Vlasta Burian a Klatovy

 

Na období první republiky se asi většina z nás dívá s určitou dávkou nostalgie, bez ohledu na to, že se nejednalo o žádnou idylickou dobu. Do předválečných časů se dnes vydáváme zejména prostřednictvím filmů z té doby a hvězd, které v nich zářily – Mandlové, Gollové, Haase nebo Nového. Nad všemi tehdejšími hereckými esy ovšem bezesporu vyčníval mimořádný komediální talent - Vlasta Burian. V dnešním příspěvku bych se rád věnoval vztahu krále komiků k našemu městu.

V první řadě tedy zkusím najít odpověď na otázku, kdy se legendární Vlasta poprvé ukázal klatovskému publiku. Dost možná ještě více než divadlo a film miloval Burian sport - tenis, motorismus a zejména fotbal. Je známo, že v letech 1914-1922 strážil svatyni tehdy už slavného fotbalového klubu - A.C. Sparta Praha.
Je tedy možné, že Burian navštívil Klatovy jako člen sparťanského týmu v září 1920? Železná Sparta tehdy dorazila na pozvání zdejšího S. K.. Klatovští fotbalisté totiž slavnostně otevírali své nové hřiště „U zastávky“ (zhruba v místech dnešního Kauflandu). S jistotou se asi nedá vyloučit, ani potvrdit, že se Burian jako člen letenské jedenáctky do Klatov vypravil. Pravděpodobně ale ne, v této době už byl komik skutečnou hvězdou (na podzim 1920 působil v kabaretu Lucerna) a na fotbal mu nezbývalo tolik času.
Zdá se tedy, že poprvé se v Klatovech Burian objevil až v březnu 1927, příznačně však jen na plátně kina – a to ve filmu Lásky Kačenky Strnadové. Komedii režiséra Svatopluka Innemana tehdy promítalo jedno ze dvou klatovských kin – městské, které fungovalo v dnešní divadelní budově (druhé kino provozovali Sokolové – kde jinde, než v sokolovně). Jednalo se samozřejmě o film němý, Burian (a jeho herečtí kolegové) se museli v hereckém projevu spolehnout hlavně na gesta a mimiku. Lze si asi dobře představit, že tyto disciplíny nebyly Burianovi cizí. V říjnu téhož roku pak sokolské kino uvedlo další Burianův film „Milenky starého kriminálníka“ podle humoresky spisovatele Josefa Skružného. Burian zde ztvárnil hlavní roli fingovaného zločince Pondělíčka.
Na snímku Vlasta Burian s Adinou Mandlovou ve filmu „Ducháček to zařídí“.

I u další klatovské premiéry byl Burian. Slavný film C.k. polní maršálek z roku 1930 s populárním komikem v hlavní roli byl totiž prvním zvukovým filmem promítaným v našem městě. Možnost slyšet ve filmu dialogy a další zvuky byla samozřejmě revolucí a pomohla dalšímu nárůstu obliby kinematografie. Éra zvukových filmů také velice prospěla popularitě Vlasty Buriana samotného. Pro biografy neboli kina ale znamenala instalace zařízení k reprodukci zvuku poměrně vysokou investici, klatovská kina samozřejmě nevyjímaje. Už koncem roku 1930 se zdejší tisk ptal „Kdy uslyšíme v Klatovech český zvukový film?“ Městské kino disponovalo tzv. deskovým systémem, zjednodušeně řečeno běžící film musel být přesně synchronizován s přehráváním zvukové stopy, což bylo často komplikované. Dojem také srážela nepříliš dobrá kvalita zvuku. Ovšem tehdy moderní zvukový film obsahoval zvuk přímo „v sobě“, hlasy herců, zvuky a různé ruchy se snímaly mikrofony přímo při natáčení. Bylo tedy třeba investovat do nového zařízení, kterému se tehdy říkalo fotozella. Nejprve se hovořilo o částce 50.000 Kč, konečné náklady se nakonec podařilo stlačit na polovinu (dnes by to odpovídalo asi milionu Kč). Zajímavé je, že zmíněný článek z roku 1930 predikuje, že zvukový aparát si brzy pořídí i druhé klatovské kino v sokolovně. Tak se skutečně stalo, ale až za dva a půl roku - v září 1933. Ale zpět k Burianovi, resp. uvedení prvního filmu se zvukem. Šumavan zval k návštěvě kina zvláštním článkem. „Městský biograf v Klatovech získal pro představení dne 18., 19., 20., 21. a 22. dubna t. r. (1931 – pozn. aut.) velkolepý český mluvící a zpívající film „C. a. k polní maršálek“ v němž hlavní úlohu polního maršálka hraje Vlasta Burian. Tento film hraje se stále v pražských biografech a stále plní domy. Je to film, který rozesměje největšího škarohlída. Vlasta Burian triumfuje v něm v roli fingovaného c. a k. polního maršálka a jeho výkon je takového mimořádného významu, že na něj chodí se dívat všichni návštěvníci Prahy. Také u nás o film ten jeví se zájem, a proto byly lístky už nyní do předprodeje.“ O tom, jaká byl Burian hvězda i v Klatovech svědčí fakt, že městské kino nasadilo do programu jeho film „Pobočník Jeho výsosti“ na Silvestra na přelomu let 1932 a 1933. Celkem se jednalo o čtyři promítání. Koncem třicátých a ve čtyřicátých letech zde také slavily úspěch filmy, které patří nejen k nejlepším Burianovým, ale i do zlatého fondu českého filmu – Ducháček to zařídí (1938), U pokladny stál (1939) nebo Přednosta stanice (1940). S Burianem se mohla veřejnost setkat i v tehdy novém a populárním médiu – rozhlase. Oblíbený Vlasta například vystupoval s dalšími kolegy, například Karlem Hašlerem. Některé jeho skeče se také dochovaly na šelakových gramofonových deskách (viz obrázek).

V souvislosti s Burianem asi nelze nezmínit jeho přítele a parťáka Emila Arthura Longena. Ačkoli je dnes Longen (vlastním jménem Pittermann) už spíše pozapomenutou postavou, jednalo se o mimořádně všestranně umělecky nadanou osobnost. Herec, režisér, scénárista a v neposlední řadě vynikající avantgardní malíř a bohém tělem i duší. Doslova legendární bylo i Longenovo soužití s herečkou, manželkou Xenou. Vztah dvou komplikovaných osobností plný rozchodů a scén nakonec ukončila Xenina sebevražda v roce 1928.
S Burianem se Longen znal už z dob jejich štací v pražských kabaretech, fakt je ten, že Longen byl „srdcař“, který chtěl angažovanou satiru s politickým přesahem. To, že politicky byl nalevo, není třeba zdůrazňovat. Naproti tomu Burian byl spíše klasickým komerčním bavičem, svou pozornost navíc, jak známo, dělil mezi jeviště a hřiště. Na rozdíl od Buriana také Longen trpěl prakticky celý život hmotným nedostatkem – přispívala k tomu také jeho komplikovaná, nekompromisní povaha a záliba v několikadenních tazích po lokálech všech úrovní.
Každopádně Longen a Burian se sešli několikrát při práci na filmu. Slavná komedie a první český zvukový film, již zmíněný „C. k. polní maršálek“ vznikl podle Longenova námětu. Ale hlavně – Longen byl prvním dramaturgem a režisérem v Divadle Vlasty Buriana, které vzniklo v roce 1925. Právě on držel uměleckou úroveň Burianovy scény na přijatelné úrovni.
Longen také napsal knihu o Burianovi pod názvem „Král komiků“, tento titul prý také on sám Burianovi vymyslel. Kniha vyšla paradoxně už v roce 1927, tedy v době, kdy největší sláva Buriana teprve čekala. Zajímavý je ale také vztah Longena k našemu městu. Nechybělo totiž zřejmě moc a mohli jsme dnes mít o jednoho slavného rodáka víc. Oba Emilovy rodiče totiž pocházeli z Klatov. Otec JUDr. Václav Pitterman, syn úředníka klatovské záložny Františka Pittermanna vystudoval zdejší gymnázium. Po absolvování právnické fakulty se sem vrátil a působil jako advokátní koncipient v kanceláři advokáta I. Wiesla. Za manželku s vzal Marii Bayerlovou (1864-1911), dceru klatovského hostinského a vinárníka. Rodina se posléze přestěhovala do Pardubic, kde se v červenci 1885 narodil Emil. Pittermann starší poté působil jako notář ve středočeské Vlašimi. Jak se asi seriózní právník (byť s literárními ambicemi) díval na kariéru svého syna, lze vytušit..
Na přiloženém obrázku členové kabaretu BUM, který sídlil v paláci Adria v roce 1921 (zleva): Eman Fiala, Josef Rovenský, Saša Rašilov, Emil Arthur Longen, Vlasta Burian a Ferenc Futurista.

Ale zpět k Burianovi. Kromě filmového plátna se s ním mohli Klatované setkat na stránkách tisku. Už v meziválečném období, podobně jako dnes, vycházela celá řada bulvárních tiskovin, které kromě nejrůznějších mordů a skandálů sledovaly život tehdejších hvězd. Čtenáři tak byli informováni o filmech, které komik připravuje nebo o novinkách v jeho soukromém životě. Svůj statut hvězdy ale uměl Burian využít i v reklamě. Skoro bych řekl, že byl průkopníkem propůjčování známé tváře k propagaci různých výrobků. Množství reklam s Burianem je skutečně udivující, Vlasta propagoval například prostředek na růst vlasů Sorela, cigaretové dutinky Destila,kávu Čáslavku, horské slunce Perihel nebo pneumatiky značky Baťa (viz ilustrační obrázek) a jistě i mnohé další značky. Burian byl skutečně mimořádně úspěšným umělcem a tomu také odpovídaly jeho příjmy a majetek. Je zřejmé, že k Burianově pádu po druhé světové válce přispěla, kromě několika problematických skečů, které za protektorátu natočil pro rozhlas, i klasická česká závist. Úspěch se zkrátka neodpouští.

V druhé polovině třicátých let nakonec mělo možnost krále komiků vidět klatovské publikum na vlastní oči. Zcela jistě se Vlasta objevil v Klatovech v pátek 4. března 1938. Nikoli ale na prknech, které znamenají svět, ale na zcela jiném kolbišti – totiž u okresního soudu, kde se zodpovídal ze sražení cyklisty u Štěpánovic v létě roku 1937. Je otázkou, jak se celá věc seběhla, ale dobové zprávy hovoří o tom, že sražený mladík nebyl nijak vážně zraněn. Komika zastupoval klatovský advokát JUDr. Zeno Fifka a Burian byl nakonec osvobozen, protože se mu vinu na zavinění nehody nepodařilo prokázat. Je vcelku zajímavé, že ačkoli byl Burian velkým milovníkem automobilů i motoristického sportu, nejednalo se zdaleka o první, ani jedinou jeho nehodu. Například na počátku srpna 1928 byl aktérem kolize, kdy jeho automobil povalil v Praze - Holešovicích šestiletého hocha Stanislava Mišku, kterému způsobil zranění levého ramene. Střet ale nebyl nijak zásadní, protože už o den později zraněný hoch navštívil herce u něj doma (jak sám Burian informoval tisk). Dá se předpokládat, že právě audience u celebrity byla pro chlapce dostatečným odškodným. Podobný problém měl Burian i o několik let později, přesněji řečeno v září 1934, kdy cestou z představení do jedné letenské restaurace zachytil autem člověka, který se motal na silnici. Tehdy z toho vyvázl jen zaplacením odškodného, které navíc šlo na vrub pojišťovny. Peníze navíc byly vyplaceny z pojistky hercovy manželky, protože auto bylo napsané na ni. Proto se ještě postižený muž snažil dostat herce před trestní soud, aby v případě prokázání jeho viny, musel platit i herec, který auto řídil. Soud ale žalobu smetl ze stolu.

Soudě dle dobových zpráv byl Burian u soudu „jako doma“. Někdy i on vystupoval v roli žalujícího, když se cítil podveden. Jeden z těchto „procesů“ se týkal i Klatov a celý mikro příběh nám nabízí zajímavý pohled do zákulisí showbyznysu za první republiky. Bývalo běžné, že úspěšné divadelní nebo kabaretní společnosti vylepšovali svou finanční situaci výjezdy do venkovských měst, zejména během divadelních prázdnin. Podobný model nakonec praktikují některá divadla i v současnosti. Není úplně zřejmé, proč si Burian nedojednával venkovská představení sám bez prostředníka, ale třídenní turné po západních Čechách ve dnech 18., 19. a 20. května 1934 mělo pro Buriana zajistit plzeňské divadlo pod vedením hudebního skladatele Otakara Zítka. V podmínkách klatovské show stálo, že honorář za představení bude činit 8000 Kč splatných v poledne v den představení. Plánovaná hra „Když Bůh dá úřad“ ale údajně Klatovany nezaujala a předprodej vstupenek byl velmi slabý. Zítek proto nakonec dva dny před konáním akce představení zrušil. Ačkoli měl, podle svých slov, s organizací divadla výdaje ve výši 1500 Kč, nabídl ještě Burianovi dva tisíce jak odškodné. Ten to odmítl a celá věc skončila u soudu. Ale jak si vysvětit klatovský nezájem o vystoupení hvězdy? Podnikavý divadelní principál údajně nabídl zdejšímu tenisovému klubu uskutečnění vlastní tenisové exhibice. Za patřičný honorář, samozřejmě. To údajně klatovské sportovce a vůbec veřejnost tak naštvalo, že Burianovo vystoupení doslova bojkotovali.

Legendární komik se ale klatovskému publiku nakonec přece jen představil. Už zkraje roku 1938 anoncoval zdejší tisk jeho vystoupení. Mělo k němu dojít 11. května a komik se měl představit se členy svého souboru v komedii „Čtyři párky s hořčicí“. No, nakonec bylo všechno trochu jinak – Burian s kolegy nakonec dorazil o několik dní později (20. května), aby zahráli frašku „Ahoj na neděli“. Jednalo se o mimořádně oblíbený kus, v době, kdy se hrál v Klatovech, měl za sebou na Burianově domovské scéně již téměř 300 repríz. Představení mělo být údajně odehráno ve prospěch klatovské vojenské posádky. Možná šlo o jakýsi revanš, protože v únoru téhož roku byl Burian povýšen na poručíka v záloze u 4. dragounského pluku Antonína Švehly, který sídlil právě v Klatovech. O návštěvě populárního komika píše ve svých vzpomínkách i můj děda JUDr. Jiří Bílek (1919-2011): „V pátek 20. května 1938 nastoupil ke klatovským dragounům jako záložník populární komik Vlasta Burian. Snad byl prý také povýšen, a na jeho počest a pro pobavení důstojníků a jejich manželek byl uspořádán v důstojnickém kasině po Černou věží přátelský večer, na němž Vlasta Burian obstaral program. Vedle důstojníků byla pozvána též klatovská honorace, která se točila okolo tehdejšího ministra obrany Machníka. Ten byl ředitelem klatovské hospodářské školy (nynější zemědělské) a měl tam krásný byt. Často dojížděl do Klatov k rodině a to byla příležitost pro mnohé klatovské občany, aby se okolo něho otáčeli a slunili se při něm na jeho slávě… Z naší rodiny nebyl nikdo pozván, takže to, co budu vypravovat znám jenom z doslechu. V nejlepší zábavě prý přišel do místnosti voják konající službu, něco pošeptal veliteli a ten pak hned odešel. Za chvíli se počali vytrácet důstojníci jeden za druhým, až byl rázem konec. Ráno, když jsme se probudili, jezdily kolem našeho bytu (ve Vídeňské ulici naproti kinu Šumava- pozn. aut.) směrem k Železné Rudě kolony vojenských vozidel, pochodovaly čety a roty vojáků, zřejmě záložníků, a všude bylo plno ruchu. Když jsme se zeptali co se děje, dozvěděli jsme se, že v noci byla vyhlášená částečná mobilizace a že naše vojsko obsazuje hranice.“