KATEGORIE

pátek 6. února 2015

Ze života klatovských lékařů I.

V minulých měsících a letech jsem se zde už několikrát věnoval tématům, které souvisejí se zdravotnictvím. Nová nemocnice v Klatovech frčí - co na tom, že je prakticky od začátku fungování ve ztrátě a její dosavadní fungování už stačil poznamenat jeden bipolární megaskandál.  Dnes bych chtěl ale připomenout několik dávno pozapomenutých lékařů, kteří pečovali o zdraví našich předků v minulosti.


Ještě než se začnu zabývat dělníky lékařství z před mnoha let, sluší se jistě zmínit pár významných lékařů, kteří měli v minulosti co do činění s Klatovy. Nakonec i jejich jména jsou dnes známa spíše odborníkům, ale protože, jak známo, Klatovy nejsou městem se skutečným extraligovým rodákem, musíme vzít zavděk „alespoň“ těmito lékaři. Jejich význam a přínos ale pochopitelně nechci nijak snižovat. Nuže, mám na mysli například chirurga Františka Piťhu, gynekologa Karla Pawlíka, internistu Bohumila Prusíka a mnohé další. 

Na fotografii je ovšem pravděpodobně nejznámější lékař s vazbami na Klatovy – MUDr. Josef Thomayer (1853-1927), lékař internista a tvůrce moderního českého lékařského názvosloví. Poměrně známá je i jeho literární činnost (publikoval např. pod pseudonymem R.E. Jamot). Jeho jméno dodnes nese velká nemocnice v Praze – Krči. Během studií na klatovském gymnáziu se také spřátelil s J. Vrchlickým, údajně ho také doučoval matematiku. Sluší se připomenout i Thomayerova bratra Františka (1856-1938), který působil v Praze jako městský zahradní architekt, významně se podílel např. na podobě Letenských sadů v Praze 7, na tvorbě zeleně na výstavišti v Bubenči atd. 

 
MUDr. Jan Formánek inzeruje své služby jako začínající lékař v místním tisku v roce 1879. Zemřel svobodný a bezdětný ve věku 73 let v Klatovech v roce 1921.
Dalším, ve své době známým a populárním praktickým lékařem, byl bezesporu MUDr.  Antonín Salzmann. Jeho původ je z mého pohledu velice zajímavý- narodil se 25. února 1866 v rodině plzeňského fotografa Bartoloměje Salzmanna. Ten zemřel patrně celkem záhy po Antonínově narození, protože fotoateliér původně patřící jeho otci provozovala po roce 1870 už jen jeho matka společně s dalším fotografem s vazbami na Klatovy- Čeňkem Hrbkem. Gymnázium už absolvoval Salzmann v Klatovech, po složení maturity v roce 1885 začal studovat na pražské lékařské fakultě. Po získání doktorátu se stal externím lékařem v pražské všeobecné nemocnici, posléze pracoval jako operatér v porodnici a na klinice pro ženské nemoci pod vedením již zmíněného klatovského rodáka Karla Pawlíka (1849-1911). V roce 1895 přesídlil do Klatov, kde si otevřel vlastní praxi. Na obrázku poděkování Dr. Salzmannovi a Dr. Prunarovi z roku 1902.
Záhy po otevření vlastní ordinace se Salzmann v Klatovech oženil, vzal si baronesu Alosii Audritzskou z Auderz (1874-1919). Měli spolu dvě dcery, obě se (nikoli překvapivě) vdaly za lékaře – starší Irena za klatovského lékaře MUDr. Matějčka, mladší Marie za velhartického MUDr. A. Singra. Syn Antonín zemřel během studií práv v roce 1926. Jak bývalo zvykem u městské honorace, i MUDr. Salzmann se účastnil společenského života – byl členem Kroužku akademiků, kde se zapojoval do organizace zábavních pořadů jako zpěvák  a ochotnický  herec. MUDr. Salzmann zemřel po delší nemoci v lednu 1929. Nekrology bývají oslavné, ale v tomto případě se zdá, že se skutečně jednalo o oblíbeného lékaře a člověka: “Úmrtím jeho odchází zase z veřejného života klatovského muž, jehož měl každý rád a jenž svou vlídnou povahou a neobyčejnou úslužností dovedl si získat lásku všech, kdož s ním přišli do jakéhokoli styku. Byl to dobrý člověk, jenž ochotně podporoval vše krásné.“

Po MUDr. Salzmannovi nám v Klatovech „zbyla“ krásná vila naproti muzeu z roku 1907, kde dodnes sídlí několik lékařských ordinací. Sgrafita na něm provedl můj oblíbenec – Josef Čejka.
Dalším doktorem ve zlaté éře města Klatovy na přelomu 19. a 20. století byl železniční a městský lékař a můj prapradědeček MUDr. František Prunar, o kterém jsem se již zde na  blogu několikrát zmínil. Dnes bych se chtěl ale věnovat jeho profesní kariéře.
Narodil se v roce 1852, byl synem městského radního a majitele hostince U Beránku (stál na místě dnešního stejnojmenného hotelu) Maxmiliána Prunara. Po maturitě studoval lékařství ve Vídni, kde promoval v červnu 1878 (viz obrázek). I když pocházel z ryze české rodiny, studium ve Vídni údajně způsobilo, že až do smrti prokládal svou mluvu německými slovíčky a frázemi. Po studiích se vrátil do Čech, jeho prvním působištěm byl Chlumec nad Cidlinou.
Na snímku oznámení o Prunarově dokončení lékařské fakulty. 
Do Klatov se vrátil MUDr. František Prunar až v listopadu 1886, usadil se v domě čp. 181 na rohu Pražské a Zlatnické ulice, kde také ordinoval.  V prosinci téhož roku získal funkci městského lékaře. Kromě vlastní praxe tak prováděl řadu lékařských činností na základě objednávky z města. O jejich rozsahu nejlépe vypovídá článek z novin Šumavan z počátku  roku 1907. Je tedy evidentní, že Dr. Prunar se opravdu nenudil, spíše naopak. Uvedený článek poskytuje také celkem slušnou představu o množství a typu nemocí, které Klatovany trápily před 110 lety. Prunar pochopitelně dostával plat z prostředků města, v roce 1886 začínal na roční gáži 400 zlatých (pro srovnání v roce 1890 bral starosta města 630 zlatých ročně, někteří úředníci města až 800 zl.), již po dvou letech mu byl zvýšeno na 500 zl. K dalším dvěma zvýšením došlo v 90. letech, v roce 1898 tak bral Prunar již 800 zlatých. Po měnové reformě (1 zlatý = 2 koruny) bral v roce 1903 už 1800 korun (resp. 900 zlatých). V dopise, kterým Prunarovi starosta (a kolega lékař) Mašek oznamuje zvýšení mzdy také stojí „:…..s tím, že povinnosti své máte bedlivě vykonávati ve všech oblastech své působnosti zdravotnické, ze které péči o chudé, dohled na školách a o trzích a úkony zpravodajství ve stálé commisi zdravotní (orgán městské rady – pozn aut.) zvlášť vám připomínáme.“ Tedy je evidentní, že městský lékař byl v podstatě i hygienikem, koronerem apod.

K poslednímu, zato velice razantnímu, zvýšení Prunarovy mzdy došlo na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva v červenci 1909, důvodem bylo schválení nového služebního zákona. Služné se zvýšilo na 2800 korun, lékař měl také nárok na měsíc dovolené.
MUDr. Prunar vykonával funkci městského lékaře až do začátku roku 1923, kdy odešel do penze. I nadále chtěl ovšem poskytovat své služby v soukromé ordinaci. Osud tomu ale chtěl jinak - už 1. října 1923 doktor umírá. Kromě manželky Jany, zvané Žany ze starého klatovského rodu Špirků, oplakávali svého otce i dcera Jana (manželka gymnaziálního profesora Rudolfa Bílka) a Marie Pospíšilová provdaná za úředníka ministerstva železnic ing. Rudolfa Pospíšila. Syn František junior zemřel při epidemii španělské chřipky v říjnu 1918. 
Posledním lékařem, kterého bych chtěl dnes připomenout, je MUDr. Alois Císař (viz foto). Klatovský rodák, o generaci mladší než oba přechozí doktoři, se narodil v roce 1872 jako syn dlouholetého pokladníka zdejší spořitelny. Studoval pochopitelně klatovské gymnázium a po maturitě v roce 1893 zahájil své další vzdělávání na lékařské fakultě na nově rozdělené Karlově univerzitě. Byl aktivní i ve studentsko-veřejném životě, stal se členem spolku pošumavských akademiků Úhlava i pražské Spolku českých mediků. Po studiích získával ostruhy v doktorském řemesle, stejně jako celá řada jeho klatovských souputníků, v pražské všeobecné nemocnici.
Další zkušenosti, především v oboru chirurgie na klinikách profesorů Maydla a Kukuly.  Nakonec i jeho kroky vedly zpět na rodnou hroudu – do Klatov. V roce 1908 (viz inzerát) si otevřel vlastní praxi, zároveň se stal jedním z městských lékařů a oženil se slečnou Helenou Sedláčkovou, jinak dcerou bývalého poslance říšského sněmu JUDr. Václava Sedláčka. V prvních letech své klatovské mise spolupracoval i s tehdejším primářem zdejší nemocnice MUDr. Ingeduldem. Císař nezanedbával ani prevenci – byl aktivním činovníkem v místní odbočce Ligy pro potírání tuberkulosy. Byl nadšeným sběratelem, což je mi mimořádně sympatické- velice by mě zajímalo, kde jeho sbírka skončila. 
V Klatovech nakonec „odkroutil“ třicet let, zemřel náhle v prosinci 1938.
S články o osudech klatovských lékařů rozhodně nekončím, jak naznačuje i číslovka v názvu. V budoucnu se chci například věnovat trampotám klatovského lékaře MUDr. Nathana Reisera, jehož „eskapády“ bývaly oblíbeným soustem pro klatovské mírně antisemitské a silně protiněmecké klatovské „plátky“. 

1 komentář: