Chřipka útočí!

Každým dnem očekávám začátek každoroční mediální masáže na téma "chřipka přichází". Chřipková vlna se také vyznačuje ještě silnějším reklamním atakem farmaceutických firem, které větří šanci prodat ještě více všemožných prostředků proti této nemoci, nachlazení apod. V posledních letech jsme také zaznamenali příchod několika „přívlastkových“ chřipek, před některými varovala média stejně, jako by se jednalo o jakousi novou verzi moru. Jak to ale vypadalo, když dorazila chřipka do našeho kraje na konci devatenáctého století?

 

Na internetu se lze dočíst, že první epidemie chřipky je na starém kontinentě doložena v 11. století. Epidemie tehdy nebývaly tak časté, na druhou stranu trvaly delší dobu než dnes. Je to logické - rozšíření nemoci trvalo, vzhledem k velmi omezeným možnostem cestování pro běžné lidi, vcelku dlouho. O nějaké účinné léčbě nebo snad očkování ani nemluvě.

Jedna z velkých epidemií proběhla i v letech 1889-92. Na počátku roku 1890 zasáhla tato vlna nemoci i  klatovský region. Místní tisk připomíná, že epidemie vznikla nejprve koncem roku 1889 současně v Petrohradu a Paříži, načež posléze se rozšířila do Berlína a Vídně. Odsud to byl už jen skok do Prahy a do celých Čech.

Samozřejmě se epidemie projevila nejvíce v rámci školní docházky místní mládeže. Není tedy překvapením, že bylo postupně přerušeno vyučování na místních školách, nejprve na c.k. reálném i vyšším gymnáziu. Podobně v Sušici - i zde byly všechny školy dočasně uzavřeny. I v menších obcích nemoc řádila – v Týnci nebo Strážově.

Obal krabičky z legendární klatovské lékárny U bílého jednorožce. Možná se jednalo o lék právě proti chřipce. Samozřejmě nesmí chybět i dávkování a hlavně jméno pana majitele. Protože dříve bylo rozdělování lékárenských licencí regulováno, nemohlo tak dojít k dnešní situaci, kdy lékárenské řetězce alá Dr. Max provozují lékárny bez dostatečného odborně-personálního zajištění a různými akcemi typu „odpouštíme regulační poplatky“ se pohybují na hraně zákona.

 

Samozřejmě podobné vlny nemocí nebyly ani v minulosti ničím neobvyklým. Poměrně často se koncem 19. století psalo o epidemiích spály, nemoci, která v této době nezřídka končila smrtí nemocného, zvlášť když se jednalo o dítě. V roce 1882, kdy došlo k rozšíření této nemoci, musel dokonce purkmistrovský úřad ( radnice) vydat vyhlášku, jejíž cílem bylo přinutit každého otce rodiny, popř. majitele domu, aby oznámili každý případ nemoci, tak aby bylo možno účinněji bránit jejímu rozšiřování. Podobná opatření byla zavedena i o dva roky dříve, na koncem roku 1880 se ve městě rozšířily osypky (spalničky) a neštovice. Dnes už zní téměř neuvěřitelně, že během dvou měsíců na tyto banální nemoci zemřelo více než dvacet lidí, opět převážně dětí. V osmdesátých letech (1884) bylo také okresní hejtmanství nuceno vydat vyhlášku (odvolávajíc se na říšský zákon č. 68 z dubna 1870), která přísně zakázala převážet nemocné nakažlivými chorobami z jedné obce do druhé.

Ale vraťme se zpátky k chřipce roku 1890. Šumavan totiž přinesl kromě obecných informací o propuknutí epidemie nemoci i celou řadu rad, jak s ní bojovat. O tato doporučení bych se rád podělil, dá se totiž předpokládat, že každého z nás ještě chřipka postihne - a tak by se sto dvacet let staré rady mohly hodit.

Nejprve je ale nutné správně vyhodnotit příznaky nepříjemné chřipky: „… bolení hlavy a páteře, zmalátnělost a zemdlenosť údů, mrazení, nechuť k jídlu a někdy také píchání na prsou“. V případě, že se vyskytne poslední jmenovaný příznak nemoci, je údajně dobré přikládat na prsa křenovou placku. 

Intérier vesnické lékárny na počátku 20. století. Ale než navštívíme lékárnu, chce to vyzkoušet přikládání křenových placek:)

 

Když už se přece jen nemoc ohlásí, varuje redaktor před přílišným strachem a nakupováním „baterií lahvic s nejrůznějšími léky“, protože „paní chřipka kdyby k nim (těm co nakupují řadu léků- pozn. aut.) nezavítala, musela by býti dáma hrozně necitelná, kdyby k nim nezavítala do domácnosti, pro ni tak pečlivě upravené “

Není také nutné držet se všemožných rad, protože : „Někteří onemocněvše poněkud užívají šmahem všeho, co jim kdo poradí. Ti pak jsou skutečnými mučedníky chřipky! Kdož nechce či nemůže požádati hned lékaře za radu, učiní nejlépe, když nebude užívati ničeho a když na dva, tři dny uloží se do postele, která při takových onemocněních jest polovičním a často i celým doktorem“

Nezbytné je ovšem také varovat před nebezpečným „lékem“ : „…jiní zase zvykají si na požitky nezvyklé: pijí koňak, grog apod. zapomínajíce, že se po každém požití lihovin, z počátku příjemně snad hřejících, dostaví se za nedlouhou dobu dosti značný úbytek tělesného tepla, což tom, u něhož se tento stav nastane třeba na ulici, může býti právě osudným“ Namísto alkoholu je nejlepší setrvat u svých stravovacích návyků a „setrvání při nápoji obvyklém“.

Teprve až když má chřipka těžší průběh, stojí za to navštívit lékaře. Podobně jako dnes nemívala chřipka fatální důsledky, a když přece jen došlo k úmrtí, tak „týkají se vždy osob, jimž zdravotní strav vůbec nesliboval i jinak dlouhého života“

O tom, že chřipka bývala skutečně nemocí z kategorie nepříliš častých svědčí i poslední věta článku, ze kterého cituji: „Moříme se s chřipkou již skoro tři neděle; nějaký ten týden, dva to ještě také přestůněme a potom bude „divná“ tato nemoc patřiti snad na celá desítiletí zase jen- upomínkám.“ Nejsem si jist, zda se toto přání vyplnilo – spíš se domnívám, že ne.

Co se za více než 120 let nezměnilo je reklamní ofenzíva výrobců léčiv. I když produkty firmy Mattoni už si dnes s léčebnými účinky asi moc nespojujeme.

 

Téma chřipky však hýbalo klatovskou veřejností i nadále, o čemž svědčí článek „Rada z obecenstva proti chřipce“, který vyšel hned v následujícím čísle Šumavanu. Protože se jedná o ucelený soubor rad, jak zvítězit nad touto nemocí, ocituji ho v plném znění.

„Ve prospěch chřipkou epidemickou trpících předkládám veřejnosti následující prostředek, který jsem sám na sobě a na jiných s dobrým výsledkem užil: Hrubá, plátěná plachta přeloží se ve dví neb na čtvero, namočí do čerstvé, studené vody, dobře se vyždímá a pak dobře urovnaná kolem nahého těla od paží až dolů přes celý život ovine; kolem této mokré plachty ovine se suchá vlněná pokrývka, houně, a nemocný uloží se polo sedě, aby se mu krev nehrnula k hlavě, na postel neb pohovku a dobře peřinami obloží, aby venkovský vzduch neměl k němu přístupu. Na čelo a spánky přiloží se mokrý obkladek a jiným suchým na hlavě se přiváže. Brzy přestane nepříjemné mrazení při té nemoci obyčejné, a příjemné teplo se rozhostí po celém těle. V tom obalu zůstane nemocný 1 a půl až 2 hodin, pak se rychle teple oblékne a rychlou chůzí zahřeje. Rozumí se, že vše to se děje ve vytopené světnici; rovněž až do úplného uzdravení sluší zůstati v teple. Onen obkladek kolem těla předejde též co nejvydatněji zánětu plic, jenž se rád z chřipky vyskytuje. Za pokrm hodí se v prvním čase nejlépe hustá krupičná polévka, zapražená a málo mastná, a pak syrová jablka k ochlazení vnitřností, k zamezení zácpy a k posilnění žaludku. Pečená jablka jsou též dobrá, ale bez másla. Nohy a ruce musí býti stále v teple.

Kdo takto se choval, za dva tři dny byl uzdraven a dostal opět chuť k jídlu.“

Doufám, že těchto rad nebude třeba příliš často využívat.