Dámy II.

Před časem jsem zde prezentoval staré kabinetní a vizitkové fotografie ze své rozrůstající se sbírky. Tenkrát se jednalo o dámy, z nichž většina okouzlovala svou krásou a šarmem před sto a více lety. I když bych mohl vybrat tentokrát nějaké pány, děti nebo svatební fotografie, já znovu dávám přednost dámám.   

Na  úvod zamíříme na východ Čech, konkrétně do Hradce Králové. Mladá dáma či spíše dívka byla vyfotografována v ateliéru Karla Bitterlicha, jehož ateliér fungoval na Malém náměstí č.p. 12 

Populární fotografická  kompozice – poprsí ženy na vizitkovém formátu. Fotografováno v ateliéru Františka Bőgera v Jungbunzlau neboli Mladé Boleslavi 22. června 1882. Rodina Bőgerů patřila mezi pionýry portrétní fotografie v Boleslavi. František starší zde zřídil živnost již v 60. letech 19. století, zřejmě se mu velmi dařilo, protože v roce 1884 přestěhoval svůj ateliér do vlastního domu na dnešním Českobratrském náměstí. V této době už mu vypomáhal syn František, který později otevřel pobočku závodu v Benátkách nad Jizerou. František starší zemřel v roce 1902, syn o osm let později. Fotoateliér převzala jeho manželka Marie, která ho provozovala až do roku 1926.  

Fotografie neznámé ženy s adjustací typickou pro 70. a 80. léta 19. století. Na reverzu je datum – 30. června 1883. 

Nepříliš kvalitní, pravděpodobně svatební (sólo) fotografie dámy, která se vdávala někdy koncem osmdesátých letech předminulého století. Zadní strana fotografie nám říká, že je to „paní Říhová tchýně Milady Pláničkové“. Z mého pohledu jsou velice nezvyklé brýle na nevěstině nose. Mezi stovkami fotografií žen z 19. století, které mám ve své sbírce, je tato jediná, kde má žena brýle.  

Dáma z lepší společnosti fotografovaná v neznámém ateliéru. Vzhledem k luxusnímu oblečení a kvalitnímu mobiliáři v ateliéru (křeslo, koberec) tipuji, že fotka byla pořízena v některém lepším pražském ateliéru (Eckert, Tomáš apod.).

Pravděpodobně prostá dívka Polda (pravděpodobně Leopoldina) Černá. K fotografovi zašla zřejmě proto, aby rodina na ni měla památku rodina,  ve které pracovala. Na reverzu fotografie se lze dočíst, že se jednalo o kojnou jakéhosi Vladimíra Hulce. Její angažmá trvalo od 15. března 1899 do 15. ledna 1900. Fotografie pochází z ateliéru Josefa Ryby v Rokycanech. 

Tři nepříliš pohledné dámy, pravděpodobně sestry. Zajímavé je, že všechny tři jsou oblečeny v naprosto stejných šatech. Jejich černá barva, stejně jako kvítky v jejich rukou svádí k domněnce, že se k fotografování sešly při nějaké neveselé příležitosti.  

Slečna Francizska vyfotografovaná v ateliéru Langer a Pommerrenig, který sídlil v Praze v Ovocné ulici č. 7 (dnes ulice 28. října poblíž Václavského náměstí). Francizska bydlela pravděpodobně na Novém Městě v čísle popisném 145 – soudě tedy podle nápisu na zadní straně fotky.   

Přísně se tvářící postarší dáma je Ludmila Bukovská, rozená Kozlová manželka Jindřicha Bukovského, majitele statku v pražských Holešovicích. Fotografie pochází z roku 1887. Na první pohled to není zřejmé, ale jedná se o tzv. ferrotypii neboli fotografii na plechu. V posledních dvou desetiletích 19. století se jednalo o oblíbený typ kabinetní či vizitkové fotky, výhodou byla mj. rychlost výroby. Proto se používala s oblibou např. na akcích, kde se sešlo hodně lidí s touhou odnést si domů památku v podobě podobenky – mám např. pár těchto snímků z Národopisné výstavy českoslovanské z roku 1895.

Sympatická žena Ludmila Sošková vyfotografovaná v ateliéru Josefa Svobody v Plzni, pravděpodobně v prvních letech 20. století.

Stará žena, o které si troufnu tvrdit, že byla vrstevnicí např. Boženy Němcové. Fotografie z 80. let 19. století pořízená v ateliéru Josef Stastny v Jihlavě. Tedy spíše v Iglau, město na Vysočině bylo do roku 1918 obýváno téměř výhradně německým obyvatelstvem. 

Na závěr hezká dívka – Marie Pospíšilová z Prahy. Zřejmě pořízeno při nějaké slavnostní příležitosti, vějíř v Maruščině ruce nebýval úplně běžným doplňkem.