Realitní okénko

Obchod s realitami je jednou z důležitých hybných sil tzv. tržního hospodářství. Zatímco dnes se v Klatovech prodej nebo pronájem nemovitostí příliš nehýbe, bývalo dříve na zdejším realitním trhu živěji. Vybral a případně okomentoval jsem  pár historických reklam a inzerátů, které se týkaly právě realit.     

Bývalo zvykem, že se pronájmy nabízely nikoli jako dnes zpravidla od začátku měsíce, ale od některého z významných dnů zasvěcených světcům (sv. Jiří, sv. Havel apod.) Slečna Kličková chtěla prostřednictvím advokáta Dr. Sedláčka pronajmout byt od sv. Jakuba, tedy od 25. července.

Kdybyste si najali byt ve vile Šárka (na adrese Národních mučedníků č. 146) je dost možné, že byste se na chodbě mohli srazit s mladým Otakarem Vočadlem (1895-1978) slavným českým anglistou a amerikanistou a přítelem Karla Čapka. Byt nabízela k pronájmu jeho matka, vdova po profesoru místního gymnázia Vilémovi Vočadlovi. Příslušníci tří generací rodiny Vočadlových jsou pohřbeni na klatovském hřbitově v zajímavě ztvárněné hrobce.

Než byla nemovitost nabídnuta k prodeji či pronájmu, musel  ji někdo pochopitelně nejdříve postavit. Fotografie zachycuje práci na stavbě některého klatovského domu v roce 1894. Víte kterého? Já ne.

Byt také k pronájmu nabízel také šikovný klatovský fotograf Eduard Hoffmann (1858-1900) v Poštovní ulici (dnes Zlatnická). Dům, ve kterém měl volný byt, po Hoffmannovi  celá desetiletí vlastnila rodina Hahnových, kteří zde více než čtyřicet let provozovali vlastní fotoateliér. Zbořen byl v polovině osmdesátých let dvacátého století.  V popisu nabízeného bytu uvedená „alkovna“ nijak nesouvisela s požíváním alkoholu, jak by se mohlo zdát. Označoval se tak přístěnek nebo místnost bez oken.  

S obchodem  s realitami samozřejmě souviselo i pronajímání zavedených živností, velmi často hostinců. Vcelku podrobně oznamoval svůj záměr klatovský Sokol, který chtěl získat provozovatele pro svoji restauraci „U zlatého slunce“. Zvlášť zajímavé je, že sokolové měli na paměti především inteligenci budoucího provozovatele.   

Vilu, či soudě dle počtu pokojů spíše menší zámek, nabízel k prodeji v Železné Rudě v roce 1899 jakýsi Benedikt Kuffner. Rozhodně je  třeba připomenout, že na konci 19. století byla Ruda téměř čistě německým městem, s češtinou byste si zde asi moc „neškrtli.“

Prodávaly se pochopitelně i pozemky, jako tento v nedalekých Štěpánovicích.  Dnes by asi byla důležitější informace, zda je „parcela“ zasíťovaná, v roce 1899 byla výhodou „letošní tráva“. Rozloha pozemku je uvedena v jitrech (1 jitro = 0.58ha), uvedený pozemek měl tedy více než hektar.

Méně častá než nabídka bývala inzerovaná  poptávka po nájmu bytu, domu nebo další nemovitosti. Naopak bývalo vcelku běžné, že nájemce poptával „zaopatření“, čímž se rozuměl další servis, především strava. Takovouto formou si v (nejen) v Klatovech přivydělávala celá řada rodin, které ubytovávaly především studenty místního gymnázia z širého okolí. 

Zájemci hledají  v roce 1893 možnost pronájmu zahrady s ovocnými stromy. Mimochodem o jedné zahradě k prodeji (400 m2) v lokalitě Rozhání bych věděl :).

Výstavba panelového sídliště Pod Hůrkou na fotografii Ing. Rudolfa Bílka. V historii města došlo k několika bytovým krizím, citelný nedostatek obydlí panoval především po první světové válce. Komunisté řešili bydlen výstavbou unifikovaných panelových domů. Vznikla nová  sídliště - u nemocnice, u pošty,  Pod Hůrkou, kolem ulice Suvorovova, za Beránkem a další.

Krize s bydlením byla překonána, na druhou stranu nová výstavba svým způsobem „zabila“ historický charakter širšího centra – mám na mysli především panelovou „hradbu“ podél Plzeňské, Dobrovského a Jiráskovy ulice.