KATEGORIE

úterý 31. ledna 2012

Konec kamenosochaře Vojtěcha Ptáka

Stejně jako dnes ani v minulosti nebyl mnoha obyvatelům Klatov cizí talent pro podnikání. Poměry byly sice zcela odlišné než dnes, cechovní systém či později podnikání na základě udělovaných koncesí reguloval konkurenci, na druhé straně kupní síla většiny obyvatelstva byla nižší než dnes. Ani tehdy ovšem nebylo nijak výjimečné, když podnikání skončilo krachem. Jedním z podnikatelů, kteří skončili takto neslavně byl majitel kamenosochařského závodu Vojtěch Pták – s „výrobky“ jeho firmy se můžeme setkat ještě dnes například v podobě náhrobků na místním hřbitově.

Kamenický mistr Vojtěch Pták se narodil 11. května 1864, od roku 1897 zde provozoval menší kamenický závod. Sám zadával inzeráty do místního tisku, kde se tituloval „kameník a sochař“. Již v roce 1901 se mu podařilo přesídlit z pronajaté provozovny v místě, kterému se říkalo „U Šífa“ (na nábřeží kpt. Nálepky cca od mostu k bývalé „zdrávce“ po Bezručovu ulici) do vlastních prostor na Svatoantonínské náměstí (dnešní Husovo nám.), kde zároveň zařídil prodejní sklad svých výrobků. Samozřejmě se jednalo především o náhrobní kameny nejrůznějších velikostí a použitého materiálu. Ptákovi se dařilo neustále svůj závod rozšiřovat, po roce 1918 si dokonce pořídil několik lomů v okolí Klatov (např. v Pihovicích), ve kterých mu až 150 dělníků lámalo kámen nutný pro jeho produkty.

Pohlednice ze začátku dvacátých let. Vlevo na fasádě hotelu Grand je patrná reklama na Ptákův závod 
Prudký rozvoj firmy ovšem Pták financoval hlavně díky úvěrům poskytovaných  mu Občanskou záložnou v Klatovech. Jako vážený podnikatel se těšil obecně všeobecné důvěře a vážnosti. Už v roce 1921 však výbor záložny zjišťuje, že výše Ptákova zadlužení dosahuje 260.000,- Kč a na to konto bylo rozhodnuto další finance mu už neposkytovat. Fakticky žádné další bankovní dokumenty poté nesvědčily o tom, že by majitel kamenického závodu  dostal další úvěr. Pták na to šel ovšem jinak, spřáhnul se s vedoucím záložny Josefem Jeřábem, který mu nadále půjčoval další finance. Při revizi hospodaření v roce 1924 se zjistilo, že Pták dluží záložně už 1.216.000,- Kč bez úroků.. O dva roky později, kdy už bylo evidentní, že Pták svým závazkům nedostojí,  musela banka začít pokrývat jeho dluhy z vlastních zdrojů. Na jeho majetek už byla v té době uvalena exekuce, protože i jiným subjektům dlužil více než 200.000 Kč. Tento stav vedl k tomu, že záložna převzala v červnu 1926 vedení jeho závodu. 
Náhrobek na klatovském hřbitově se značkou firmy
V srpnu bylo zahájeno tzv. vyrovnávací řízení (proces zahájený soudním rozhodnutím v době, kdy jsou splněny podmínky pro konkurs, ale tento ještě není zahájen.  Soud ustanoví vyrovnávacího správce, který učiní kroky k zajištění majetku dlužníka a vyzývá věřitele, aby se přihlásili o své nároky. Dlužník také nesmí činit žádné kroky, které by mohly věřitele jakkoli poškodit. Závěrečnou fází řízení je zjišťování, kdo z věřitelů souhlasí s navrženým vyrovnáním a pokud jsou splněny zákonné podmínky, soud potvrdí vyrovnání). Pták uváděl, že jeho aktiva jsou 800.000 tisíc Kč a  dluhy 1.267.000 Kč – v rámci uvedeného řízení se ovšem ukázalo, že trochu maloval svou situaci růžověji než jaká ve skutečnosti byla – reálně byly dluhy ještě o 200 tisíc vyšší a majetek měl naopak hodnotu pouze lehce přes půl milionu. Z tohoto důvodu nebylo vyrovnání uskutečněno a soud rozhodl o uvalení konkursu (21.10. 1926). V době před uvalením konkursu ovšem došlo k podezřelému pohybu (resp. vybírání) hotovosti na Ptákově účtu a proto bylo proti němu zahájeno trestní řízení – státní zastupitelství mu kladlo za vinu zaviněný úpadek a poškozování věřitele. K soudu se případ dostal až v roce 1930.  Prvoinstanční - krajský soud  v Klatovech projednával obžalobu několikrát, vždy byl případ odročen. Ptáka zastupoval tehdy známý klatovský advokát JUDr. Václav Melan. Ačkoli závěrečné stání bylo naplánováno na konec května 1930, rozsudek znovu nepadl, byť líčení trvalo deváté  hodiny ranní do čtyř odpoledne.  Obhájce žalovaného žádal vypracování nových znaleckých posudků, které by se týkaly ohodnocení  jeho majetku, soud tyto návrhy připustil a jednání znovu odročil. 
Nakonec byl podnikatel odsouzen o měsíc později  (26.6. 1930) k podmíněnému trestu v délce 2 měsíce zostřeného 2 posty (čili dvěma dny bez jídla) pro přestupek podle   § 486 trestního zákoníku- úpadek z nedbalosti.. Podle uvedeného paragrafu hrozil za tento prohřešek trest vězení v délce od tří měsíců do jednoho roku.  
Jak prokurátor, tak obhájce podali odvolání proti rozsudku, pochopitelně z opačných důvodů – státnímu zástupci JUDr. Tichému se zdál trest málo přísný (žádal nepodmíněný trest) , zatímco Melan podal zmateční stížnost.  Případ tak putoval k projednání k Nejvyššímu soudu v Brně. Bohužel se mi (i přes velké úsilí) nepodařilo v lokálním tisku dohledat, jak tato nejvyšší a definitivní soudní instance rozhodla. Každopádně Vojtěch Pták se po procesu odstěhoval do Prahy, kde 19. dubna 1939 umírá. 

Pohled na sídlo kamenoschochařského závodu dnes
Z dnešního pohledu se asi trest pro Ptáka zdá velmi nízký (a to bez ohledu na to, jak dopadlo odvolání), možná byl potrestán více ostudou na maloměstě, kterou bezesporu utrpěl a jeho krach byl jistě častým tématem pro drby a nejrůznější spekulace. Zajímavé by bylo vysledovat i osud ředitele záložny Jeřába, který Ptákovi poskytoval peníze banky aniž by k tomu měl oprávnění. Podobné případy jsme zaznamenávali i v devadesátých letech, kdy státní banky financovaly obskurní podnikatelské projekty a přijímaly záruky v podobě  nadhodnoceného majetku. Ti nejlepší dokonce tunelovali banky z pozice spolumajitelů – pan Charouz by asi mohl vyprávět…


Zajímavosti: 
Jak již bylo zmíněno stopy po Ptákově činnosti lze v Klatovech a okolí vysledovat ještě dnes. V Ptákově závodě pracoval i sochař Vilém Glos – autor mnoha pomníků obětem první světové války (např. již neexistující v Klatovech, v Dolanech či jinde v okolí). či náhrobků na klatovském  hřbitově. Glosovu uměleckou činnost zmapoval Mgr. Fišer ve Sborníku prací z historie a dějin umění (Galerie Klatovy/ Klenová 2008, ISBN: 978-80-87013-15-1).  

 Podle zprávy z místního tisku  působil v Ptákově závodě vcelku známý  kolínský sochař Jan Drobník (1876-1924). V Kolíně navrhnul pomník  slavného rodáka Františka Kmocha, se svým mladším bratrem sochařem Karlem (1893-1924) také Památník obětem první světové války na  tamějším Náměstí osvoboditelů.

Reklama z místního tisku - rok 1904.  

Po celou dobu své firmy měl Pták v Klatovech jediného konkurenta – kamenosochařský závod Tomáše Pechmana, který měl ovšem delší tradici, byl založen již v roce 1880. V podniku posléze začal působit i syn Josef, s Ptákem byli doslova sousedi, protože Pechmanova  dílna a sklad pomníků a náhrobků se nacházel „u mostu na Husově náměstí“  (1904). V roce 1906 si Pechman mladší zadal inzerát v místním tisku v němž reaguje na pomluvy, které zpochybňují jeho oprávnění „…byl jsem v poslední době udán pro neoprávněné provozování živnosti kamenické a ještě jiným způsobem na obchodu lidmi nerozumnými poškozován, oznamuji uctivě, že mám plné právo veškeré kamenické výrobky prodávati“. Zároveň trvá na tom, že zastupuje svého otce jako majitele závodu a držitele koncese na toto podnikání  a obrací se k zákazníkům: „Prosím proto, aby nebylo zprávám zlomyslně o mě rozšiřovaným, jichž jediným účelem je na živnosti mě poškoditi věřeno a aby bývalá přízeň i důvěra jak mě tak mému otci  v míře neztenčené zachována byla“ 
Stál za těmito útoky a pomluvami soused - konkurent Vojtěch Pták?    

1 komentář:

  1. Pěknej článek, navíc z mého oboru. Neznám provorepublikové konkurzní právo, ale na první pohled se zdá skoro stejný jako to dnešní. I ten trest by při neprokázání úmyslného úpadku byl obdobný.
    Dost mě překvapuje, jak kvalitní je ta právní analýza. Prvorepublikoví novináři byli zjevně výrazně znalejší než jejich dnešní následovníci.
    Dobře žes umožnil anonymní komentování. Na takovémhle webu to snad problém nebude.

    OdpovědětSmazat