KATEGORIE

pátek 12. července 2019

Architektonické vraždy v Klatovech

Není to tak dávno, kdy jsem se zde zabýval vizuálním smogem jako negativním fenoménem, který ovlivňuje tvář měst a obcí. Snad ještě více se do vzhledu zapisuje architektura - obytné domy i ostatní budovy postavené za jiným účelem užívání. Klatovy (ostatně jako každé starší město) prošly za téměř osm stovek let své existence řadou dějinných etap, které se promítly do jejich podoby. Velmi patrné je to právě v oblasti architektury. Ne vždy se všem vše povedlo, takže zde naši předci a pohříchu především současníci spáchali několik vražd, s jejiž následky se musíme vyrovnávat den co den. Dnes jsem se tedy rozhodl, že sestavím žebříček nejhorších staveb, se kterými se v Klatovech setkáme.




Podobně jako v případě zmíněného příspěvku o vizuálním smogu i v tomto případě musím předeslat, že hodnocení je ryze subjektivní. Rozhodně si tedy uvědomuji, že se nejedná o nic směrodatného. Je docela možné, že se v žebříčku objeví i stavba či stavby, které by leckteří (nejen) odborníci označili za zdařilé. Situaci s hodnocením ještě komplikuje fakt, že já rozhodně jsem v oblasti architektury naprostým laikem :).

V obecné rovině se architektonické vraždy v Klatovech dají rozdělit do tří kategorií. Novostavby, adaptace starších budov a likvidace (zboření) kvalitních či zajímavých objektů. Plus jeden nerealizovaný návrh jako bonus. V přehledu záměrně neuvádím poměrně nedávno vzniklá obchodní centra ve městě – za prvé proto, že se vlastně nejedná o architekturu, ale především proto, že zasahují do svého okolí (a ovlivňují své okolí) více než solitérní domy. Vezmu si je na paškál někdy v budoucnu, až se budu věnovat urbanistickým vraždám.

Řadu faktografických údajů pro článek jsem čerpal v pěkně napsané, informačně bohaté, diplomové práci Mgr. Aleny Křížkové, která se věnuje architektuře v Klatovech ve 20. století.
15. můstek přes Drnový potok
nábř. Kpt. Nálepky

Poměrně bizarní a na místo vůbec nepasující stavba vznikla v roce 2009. Nahradila původní železnou lávku s dřevěnou mostovkou, přes kterou jsme si zkracovali cestu přes Drňák (odhadem) do konce devadesátých let. Už před lety, když stavba vznikala, jsem nevěřícně kroutil hlavou. Na mostě, resp. v pokojíčcích na něm má být WC a zázemí pro cyklostezku. Pravda, cyklistu jsem tady nikdy neviděl, dostaveníčko si zde dávají spíš puberťáci čekající na autobus, popř. milovníci látek z kategorie omamných. Pozitivní je snad jen to, že se jedná o bezbariérové přemostění a že použité materiály jsou poměrně odolné proti vandalství.
14. nerealizovaný návrh Živnostenské pokračovací školy
nábř. Kpt. Nálepky 362



Vraždou spáchanou prostřednictvím architektury může být paradoxně stavba, která nevznikne. I Klatovy mají několik nerealizovaných staveb, které mohly pozitivně ovlivnit vzhled i ducha města. V roce 1934 byla otevřena budova živnostenské školy na nábřeží za (tehdy) krajským soudem. Dnes zde sídlí Střední průmyslová škola. Na projekt byla vypsána architektonická soutěž, ve které zvítězil plzeňský architekt Václav Neckář, podle jehož návrhu vznikla velice konvenční, skoro bych řekl, zastaralá školní budova. S velice zajímavým návrhem se v soutěži představil i zdejší architekt a stavitel Václav Beneš, autor mj. nedalekého sídla finančního úřadu (dnes VZP). Benešův návrh hovoří skutečně moderním architektonickým jazykem a mohl vytvořit jakousi protiváhu poněkud těžkopádnému areálu soudu.

13. obytný dům s bankou
Rybníčky 811

Nemohu si pomoct, ale jsem tak nějak alergický na drtivou většinu staveb, které vznikaly koncem osmdesátých a v devadesátých letech. I v Klatovech máme nejeden příklad. Jedním z nich je obytný dům s bankou v přízemí na Rybníčkách. Dobře si pamatuji jak na místě dnešního domu stával maličký obchod – akvaristika, kam jsem poměrně často zavítal. Každopádně někdy v osmdesátých letech byl zbořen, čímž byla prakticky dokončena asanace levé strany Jiráskovy ulice. Protože panelák sem asi nešlo napasovat, vznikla zde tato nádhera. Řekl bych, že i když se jedná prakticky o nový dům, strašně rychle zastaral.. Miniaturní okna, ošklivá mansardová střecha nebo výška domu nenavazující na sousední historické domy. K tomu jako bonus „utopené“ výlohy, neudržovaná zeleň před domem a železná konstrukce bránící z jedné strany průchodu miniaturním (a dost zbytečným) podloubím. Zlatým hřebem je pak „kontejner“ na střeše, naštěstí není z ulice příliš viditelný. K čemu proboha slouží? Je to strojovna výtahu?
12. obytný dům s prodejnou
kpt. Jaroše 210



O památkářích a jejich často absurdních požadavcích jsem slyšel ledascos. Na druhou stranu následující příklad ukazuje, že selže-li památková ochrana, může dojít k nenapravitelným škodám. Stavbě obytného domu v ulici kpt. Jaroše v první polovině osmdesátých let padlo za obět několik desítek metrů historického městského opevnění. Věřím, že bydlení v domě, jehož investorem byly Západočeské státní lesy, muselo být ve své době lákavé. Přece jen se jednalo o něco zcela jiného než obligátní panelové domy. To ale nic nemění na (mém) negativním vnímání stavby. Přece jen je opět patrná arogance, se kterou si architektka M. Pierionová troufla nalepit objemný dům na řadu historických (samozřejmě mnohem menších) domů. Pravdou je, že i v minulosti „zavíral“ ulici kpt. Jaroše poměrně velký obytný dům - hodil se sem ale stylově a navíc respektoval uliční čáru tehdy mnohem užší Plzeňské ulice. Když se také podíváme blíž, je patrné, že uvedený objekt má nejlepší léta už za sebou a potřeboval by rekonstrukci. Předpokládám, že k ní dříve nebo později dojde. Jistě se bude v duchu současných trendů zateplovat. Už teď mám trochu obavy, jak moc barevně veselou fasádu nám „lesáci“ připraví.
11. vila Těšín
Voříškova 347


Představte si, že máte krásnou prvorepublikovou vilu s poetickým jménem Těšín, navíc na celkem pěkném místě. Poměrně velký dům stojí na pozemku, který přesně odpovídá jeho velikosti. Vy ale potřebujete přistavět dvě ordinace a celkově dům zmodernizovat. Chudák Těšín tedy dostane řádně zabrat! Přístavba, která k zbytku domu a velikosti parcely vůbec nepasuje, otřesný plot (zvlášť v Jungmannově ulici), neméně ošklivá vrata, která asi mají „zachránit“ sošky lvů. Nechybí samozřejmě okýnka v plastu. Smutný dojem z domu korunuje otřesná dvoubarevná fasáda. Zabte mě, jestli ano - ale jsem si skoro jist, že kombinace modré a oranžové asi nebude návrat k původní barevnosti.
Podobných zhůvěřilostí se v Klatovech stala celá řada – vile Těšín budiž jen vhodným příkladem necitlivého „vylepšování“ léty prověřených budov. Samozřejmě - ať si každý nakládá se svými nemovitostmi, jak uzná za vhodné. Na druhou stranu tyto jistě nákladné rekonstrukce ukazují, že vkus si za peníze nekoupíš.


10. dům ve vilové čtvrti „pod Vrškem“
Koperníkova 847

 
Představovat svérázný styl, pro který se vžilo označení „podnikatelské baroko“, asi nemá smysl. Až se bude někdy v budoucnu sestavovat encyklopedie životního stylu Čechů v devadesátých letech 20. století, tenhle fenomén rozhodně chybět nebude. Je třeba říct, že průvodním jevem tohoto slohu, kromě obligátních kudrlinek, kýčovité zdobnosti, věžiček apod., byla i snaha postavit si palác mimo město. I proto nakonec v Klatovech mnoho klasických příkladů nového baroka nenajdeme. O mnoho hůř jsou na tom okolní vesnice, kde přece jen bývalo k dispozici více stavebních parcel. Přesto jsem vybral jeden klatovský příklad šmoulího domu, který se nachází v příjemné vilové čtvrti na Křesťáku. V okolí je více staveb s designem alá sladká dětská žvýkačka, ale ani zde nechybí (alespoň naznačená) věžička, otřesné plastové vchodové dveře nebo střešní okna s půlkulaťoučkou stříškou – to vše namačkané na malém „nárožním“ pozemku. Mňamka.
9. demolice Hahnova domu
Zlatnická 33


Jistě jsou v centru Klatov architektonicky cennější domy a jsem si také jist, že hodnotnější stavby odsud i nenávratně zmizely. Přesto velice lituji likvidace domu ve Zlatnické ulici, kde sídlil ateliér klatovského fotografa Karla Hahna, k němuž došlo v polovině osmdesátých let. Kromě domu, který svou poslední podobou získal na přelomu osmdesátých a devadesátých let 19. století, odsud údajně zmizela i velká část archivu ateliéru, což je samozřejmě také nenahraditelná škoda.
Nevím, co bylo skutečným důvodem pro likvidaci, ale jisté je, že zde přes deset let jen zelo prázdné místo. Až v roce 1996 zde byla v novostavbě otevřena prodejna (tehdy koberců). Znám sice horší stavby z „devadesátek“, ale i tak s nejedná o žádné veledílo – především podivně splácaná fasáda se, dle mého soudu, moc nepovedla. Jestli mají „sgrafita“ odkazovat k původnímu fotografickému ateliéru, tak se jedná o chvályhodný pokus, ale na současném domě působí toto ozvláštnění poněkud nepatřičně.


K uvedenému domu ještě malá poznámka. I když se spojuje s Karlem Hahnem a jeho fotoateliérem, ve skutečnosti jej nechal postavit Hahnův předchůdce a později konkurent Eduard Hoffmann. Na fasádě ta bylo původně jeho jméno. Hoffmann zde také nechal vymalovat na tehdejší dobu asi celkem odvážný – protože trochu rouhačský nápis: „Každý je na světě hostem, den po dni ke smrti rostem, co po lakomci zůstane, lidem nevděčným se dostane“.
8. vily v ulici Národních mučedníků
Národních mučedníků 146, 148, 150 



Jak už jsem se zmínil - velice problematické bývaly a dodnes jsou adaptace starších budov, důkazem je i tento žebříček. Na přelomu 19. a 20. století se i do Klatov dostala móda výstavby rodinných vil. Možnost luxusního bydlení se samozřejmě týkala jen (velmi) omezeného množství lidí – i tak zde vzniklo několik zajímavých staveb. Dodnes máme možnost vidět tzv. Petrlákovu vilu v ulici 5. května (Dům dětí a mládeže). Další takovou vilou byl např. dům fabrikanta Schiffauera, který stával podél Domažlické ulice, v místech, kde je dnes prodejna Lidl. Několik, konkrétně tři krásné vilky, sice stojí, ale dostaly v průběhu času řádně zabrat. Jedná se o domy v ulici Národních mučedníků (dříve Palackého) čp. 146, 148, 150. Zajímavé domy s členitou fasádou se v průběhu času proměnily v nudné (doslova) šedivé kostky s fasádou pokrytou obligátním brizolitem. Z pohledu od muzea první vila – Šárka byla postavena v roce 1904 a patřila známému klatovskému advokátovi JUDr. Karlu Nejdlovi. I prostřední dům říkal pane advokátovi – JUDr. Václavu Maškovi. Poslední z trojice – vila Šatra - patřila ve třicátých letech komisaři Ing. Václavu Barešovi. Likvidace původních vil a jejich změna v naprosto uniformní a nezajímavé objekty, která se nedá omluvit ani prostým zateplením, je tou pravou architektonickou vraždou. Zvlášť když Klatovy tímto druhem staveb příliš neoplývají.
Na snímku jsou patrné všechny tři vily v původní podobě – skutečně obrovský rozdíl.
7. vila s přístavbou – Střední zemědělská a potravinářská škola
Šmeralova 197

Zpravidla více než ošklivé novostavby mě děsí různé adaptace, přestavby a dostavby léty prověřených staveb. Jedním z takovýchto příkladů v Klatovech je vila ve Šmeralově ulici pod Vodojemem, která slouží učňům (organizačně se jedná o součást střddní zeměděleské a potravinářské školy). Jedná se sice o velkou vilu (tipuji, že z dvacátých let), ale přece jen nemůže kapacitně dostačovat pro všechny řemeslachtivé studenty. Velký a reprezentativní dům se naneštěstí rovná velký pozemek, kam se toho spoustu vejde. Nějaké chytré hlavy tedy rozhodly, navýšit kapacitu prostřednictvím přístavby. Ke stylovému domu tak byl nalepen umakartový tesco barák. Na původním pozemku (nad šílenou dostavbou) se ještě bohužel našel prostor pro garáže. Skutečně necitlivý zločin.


6. panelová zástavba
např. Tyršova 351-354


Panelák jako symbol bydlení v 60. - 80. letech samozřejmě nemůže chybět. I když sídliště přinesly statisícům rodin možnost poměrně komfortního bydlení, nedá se úplně opominout jejich naprostá estetická sterilita. Navíc řada sídlišť byla stavěna bez kvalitní infrastruktury a dostatku zeleně. Často také doslova zmršila panorama města. Nejinak je tomu i v Klatovech. Je těžké vybrat jednoho zástupce tohoto prototypu socialistického bydlení – už jen proto, že jsou všechny takřka stejné. Právě v našem městě je ale ještě větším problémem než vzhled jejich umístění. Prstenec paneláků kolem centra města a (asi nechtěné) vytvoření dalších panelových městských hradeb je skutečně hotovým neštěstím. Tato nešťastná řešení ale patří spíše do oblasti již zmíněného urbanismu. Na jednu stranu je dobře, že se nenaplnily chmurné vize o krátké životnosti paneláků a (zvlášť po rekonstrukcích) budou sloužit další desítky let. Na druhou stranu jejich prodloužená životnost znamená, že zde budou strašit i příští generace. Jako příklad „libového“ klatovského paneláku jsem vybral „kousek“ stojící mezi Tyršovou a Vídeňskou ulicí. Nedaleko centra města - tam, kde by měl být podstatně nižší dům, vnitroblok okolních domů nebo maximálně pár parkovacích míst pro prodejnu, nechali soudruzi postavit sedmipodlažní monstrum.
5.budova České spořitelny
náměstí Míru 152


Skoro dokonalou vraždou, protože vcelku nenápadnou, je současná podoba domu na náměstí, kde sídlí Česká spořitelna. S odstupem čtvrtstoletí je patrné, že na začátku devadesátek bylo možné skoro všechno. Historický dům v samotném centru města byl doslova vybrakován a jeho cenné jádro muselo ustoupit představám manažerů spořitelny o moderním bankovním domu. A propos -

nevím jaké byly standardy pro interiér banky před dvaceti a více lety, ale zdejší uspořádání mi vždycky přišlo poněkud zvláštní. Jednotlivé přepážky do podivného „věnce“, tmavá zadní část, všechno rozbito předimenzovaným schodištěm do horního patra. Poprvé a bohužel ne naposled se setkáváme s firmou Šumavaplan ze Sušice. Pachatelem tohoto zločinu je snad dokonce majitel a jednatel firmy Ing. arch. Pavel Lejsek. Soudě dle veřejně dostupných zdrojů, byl architekt v době, kdy zpracovával návrh na destrukci budovy, velmi mladý. Začátečník přehnanou pokorou před staletí starým domem tehdy rozhodně netrpěl. Na stránkách firmy je uvedeno, že rozpočet tehdejší adaptace byl 100 milionů korun (mluvíme o době před 25 lety!), což je tedy suma, i vzhledem k výsledku, skutečně nadpozemská. Rozmařilost investora jsme si nakonec zaplatili všichni, když se o pár let později sanovala Česká spořitelna před prodejem současnému rakouskému majiteli.
Drobné vylepšení přinesla rekonstrukce před pár lety, fasáda už není růžová, tmavší barva tak nebije do očí. Podobně je to s rámy (plastových) oken. Některá jsou podivně vytvarovaná, aby se přizpůsobila tvaru rádoby efektní stříšky nad vchodem. Doporučuji všimnout si také podivného sloupku, na které stojí socha zakladatele města Přemysla Otakara II. S tímto „podpisem“ Šumavaplanu se ještě potkáme.
4. budova „Telecom“
Domažlická 800


Komunistický režim se s Klatovy rozloučil mimo jiné „telekomunikační budovou“ v Domažlické ulici, která vyrostla v druhé polovině osmdesátých let naproti tehdejšímu areálu klatovské Škodovky. Obří barák se architekt Zdeněk Růžička rozhodl vylepšit tím, že jej nechal „polepit“ červeně natřeným vlnitým plechem. Gigantickou kostku s trochu členitější přední částí doplňuje radioreléová věž..Jedná se o ryze utilitární, technicistní stavbu s rozměry odpovídajícími tehdejšímu účelu. Monstrózní budova s věží mi připomíná kostel, nevím jestli to byl záměr, ale v mých očích se jedná o určitou protiváhu sakrálních staveb v centru Klatov. Budova je také (bohužel příliš) hmatatelným důkazem technologického pokroku v posledních několika málo dekádách. Před třiceti lety bylo třeba postavit pro obsluhu telefonického spojení obří betonovou krabici. Odhaduji, že dnes stačí na obsluhu nepoměrně většího počtu komunikačních zařízení pár ne moc velkých serverů...
Nemám tušení, k čemu dnes budova slouží, má soukromého vlastníka a na první pohled je využita jen jako obří reklamní nosič. Vím, že to asi není reálné, ale klidně bych ji nechal zbořit a místo ní postavil něco smysluplnějšího. Na druhou stranu pohled přes ulici je poměrně varující, co se týče možné nové zástavby na tomto místě :)
3. obytný dům s bufetem Triangl
Cibulkova 850


Horor v Podhůrčí! Dům s bufetem, jehož oficiální název – Triangl odkazuje na půdorys stavby. Trojúhelníkový tvar jistě býval mohl poskytnout prostor pro zajímavou architekturu a neotřelé nápady. To se ovšem věru nestalo! Naopak. Jako kdyby si spíš architekt této hrůzostavby chtěl vyzkoušet, co všechno snese jeden objekt. Vezmu to popořadě. Na ne zas až tak velkém domě jsem napočítal stěží uvěřitelných 14 typů oken! Architektonickému jazyku stavby odpovídá i nezbytné začlenění 2 druhů okýnek oblých. Při jednom pohledu z boku shora připomíná dokonce vrchní část stavby loď kostela zakončenou právě dlouhým „klenbovým“ oknem. Chybí snad jen vitráž, např. s logem Sazky :). Podivuhodná je taky poměrně členitá zaoblená střecha i s několika rádoby efektními výrůstky. Skutečným vrcholem jsou ale plastové arkýře přilepené na stranu baráku. Proboha proč? Strašidelný vzhled domu ještě zesiluje okno bufetu s nabídkou zboží a reklamami na nabízené produkty (i na cizí služby) nebo automat na nápoje, který má nejlepší léta za sebou. Ačkoli se jedná o stavbu poměrně novou, působí, spolu s bezprostředním okolím, dost zanedbaně.
Jsem jinak velice tolerantní a dokonce věřím, že se v domě může skvěle bydlet. Nicméně architekta, který nás prosté kolemjdoucí oblažil touto stavbou, bych se skutečně nezdráhal nějak potrestat. Fyzicky :).
2. budova bývalého OV KSČ (ZUŠ Klatovy)
Plánická 208



O tom, že komunistický režim po sobě zanechal v Klatovech (bohužel) nesmazatelné jizvy i v oblasti architektury a urbanismu se můžeme přesvědčit každý den. Jakýmsi zhmotněním těchto šrámů je budova či spíše přímo areál bývalého okresního výboru KSČ pokrývající celý blok mezi ulicemi Krameriovou, Plánickou, Václavskou a Křížovou. Chrám strany s druhdy vedoucí úlohou ve státě zde začal vznikat podle návrhů z dílny plzeňských architektů Miloslava Sýkory a Vladimíra Belšána v roce 1972. Stavbě o půdorysu písmena L musel padnout za oběť celý blokhistorických domů (navíc památkově chráněných) – mimo jiné i rodný dům jednoho z mála zdejších slavných rodáků – Václava Matěje Krameria. Straníci alespoň „velkoryse“ umístili na bok své svatyně pamětní desku. Celá stavba byla dokončena a otevřena v roce 1975 a spolykala tehdy astronomických 18 milionů korun. Sami na sobě soudruzi rozhodně nešetřili. Místo historických domů s duší tak máme v samotném centru podivnou stavbu, pro kterou bylo nutné po roce 1989 najít nové využití, se kterým se při jejím „kreslení“ samozřejmě nepočítalo. Snad alespoň nedávná rekonstrukce pomohla vyřešit problém s obrovskou energetickou náročností objektu.. I na takto tragickém objektu je ale možno najít dvě drobná pozitiva.. Za prvé – objekt respektuje výškovou hladinu okolní zástavby – jinými slovy - nevyčnívá nad nimi. Za druhé nás může trochu uklidnit, že leckde se okresní bolševici vyřádili při stavbě svých pevností ještě mnohem víc - například v Hodoníně, Přerově, Písku, ale i jinde.
Protože popisovaný objekt bývalého sídla KSČ všichni známe, přikládám raději poměrně raritní snímek z počátku sedmdesátých let, který zobrazuje parcelu pro stavbu po zboření historických domů.


1. prodejna nábytku/ obytný dům
Nádražní 185


Dostáváme se k vítězi tohoto nelichotivého žebříčku. Odpuzující estetika devadesátých let - otřesná barva, podivně zaoblená okna, proporčně nevyvážený portál obchodu- to vše v poslední době okořeněno hnusnými reklamními plachtami. To je stavba, kterou považuji za nejošklivější v našem městě. Jeho odpornost zvlášť vynikne ve srovnání se sousedním domem – původně, jak si jistě mnozí pamatují, se jednalo o dva totožné objekty sloužící pro bydlení železničních zaměstnanců. Zatímco dům vpravo čeká na prodej, levý si na konci devadesátých let vzali do parády chlapci z mého oblíbeného Šumavaplanu. Podobně jako v případě spořitelny na náměstí – adaptace se vyznačuje absolutní absencí pokory k práci předků, kteří zde vytvořili zcela užitkové objekty, které ovšem tuhle exhibici arogance a nevkusu převyšují o mnoho tříd. Před samotným domem několik podivných tyčí. Šestice „falusů“ před domem je jakýmsi symbolickým podpisem architektonického studia Šumavaplan – pachatele (nejen) této hrůzy.



Všechny klatovské domy hrůzy jsem samozřejmě ani zdaleka nevyčerpal. O zařazení do této hitparády si říkalo například sídlo významné klatovské firmy nebo na své místo poněkud nepasující svatostánek zdejších milovníků moštu. Některé stavby také neuvěřitelně rychle zastaraly – například restaurace při vjezdu do Klatov od Plzně. U dalších domů si zase nejsem jist, zda spíše nebyly ošklivé už v době svého vzniku. Samostatnou kapitolou jsou rodinné domy. Pár jsem jich zmínil už v textu. Baroko už sice nefrčí, ale i tak se dá narazit na celou řadu zajímavých „kousků“. Například, když vám někdo vyprojektuje na první pohled zajímavý dům v severském stylu, ale místo na fjord se díváte na zaprášenou silnici a Drňák. Nebo když potřebujete ukázat, že na to máte – na maličký pozemek necháte vtlačit obří vilu. Co naplat, když máte za sousedy zleva téměř klasický „šumperák“ a z druhé strany desítky let starý dům, který stál sice dvacetinu, ale vypadá vlastně o dost lépe než váš „hrad“.
Ale abych nebyl jen negativní – v našem městě je i mnoho kvalitních a zajímavých staveb. Nebude to snad trvat tak dlouho a představím je zde.



3 komentáře:

  1. Nejsem architekt, rozhodně zajímavé!

    OdpovědětSmazat
  2. Zas tak děsné to není...

    OdpovědětSmazat
  3. Ve vile č.p. jsem 14 let bydlel, bohužel jsem si nepořídil fotodokumentaci. děkuji za historické připomenutí mého dětství.

    OdpovědětSmazat