Plavení dřeva na Otavě

Dnes bych rád zabrousil na Šumavu, konkrétně do roku 1910. Vypůjčil jsem si k tomu „fotoreportáž“ z časopisu Český svět, která se týkala plavení šumavského dřeva na řece Otavě.

Psát o samotném plavení dřeva by znamenalo jeho pomyslné odnášení zpět do lesa. Tomuto tématu se věnuje nejen řada knih o Šumavě, ale i na netu lze najít celou řadu podrobných informací. Místo umělých kanálů a vzpomínek na kalamitu v roce 1870, se raději pojďme blíže seznámit s autorem snímků v tomto článku.

 Náklad řezaného dříví na břehu otavském pro voroblavbu připravený

Pro Český svět je pořídil fotograf František Krátký (1851- 1924). Krátký provozoval fotografickou živnost od konce sedmdesátých let 19. století v Kolíně. Kromě vedení svého ateliéru velice rád cestoval, nejen po Čechách, ale i v zahraničí (Itálie, Německo, Francie, balkánské země apod.). V roce 1896 například dokumentoval v Rusku korunovaci cara Mikuláše II.

Obrázky ze svých cest vydával často jako tzv. stereofotografie. Nabízel také k prodeji fotografie, které na toulkách po světě pořídil známý cestovatel a dobrodruh Enrique Stanko Vráz. Nejúspěšnější éra Krátkého firmy nastala na počátku 20. století, kdy kromě vydávání kolorovaných diapozitivů nabízel litografické tisky, zhotovoval tiskařské štočky, vyráběl vlastní fotografická kukátka apod. Krátký tak vlastnil v podstatě reklamní agenturu, která nabízela „full service“.

 Příprava oloupaných kmenů pro vory

V roce 1911 prodělal operaci očí, která spolu s tehdy obecně panující krizí portrétní fotografie, nakonec vedla k ekonomickému úpadku jeho firmy. V roce 1913 byl nucen ji prodat. Fotografování se věnoval i syn Jiří. Po roce 1948 byla bohužel většina Krátkého archívu zlikvidována.

František Krátký byl jedním z pionýrů reportážní fotografie v Čechách. Jeho fotografie jsou o to cennější v tom, že často nenuceně zobrazovaly život a práci prostých lidí.

 Klády pro stavbu vorů spouštějí se do Otavy

V souvislosti s publikovanými obrázky je také třeba připomenout existenci časopisu, odkud jsem je „ukradl“. Čtrnáctideník Český svět vycházel v letech 1904-1929 a jednalo se tehdy o tiskovinu prvotřídní kvality a i proto se těšila značné oblibě. Není proto náhoda, že i dnes patří jeho svázané ročníky k ceněným pokladům leckteré knihovny. Časopis kladl důraz na publikování kvalitních fotografií z Čech i ze světa. Čtenáři se tak mohli zprostředkovaně vypravit mezi bosenské mohamedány, stejně jako se zúčastnit pohřbu některého z velikánů českého společenského nebo kulturního života. Zvláštní důraz zde byl věnován návštěvám v ateliérech známých českých malířů nebo sochařů. Stejně tak publikoval Český svět nejnovější realizované stavby či návrhy progresivních architektů. V oblasti zobrazování uměleckých děl mohly časopisu konkurovat jen specializované tiskoviny (Volné směry apod.). Pro dámy byly jistě atraktivní pravidelně otiskované fotky nejnovějších modelů šatů nebo doplňků, nejčastěji z Paříže. Nechybí samozřejmě ani národnostní akcent, zvláštní pozornost je věnována událostem, které souvisely s vrcholící úspěšnou emancipaci českého národa – odhalování pomníků českým buditelům, sokolské slety, medailony významných osobností apod.

I dnešní konzument tiskovin musí uznat, že se skutečně jednalo o velmi dobrý časopis – kvalitní křídový papír, technicky perfektní fotografie a celkově vysoká grafická úroveň.



 Skluzavka klád vorových

 Na závěr bych si dovolil citovat komentář, který připojil k zveřejněnému fotoreportu časopis Český svět.

Ze života na Otavě

Jedna z nejkrásnějších řek českých je bez odporu Otava. Ta čistá, rychlá dcerka Šumavy. A chcete-li její půvaby seznati, putujte od Sušice vzhůru proti proudu. Hned za městem, - as hodinku cesty, - na úpatí Svatoboru, octnete se v klínu nádherných hvozdů a zde „v Pátečku“ nad stokem několika potoků a bystřin můžete i pozorovati stavbu voru, kterou si vzal náš fotograf na mušku.

 

 Vázání vorů na Otavě



Poslední snímek nebyl publikován v uvedené Krátkého fotoreprotáži, byť také pochází z časopisu Český svět (z ročníku 1905). Zobrazuje pražské Podskalí, kde končila svou pouť velká část šumavského dřeva.

  

 Praha Podskalí – vyvážení dříví z vorů

Tento příspěvek je jakýmsi entré k dalším článkům o Šumavě. Rád bych se v budoucnu věnoval nejenom dávným šumavským příběhům, ale i žhavé současnosti především prorokům z nitra šumavských hvozdů - Mánkovi, Schubertovi a spol.