Pozvánky na akce 1900-1910

Při svých četných pohledech zpět do historie našeho města mě nepřestává fascinovat množství společenských a kulturních událostí, které zde byly pořádány. I když i dnes je nabídka vcelku bohatá, s dobou před osmdesáti či sto lety se vůbec nedá srovnat. Nedílnou součástí či spíše předzvěstí těchto akcí byly pozvánky, jejichž prostřednictvím bych chtěl dnes několik takovýchto událostí přiblížit. 

První společenská událost se odehrála hned zkraje roku 1900, tedy před 115 lety. Organizátorem „čajového večírku“ byly dámy ze zdejšího odboru významné celonárodní organizace, Ústřední matice školské. Jednalo se, zjednodušeně řečeno, o organizaci, jíž hlavní úkol byla podpora žactva a studentstva v českých zemích. Předsedkyní místního odboru byla v samém závěru 19. století manželka pozdějšího starosty Karla Hostaše Anna ve spolku se pochopitelně angažovala např. i manželka tehdejšího ředitele gymnázia Roberta Beera Terezie.  

Důležitou součástí aktivit Matice byla podpora škol v národnostně smíšených oblastech nebo tam, kde mělo dokonce převahu německé obyvatelstvo. Jak bývalo tehdy zvykem, jednalo se o akci nekomerční, tedy její výtěžek sloužil k bohulibým účelům. Nepřekvapí, že v tomto případě byl zisk (později po odečtení nákladu vyčíslen na 345 tehdejších korun) poukázán na konto Ústřední matice školské. Večírek se konal v sále hotelu Menčík v dnešní Vídeňské ulici (v domě nad dnešním kinem Šumava). Dlužno podotknout, že se tehdy jednalo o jediný větší sál ve městě vhodný pro konání obdobných akcí. Na tento fakt mnohokrát kriticky poukazovaly místní noviny. Problém se vyřešil až s otevřením novostavby divadla na počátku dvacátých let. 

Hlavním bodem programu byl zcela jistě tanec, dále jak píše Šumavan „v hojném bufetu skvěly se tři pravé ruské samovary šířící svým zjevem a tajemným šuměním onu příjemnou náladu, která zmocňuje se každého u teplého, útulného rodinného krbu. Občerstvení v buffetu bylo dílem členek odboru a dobrovolnic, peníze vybrané za jeho prodej tvořily vekou část celého zisku. Akci bylo možno podpořit také např. zapůjčením povozů, které svážely hosty na místo konání i zpět domů. Takto organizátorky podpořili např. továrník Günter, advokát JUDr. Konětopský nebo starosta města MUDr. Mašek.

Další akcí z roku 1900 byl červencový „vínek“ abiturientů klatovského gymnázia. Tuto společenskou událost by snad šlo přirovnat k dnešnímu maturitnímu plesu, i když je zde samozřejmě několik zásadních rozdílů. Maturanti  před sto lety poněkud logičtěji pořádali svoji slavnost až po složení maturit, tedy v době kdy už bylo jasné, že „zkouškou dospělosti“ prošli. I tentokrát se jednalo o dobročinnou akci – zatímco „za nás“ (tedy před cca 15-20 lety) jsme horko těžko dávali dohromady peníze na pronájem odlidštěné a studené Družby, tehdejší studenti počítali z příjmem z „vínku“, který poté poukázali Ústřední matici školské.

Další „maturák“, tentokrát pod názvem „věneček“ se konal v červenci 1907. Zajímavé je, že pořadí tanců je stanoveno, ale místo konání na pozvánce uvedeno není.  V tomto roce  maturovalo ve dnech 8. až. 12 .července  26 studentů a všichni měli nakonec důvod k oslavě, protože toho roku nikdo nepropadl. Ze známějších jmen abiturientů lze jmenovat například klatovského advokáta JUDr. Vladimíra Hostaše (syn Karla Hostaše) nebo vrchního radu ministerstva zdravotnictví MUDr. Pavel Němejce. Třídním profesorem těchto abiturientů byl Josef Čihula. Lze také připomenout, že šest studentů z této třídy zahynulo na bojištích první světové války.

Další velice oblíbenou a hojně navštěvovanou akcí byly šibřinky. Pořádání této slavnosti bylo doménou Sokola. Dá se říct, že se většinou jednalo o tématický maškarní ples. V roce 1908 měl podtitul „Noc harlekýnů“. Vítány byly tedy masky harlekýnů, kolumbín, pierotů a pierotek, žokejů a žokejek, klaunů nebo další masky - nejlépe z divadelních her.

O tom, že se jednalo o velkou událost, svědčil i příjezd tanečního mistra Josefa Boušky z Tábora, který se zájemci nacvičoval tance, které byly předvedeny během šibřinkového večera. Pro organizaci akce byl zřízen zvláštní šibřinkový výbor pod vedením aktivního sokola a knihkupce Ladislava Čermáka, u kterého bylo možno zapsat se jednak do taneční „přípravky“ nebo půjčit si za levný peníz některý z kostýmů, které byly zajištěny prostřednictvím firmy J. Petránek z Kolína.

Vrcholem šibřinek byla půlnoční scéna, o které referoval Šumavan: Hlavní čtveračina byla provedena v půlnoci, kdy navrhovatelem myšlenky br. Ot. Čermákem zaranžovaná půlnoční scéna týmž zpracovaná. Zahájena byla průvodem masek, které seskupily se kolem dračí sluje, na jejíchž vystouplé skalisko vystoupil pestře oděný harlekýn, který celý děj veršovaně vylíčil a jednací v něm osoby mimikou doplňovaly. Byla to scéna milostná, jež dobře působila. Při skončení jejím jakoby se nad celou tou komedií dračí sluj rozchechtala, ozval se z ní veselý smích a již vyřítili se z ní bíle a černě odění pieroti a pierotky a spustili svůj veselý rej, jenž zakončen malebnou skupinou při bengálském osvětlení“. 

Období plesů bylo také slušným byznysem. Veškeré náležitosti nutné  k návštěvě podobné trachtace nabízel v reklamě známý židovský obchodník Eduardem Lőwy v roce 1900.    

Další pozvánka, tentokrát z roku 1909. Autorem návrhu pozvánky je můj oblíbenec, tehdy třiadvacetiletý Josef Čejka. Její podoba zcela odpovídá jeho tehdejšímu „ornamentálnímu období“

Sokolské šibřinky se v Klatovech poprvé konaly v roce 1892 a již záhy se staly nejvýznamnější zábavou v období masopustu. Nevím, jak v současnosti, ale ještě před pár lety jsem viděl na klatovské sokolovně plakát, který zval kolemjdoucí k návštěvě šibřinek. Ale už to jistě nebude tak prestižní záležitost jako kdysi.

Zajímavé mi přijde i samotné slovo „šibřinky“, proto jsem trochu pátral po jeho původu.  Spisovatel Ignát Herrmann (ve vzpomínkové knize o staré Praze Před padesáti lety) tvrdí, že poprvé použil toto označení v roce 1865 zakladatel Sokola Jindřich Fügner na základě rady Miroslava Tyrše. Ten údajně toto slovo viděl v Jungmannově slovníku, kde byl k němu byly uvedeny významy - frašky, šašky a žerty. Velice pravděpodobné nicméně je, že výraz šibřinky pochází z německého výrazu Schabernack, který označuje škodolibý žert nebo posměšek. 

Na poslední akci se vydáme do Plzně. Vojenští vysloužilci ze spolku korunního prince Rudolfa  „plesali“ koncem ledna roku 1901. Například proti Čejkově pozvánce na šibřinky 1909 působí pozvání trochu nemoderně, ale i tak – co by za to leckterý současný „grafik“ dal, kdyby zvládnul navrhnout alespoň takovou pozvánku jako vysloužilci před 115 lety.