Když vraždí žena

Dnes bych se chtěl věnovat jednomu mimořádně smutnému příběhu, který se před téměř sto padesáti lety odehrál v Klatovech. Zločin nebyl a není ničím výjimečným, ale tento případ se svým motivem a způsobem provedení opravdu vymyká.




Loupeže, vraždy, násilí, žhářství nebo nejrůznější hospodářské delikty se samozřejmě v minulosti nevyhnuly ani našemu kraji. Sám jsem se zde věnoval například vraždě starce v Týnci, kterou provedl dvanáctiletý chlapec, nebo záhadné otravě výminkáře ve Vítané u Bezděkova. Velice i mediálně známým je případ trojnásobné vraždy v Rajském mlýně, kterou ve dvacátých letech spáchal Bedřich Krása. Vraždy, které má na svědomí Ivan Roubal na nedaleké usedlosti Pohádka, jsou ještě v živé paměti.

Přenesme se ale do doby, kdy se celá tragédie odehrála. Počátek sedmdesátých let 19. století, přesněji léto 1871. Klatovy se za působení starosty MUDr. Václava Bozděcha nadechují k národní emancipaci, skoro deset let funguje Mešťanská beseda, nejvýznamnější zdejší spolek, roste zdejší průmysl. Zanedlouho vzniknou dva velké akciové podniky – pivovar a eskomptní ústav (banka), aby zanedlouho zanikly zčásti kvůli krachu vídeňské burzy a také kvůli neschopnosti svých zakladatelů.
Na klatovském „předměstí“ - Korálkově (přibližně v okolí dnešní restaurace Poprda) žili v jednom domě dva manželské páry – Pubcovi a Burešovi. Prvně jmenovaní zde provozovali hostinec a řeznictví, Bureš pracoval u zdejšího obchodníka Fleischera. O zaměstnání Burešové není nic známo, je ale pravděpodobné, že nějakým způsobem vypomáhala právě Pubcovým. Osudný den pátek 11. srpna začal nevinně -  Marie Burešová požádala Josefu Pubcovou, zda by jí nepůjčila hřeben. Ta souhlasila a poslala Burešovou, aby si jej sama vyzvedla v jejich bytě. Mezitím ale Pubcová potřebovala nějaké drobné, proto se také vydala do pokoje za hostincem. Tam ale přistihla Burešovou, jak se hrabe v šuplíku, kde manželé uchovávali vlastní peníze. Problém byl na světě. Burešová se do zásuvky dostala za pomocí klíče, který před několika měsíci Pubcovým zcizila. Přistižena „in flagranti“ přiznala, že zde po malých částkách kradla. Přemlouvala Pubcovou, aby si celou záležitost nechala pro sebe, její obavy z reakce manžela a všeobecné ostudy byly zřejmě hrozné. Kamarádka to však odmítla a v hlavě Burešové se proto zrodil naprosto šílený plán, který byl později v Šumavanu popsán následovně: „Napadlo ji, že manželé Pubcovi by snad na krádež zapomněli, kdyby jejich dítě onemocnělo a umřelo, i umínila si, že je i otráví. Aby nepadlo na ni podezření, umínila si zároveň otráviti i několik jiných dětí, aby se zdálo, že tyto na požívání padalých švestek dostaly hryzení (choroba přenášená velkými hlodavci – krysami nebo potkany – pozn. aut.), pročež také před Pubcovou vypravovala, že děti jedly „padanky“ (nedozrálé švestky, které padají ze stromu).“  

     
Na ilustračním obrázku je dům na vzpomínaném klatovském předměstí - v Korálkově. 

      

Ještě toho dne se Burešová, sama matka tříleté holčičky, rozhodla uskutečnit svůj hrozný plán. Doslechla se, že hlavičky sirek obsahují jed, který spolehlivě funguje. Měla pravdu – fosfor, který se používal na výrobu zápalné směsi, byl skutečně „oblíbeným“ prostředkem k ukončení života, zvlášť mezi sebevrahy. U kupce Fischera tedy nakoupila sirky za krejcar a cukr za deset. Doma pak připravila smrtící utrejch – seškrábala hlavičky a nechala je rozpustit ve vodě. Smrtící směs pak osladila, aby byla poživatelná. Venku pak Burešová přesvědčila dceru Pubcových, aby se směsi napila. Osmiletá Barbora si dala tři loky, ochutnala i pětiletá Františka Suchá. Její bratr Jan a také další zde se pohybující dítko – Boženka Řezáčová tuhle „dobrotu“ odmítli. To jim zachránilo život.
Fosfor, poměrně prudký jed, začal účinkovat vcelku rychle. Otrava po této chemické látce se projevuje především zvracením, které se u obou dívek projevilo. K dětem byl povolán městský lékař Dr. Ingeduld, který vyjádřil podezření, že se jedná o otravu kostíkem (fosforem). Obě děti  zemřely krátce po sobě ještě v noci na 12. srpna. Na Burešovou padlo podezření okamžitě, obě dívky v předsmrtné agónii vypověděly, že jim „dala pít nějakou odpornou vodu“. Barbora Pubcová navíc řekla, že žádné nezralé švestky nejedla. Burešové zřejmě už večer došlo, co provedla – zatímco dívky zápasily o život, travička se zaobírala myšlenkou na sebevraždu – údajně také nad ránem odešla na půdu domu, s tím, že se zde oběsí. Nenašla k tomu ale odvahu. 

     
Na ilustračním obrázku je dívka zhruba ve věku otrávené Františky Suché. Byla vyfotografována v plzeňském ateliéru Čeňka Hrbka.   

Zde svůj popis celé události na chvíli „zastavím“. Podobný čin samozřejmě vzbudil rozruch i daleko za hranicemi města či regionu. O případu tak referovaly celostátní noviny – namátkou Národní listy, Posel z Prahy a další. Jejich verze případu se ale celkem dost lišily, například katolický týdeník Čech uvedl, že Burešová kromě výše jmenovaných dětí otrávila i svou vlastní tříletou dceru. Předtím  ještě údajně „ poctivý muž (Bureš pozn. aut.) ženu svou za šejdířský kousek ten citelným výpraskem vyčastoval.“ I Národní listy uvádějí, že smrtící směs požila i Burešové dcera. Pravda je, že i Šumavan v první zprávě hned po celé události uvedl, že děti „musely“ zemřít, protože přistihly Marii B.  přímo  při krádeži.

Ale zpět k věci – hned v sobotu 12. srpna byla Burešová zatčena a odvedena k soudu. I pitva potvrdila, že obě dívky zemřely na otravu fosforem. Františka i Barbora byly pohřbeny v úterý 15. srpna 1871 za účasti stovek klatovských obyvatel (na snímku horbka, kde pravděpodobně spočinula Barbora P.).  Po takovém to činu je zcela jasné, co se ještě dlouho v pozdním létě 1871 na klatovských ulicích a v domácnostech řešilo. Soud s Marií Burešovou proběhl už koncem listopadu 1871. I dnes by podobný případ rozhodovala krajská instance v Plzni, nejinak tomu bylo před skoro 150 lety. Pětičlenné porotě předsedal sám předseda c.k. krajského soudu Dr. Ryšlánek.  Burešová čelila žalobě za zločin „zamýšlené a dokonané krádeže a zločin dvojnásobné úkladné vraždy otrávením“.  

Soudní proces započal výslechem obviněné Marie Burešové.  Potvrdila, že dceru Pubcových chtěla zavraždit, aby její krádež nevyšla najevo. Zdá se mi to nelogické, protože dle původních zpráv to nebyla malá dívka, kdo ji přistihla při zlodějně. Zůstaňme tedy u verze, že zabitím dívky chtěla jen odvrátit pozornost. Na otázku soudce, proč zabila i Františku S., odpověděla s pláčem, že si to nedovede vysvětlit – doslova, že neví, co ji to tenkrát napadlo. Přiznala také, že měla v plánu spáchat sebevraždu a vzít s sebou i svou tříletou dceru. Poté následovaly výpovědi manželů Pubcových, i malé Boženy Řezáčové, která odmítla vypít smrtící koktejl. Během přelíčení také navrhla Burešová manželům Pubcovým, že je „odprosí“ což rodiče zabité dívky odmítli, stejně tak jako soud samotný. Zajímavým aspektem soudu byly také požadavky rodičů na odškodné za smrt dětí, tedy hlavně do očí bíjící rozdíl – zatímco Pubcovi žádali 200 zlatých, manželé Suchých však pouze 16 zlatých! Na dnešní peníze se tako částka dá přepočíst poměrně těžko, ale zdá se, že rodiče Františky ohodnotili život své dcery penězi, za které se dalo pořídit nějak 150 litrů piva!

Po krátké přestávce si slovo vzal státní zástupce a zrekapituloval celý případ. Jako polehčující okolnost by přičetl Burešové pouze její dosavadní zachovalost (bezúhonnost), naopak v očích obžaloby jí přitížilo, že svůj čin připravovala. Navrhl tedy uznat ji vinnou z dvojnásobné vraždy a krádeže a zároveň požadoval pro obžalovanou absolutní trest.
Závěr patřil obhajobě, kterou měl na starosti klatovský advokát JUDr. Roman Hruška (1833-1896).
Odmítl, že by Burešová měla být obviněna z krádeže, protože ještě před konáním soudního stání finanční škodu poškozeným nahradila. Obhajobu v záležitosti usmrcení obou dětí  se pokusil postavit na tom, že Burešová sice   děti otrávila, ale neměla v úmyslu je zabít. Chtěla jen, aby „onemocněly“. Dále navrhnul „aby soud uznal pouze na zločin zabití a bral ohled ještě i na polehčující okolnost, že čin vykonala v nejvyšším rozčilení a že se jí v mládí nedostalo žádného vychování“         

I když se rakouské soudnictví, pro někoho možná překvapivě, zrovna „nevyžívalo“ v nějakých drakonických trestech, zde byla situace pro travičku Burešovou beznadějná. Rozhodnutí soudu tedy nepřineslo překvapení – podle něj se sice Burešová nedopustila krádeže, byla ale uznána vinnou   zločinem dvojnásobné úkladné vraždy a bylo odsouzena k trestu smrti. Kromě toho měla za povinnost uhradit manželům Suchým požadovaných 16 zlatých.   Manželé Pubcovi byli odkázáni se svým finančním nárokem na civilní řízení.

I po půldruhém století vyvolává případ otrávených děvčátek smutek a lítost. Naprosto zbytečné ztráty mladých životů, způsobené navíc kvůli naprosto bizarní a nepochopitelné myšlenkové konstrukci (odlákání pozornosti) vražedkyně. Co si budeme povídat – velice zvláštní je také, že takovouto vraždu spáchala žena. Její čin je tak z regionální perspektivy srovnatelný snad možná jen s případem vražedkyně novorozeňat Marie Fikáčkové ze Sušice.