150 let klatovských hasičů – jak to vše začalo?

I během letošního roku končícího čtyřkou si připomínáme celou řadu výročí. Nejen „celonárodních“, ale i lokálních. Narozeniny tak slaví jeden z nejstarších klatovských zájmových spolků, i když označení „spolek“ není v tomto případě úplně nejpřesnější. Každopádně už půl druhého století, tedy celých 150 let funguje, v Klatovech dobrovolný hasičský sbor.  

Troufnu si tvrdit, že právě oheň, resp. požáry představovaly (vedle epidemií a vojenských intervencí) pro život ve městech a vůbec v lidských sídlech největším nebezpečí. Hořlavé stavební materiály, používání otevřeného ohně, nulová prevence a další faktory sehrály mnohokrát zásadní roli při obrovských a tragických požárech, které ničily města a životy jejich obyvatel – Klatovy nevyjímaje. Městské kroniky (které mimochodem poměrně často padly ohni za oběť), popřípadě další zdroje připomínají celou řadu velkých požárů, které často znamenaly zničení větší části města. Když se nepodařilo oheň uhasit v zárodku, prakticky nezbývalo než čekat až dohoří – možnosti, jak proti „červenému kohoutovi“ bojovat, byly velmi omezené. Situace se pomalu začala proměňovat v druhé polovině 18. století a zejména ve století devatenáctém  - a to zvláště v souvislosti s technickým pokrokem, ale i s celkovou proměnou společnosti. Jedno z témat, které se v souvislosti s modernizací měst dostávalo do popředí, byla právě ochrana před požáry. V roce 1864 vznikla první jednotka dobrovolných hasičů – možná překvapivě k této revoluční události nedošlo v žádném velkém městě ale ve středočeských Velvarech. Další sbory pak rychle následovaly.
Dobový obrázek zobrazující boj s ohněm v době „předhasičské“.

Ani Klatovy nakonec nezůstaly nijak dlouho pozadu. Impulsem pro zřízení sboru byl velký požár, který zachvátil město v roce 1873. V parném létě, v noci ze 13. na 14. srpna toho roku vypukl oheň poblíž dnešního Husova náměstí. Tehdy se jednalo o místo, kde žili spíš chudí Klatované a tomu odpovídal i charakter zdejších domů – jednopatrové stavby s šindelovými střechami navzájem spojenými. Oheň začal v domě č. 57, který patřil Josefu Šmídovi, ale zanedlouho byly v plamenech i dvě sousední stavby. I když tehdy ještě hasičský sbor neexistoval, město disponovalo dvěma ručními stříkačkami, které se podařilo poměrně záhy dopravit na místo neštěstí. Okolo půl čtvrté dorazila i stříkačka z Bezděkova, kterou vlastnil majitel tamějšího panství baron Korb z Weidenheimu. Velice pestré byl složení skupiny mužů, kteří s ohněm bojovali, vedle městského lékaře MUDr. Poláka zedník Němejc nebo kovář František Krásný. Oheň se podařilo dostat pod kontrolu po čtvrté ranní, celková bilance byla tragická – živlu nakonec padlo za oběť osm domů a dvě stodoly. Snad jediné pozitivum bylo, že požár neměl oběti na životech. Tedy přesně lidských – několik kusů dobytka muselo být zabito. Pisatel podrobné reportáže do místního časopisu Šumavan, pravděpodobně sám jeho vydavatel Maxmilián Čermák, zdůraznil, že ohněm byly ušetřeny dva domy, které se sice nacházely skoro přímo v požářišti, ovšem jejich střechy byly kryty taškami. Hlavní poselství „reportáže“, ale tkvělo jinde. Čermák sice ocenil nasazení dobrovolníků, kteří se ujali hašení, ale zároveň popisuje zásah jako chaos bez koordinace, strategie a vedení. Zdůraznil také, že takto amatérsky bude probíhat zásah proti každému požáru ve městě, a to až do doby, než bude zřízený hasičský sbor.
Na obrázku ruční stříkačka, která se používala v padesátých letech 19. století.

Redaktor Čermák samozřejmě nebyl prvním, kdo se zaobíral myšlenkou založit v Klatovech hasičský sbor. Už v roce 1869 navrhoval tehdejší náčelník klatovské sokolské jednoty Polák, aby v rámci této tělocvičné organizace byl zřízen právě hasičský sbor. Následující rok byl vyslán jeden ze sokolů – Port do Prahy, aby tam podstoupil školení v oboru hašení požárů. Tyto nabyté znalosti měl předat kolegům v Klatovech. Zatímco aktivity Sokola skomíraly (a to prakticky už od založení jednoty v roce 1868, proto později klatovští Sokolové uznávali jako rok svého vzniku až druhý, už úspěšný pokus zřídit jednotu v roce 1886), s hasiči to vypadalo nadějněji. V prosinci 1872 se valná hromada Sokola usnesla, že v jejím rámci bude zřízen „odbor dobrovolných hasičů“. V průběhu jara a léta roku 1874 přijímal klatovský Sokol dobrovolníky pro budoucí hasičský sbor. Předpokládalo se vytvoření čtyř odborů podle sil a schopností dobrovolníků – a) odbor pro hájení lidí a jmění b) odbor pro práce na řebříkách a s háky ohňovými c) odbor pro obsluhu stříkačky a přivádění vody d) pro bezpečnost a hájení zachráněného jmění. V červnu 1874 měl budoucí hasičský sbor již čtyřicet aktivních zájemců o členství. K formálnímu zřízení dobrovolného hasičského sboru došlo na valné hromadě klatovského Sokola, která se konala 21. srpna 1874. Sokol změnil své stanovy a z tělocvičné jednoty se stala tělocvičně-hasičská jednota. Prakticky ihned předalo město nově vzniklému sboru své poměrně skromné vybavení pro boj s ohněm – 2 staré dřevěné stříkačky, žebřinový vůz, 300 košů na vodu. Dále sbor dostal od města stříkačku, kterou mu ovšem předtím věnovala banka Slavie, která byla velice agilní v oblasti pojišťování majetku zejména právě proti ohni. Zároveň město pořídilo za 1075 zlatých novou dvoukolovou stříkačku od olomoucké firmy A.F. Smékal. V závěru roku 1874 měl nový spolek, resp. sbor 56 činných členů a 80 přispívajících (ti, kteří se činnosti sboru neúčastnili aktivně, ale finančně jej podporovali).      
Ukázka hasičského náčiní, které bylo k vidění na první retrospektivní výstavě hasičství, která se konala v Klatovech na přelomu července a srpna 1894.                                                                

Spolky, a hasiče samozřejmě nevyjímaje, jsou v první řadě o lidech. V lednu 1875 bylo zvoleno nové vedení tělocvičně-hasičské jednoty. Do jejího čela byl vybrán jako starosta jednoty MUDr. Václav  Polák, jeho zástupcem se stal právník Václav Sedláček, další významní Klatované obsadili  místa ve výboru. Z hlediska vlastní činnosti – tedy organizací hasičského sboru byl pověřen a do funkce velitele jednotky vybrán Václav František Kohl (1850-1909). Volba pražského rodáka Kohla byla povedená, záhy se ukázal jako zdatný organizátor se zájmem o obor. Do města přišel Kohl v létě 1874, v listopadu téhož roku vstoupil do služeb města jako kancelista (nižší úředník), ovšem jeho hlavním úkolem bylo vycvičit a vést zdejší jednotku hasičů. Už v polovině října 1874 se pod Kohlovým vedením uskutečnilo první veřejné cvičení sboru. Klatovští bojovníci proti ohni předvedli několik variant zásahu a také záchranu lidí pomocí „zachraňovací plachty“ nebo evakuaci za použití lana. Na závěr celé přehlídky promluvil starosta města Matěj Wisinger, který zdůraznil význam hasičského sboru pro město, ovšem zároveň si také rýpnul do obyvatel Klatov, když kritizoval jejich liknavost při zřizování sboru. Narážel pravděpodobně na ne úplně úspěšnou sbírku, ze které mělo být spolufinancováno hasičské vybavení. Když trochu přeběhnu – Václav Kohl se postupně stal skutečně významnou personou ve svém oboru v regionu, Už v roce 1875 inicioval setkání hasičských jednot právě v Klatovech, při kterém se jednalo o zřízení celostátní oborové organizace, o pět let stál u zrodu regionálního sdružení hasičů - jihozápadní hasičské jednoty. Kohl své zkušenosti a know-how prezentoval i v několika brožurách, jejichž  byl autorem – například spisu „Hasičství“ (1875) nebo „Návod ku vycvičení sborů hasičských“ (1882). Některé z nich vydala další osobnost spojená s rozvojem hasičství v Klatovech a v celém regionu – majitel knihtiskárny a vydavatel časopisu Šumavan Maxmilián Čermák. Jeho význam tkvěl především v tom, že se v roce 1876 ujal vydávání odborného čtrnáctideníku a prvního odborného listu „Český hasič“. Na jeho obsahu se podílel především Václav Kohl, ale postupně i další autoři. Vydávání listu bylo dlouhodobě prodělečné, přesto ho tiskárna rodiny Čermákových udržela až do roku 1904. Václav F.  Kohl nakonec v Klatovech působil jako velitel hasičů v Klatovech plných 35 let, kvůli nemoci na svůj post rezignoval na jaře 1909, 3. října téhož roku v Praze zemřel.   

Už brzy se ukázalo, že zřízení jednotky hasičů, bylo krokem správným směrem. Vzhledem k tomu, jak do hloubky se vydavatel Čermák věnoval problematice boje proti ohni, můžeme si také s odstupem téměř století a půl udělat díky jeho podrobným reportážím otištěným v Šumavanu představu o taktice klatovských hasičů. Příkladem budiž například zásah proti ohni, který vypukl 4. října 1879 na Rybníčkách v původní zástavbě kolem dnešního hotelu Beránek. Konkrétně tehdy  chytla kůlna hospodáře Jana Nohejla. Na první pohled je zřejmé, že po chaosu, který klatovské noviny kritizovaly před vznikem hasičské jednotky, už nemohla být vůbec řeč. Na místo se se dostavili hasiči celkem se třemi stříkačkami a jedním hydroforem (čerpadlo, které umožňuje čerpat vodu z hloubky). Stříkačky byly rozestavěny a jejich obsluha plnila úkoly dané velitelem zásahu. První stříkačka, kterou se podařilo dostat na místo, hasila hořící kůlny dvěma proudy, voda z další pak (také dvěma proudy) chladila okolní obytné stavby. Poslední stříkačka pak jedním proudem ochlazovala naplněnou sýpku, která sousedila přímo s hořícími kůlnami. Vodu čerpali hasiči z kašny Rybníčkách (ta se posléze přestěhovala do Mercandinových sadů, v budoucnu by se snad měla vrátit na své původní místo). Když voda došla, přemístili hydrofor ke stoce v místě tehdy zvaném „Na trávníčku“. Pravděpodobně se jednalo o mlýnskou stoku, jejíž tok zhruba kopíroval profil dnešní Masarykovy ulice. Zásah skončil úspěšně, kromě kůlny, kde se oheň vzňal, se podařilo ochránit okolní stavení i hospodářské budovy. Paradoxně největším problémem byly zástupy čumilů, kteří se kolem místa požáru shromáždily a komplikovaly zásah. Bylo proto nutné zavolat oddíl c. k. dragounů, kteří přihlížející rozehnali. Reportér Čermák nezapomněl jmenovitě pochválit některé ze zasahujících hasičů, ovšem neodpustil si i kritiku nadhasiče z II. oddílu. Co bylo důvodem pro toto rýpnutí, se už samozřejmě nedozvíme.
Na přiloženém obrázku parní stříkačka od firmy Smékal z roku 1909.              

Kromě vlastního hašení se vždy řešily i příčiny požáru. Poměrně často bývaly ohně úmyslně založeny a to i z poměrně banálních důvodů. Na počátku srpna 1881 zachvátil oheň stavení obuvnického mistra Jana Kašpara čp. 32 poblíž klatovského hřbitova, tedy opět v místech, kde se soustředila obydlí nejchudších Klatovanů. Oheň, kterému nakonec padlo za oběť pět domků, založil teprve patnáctiletý Kašparův učeň Matěj Skřivan z Křištína. Svému mistrovi a jeho manželce se chtěl pomstít, údajně jej fyzicky týrali, často mu také nedávali najíst a navíc jej posílali krást jetel. Skřivan tedy vyčkal na vhodnou příležitost, když mistr s manželkou odešli „do města“, zabednil všechna okna a dveře domu a na půdě založil oheň. Sám poté vyskočil oknem do zahrady, kde se na hrušni na připraveném provaze oběsil. Měl nakonec štěstí (nebo smůlu), protože jej zanedlouho našel zednický pomocník Mareš, společně se zahradníkem Walterem jej odřízli a přítomní lékaři Polák a Reinsberg chlapce úspěšně oživili. Skřivan stanul v prosinci 1881 před krajským soudem v Plzni a zatímco při prvních výsleších se k činu přiznal, před porotou svou původní výpověď odvolal. To tisk připisoval faktu, že na soud čekal ve vyšetřovací vazbě, kde mu zkušení kriminálníci poradili, aby vše popřel.  To mu ale nakonec nebylo nic platné, soud jej poslal na tři roky do vězení. Mnohem více starostí klatovským hasičům, ale i obyvatelům samotným způsobila série devíti požárů na přelomu let 1887 a 1888. I tehdy je měl na svědomí žhář, který ovšem zůstal neodhalen. Těmto záhadným požárům možná v budoucnu věnuji samostatný příspěvek.   

Fotografie z časopisu Český svět z roku 1913 zobrazuje prezentaci automobilové stříkačky plzeňských hasičů na klatovském náměstí. 

Sbor klatovských dobrovolných hasičů ve městě působil i v dalších dekádách. Postupně přibývalo hasičů, zlepšovala se i technika. V této souvislosti je třeba zmínit zejména pořízení parní stříkačky v roce 1891. Tento unikátní stroj je dodnes chloubou klatovských dobrovolných hasičů, kteří se s ním pravidelně zúčastňují přehlídek hasičské techniky. Samozřejmě hlavní činnost klatovských dobrovolných hasičů spočívá, stejně jako před 150 lety, v pomoci občanům Klatov a okolí při boji s ohněm, v likvidací živelných pohrom a dalších nenadálých událostí. Při zásazích samozřejmě spolupracují s kolegy-profesionály z HZS. Každopádně nezbývá než poblahopřát klatovským dobrovolným hasičům k narozeninám a popřát jim (i nám ostatním) do budoucna co nejméně práce.              

Za podporu při tvorbě článku děkuji SDH Klatovy.