Návštěva T.G. Masaryka v Klatovech - 90. výročí

Návštěva nejvyššího představitele státu, krále, císaře nebo prezidenta, byla pro malé město vždy událost, na kterou se léta vzpomínalo. V současnosti to asi tak horké nebude, příliš mnoho lidí se asi netetelí blahem při představě, že nás poctí návštěvou „náš“ Miloš. Úplně jiné to bylo v roce 1923, kdy Klatovy jedinkrát ve funkci prezidenta navštívil Tomáš Garrigue Masaryk. Od jeho návštěvy uplynulo právě dnes (3.května) 90 let.

První spekulace o možné návštěvě prezidenta v Klatovech se objevily v místním tisku v polovině března 1923. Byly dávány do souvislosti se schůzkou velitele místního jezdeckého pluku plukovníka Stluky, kterému prezident v soukromém rozhovoru sdělil svůj záměr navštívit v brzké době Klatovy. Nedlouho poté byla návštěva z prezidentské kanceláře potvrzena a hlavním důvodem měla být inspekce vojenských posádek v Domažlicích, Trhanově, Klatovech a Dobřanech. Původní termín byl stanoven na 26. dubna, ale nakonec byla prezidentská exkurze (pravděpodobně kvůli přetrvávajícímu špatnému počasí) přesunuta na čtvrtek 3. května 1923.

 Prezident vystupuje z vlaku na nádraží v Klatovech.

Zde se hodí připomenout, že nešlo o první Masarykovu návštěvu v Klatovech. V roce 1891 se dokonce ucházel o zvolení do říšské rady za skupinu pošumavských měst. V rámci volební kampaně navštívil město dvakrát v krátkém sledu za sebou ( 21.2. a 1.3. 1891). Kandidoval tehdy za mladočeskou stranu a ve volbách nakonec porazil svého protikandidáta Dr. Antonína Steidla.

Návštěva prvního prezidenta ČSR v Klatovech s sebou samozřejmě nesla celou řadu příprav, byť na ně nezbývalo příliš mnoho času. Z toho důvodu byl v režii města ustaven zvláštní přípravný a vítací komitét, který měl koordinovat organizaci návštěvy. Do jeho čela byl jmenován (nikoli překvapivě) starosta města Ladislav Novák, jeho členy byli dále okresní starosta Ferdinand Vitáček, poslanec Emil Kasík, zmiňovaný plukovník Stluka a šéf okresní politické správy Ferdinand Vojta. Tento výbor vypracoval a určil rozmístění členů jednotlivých spolků při průjezdu hosta městem, zároveň se jeho členové dohodli s majiteli místních továren i obchodů, že tyto budou v den návštěvy uzavřené. Odchody a hostince byly ovšem nakonec uzavřeny pouze od 10 do 13 hodin. Neprůjezdné pro dopravu také zůstaly některé ulice v centru města.

 Průvod a davy vítající prezidenta na klatovském náměstí

V pondělí 23.dubna 1923 přijel do Klatov ceremoniář (šéf protokolu) prezidentské kanceláře pluk. Viktor Hoppe, který s výborem dojednal poslední detaily návštěvy a předestřel také prezidentovu představu o dni, který stráví v Klatovech. Zároveň byl definitivně stanoven příjezd prezidenta do města- zvláštní vlak měl dorazit na místní nádraží v 11.30.

Lokální noviny (Šumavan a Klatovské listy) otiskovaly také instrukce členům jednotlivých sdružení a korporací, kteří měli vytvořit špalíry podél ulic, kterými Masaryk měl projíždět. Své delegace k vítání prezidenta „nominovala“ všechna významná sdružení, ať už šlo o politické strany, živnostenská společenství, legionáře nebo sportovní kluby a samozřejmě Sokol. Náměstí bylo vyhrazeno pro školní mládež. Nástup všech zúčastněných začal v 10 hodin a dokončen měl být bezpodmínečně o hodinu později. Rozchod shromážděného lidu měl začít až po zaznění zvláštní fanfáry z Černé věže. Již od pondělí 30. dubna probíhaly práce na výzdobě města, na kterých se podíleli např. prof. Ferdinand Vaněk, architekt Karel Horák nebo malíř Ladislav Netal.

Na poslední chvíli ještě vystrašila Klatováky zpráva, že návštěva je v ohrožení v souvislosti s dramatickým zhoršením zdravotního stavu presidentovy manželky Charlotte (ta skutečně nedlouho poté - 13. května 1923 v Lánech umírá). Nakonec se všichni dočkali a ve čtvrtek 3. května 1923 před polednem přivezl zvláštní vlak T. G. Masaryka do Klatov. Vlak jel z Domažlic, kde prezident absolvoval návštěvu den předtím. Na vyzdobeném nádraží přivítaly prezidenta mladé dívky v národních krojích a posádková hudba pěšího pluku č. 18 zahrála státní hymnu. Poté představil místodržitelský rada Dr. Vojta prezidentovi starostu města Nováka a další VIP osobnosti z města a okolí. Před nádražní budovou byla shromážděna čestná setnina místního 4. jezdeckého pluku. Velitel 1. jízdní divize pluku generál Chlapec spolu s plukovníkem Stlukou podali prezidentovi hlášení. Poté prezident nasedl na koně a jeho „karavana“ se vydala Nádražní ulicí pomalu směrem do centra města. Spojnice nádraží a Domažlické ulice byla vyhrazena pro prezidentovy fanoušky z řad železničářů, členů národně socialistické strany a především sociálních demokratů. Za areálem chudobince a kostelíka u sv. Rocha (dnes v místech bývalého okresního úřadu) se celá ekipa vydala doleva Wilsonovou ulicí (dnes kpt. Jaroše). Výzdobu této ulice měli na starost klatovští sokolové a vedli si dle zpráv místního tisku velice dobře.

 Skupina rolnické mládeže v horní části náměstí. Na tribuně (vlevo nahoře) alegorická skupina – oráč, jehož těžce zpracovanou půdu a polní žeň stráží dva legionáři.

Masarykův příjezd na náměstí popisuje Šumavan poněkud pateticky: Ve chvíli, kdy pan prezident vjížděl do náměstí, zazněly z typické klatovské Černé věže mohutné fanfáry z Libuše, v níž se mísil radostný jásot na náměstí shromážděné školní mládeže, kteráž rozestavena byla do špalíru v podobě obrovského M a radostným voláním slávy a mávání praporků a pestrých šátečků vítala tatíčka Masaryka. Po bouřlivém přijetí na náměstí se prezident s doprovodem vydal směrem k Okresnímu domu (dnes objekt ZŠ Plánická). Zde seskočil prezident z koně a podél budovy prošel špalírem starostů jednotlivých obcí okresu směrem k městskému muzeu. Na schodech budovy zazpíval vzácnému hostu zpěvácký spolek Šumavan pod vedením ředitele kůru Jana Janáka. Poté se prezident s doprovodem odebral do muzea, kde ho přivítal velice vřelým projevem starosta města Ladislav Novák, v podobném duchu se nesla i řeč předsedy okresní správní komise Ferdinanda Vitáčka. Po těchto projevech Masaryk poděkoval shromážděným za přijetí a ujistil je, že dění v okrese stále sleduje. Zvlášť vyzdvihl kvalitu a dobré renomé klatovské nemocnice. Následně byli prezidentovi představeni jednotliví představitelé obcí, mezi nimi i několik pošumavských velkostatkářů německé národnosti. Po zapsání do pamětní knihy muzea i města si Masaryk prohlédl musejní sbírky, průvodce mu dělal legendární zakladatel této instituce Karel Hostaš. Z muzea zamířil prezident na Vodojem, od krátké procházky na vršku si organizátoři slibovali že se VIP hostu naskytne pohled na šumavské vrcholky. Dnes už výhled kazí zástavba a poměrně vysoké stromy, ovšem ani před devadesáti lety Masaryk šumavské obry neviděl – mohla za to mlha, kterou byly zahaleny. Další zastávkou byl pomník legionářů v městském parku (byl odstraněn během II. světové války, jeho zbytky byly k vidění v roce 2011 na povedené výstavě „Umění v Klatovech“ v klatovském muzeu, resp. jeho zahradě). Zde už jej očekávalo shromáždění 358 francouzských, italských a ruských legionářů z klatovského okresu. Hlášení podal Vojta Zajíc a krátký uvítací proslov přednesl předseda místní Jednoty čsl. obce legionářské František Bouzek. Po vřelém setkání s legionáři se prezident (v kočáře) odebral do starých kasáren (v bývalé jezuitské koleji), kde poobědval spolu se členy své delegace a klatovskými hostiteli.

 TGM a jeho klatovský portrét

Po hodinovém odpočinku (lehce po třetí hodině) se prezident v sedle koně přesunul na vojenské cvičiště Na chaloupkách, kde zhlédl nejrůznější druhy cvičení, které provedli vojáci jízdních oddílů klatovského pluku. Tomuto cvičení přihlížely kromě prezidenta i davy Klatovanů. Část z nich byla přivezena autobusy (za poplatek 5 Kč na osobu), již předem ale organizátoři avizovali, že zpět bude muset většina po svých. Každopádně vojenská přehlídka byla posledním bodem programu návštěvy prezidenta. Po jejím skončení (před 17. hodinou) se vydal na nádraží v Točníku, kde na něj čekal zvláštní vlak. Na peróně shromáždění legionáři se rozloučili sborovým zvoláním „Zdar“. Poté se vlak s prezidentem vydal zpět do Prahy.

K prezidentově návštěvě v Klatovech je nutné připojit ještě několik poznámek. Již několikrát zmíněnou delegaci, která doprovázela prezidenta, tvořili např. ministr národní obrany František Udržal, zemský vojenský velitel Jan Syrový, odborový rada prezidentské kanceláře MUDr. Adolf Maixner a dalších cca 10 osob. Okresní politická správa neponechala náhodě ani „mediální pokrytí“ celé události – vydávala akreditace pro píšící novináře a fotografy z povolání (fotografie uveřejněné v tomto příspěvku jsou z dílny K. Hahna a B. Landgráfa).

Na památku prezidentovy návštěvy města byly také vyrobeny zvláštní odznaky. Výtěžek z jejich prodeje byl určen pro Masarykovu ligu proti tuberkulóze a Červenému kříži.

 Procházka prezidenta po Vodojemu. V hovoru s Karlem Hostašem.

Míra nadšení, kterou vyvolala návštěva prezidenta Masaryka (nejen) v Klatovech se nám dnes může zdát, a zřejmě oprávněně, přehnaná. Takto např. vítal prezidenta klatovský Šumavan: „Pane presidente! Se srdcem radostně tlukoucím vítáme Vás v klín našich pošumavských lesů, na horské, větrné výspě staré Šumavy, my Klatováci, lid věrný a nezlomný. Od staletí hájíme s cimbuří svých horských bašt žulové průchody do tohoto státu, jehož svobodu Jste vybojoval pod praporem Svých legií. Vy, jejich orel, tvůrce i vůdce! V nezměrné radosti vítáme Vás, pane prezidente, po staročesku, s horáckou srdečností, jež každému Klatovanu byla dána vínkem již do kolébky a jsme hrdi na to, že Klatovy.... ony Klatovy, jež měl Jste vždy tak rád, stelou úsvit svých praporů před Vámi.....“

 Defilé u pomníku legionářů u parku

Je třeba si uvědomit, že Masaryk se ujal funkce v době, kdy byl stále živý symptom kultu císaře, vyplnil tedy jakousi mezeru na trhu i se všemi projevy, které k tomuto kultu patřily. Samozřejmě rozhodující podíl na vzniku ČSR a obecně uznávaný vysoký morální kredit nelze Masarykovi upřít. S odstupem desítek let ovšem vidíme i řadu chyb, které se váží k jeho politice, namátkou prosazování neživotaschopného konceptu čechoslovakismu, prosazování nepříliš demokratického systému tzv. Pětky, mizerná nebo spíš žádná menšinová politika, prosazování tragické postavy Edvarda Beneše svým nástupcem nebo neférová „likvidace“ svých politických protivníků (Radola Gajda). Nabízí se ovšem srovnání se současnými představiteli státu a z něj vychází Masaryk jako jednoznačný vítěz. Například fanoušci bývalého prezidenta Václava „Kikiny“ Klause sveřepě oceňují jeho „trvalé“ názory např. na evropskou integraci nebo na tzv. občanskou společnost. Jsem přesvědčen, že tyto „disidentské“ názory jsou pouhým populismem zabaleným do rádoby konzervativního obalu. Stačí se podívat, kdo zpravidla homosexualistovi tleská..

 Vojenská přehlídka na cvičišti Na Chaloupkách

To Masaryk se nebál v boji za pravdu postavit se proti „veřejnému mínění“ a to dávno předtím než se stal prezidentem - ať už se jednalo o spor o pravost Rukopisů nebo během hilsneriády. Na rozdíl od Klause značně riskoval nejen popularitu, ale i vlastní existenční zajištění. Pokrytec Klaus prohrál (v prezidentské funkci) s veřejným míněním snad pouze při posledním majstrštyku -amnestii. Ta už ale byla asi (nebo spíš snad) pouze výsledkem Klausova odtržení od dění a nálady v podhradí...