Zimní radovánky v Klatovech

Letošní zima skutečně prozatím milovníkům zimních sportů mnoho radosti nepřinesla. Obligátní podzimní mediální masáž o nastávající kruté zimě odvozovaná od letokruhů na cibuli nebo tloušťky paznehtů divoké zvěře se opět ukázala být trochu „mimo mísu“. Letos je to ovšem taková bída, že rozumím i pláči vlekařů nad nedostatkem sněhu. Pravda je, že stížnosti z hor zaznívaly každoročně, i když sněhu bývalo mnohem více. Pojďme si ale nyní připomenout, jak vypadaly zimní radovánky přímo v Klatovech, tedy alespoň během zimních měsíců, kdy přece jen nějaký sníh napadl a držel se i ve městě.

Nejstarší zimní kratochvílí provozovanou (nejen) v Klatovech bylo bezesporu sáňkování. Sáně sloužily totiž jako dopravní prostředek, případně pro přepravu materiálu, na Šumavě nejčastěji dřeva. Od nich byl už pouze krok k menším „sportovním“ modelům.

Návrat ze sáňkovačky na počátku 20. let. Fotografie pochází ze soukromého alba Bedřicha Duchoně (1870-1950) městského stavitele a spoluzakladatele klatovského Klubu fotoamatérů.   

Jisté je, že oblíbená místa k sáňkování zůstávají po desetiletí stejná - kopce a svahy. Asi každý , kdo vyrůstal v Klatovech si někdy užil jízdu na Hůrce,“Křesťáku“, „Šíbě“ nebo na Vodojemu. Posledně jmenovaný kopec býval pro sjíždění sáněmi tak populární, že v roce 1917 byla nákladem města zřízena dráha, která vedla právě odsud směrem k hospodářské škole (dnes „zemědělka“). Za jedny sáně se vybíralo 20 haléřů, tyto peníze měly sloužit k úhradě nákladů na udržování trati. Dnes si asi těžko představíme, že by město provozovalo podobnou sáňkařskou dráhu. Především proto, že sáňkování nemusí být vždycky úplně bezpečné. O tom svědčí např. i článek v lokálních novinách z roku 1911, který popisuje jednu nehodu, ke které došlo právě při jízdě na saních. Technik Jaroslav Kuthan tehdy vyrazil ve společnosti několika dam na Švédský vrch (dnes v mapách označován jako Švejcký) - kopec za bývalým (tehdy Lannerovým) klatovským pivovarem. Zřejmě se chtěl blýsknout svým uměním v ovládání velkých saní, tzv. rohaček. A jak došlo k vlastní nehodě? „..sjížděje s dvěma dámami s vrchu snažil se v prudké jízdě uvésti rohačky na kraj silnice, aby nenarazil na povozy proti nim jedoucí. Rohačky však dostaly se příliš ku kraji silnice a on velikou prudkostí narazil levým kolenem na strom, při čemž pohmoždil si značně koleno a vyrazil si nohu v kyčli. Ustrašené dámy dopravily jej na rohačkách do bytu jeho rodičů, kamž ihned povoláni byli lékaři pp. dr. Al. Císař, dr. Al. Mašek a dr. Ant. Salzmann, kteří nohu mu zasadili do náležitých míst a přiložili mu pevné obvazy.“

Sáňkování a lyžování na „Lomečku“ - v pozadí klatovská „skyline“. Foto Ing. Rudolf Bílek. 

Prvním organizovaným zimním sportem v Klatovech bylo bruslení. Zdejší Bruslařský klub byl založen již v roce 1884. Bruslení bylo bezesporu módní záležitostí a zdá se, že v prvních letech nebyla tato zábava pro každého. Svědčí o tom i personální složení vedení nově zřízeného spolku, v jeho čele stáli příslušníci tehdejší klatovské smetánky - právník Dr. Konětopský, profesor Oštádal nebo podnikatel Max Rosenbaum. Již v prvním roce měl spolek 43 členů. Jako místo pro bruslení byl vybrán dodnes existující městský rybník – Čedík. Zároveň byl vypracován návštěvní řád pro nové kluziště. O nárůstu popularity nového sportu svědčí statistiky jedné z prvních sezón fungování kluziště během zimy 1889-89. Na Čedíku tehdy bruslilo celkem 181 lidí (mnozí pochopitelně vícekrát), ledová plocha byla v provozu celkem 67 dnů (20 v prosinci, 27 v lednu, 10 v únoru a 20 v březnu). Celkem pětkrát byla k ledovým radovánkám přizvána kapela c.k. ostrostřeleckého sboru. Inventář klubu měl celkem 25 položek v ceně 180 zlatých, přes léto bylo příslušenství kluziště uloženo v prostorách nedalekého pivovaru. Členové klubu na své valné hromadě doporučili městu opravit hráz rybníka. O tom, zda se členové klubu hodlali na rekonstrukci finančně podílet, už zpráva nehovoří. Bruslařský klub také každoročně pořádal svůj večírek (tzv. vínek). Například v roce 1896 se konal v sálu hotelu Bílá růže a dle referencí místního tisku se velice vydařil, zcela jistě i proto, že: “dámy dostavily se v četném počtu a v úborech namnoze skvostných“ a „za zvuků hudby střelecké tančilo se v sále do hodin ranních, zábava byla dle všeobecného úsudku velice animovaná.“

Bruslení na Čedíku před cca 50 lety. V popředí improvizované lavičky pro pohodlné nazutí bruslí. Foto Ing. Rudolf Bílek.

Pravděpodobně již před první světovou válkou však Bruslařský klub zanikl. Asi i proto, že bruslení se stalo sportem pro široké masy a ztratilo tak punc něčeho výjimečného. V roce 1928 se ujal provozování tradiční ledové plochy na Čedíku Sportovní klub Klatovy, od města si ji pronajal na 6 let za roční nájem 600 Kč. V roce 1930 kritizuje členy SK týdeník Šumavan, že městu sice roční nájemné dosud nezaplatil, zato led z Čedíku prodali jeho členové za 800 Kč uzenáři Antonínu Trávníčkovi, který s ním naplnil své lednice se zbožím.

Popravdě bruslení mě nikdy příliš neoslovilo, asi proto, že jsem se (nikoli překvapivě) bruslit nikdy pořádně nenaučil. Nezapomenu ale na organizované ježdění dokola k zblbnutí při „brusláku na zimáku“, které narušovali pouze machrující postpuberťáci. Stejně tak si vzpomínám na vizualizaci podoby zimního stadionu, kterou jsem v hloubi osmdesátých let kdesi viděl. Připadala mi jako z jiného světa – v dětství byl pro mě stadion symbolem něčeho navěky rozestavěného.

 

Několik paralelních hokejových mačů na  ledové ploše ve vnitrobloku v ulici Wolkerova, za domem č.p. 407-409.   Organizovaně se v Klatovech začal hrát hokej v roce 1925, kdy vznikl hockeyový odbor Sportovního klubu.Foto Ing. Rudolf Bílek.

Velice oblíbeným a tradičním zimním sportem je lyžování - zvlášť u nás v Pošumaví, že? Nedávno jsem narazil na idnes.cz na článek o počátcích lyžování v Krkonoších. Po jeho přečtení by se jeden mohl domnívat, že se koncem devatenáctého století lyžovalo pouze tam. To je ale velký omyl. V podhůří Šumavy, v Klatovech, došlo k prvnímu představení lyží už na počátku roku 1893. Svědčí o tom humorně pojatá reportáž či spíše fejeton, který otiskl Šumavan v únoru 1893 pod názvem „Ski č. kusle v Klatovech“ Autor nejprve horuje za používání českého označení kusle namísto tehdy oblíbeného „ski“. Po letech je patrné, že boj za tento český výraz neskončil vítězně.

Reklama na brusle, které nabízel klatovský obchodník Hugo Sauer (1863-1912), z roku 1889. Není divu – Sauer byl jedním ze zakládajících členů Bruslařského klubu.

Jak to tak bývá, každá novinka vzbuzuje zvědavost a část klatovské veřejnosti hltala novinky, které se týkaly „norsko-švédského umění kuslařského“. Střediskem těchto nadšenců se stala kavárna Matěje Valenty. Některý z potenciálních lyžařů sem donesl výstřižek z německého časopisu, ve kterém očitý svědek popisoval skok na „kuslích“ v délce sedmdesát metrů. Hecování nakonec vyústilo v objednávku dvou párů lyží, které do Klatov dorazily na počátku února. První pokus o lyžování provedl pokladník bruslařského klubu (pravděpodobně se jednalo o učitele Boh. Schweigstilla) v kopci nad klatovským pivovarem. Skončilo to spíš neslavně, když “osvědčený pokladník klubu bruslařského první se osmělil připnouti si dlouhé, pružné kusle a uchopiv okovanou hůl liboval si, že zde na sklonu silnice půjde to bez namáhání. Mohutný odraz, několikeré rovnoběžné šoupnutí sem a tam, pak dlouhý zápas mezi převahou k levé a pravé straně, konečně skřížení obou kuslí a mohutné bouchnutí spůsobené dopadem na umrzlou posněženou půdu- to vše objevilo se zrakům ostatních kuslařů, kteří prozatím nečině ovšem ale s nehorázným smíchem dívali se na „zkoušeného“ soudruha“. Tolik o úplných začátcích lyžování v Klatovech. 

Lyžování na Hůrce na počátku šedesátých let. V pozadí koksovna a kouřící komín plynárny. Foto Ing. Rudolf Bílek.

Tento sport se postupně rozšiřoval a dá se říct, že ve dvacátých letech už se jednalo o vcelku masovou zábavu. Faktem je, že sněhové podmínky tehdy často umožňovaly lyžovat i ve městě nebo v jeho bezprostředním okolí. O tom, že např. na Hůrce bylo lyžování běžné, svědčí např. i závody (v běhu), které se zde konaly v neděli 13. ledna 1929. Závodilo se ve třech kategoriích – muži (trať 11 km), ženy a dorost (6 km) a žactvo (3 km). Prezence pro závod proběhla v dopoledních hodinách v hotelu Střelnice, vyhlášení výsledků potom v beňovské hospodě. Věcné ceny obdrželi první čtyři závodníci v každé kategorii.

Dnes je bohužel velice těžké si představit, že by se někdo odvážil pomyslet na pořádání podobné soutěže. Samozřejmě proto, že větší a hlavně trvalejší sněhová pokrývka bývá v Klatovech spíš vzácností.

Většina lyžařů z regionu asi poprvé brázdila sjezdovky na Železnorudsku. Stejně jako tento kašpárek v polovině osmdesátých let. 

Řešením je samozřejmě cesta na Šumavu, která přece jen stále nabízí jistější sněhové podmínky (nemyslím letos) i rozvinutou infrastrukturu na zimní sporty, zejména pro lyžování. Zimu na Šumavě si nechávám jako téma pro některý z příštích příspěvků..