Klatoviny: Poděkování, omluvy, odvolání apod. II

Před několika měsíci jsem zde publikoval nejrůznější provolání, omluvy a poděkování, která vcelku často vycházela v lokálních listech. Stále jich mám vcelku dost v archívu, takže se opět můžeme podívat na nejrůznější vzkazy, výzvy nebo omluvy, které si lidé posílali prostřednictvím novin.

I tentokrát bych si dovolil kromě intzerátů zveřejnit i jeden příspěvek z rubirky „Zasláno“, který byl uveřejněn v Klatovských listech v létě 1920.

Pojďme si neprve představit oba aktéry uveřejněného dopisu. Odesílatelem byl klatovský fotograf a malíř Maxmilián Berrmann (1876 – 1944). Narodil se v Němčicích u Klatov v židovské rodině. Vlastnil fotografický ateliér poblíž kaple Chaloupka. Jeho život, stejně jako většiny jeho příbuzných, skončil během největší masové vraždy občanů ČSR, v plynové komoře koncentračního tábora Osvětim v noci z 8. na 9. března 1944.

Výpad bohatého Pražáka na venkov. Nejdůležitější ale bude ta „šestka“. 1879

Adresátem byl Václav Prunar (*1875), poslanec rakouského i československého parlamentu a vydavatel týdeníku Neodvislý Republikán.

Bermann velice slušně, byť s notnou dávkou ironie reaguje na obvinění v Prunarově listu, že ve jeho stánku na tehdy konané Vzorkové a informační výstavě pošumavského průmyslu, je vystaven obraz rakouského důstojníka.

Faktem je, že poslanec a novinář Václav Prunar byl v místním tisku terčem podobných „útoků“ vcelku často.

Tohle smrdí kuplířstvím. Neuvěřitelně znějící výzva, zřejmě náborová akce. 1916

Panu Václavu Prunarovi

redaktoru „Neodvislého republikána“

Jsou lidé, kteří po vydatném požití alkoholických nápojů dostávají chorobné představy. Vidí věci, které neexistují, skutečné předměty se jim pak zjevují obráceně (v jiné podobě). Jest to počátek těžké choroby duševní, kterou psychyatři nazývají „Delirium tremens“.
Na Vás, pane redaktore, se shora uvedené nevztahuje, neboť Jste všeobecně znám co člověk střídmý a pravdomluvný, ale mám vážnou obavu, že občan, který Vašeho ct. listu zneužil a řekl, že v mém oddělení na výstavě visí obraz rakouského důstojníka, trpí chorobnými představami nebo chorobnou lhavostí.

Lze jen doufat, že se „hošíček“ později nedozvěděl o taťkově inzerátu. 1921

Já o takovém obrazu nevím a najdete-li obraz rakouského důstojníka v mé exposici, vyplatím Vám každý obnos.

Radím Vám pane redaktore, přerušte s oním ubožákem, který Vás mylně informoval, veškeré styky. A je -li to člen Vaší redakce, tož ho prospusťte!

Uvažte, kam by to vedlo, kdyby člověk stižený deliriem (duševní chorobou), přispíval do Vašeho listu, tak vzorně redigovaného. Tací lidé patří za ohradu.

Jaká upřímnost – dnes se počáteční delirium tremens nazývá viróza.