodně nešetřil. Tón článku mi velice připomíná (nejen) současné naladění části veřejnosti proti umělcům (s uvozovkami i bez). 

Téma Klatov ve filmu samozřejmě není tímto článkem vyčerpáno. V příštím díle nás čekají filmy mnohem mladší, ale kvality  taktéž nevalné – Sázka na třináctku, Copak je to za vojáka a další. Možná také zavítáme i do nedalekého okolí. Přivítal bych také tipy na další filmy natáčené v Klatovech nebo v okolí. Díky!