Klatovská (nejen) maturitní tabla

 Dnešní příspěvek bych chtěl věnovat jedné -pomalu vymírající – tradici spojené zejména se (středoškolským) studiem. K němu patří maturitní ples, výkop neboli poslední zvonění nebo svatý týden těsně před maturitou. V minulosti patřila k zakončení střední školy ještě jedna tradice -na jaře vyplnily výlohy některých obchodů v centru tabla budoucích maturantů. Přesvědčíme se ale, že na tablech se neobjevovali v minulosti pouze studenti.

Téměř vždy, když připravuji příspěvek, snažím se najít k tématu nějaké obecné informace – v literatuře, diplomových pracích nebo v tisku. Snažil jsem se i tentokrát, ale bez úspěchu. Tabla budoucích maturantů, zdá se, ještě nikomu nestála za serióznější výzkum. Je tedy třeba se spolehnout na vlastní zdroje.
Každopádně v první řadě je třeba říct, že tabla v minulosti skutečně nebyla doménou pouze studentů. Poměrně často na nich byli zobrazováni například členové různých spolků, korporací, firem nebo třeba Sokola.  Zvláštním druhem bývaly i nejrůznější společnosti, tedy většinou neformální skupiny spojené s návštěvou oblíbené restaurace.  Jednou z takových „stolních společností“ byla ve třicátých letech minulého století „Pinkalinka“. Členové se scházeli zejména v restauraci U Kanonu (dnes Žíznivej kozel) a „pěstovali hudbu, zpěv a dobrý humor“. Pořádali například masopustní zábavy a výtěžek z těchto akcí pak věnovali na dobročinné účely.  Ocitnout se na tablu v podobné společnosti bylo jistě prestižní záležitostí. Pinkalinka neponechala nic náhodě, svou slávu chtěla šířit i dál, snad proto vyšlo tablo i jako pohlednice.

Jak jsem již naznačil, dnes máme tablo spojené zejména se studenty. Nejinak tomu bylo i v minulosti. Zcela jistě se první tabla objevila ve výlohách klatovských obchodů už před první světovou válkou.  Svědčí o tom například inzerát studentů klatovského gymnázia, který si v červnu 1913 objednali ve zdejším Šumavanu, ve kterém děkují zdejšímu fotografovi Bohumilu Landgráfovi za “levně a umělecky provedené tablo“ a doporučují fotografovy služby i dalším studentům. Nejstarší tablo, které mám ve své sbírce, zobrazuje absolventy obchodní jubilejní školy, kteří své studium zakončili v roce 1916. Ve škole, která byla jakousi předchůdkyní dnešní obchodní akademie, studovaly, jak vidno, už tehdy i dívky. 

Asi nejprestižnější klatovskou střední školou bývalo (a možná stále je) gymnázium. Tablo oktávy z roku 1932 také pěkně ilustruje podíl dívek mezi abiturienty. Troufnu si tvrdit, že dnes je maturantek více než maturantů, což je samozřejmě správné. Jediným měřítkem samozřejmě musí být schopnosti a znalosti, nikoli gender. Ze zobrazených studentů nejsem bohužel schopen identifikovat nikoho. Třídním profesorem maturantů z roku 1932 byl češtinář a francouzštinář Rudolf Bílek (v brýlích), důstojně vyhlížející pán s knírem je tehdejší ředitel ústavu a také pozdější starosta města Karel Peters. Na internetu lze dohledat absolventy gymnázia od roku 1919, je tedy možné vložit sem jména tehdejších absolventů:   Beníšek Jan, Boublík František, Brabec Karel, Braun Josef, Cvachovcová Miloslava, Černá Antonie, Edl Miloslav, Fraňková Anna, Frantová Josefa, Havlíček Jaroslav, Chládková Věra, Klička Petr, Klůsová Milada, Kocík Josef, Kubernát Rudolf, Kupka František, Lešetický Jindřich, Malý Ladislav, Ondráček Jaroslav, Pitel Karel, Polák Václav, Sedláček Josef, Singer Josef, Skřivanová Božena, Smola Antonín, Šauer Vladimír, Šefrna Václav, Tichý Václav, Vondra Stanislav, Vrba Miloš, Výborný Lubomír, Brouk Bohuslav.
Studenty a studentky bohužel neumím identifikovat, s jedinou výjimkou. Mezi tehdejšími maturanty se ocitl i holešovický rodák Bohuslav Brouk (1912-1978). Pocházel ze slavné obchodnické rodiny Brouků, spoluzakladatelů sítě obchodních domů Brouk a Babka. Sám Bohuslav se ale proslavil jako originální myslitel a filosof a poúnorový exulant, který působil ve Velké Británii. Na tablu ale nejspíš není, v Klatovech pouze skládal maturitu, poté co o rok předtím vystudoval obchodní akademii v Kolíně.

I další tablo je z klatovského gymnázia. Bylo celkem obvyklé, že se vytvářelo i v době, kdy studenti končili teprve kvartu, tedy „nižší“ stupeň gymnázia. Jednalo se de facto (věkově) o absolventy dnešní základní školy. Celkem dost studentů také školu opouštělo, protože si zvolili jiný typ vzdělávání. Jistě byla celkem často důvodem této změny náročnost gymnaziálních studií. Nebylo výjimkou, že ze dvou kvart na gymnáziu se pak díky redukci počtu studentů stala jedna kvinta. Toto konkrétní tablo vytvořené ve známém ateliéru Hahn mi přijde zajímavé i graficky. Mapa tehdejšího Československa se září vycházející z místa, kde leží Klatovy, je nápaditým doplňkem fotek studentů a studentek.

V budově dnešní základní školy Masarykova sídlily před druhou světovou válkou celkem tři vzdělávací ústavy – obecná škola pro chlapce, rodinná škola a také veřejná škola obchodní. Právě absolventky posledně jmenované školy si objednaly své tablo, opět v ateliéru Hahn. Poměrně nezvyklé byla tehdy kombinace portrétů a momentek z průběhu studia. Moc pěkné.
Jisté je, že vytváření tabel se zdejší fotografové rádi ujali. Portrétování všech abiturientů, grafický návrh celého tabla a tisk fotografií pro všechny zúčastněné, to byla jistě zajímavé zakázka.   

Jak už bylo řečeno, tabla nevytvářeli jen studenti. Mám ve sbírce několik neoficiálních tabel, které souvisejí se službou v armádě, resp. základní vojenskou službou. Přiložená fotografie ukazuje jedno z nich a pochází z doby, kdy byla vojna skutečně tvrdou řeholí. V době vrcholícího stalinismu skutečně nebyla vojenská služba sérií veselých a absurdních historek, jak by se mohlo zdát například při četbě Švandrlíkových Černých baronů. Každopádně pro tvorbu podobných „dokreslovaných“ koláží bylo třeba samozřejmě sehnat nějakého zručnějšího „malíře“. V tomto případě se to celkem povedlo. Je také jasné, že tato tabla nebyla nikde vystavena, sloužila jako památka jen aktérům, resp. zobrazeným.

Podoba tabla samozřejmě často odrážela zaměření studia. Není divu, že absolventi další z klatovských středních škol s dlouhou tradicí – zemědělky, navíc se specializací na chovatelství, nechali umístit vedle svých portrétů vzpínajícího se oře.      

Ještě jednou zemědělka a tablo třídy IV. B, která zde studovala v letech 1963-1967. Jsou tady uvolněná šedesátá léta a na maturitní tabla vstupuje humor a nadsázka. Typické pro tuto dobu byly právě koláže – kombinace fotografií a karikatur, které mají vystihnout povahu nebo zájmy maturantů a maturantek. Zde ještě doplněné někdy více, někdy méně vtipnou slovní charakteristiku zobrazovaných.  

S normalizací se vrací trochu nuda, aneb tablo studentů klatovského gymnázia z let 1968-1972. Eventuální identifikaci maturantů a maturantek, kteří už jistě překročili sedmdesátku, nechám na vás, ale jistě je, že jejich třídním byl legendární Václav Brousek, ředitelkou školy pak Milada Vaisová.

A na závěr ještě jedno tablo z osmdesátek. Nápaditě do kufru se schovali absolventi zdejší průmyslovky z roku 1986. Všimněte si, že už přibyla jména. Každopádně podobná tabla (snad jen s barevnými fotkami) si pamatuji i z let devadesátých, kdy jsem sám chodil na střední školu.