Klatovský místopis I.

Snad v každém městě i menší obci najdeme místa, která mají svá vlastní “neoficiální” pojmenování, která se v povědomí místních obyvatel udrží po generace. Některá z nich v průběhu doby pronikají do oficiálních označení, zatímco další jsou postupně zapomenuta. V dnešním příspěvku bych chtěl otevřít právě toto téma. Zároveň je nutné předeslat, že původ některých nebo možná většiny místních názvů se mi nepodařilo vypátrat. Rád se tedy nechám poučit, z čeho pocházejí. Stejně tak budu velice rád, když mě upozorníte na některé místní názvy, které mi třeba nejsou vůbec známé.

Do kategorie nepoužívaných ba přímo zapomenutých patří lokalita “Na Stanovišti”. Setkal jsem se už s několika určeními širšími i konkrétnějšími, ale lze snad s jistotou říci, že “Na Stanovišti” se říkalo prostoru mezi dnešní poštou a mostem v Kollárově ulici, tedy v místech, kam komunističtí plánovači později umístili panelové sídliště U Pošty.

Ještě než v sedmdesátých letech minulého století tuto část města zlikvidovaly bagry, stály v těchto místech staré, vesměs nízké, domky a existovala zde síť menších spletitých uliček nepravidleného tvaru. Nábřeží bylo pojmenováno po Karlu Slavoji Amerlingovi, jedna z dalších zdejších uliček se nazývala A.V. Pařízka. Aleš Vincenc Pařízek byl spisovatel a pedagog, narozený v Praze v roce 1748. V letech 1783-1790 byl ředitelem hlavní školy v Klatovech, poté pokračoval v pedagogické kariéře v Praze až do své smrti v roce 1827. Ulička, tehdy nikoli slepá jako dnes, která vedla podél budovy pošty a ústila do Plzeňské (tehdy Čs. Armády) před svým zánikem nesla jméno po komunistickém odbojáři Janu Švermovi. O kousek dále byla další ulice, nazývaná právě Na Stanovišti. Mohla vést někde v místech kde je dnes pakoviště před prvním zdejším panelákem (čp . 673 a 674) a docela možná částečně kopírovala dnešní Úzkou. Od pamětníků vím, že zde bydleli především chudší obyvatelé města a tomu odpovídal vzhled zdejších domů i to, jak tuto lokalitu vnímali ostatní Klatované. Nechme ale promluvit zprávu z místního tisku z roku 1932, jejíž obsah je výmluvný:
“Na stanovišti zove se svérázný koutek klatovského předměstí nedaleko za poštou. Svérázným však rozhodně není bláto, bahno a močály, jimiž se musí obyvatele Stanoviště a přilehlých ulic po každém dešti brodit. Na Stanovišti býval prasečí trh, jež se koná nyní na tržišti vedle nemocnice. Na Stanovišti zbyl po něm jenom “prasečí” pořádek na ulici. A přece by stačila jen částečná úprava, která by vyžadovala nákladu jen neptrného. Není spravedlivo, když se na některých místech ulice stále zlepšují, předlažďují a upravují a jinde nedělá se vůbec nic. Doufejme, že se konečně radnice smiluje také nad Stanovištěm.”
Přiložená mapa zobrazuje celou lokalitu v roce 1970. Je patrné, že kdybychom se přesunuli o “pouhé” půlstoletí zpět, asi bychom vůbec nevěděli, kde jsem se to ocitli.

Brutální asanace spojená nejen s výstavbou vzpomínaného sídliště, ale i s budováním průtahu městem (Plzeňské), tuhle část města naprosto změnila. Nakonec se zánikem budov v místech hlavní klatovské komunikace – Plzeňské - zmizelo z klatovského povědomí pojmenování téhle lokality – Příkopy. Přesně vymezit Příkopy ale není zase tak jednoduché. Adresář Klatov z roku 1933 je vymezuje “od ulice Clemenceauovy k Mlýnské stoce”. Přeloženo do řeči dnešních Klatov – od dnešní Pražské ulice až po vyústění Masarykovy ulice do Plzeňské. Ulice s krkolomným názvem Clemenceauova (pojmenovaná na paměť francouzského politika Georgese Clemenceaua 1841-1929) ovšem kopírovala i část dnešní ulice Dobrovského (od vyústění Pražské k semaforům na Plzeňské). Naproti tomu mladší mapy ze čtyřicátých let (1942 a 1948) protahují Příkopy až k sokolovně. Na poměrně unikátním snímku jsou Příkopy někdy na počátku šedesátých let. Vpravo vzadu vykukuje budova bývalého Okresního úřadu (dnes sídlo Policie ČR).

Ale zpět Na Stanoviště - zmiňoval jsem nuzné obydlí zdejších obyvatel, ale pravdou je, že například hned naproti současné poště si v roce 1934 nechal postavit tehdy velice moderní dům s obchodem řezník Josef Buzek. Ovšem i tento “prakticky nový” dům musel ustoupit panelové zástavbě. Na snímku je pohlednice ze třicátých let, která zachycuje část popisovaného místa. Představu, jak to zde vypadalo nám ale nejspíš mohou poskytnout také domy které (byť opravené, resp. zmodernizované) stojí na druhé straně Drňáku (za “zdrávkou”).

Pro další “lidový” název nemusíme chodit daleko, stačí se přesunout na kraj výše popsaného Stanoviště a ocitneme se v Kollárově ulici neboli “na betonce”. S tímhle pojmenováním jsem vyrůstal, takže předpokládám, že se stále používá. Nyní probíhající rekonstrukce ulice je druhá, kterou pamatuju. Po té první (před nějakými 15-20 lety) zmizela ze zdejšího chodníku (na pravé straně ve směru do centra) zajímavá dlažba. Jestli si dobře pamatuju, tak na žulových(?) blocích byl kromě geometrických obrazců i vyražené logo výrobce (myslím, že byl z Plzně). Moc se mi to líbilo.

Když se vrátím k současné opravě – nemám pochybnosti, že úpravy vzhledu ulice prospějí. Nicméně mám pocit, že už tak ne příliš široká ulice byla rozšířením chodníků ještě zúžena. Vzhledem k provozu, který zde panuje (včetně průjezdu autobusů) mi to nepřijde moc rozumné. Nakonec šířka “betonky” byla tématem už před devadesáti lety: “Ulice Kollárova jest sice úzká, ale velice používaná chodci tak i vozidly. Proto nařizujeme z usnesení městské rady ze dne 9. ledna 1929, že rychlost vozidel (povozů, automobilů nákladních i osobních) v ulici té nesmí býti z důvodů bezpečnostních větší než-li 6 kilometrů za hodinu (tempo koně v kroku). Přestupky budou přísně trestány. Městský úřad v Klatovech.”

K dalšímu místu s dávno nepoužívaným a tedy i zapomenutým označením je to zase jen pár kroků. I když jeho úplně přesná lokalizace je dnes už skoro nemožná. “U Šífa” se nazýval prostor, někde v místech dnešní Dukelské ulice a “husitského” kostela poblíž budovy soudu. Ani zde už asi nevypátráme, jaký je původ pojmenování – že by se nějak odvozoval od lodi (das Schiff) a blízkého potoka? I toto místo se za poslední století změnilo k nepoznání, o čemž svědčí novinová zpráva z roku 1915. “Vděčný úkol vykonal okrašlovací spolek zdejší tím, že svým nákladem dal upraviti prostranství u podšibenského mlýna zvané “U Šífa”. Místa ta sloužila drahnou dobu za skladiště nejrůznějšího materiálu na konec i smetí a nečinila na příchozí od nádraží dojem zrovna nejpříznivější. Nyní upravena vkusně ve dva trávníky osázené stromovím ohraničené nízkým plotem. Nemůžeme, než co nejvřeleji se přimlouvati za to, aby rozsáhlejší plochy uliční, které jsou v létě zdroji prachu a období deštivých tvoří moře bláta byly nahražovány lahodnou zelení, trávníky. Okrašlovací spolek zdejší působí po té stránce v souhlase a doplňuje se jaksi s obcí a lze jeho záslužnou činnost jen kvitovati a to tím spíše, že značné náklady tyto uhražuje pouze z členských příspěvků.”
Na vysvětlenou – Podšibenský mlýn (poslední z mlýnů ve městě po směru toku bývalé mlýnské stoky- na ilustrační pohlednici v popředí vlevo) stával přibližně v místech dnešního soudu. Jeho posledním majitelem byl mlynář a můj předek František Špirk. Od něj mlýn odkoupilo město, aby jej mohlo zbořit a uvolnit tak protor ke stavebnímu rozvoji této části města. Během dvacátých let zde vyrostl soudní areál i některé z činžovních domů v dnešní Masarykově ulici. Tyto stavební aktivity zřejmě znamenaly konec plácku “U Šífa” (na pohlednici označeno šipkou).Na závěr se musím připojit k pisateli výše citovaného článku z roku 1915 a pochválit zdejší Okrašlovací spolek. Zakládat “lahodné trávníky” v době, kdy už naplno probíhala první světová válka, chtělo jistě velkou dávku entuziazmu.

Přesuneme-li se od Šífa o několik desítek metrů dále po proudu Drnového potoka, ocitneme se na Pazderně. Troufnu si tvrdit, že tento název je dodnes v povědomí většiny Klatovanů. Dnes si ho ale spojujeme především s areálem, kde se konají chovatelské výstavy. I já mám tohle místo (i název) spojené s dětstvím, s touhou (později naplněnou) po vlastnictví morčete a charakteristickým pachem z kotců zde vystavovaného drobného zvířectva. Název “pazderna” ale se zvířaty nesouvisí a rozhodně není klatovským specifikem, jak by se možná mohlo zdát. Pazderna bývala totiž označována sušárna na len nebo jiné plodiny. Ne náhodou byly tato objekty umísťovány do budov poměrně daleko od dalších obydlí. Vysvětlení, proč tomu tak bylo ese můžeme dočíst např. v příručce Samospráva obce z roku 1863: “Pazderny (sušírny na len) patří podle své povahy a svého ustanovení mezi předměty ohněm nebezpečné a nebezpečí toto je s nimi netozlučitelně spojeno; pročež také velmi často se stává, že v pazdernách oheń vypukne. Proto se také mají sušárny na len, na konopí, na oovce, jako i cihelny,v náležité vzdálenosti od jiných obydlí zakládati. Zvláště se musí také k tomu hleděti, aby při vypuknutí ohně v každém poměru pracující tam lidé pohodlně před uhořením zachrániti se mohli.”

Vševědoucí wikipedie uvádí, že později opuštěné pazderny složily jako obydlí pro chudinu. Nejinak tomu bylo v Klatovech. I zde zřejmě sehrála roli odlehlost místa – ctihodní měšťané tak nebyli konfrontováni s bídou svých spoluobčanů, kteří neměli tolik štěstí. Na druhou stranu chudoboince bývaly v Klatovech i prakticky v centru města (např. za kaplí Chaloupkou). V souvislosti s klatovskou pazdernou a tamějším chudobincem rozrušil klatovskou veřejnost zločin, který se zde odehrál na počátku roku 1938. Po dlouhodobých sporech zde bývalý topič a italský legionář pětašedesátiletý Eduard Křiváček zavraždil o čtvrtstoletí mladšího žebráka Františka Vávrovce.

Kde se říká na Bouchalce a kde je U Slunce asi všichni víme. Ale je vám také známo, který z klatovských kopců se jmenoval Němejcův vrch nebo kde byl dům U koule? Známým i méně známým místním názvům se budu v budoucnu věnovat v dalším příspěvku na toto téma. Zároveň, jak jsem už avizoval, uvítám vaše tipy na především méně známé místní názvy v Klatovech. Napište mi na klatoviny@gmail.com nebo na facebook.