Čtyři dekády s Družbou

 
V minulých dnech oslavila kulaté narozeniny jedna významná klatovská budova. Poslední dvě až tři generace Klatovanů se sem chodily učit taneční kroky, které pak zúročily během maturitních plesů. Budova ale pamatuje i řadu koncertů, zábavných i méně zábavných show, ale třeba i poněkud bizarní veletrhy na počátku 90. let. Ano, hádáte správně – jedná se o Družbu, která se na počátku února dožila krásného věku čtyřiceti let.

S prostory na konání akcí byla v Klatovech vždycky vcelku potíž. Už když se v polovině 19. století začaly ve větší míře pořádat kulturní a společenské akce, bylo patrné, že zde chybí sál, kde by se dalo pohodlně tančit, ale i hrát divadlo nebo prostě jen “pařit”. Dlouhou dobu suplovaly existenci “kulturního domu” sály jednotlivých lokálů – například U Zlatého slunce, v hotelu Bílá růže nebo Menčík a leckde jinde. Pozitivní změnou bylo vybudování a otevření sokolovny v roce 1906, ale i v tomto případě byl primární účel sálu jiný. V roce 1921 také po mnoha desetiletích vznikla budova městského divadla, ovšem zkuste tam uspořádat ples. Potřebu opravdu velkého sálu se zázemím tak skutečně až do počátku osmdesátých let suplovala zejména sokolovna (konaly se zde běžně např. maturitní plesy) nebo také již zaniklý (čí spíše nevyužívaný) prostor v bývalé restauraci Vila, popř. menší sály v některém z hotelů nebo v „zetéešce“.

První plány na stavbu skutečného kulturního domu se objevily už na počátku 60. let minulého století. V roce 1963 vypracoval plzeňský architekt Jaroslav Chrt architektonickou studii, ve které kromě jiného situoval budoucí kulturní dům namísto bloku historických domů vymezených ulicemi Plánická, Krameriova, Křížová a Pavlíkova. Tento záměr realizován nebyl, ale zmíněné domy tak jako tak přežily jen o dekádu déle – na počátku let sedmdesátých musely ustoupit komplexu pro zdejší komunisty, tedy sídlu okresního výboru KSČ (dnes ZUŠ a ZŠ Plánická). V této souvislosti je zajímavé, že do prostoru, kde nakonec Družba vznikla, naplánovali plzeňští architekti už v roce 1963 výstavbu multifunkční (I když tehdy se určitě použilo přívlastku víceúčelová) budovy, ve které mělo mít své místo obchodní středisko, pobočka spořitelny nebo služebna Veřejné bezpečnosti.
Zmíněny architekt Chrt měl vůbec na současnou podobu Klatov obrovský a nutno říct, že velice neblahý vliv. Právě on naplánoval asanaci velké části historických domů pod hradbami prakticky v celém úseku od sokolovny až na Rybníčky (nazývanou historicky Příkopy), kde vznikl průtah městem ve směru Plzeň – Domažlice. Tomuto plánu ale nakonec padla za oběť i malebná čtvrt´ při Drnovém potoku (zhruba mezi poštou a výpočetkou) nebo historická zástavba podél původní Domažlické ulice.

Každopádně právě likvidace původní zástavby na rohu Tyršovy a Domažlické, ke které došlo v druhé polovině sedmdesátých let, vytvořila podmínky pro stavbu kulturního domu. Nenávratně tak zmizel areál Sběrných surovin, pekárny a uhelných skladů, ale odnesly to i obytné domy. Pokud dobře počítám za oběť asanaci v prostoru, kde dnes stojí Družba a přilehlé “hliněné” parkoviště podél Tyršovy ulice, padlo celkem minimálně třináct domů. Historicky cenným byl především původně renesanční “dům pánů z Klenové” čp. 9, který stával nalepený ke korytu Drnového potoka, zhruba v místech, kde je dnes parkoviště před kulturním domem a “nový” most přes Drňák (na snímku). Prastarý dům nezachránilo ani to, že byl památkově chráněn.
Vypracováním projektu nového stánku byl pověřen plzeňský architekt Petr Leitl (*1942). Pro něj to nebyla první klatovská realizace – podílel se už na návrzích paneláků, které vznikly právě v místech, kde předtím bagry zničily původní zástavbu, tedy na Plzeňské ulici. Je ale autorem i několika panelových domů v Podhůrčí.
V případě Družby každopádně dostal architekt příležitost realizovat se podstatně více než u unifikovaných panelových domů. Zároveň stál před těžkým úkolem - vyjít vstříc všem organizacím a subjektům, které měly v nové budově najít své zázemí. Tyto požadavky Leitl údajně ladil až v průběhu projektové přípravy. Stavba, která byla zahájena v roce 1979, dostala podobu trojpatrového monobloku s otevřeným atriem uprostřed (v devadesátých letech bylo zastřešeno). Orientace jednotlivých částí objektu souvisela s  účelem využívání – velký sál byl orientován směrem k Drnovému potoku, zatímco restaurace a kavárna směrem k rušné silnici a především historickému panoramatu Klatov. Na osluněnou stranu také směřovala okna kanceláří, šaten i služebního bytu.
Zatímco velký sál byl primárně určen k pořádání akcí - konferencí, estrád, módních přehlídek, plesů atd., malý sál situovaný v patře nad hlavním vchodem měl sloužit zejména k pořádání přednášek a byl také vybaven promítačkou na 16 mm filmy. Pro zájmové kroužky měly sloužit odizolované místnosti v suterénu pod hlavním vstupem, k přístupu k nim byl vybudován postranní vchod.

Některá řešení v budově souvisela s plánem vybudovat u kulturního domu ještě hotel. Ubytovací zařízení mělo mít 80 lůžek a fungovat v symbióze s provozem Družby. K jeho realizaci, jak známo, nedošlo, ale právě kvůli tomuto záměru bylo v suterénu Družby, například vybudována (zdánlivě) naddimenzovaná kuchyně. I poloha bufetu byla přizpůsobena nerealizovanému plánu – totiž vybudování velkého parkoviště, které mělo sloužit nejen návštěvníkům kulturního domu či hostům v hotelu, ale i zaměstnancům blízkého závodu Škoda.
Na snímku Slavomíra Beneše z archivu MKS vidíme rozestavěnou Družbu. Za povšimnutí stojí nejen zbytky původní zástavby, ale i původní vila továrníka Schiffauera v pozadí vlevo.

Důležitou součástí kulturního domu byla i vnitřní umělecká výzdoba. Příležitost uplatnit zde svůj um dostala celá řada umělců a to včetně několika domácích – nelze tak nezmínit místního tvůrce v oboru práce s keramikou Jana Rybáka. Tři keramické medailony, které navrhl do restaurace jsou v současné době bohužel zakryté. Další kousky dodal i další zdejší umělec Gustav Fifka.
Prostřednictvím uměleckých děl bylo ale třeba dodat stavbě lesku nejen estetického, ale naplnit i její ideový rozměr. Na tomto místě bych měl zmínit, že oficiální název kulturního domu zněl „Družba – dům kultury československo sovětského přátelství.“ V duchu tohoto pojmenování byla do (tehdy ještě otevřeného atria) umístěna plastika z měděného tepaného plechu „Přátelství“, kterou vytvořil sochař Břetislav Holakovský (1926-2018).
Bez mučení se přiznávám, že nejsem úplně fanouškem umění sedmdesátých a osmdesátých let – subjektivně nejlepší mi z exteriérových uměleckých děl přijdou vitráže s klatovskými motivy v prvním poschodí (u baru) od Josefa Šteffela. Doslova legendární se ovšem stala socha „Dělnická úvaha“, které byla instalována před Družbou nalevo od vchodu, a jíž autorem byl sochař Alois Sopr (1913-1993). Díky svému tvaru získala okamžitě přezdívku „Hrbáč“ a Klatované ji různě zdobili – například vyrušili přemýšlejícího dělníka přehozením pneumatiky přes jeho zadumanou hlavu. I proto se socha už po roce stěhovala do depozitáře zdejší galerie na Klenovou. Pro zajímavost – jen nedaleko odsud, u pošty, stávala do roku 1999, než ji zničili vandalové, další socha či sousoší od stejného autora pod názvem „Polibek“. Poměrně velkorysou výzdobu kulturního domu umožnil nejen charakter stavby, ale i tehdy platný zákon, který určoval, že 4 % z rozpočtu u veřejných staveb musel jít právě do jejich umělecké výzdoby.
Ke slavnostnímu otevření kulturního domu došlo 9. února 1983.

Samozřejmě devadesátá léta byla (nejen) pro Družbu vcelku turbulentním obdobím. V roce 1991 si město objednalo u architekta Leitla projekt na přestavbu „kulturáku“. V plánu byla nástavba dalšího patra, kde měly vzniknout ubytovací kapacity – tedy přímo v budově, nikoli v odděleném objektu, jak bylo zamýšleno původně. Projekt také počítal s přeměnou některých částí objektu (např. šaten, malého sálu, baru a foyer v patře) v exkluzivní prodejny nebo směnárnu. K realizaci tohoot nápadu naštěstí nedošlo, stejně jako další Leitlův projekt z roku 1996, který předpokládal, že svůj domov v Družbě nalezne i městská knihovna. Souběžně také probíhaly pokusy nejprve privatizovat celý objekt, později jen restauraci a kavárnu. Po roce 2000 nakonec bylo rozhodnuto, že objekt zůstane ve správě Městského kulturního střediska a restaurace se bude pronajímat.
Každý dům ale tvoří nejvíce jeho obyvatelé, v případě kulturního domu samozřejmě lidé, kteří chodí na tamtéž pořádané akce. V devadesátkách jich tady proběhla řada takových, které by už dnes asi nikoho nepřitáhly – pamatuji si na již zmíněné, trochu bizarní trhy za účasti německých firem- Pamatuji si ale, že jsem zde byl jako návštěvník na aukci v rámci malé privatizace. Gró ale samozřejmě tvořily zejména koncerty – v porevolučním kvasu zde vystoupila například skupina Orlík, v roce 1991 zde poprvé k publiku mezi písničkami promlouval frontman skupiny Brutus Saša Pleska. Dařilo se zde i kvalitnější muzice – na jaře 1993 se zde uskutečnil Ples motáků, na kterém vystoupila řada skupin, které tehdy udávaly tón na alternativní scéně. Vrcholem z hlediska hudebních akcí, minimálně v devadesátkách, byl zřejmě koncert kapely Lucie v rámci turné Černý kočky mokrý žáby. Kapela, která byla tehdy na svém vrcholu, zahrála v Klatovech 21. listopadu 1994.
A do toho klasika – taneční kurzy a maturitní plesy.

Co říct na závěr? V první řadě se musím přiznat, že můj názor na budovu kulturního domu Družba se v průběhu času poměrně dost proměnil. Během mého mládí jsem jej vnímal jako odpudivou “komunistickou” stavbu. Postupem času jsem ale samotný “barák” vzal na milost. V kontextu staveb, které vznikly v Klatovech v druhé polovině 20. století, se určitě jedná o nadprůměr. Navíc když se člověk podívá přes potok na naprosto šílené, odlidštěné stodoly neboli OC Škodovka, tak mu musí Družba připadat jako architektonický klenot.
Ne, že by bylo všechno tak růžové, trochu mě zamrzelo, že poměrně velká rekonstrukce Družby, která proběhla v letech 2020-21, se týkala „jen“ zateplení. Úpravu by si rozhodně zasloužilo i okolí kulturního domu – zdejší zeleň už má svá nejlepší léta dávno za sebou. Zanedbané zelené plochy v Klatovech se ale zdaleka netýkají jen okolí Družby. Leckde je mnohem hůř.

Každopádně i provozovatel kulturního domu MKS Klatovy si připomíná narozeniny své domovské scény. Kromě již proběhlého prorgamu k výročí je v atriu kulturního domu (v době konání akcí) možno shlédnout pěknou prezentaci s fotografiemi a podrobnějšími informacemi z historie kulturního domu Družba.

Děkuji Josefu T. za pomoc při vytváření příspěvku.