(Ne)Máme vybráno

V poněkud turbulentní a nervózní době posledních týdnů nebo už skoro měsíců bohužel trochu zanikla jedna zajímavá akce, kterou provedlo město Klatovy. Mám na mysli obnovu křížové cesty vedoucí areálem staré nemocnice na Křesťanský vršek neboli Křesťák. Celá rekonstrukce je téměř u konce a nejspíš se jí zde budu ještě podrobněji věnovat. Dnes bych se ale rád zaměřil na jeden její aspekt. Jako milovníka starých časů a především dávno zapomenutých lidských osudů mě v průběhu oprav zaujalo především nově upravené a osazené schodiště. Hned vysvětlím proč.

Křížová cesta na Křesťák zde stála mnohem dříve než objekty mezi kterými vede – tedy pavilony staré nemocnice a bývalou porodnicí (původně ale budovou obchodní školy). Ještě starší bývala kaple, která stála na vrcholu kopce a symbolicky uzavírala právě celou cestu- kalvárii, tedy znázornění konce Ježíšovy pozemské pouti – od odsouzení Pilátem po ukřižování. Pocházela zřejmě z první poloviny 19. století, ale pravděpodobně i ona už byla náhradou za nějakou starší stavbu. Datovat samotná zastavení křížové cesty je mnohem jednodušší – na některých kapličkách je na jejich patce vročení - 1882. Po nějakých dvaceti letech, prvních letech 20. století, sem byly nainstalovány schody a vytvořeny jakési “terásky” u jednotlivých zastavení.

Pořízení schodů a jejich instalaci se tehdy ujala jedna tehdejší významná “neziskovka” - zdejší Okrašlovací spolek. Toto sdružení si kladlo za cíl, jak už naznačuje jeho název, především zlepšování vzhledu, tedy “okrašlování” Klatov. Dá se říct, že vlastně suploval činnosti, které dnes provádí a platí město. V roce 1904 tak například zajistil opravu veřejného záchodku u rozhledny na Hůrce. V tomto krásném lesoparku také spolek nechal instalovat 27 nových laviček a šest dalších nechal opravit. Další lavičky pak “okrašlovači” spravili na Rybníčkách. Plánovali také provést úpravy lesíka na Šibeničím vrchu. Největším projektem toho roku byly ale právě zmíněné schody. O celé akci napsaly Klatovské listy: “Poslední projekt spolku úprava schodů na Křesťanský vršek jest dosud v počátcích. Plán a podrobný rozpočet vypracoval ochotně p. inž. J. Petrlák. Projekt je rozpočten na 720 K a jest na děkanském úřadě volně vyložen, kde možno i bližší informace si zjednati. Úmysl je ten, aby schody byly jednotlivci darovány a spolek dá je zasaditi a provésti ostatní úpravy. Jest si přáti, aby sešlo se v brzku hojně přihlášek, aby s prací mohlo se začíti.”
Skutečně, zdá se, že sebírat peníze na schody se podařilo vcelku rychle, protože ještě téhož roku v létě se začalo s jejich instalací. Na historickém snímku křížová cesta (ještě bez schodů) s “původní” kaplí. Křesťák zcela holý, bez stromů.

Čas samozřejmě za nějakých 115 let na schodišti silně zapracoval, a proto není čtení většiny jmen tehdejších šlechetných donátorů úplně snadný úkol. Až si sem uděláte procházku (což vřele doporučuji), možná některé z nich přece jen rozluštíte. Kdyby se vám to přesto nepodařilo, dovolil jsem si to udělat za vás. Rozhodnete-li se vystoupat až na kopec, čeká Vás čtrnáct schodišť s proměnlivým počtem schodů. Tento počet odpovídá I zastavením křížové cesty - těch je standardně vždy také čtrnáct.

Hned na druhém stupínku uvidíte jméno učitele náboženství Jana Volfa. Katecheta Volf se narodil v červenci 1863 v Lučovicích u Mirotic nedaleko Písku. Vystudoval kněžský seminář v Českých Budějovicích. Dle zpráv z tisku byl vysvěcen na kněze v červenci 1882. To by mu ale bylo bývalo pouhých 19 let, takže půjde pravděpodobně o chybu. Mladí muži se tehdy stávali kněžími až ve věku cca 23-24 let. Každopádně od roku 1890 působil jako učitel náboženství v Klatovech. Pár “zlatek” na zaplacení svého schodu pro něj jistě nepředstavovalo problém, udělal v rámci církve celkem slušnou kariéru- kromě pedagogické činnosti byl také biskupským radou a notářem a také držitelem (byť jen čestného titulu) papežský komoří. Napsal také učebnici „Katechismus pro měšťanské školy“. Našemu městu zasvětil téměř celý život, žil zde téměř půl století, až do své smrti koncem května 1938.

O pár metrů výše je na třetím díle schodiště vytesáno jméno dalšího klatovského preláta - dlouholetého děkana Msgre. Antonína Miláčka. Kněz s poetickým jménem se narodil v únoru 1867 v Nicově u Plánice, kde jeho otec Antonín st. (1830-1904) působil jako řídící učitel. Miláček maturoval v roce 1886 na klatovském gymnáziu, poté studoval bohosloví, jak bylo zvykem u synů Pošumaví, v Českých Budějovicích. V roce 1890 vysvěcen na kněze. Působil na venkovských farách (Mouřenec, Sudoměřice, Staňkov), v roce 1900 přišel do Klatov. Klatovským děkanem zvolen v prosinci 1912. V letech 1919-23 byl členem zastupitelstva města. Působil i v kuratoriu městského muzea. Klatovské veřejnosti byl také znám jako milovník hudby. Hrál na klavír, zpíval v Šumavanu – byl jeho sbormistrem, v letech 1913-18 předsedou spolku. Zemřel v roce 1928.

Mezi čtvrtým a pátým zastavením křížové cesty jsou tři schody. Jeden z nich věnovala suveréně nejstarší dárkyně ze všech, paní Anna Vítková, rozená Uhlířová. V době, kdy tady firma kameníka Vojtěcha Ptáka schodnice instalovala, jí bylo neuvěřitelných 98 let. Když o rok a půl později zemřela, napsal k tomu Šumavan: Úmrtí. V pátek dne 2. t.m. zemřela v Klatovech v obdivuhodném a vzácném věku 99 let a 10 měsíců pí Anna Vítková, vdova po učiteli a matka p. Fr. Vítka, faráře ve Ždírci u Polné. Zesnulá stařenka po dlouhou řadu let byla naší sousedkou a měli jsme takřka denně příležitost obdivovati se její stálé svěžesti, veselosti mysle a pevnému zdraví, v němž ona sama si libovala. K rodnému městu svému Klatovům přilnula z celou duší a neopustila je, ani když její sny p. farář Vítek hodlal vzíti ji k sobě na faru. Pohřeb zesnulé stařenky konán bude v neděli 4 t.m. odpol,. na hřbitově klatovském.
Další minischodiště bylo čistě rodinnou záležitostí – všechny tři schody zaplatili členové rodiny Zachystalových. Staří manželé František (1818-1907) a Kateřina Zachystalovi a jejich dcera Františka, provdaná Cucová. Zachystal byl původně kloboučník, později ho živilo vlastnictví domu v Klatovech. Byl, ostatně jako asi většina dárců, velice zbožný, protože na konci života vstoupil do kapucínského kláštera františkánského v Sušici. V nekrologu jej zdejší tisk charakterizoval jako „štědrého přispěvatele a podporovatele nejrůznějších podniků náboženských, z nichž zvlášť opravovaný děkanský chrám nalezl v něm příznivce“. Šestý stupeň „patří“ významným klatovským měšťanům a také činovníkům Okrašlovacího spolku – například obchodníkovi Romanu Vladykovi (1851-1934) nebo profesoru Blažeji Prusíkovi.

V sedmé sekci je na nejvyšším schodu možné (s obtížemi) číst jméno Rosalie Pauletti. Zde se tedy jistě mistr kameník „seknul“. Tedy spíš nedoseknul, protože správně mělo být uvedeno „Paoletti“. Exoticky znějící jméno patřilo vdově po klatovském hostinském a majiteli domu Ferdinandu Paolettim (1832-1903). Osmé „schodiště“ ze šesti stupínky je doslova nabito zajímavými jmény. Svůj otisk zde zanechal prostřednictvím příspěvku na schody např. lékárník, člen mnoha zdejších korporací, a městský radní Jindřich Schimann (1848-1924, na snímku). Dalším donátorem byl i další radní a kromě jiného člen výboru Okrašlovacího spolku, notář Hynek Fügner (1851-1927). Do  této vybrané společnosti zamířili svými dary i Jan Zachar šlechtic z Radimilů (zemř. v listopadu 1914) nebo ředitel klatovského gymnázia Jan Lorenz. V poslední třetině kopce je několik schodišť se sedmi stupínky. Jména na devátém z nich se nečtou snadno, je poznat, že se jedná povětšinou o ženy. Podařilo se mi rozluštit s jistotou pouze jedno jméno – Emilie Cafourková. Manželka obchodníka Leopolda se narodila v roce 1870, patřila tedy mezi mladší sponzory. Její manžel působil v Klatovech více než čtyřicet let, provozoval obchod nejdříve ve Vídeňské a později v Pražské ulici.

Desáté a jedenácté schodiště jsou sice plné jmen, ale nejsem s to je s určitostí identifikovat. Možná snad jméno „Kadeřábek“ nebo spolek Jednota katolických paní a dívek na desátém, nebo „Úblová“ na jedenáctém schodšti. Dle archivních materiálů platili za „svůj“ schod dárci 6 korun padesát haléřů. Těžko se to přepočítává, ale v dnešních cenách by se jednalo o cca 1500-2000 korun. Jak jsem se už zmínil, práce provedla kamenosochařská firma Vojtěcha Ptáka (1864-1939), proto asi nepřekvapí, že i on jeden ze schodů zafinancoval. O jeho podnikání a poměrně neslavném konci jsem zde kdysi psal. Na dvanáctých schodech je pěkně vidět vytesaný nápis „Rodina Heydů z Lovčic“. Asi nejzajímavějším členem této zchudlé šlechtické rodiny byl akademický malíř, klatovský rodák Jaroslav Heyda z Lovčic. Další, předposlední série, patřila také jedné rodině, resp. manželskému páru – Jiřímu a Josefině Stadlerovým z Wolfersgrünu. Jiří byl spolumajitelem klatovské továrny na prádlo Kottal a Stadler. Předpokládám, že tento dar měl podpořit snahu továrníka hlasitě se přihlásit k většině. Domnívám se totiž, že Stadlerovi byli původně židé, kteří konvertovali ke křesťanství. Poslední schůdky jsou bohužel velice poškozené a rozlámané, ale i tak se zde dají přečíst některá jména - Bety Englová nebo Anna Šebestová.

Tak a jsme nahoře! Otevírá se nám, zvlášť teď na jaře, krásný pohled do korun stromů. Během rekonstrukce zmizela část ohyzdné betonové hradby, která oddělovala vrchol Křesťáku od areálu nemocnice. Něco tady ale chybí - nejen jako symbolické zakončení křížové cesty. Ano, jedná se o kapli, která zde už stávala a kterou jsem zmiňoval v úvodu příspěvku. Já pevně věřím, že dalším krokem k oživení tohoto prostoru bude stavba unikátní kapličky, kterou navrhl renomovaný architekt Jan Šépka. O realizaci tohoto projektu usiluje spolek Obnova kaple a křížové cesty v Klatovech z.s., který mj. organizuje sbírku, jíž primárním cílem je vybrat peníze právě na obnovu kaple. Finančním příspěvkem se můžete symbolicky postavit po bok štědrých Klatovanů, kteří na počátku minulého století pomohli postavit schodiště. Spolek a hlavně projekt samotný lze ale podpořit i jinak. V současné době probíhá soutěž „Máme vybráno“ – soutěž veřejných sbírek na obnovu památek. Nejúspěšnější sbírky (dle počtu obdržených hlasů) si mezi sebou rozdělí 100.000 Kč. Pomoci spolku a především našemu městu hlasováním můžete zde. Děkuji!

Kromě podpory prostřednictvím udělení hlasu v soutěži ještě jednou doporučuji procházku spojenou s návštěvou samotné křížové cesty. I když se její stav výrazně zlepšil, její obnova ještě není u konce. Na opravu čekají jednotlivé kapličky- zastavení, zrestaurovat bude také třeba krásné obrázky od Bedřišky Znojemské zobrazující Kristovu pouť na těchto jednotlivých zastaveních. Pozornost zasluhuje také sousední budova bývalé porodnice, která zřejmě v blízké době také projde zásadní rekonstrukcí. Protože jsem celou opravu křížové cesty velice podrobně sledoval, nevylučuji, že se k ní v budoucnu ještě vrátím samostatným příspěvkem. Zaslouží si to.

Za pomoc při tvorbě příspěvku děkuji Mgr. Lukáši Kopeckému.