KATEGORIE

pátek 27. května 2016

Žíznivej kozel se usadil U Kanonu


Dnes bych chtěl představit historii jedné z nejstarších klatovských hospod a restaurací. Řeč bude o všem jistě velmi známém Kanonu v Pražské ulici. Výběr tématu samozřejmě není náhodný, v příštích dnech se po letech, kdy byl Kanon synonymem pro nepříliš vábnou hernu,  restaurace otevírá zcela v novém. Název sice doznal změny, nově se bude chodit k Žíznivýmu kozlovi, ale nový vzhled restaurace a její duch jasně odkazuje k dlouhé tradici restauračního zařízení v tomto místě. 





Historie restaurace Kanon se začala psát na podzim 1896, tedy právě před 120 lety. Dům čp. 123 tehdy patřil známé klatovské rodině Wellnerových, konkrétně advokátu Antonínu W. Pro hostinského Václava Čapka najal restauraci knížecí Schwarzenberský pivovar v Protivíně. Hostinský Čapek byl, jak referuje dobový tisk, „zkušeným a praktickým odborníkem“. Před příchodem do Klatov působil Čapek údajně ve slavné pražské pivnici U Rozvařilů a také v rakouském Gmündu.

Z neznámých důvodů ovšem Čapek končí velmi brzy. Již v říjnu 1897 se restaurace znovu otevírá, tentokrát pod vedením Františka Svobody (1867-1931). Výběr nového provozovatele asi nebyl náhodný – Svoboda měl jednak hospodu na náměstí (v domě, kde dnes sídlí prodejna Baťa), ale především provozoval velkoobchod s protivínským pivem. Svoboda garantoval „pivovarskou“, tedy velkoobchodní cenu piva, k jejímu dosažení mu tedy asi dopomohl nadstandardní vztah k pivovaru v Protivíně. Velké a hluboké sklepy v domě v Pražské ulici zřejmě také umožnily Svobodovi skladovat velké množství ledu a dokonce jej nabízet k prodeji.

Dům čp. 123 však na počátku existence restaurace „V Kanonu“ nesloužil pouze k občerstvování hostů. V roce 1898 zde zřídil dobročinný spolek klatovských akademiků Úhlava veřejnou čítárnu, která byla přístupná každému zájemci, ve všední dny od 12.30 do 14.30 a od 18 do 21 hodin. O svátcích a o nedělích pak od 9. ranní do 9. večerní. Tento vzdělávací podnik nabízel možnost listovat a číst v časopisech z nejrůznějších oborů, kterých zde bylo k mání nejprve 40 a později až 100. Zřejmě kvůli obavám z možného problematického prolínání intelektuálů a opilců ujišťuje dobový tisk, že čítárna “od hostince jest úplně oddělena“.

Dalším zajímavým podnikem v domě „U Kanonu“ byl od roku 1898 fotografický ateliér, který zde začal provozovat rakovnický rodák Leopold Jelínek (1876-1945). Pravděpodobně ve zvláštním pavilonu na dvoře domu se nechávali zvěčňovat klatovští občané na tehdy populární tzv. kabinetkové nebo vizitkové fotografie. Jelínek zde ovšem vydržel jen dva roky, v roce 1901 přesunuje svou živnost do Sušice, odkud právě na jeho místo přichází fotograf Chrysostom Šmidt. Ten se vrací do svého rodného města, kde se řemeslu vyučil  v největším zdejším ateliéru Karla Hahna. Šmidt zde vydržel až do roku 1912, kdy odešel provozovat živnost do Berouna.

Téměř celé první desetiletí 20. století tak „vládne“ v Kanonu František Svoboda s rodinou. V roce 1905 přidal ke skladu piva a k nabídce minerálních a sodových vod i značkovou „Hanáckou minerálku“. Svoboda se také angažoval v komunální politice, poprvé byl zvolen členem městského zastupitelstva již v roce 1900 a setrval zde dvě volební období až do roku 1909. V roce 1912 byl dokonce zvolen zemským poslancem, když zvítězil v doplňovacích volbách, které byly vypsány poté, co náhle zemřel dosavadní poslanec a starosta Klatov MUDr. Alois Mašek. Nutno přiznat, že vzhledem k vnitropolitickým okolnostem tehdy rakouský parlament nezasedal, nově zvolený poslanec tedy prakticky funkci nevykonával. Svoboda byl také více než tři desítky let předsedou místní organizace Společenstva hostinských a výčepníků, sdružení, které hájilo zájmy provozovatelů restaurací a hospod. Ve dvacátých letech se také vrátil do městského zastupitelstva a zasedal i v užším vedení – radě města. Byl také předsedou výkonného výboru Pošumavské výstavy v roce 1909, která byla vyvrcholením zlatého období Klatov mezi rokem 1890 a první světovou válkou. Měl zde vlastní pavilon s restaurací a kavárnou. Tehdy zde již nabízel plzeňské pivo, takže již někdy před rokem 1909 „přesedlal“ z protivínského na plzeňské. I v dobách, kdy již sám Kanon neprovozoval, vlastnil velkoobchod právě s plzeňským mokem.

Zřejmě kvůli množství ostatních aktivit se koncem roku 1909 Svoboda rozhodl svou „vlajkovou loď“ - restauraci Kanon, pronajmout. Od ledna 1910 se provozu restaurace Kanon ujímá Alois Lukavský s manželkou Josefou. I Lukavský nabízel lahvové protivínské pivo a to dokonce i s „donáškou“ domů. Jak napovídá rozloučení zveřejněné v Klatovských listech koncem léta 1918, Lukavský padl během války na ruské frontě a jeho manželka nakonec upouští od dalšího provozování restaurace. Naznačuje ale, že  svou „misi“ v Kanonu nepovažuje za ukončenou. K provozování hospody se skutečně na krátký čas vrátila (zřejmě v první polovině roku 1924).

Po skončení války se sem pravděpodobně na čas v roli hospodských vrátili členové Svobodovy rodiny (manželka Marie). Delší dobu se zde od léta 1924 usadil až restauratér Blažej Trešl, který kromě převzetí provozu ještě znovuzřídil letní zahrádku. Ani Trešl nebyl v restauračním podnikání žádný zelenáč – před Kanonem provozoval restauraci v objektu Živnostenské besedy v dnes již neexistujícím domě v Krameriově ulici. Před otevřením koncem listopadu 1924 se v Klatovských listech objevil na svou dobu poměrně neotřelý inzerát anoncující znovuotevření restaurace. Na čepu plzeňské pivo, tehdy považované za něco lepšího, což signalizuje, že tehdy byl Kanon vnímán (nebo majitel si přál, aby byl) jako lepší restaurace.   

Trešl, podobně jako ostatní hostinští, čas od času pořádal „tématické akce“ - jako například vepřové hody s koncertem. Do novin si ale zadával inzerát, i když sháněl personál,nebo když v roce 1929 nabízel tříchodové menu za 6 korun.

Začátek třicátých let nebyl pro rodinu  zakladatele Kanonu Františka Svobodu příliš šťastný, v roce 1930 náhle umírá jeho syn František ml. o rok později, na počátku července 1931 ho na věčnost následuje ve věku šedesáti čtyř let i František st. Po jeho smrti nastává dočasný soumrak hostinské živnosti v Pražské ulici č. 123. Z hospody se stává prodejna náhradních dílů na automobily zřízená továrnou Walter poměrně známou automobilkou, která sídlila v Jinonicích (tehdy) u Prahy. Výběr sortimentu nově zřízené prodejny nebyl náhodný – další Svobodův syn Theodor byl ředitelem této fabriky.

Nabízet zboží z oboru automobilismu nebylo zřejmě v době tuhé hospodářské krize žádné terno, a tak není divu, že již koncem roku 1934 se prostory v domě mění zpět na hospodu. Novým provozovatelem Kanonu je čtyřiatřicetiletý Bartoloměj (zvaný Bárta) Pubec. I pro něj se jedná o návrat na známé místo, vyučil se zde číšníkem v letech 1914-1916, tedy v době, kdy Kanon provozoval Alois Lukavský s manželkou. Pubec s největší pravděpodobností vedl hostinec až do znárodnění, resp. zařazení Kanonu do sítě podniků RaJ (Restaurace a jídelny). Ani k dalším osudům Pubce se mi nepodařilo nic bližšího zjistit.

I když restaurace nepochybně fungovala během desítek let komunistického režimu, ocitáme se obrazem na jeho samém sklonku na jaře 1989. Fotografie pochází z videozáznamu z návštěvy německých zpěváků, o které jsem psal před dvěma lety. Na snímku kuchyně restaurace s předkrmem pro vzácné hosty - tehdy zřejmě špičková klatovská gastronomie.

Při adaptaci restaurace se našel i jídelní lístek (bohužel bez cen) z konce 80. let. Začneme předkrmem – je libo uherskou pěnu, salát Mediterán nebo snad hovězí vývar s vejcem? Pokračovat bylo možno výběrem z celé řady hlavních jídel -  svíčkovou na asijský způsob, smaženou svíčkovou Ljuba, vepřovou kýtou  Bolfánek, popřípadě si vybrat ze tří typů roštené (podle Balbína, na asijský způsob nebo dokonce s mandarinkami!). Jako specialitu restaurace Kanon uváděl jídelní lístek svíčkové řezy Strindberg. Nic nedokládá, jak se stravování za posledních 25 let změnilo, lépe než tato nabídka. Žádné lehčí (drůbeží) maso, ani stopa po rybě, o bezmasém jídle ani nemluvě. Ještě že bylo možno dát si alespoň zeleninový salát nebo kompotované ovoce.   Z dnešního pohledu skoro absurdní byla i otevírací doba. Otevíralo se v půl jedenácté dopoledne, ale když jste si chtěli dát pozdní oběd třeba ve čtvrt na dvě, asi už jste měli smůlu. V půl druhé se totiž zavíralo! Pár hodin pauzička pro personál a od půl šesté do deseti večer znova otevřeno. Že dva dny, v pondělí a v  úterý, bylo úplně zavřeno, asi už nepřekvapí. Restaurace a hospody před rokem 1989 byly rozděleny podle kvality do tzv. cenových skupin. Kanon spadal do II. skupiny, jednalo se tedy o poměrně luxusní podnik. 

Obrázek interiéru restaurace pochází z roku 1992.
Další, porevoluční vývoj restaurace Kanon si asi všichni pamatujeme, minimálně od poloviny devadesátých let zde byla herna s klesající úrovní prostředí i hostů. Definitivní ránu provozu zasadil zákaz výherních automatů ve městě. I poté došlo k pokusům obnovit zde restaurační provoz, ovšem bez úspěchu. Novou nadějí na resuscitaci jedné z nejstarších klatovských hospod je tedy „projekt“ pivnice a restaurace Žíznivej kozel. Za novým podnikem stojí zkušený provozovatel „Pubu“ v Křížové ulici Pavel „Helmut“ Chmelík. Foto – stav před zahájením rekonstrukce.
Celý prostor restaurace byl pochopitelně z gruntu přeměněn, neboť interiér bývalé herny rozhodně neodpovídal záměrům nového provozovatele. Zbořen tak byl např. bar v zadní části restaurační místnosti, kuchyně dostala zcela nové vybavení. Spotřeba dřeva byla na první pohled enormní – na novou podlahu, obložení, lavice při stěnách, židle, stoly a další mobiliář. Některé součásti interiéru jsou skutečně nápadité a potvrzují šikovnost majitele, kterou nakonec již skoro dvě desítky let prezentuje ve svém druhém podniku. Galerie dokumetující přestavbu prostoru zde.
Celý lokál je vlastně rozdělen na dvě části – hned naproti vchodu je umístěn výčep, „tank“ s pivem a stoly v oknech – místo pro hosty „na stojáka“, tzv. mokrý loket. V druhé části budou klasické stoly a již zmíněné lavice při stěnách místnosti - vše v „barové“ výšce. Zajímavé jsou i průhledy do kuchyně, příprava jídel tedy bude, jak je dnes populární i v jiných oblastech, skutečně transparentní.
To hlavní na závěr – čím se bude snažit tradiční restaurace U Kanonu s novým názvem Žíznivej kozel přilákat hosty? Kromě moderního designu a nápaditého uspořádání interiéru, v první řadě kvalitně ošetřeným nepasterovaným pivem z tanku (s krátkým pivním vedením) a chlazeným pivním sklem. Proces točení piva bude zcela pod kontrolou hosta – výčep i sudy s tankem jsou prosklené. Menu bude orientováno především na česku kuchyni, v nabídce bude i populární polední menu. Důležitá informace bezesporu je, že celá pivnice bude nekuřácká. Více informací zde. Fotografie interiéru pivnice před dokončením.
Žíznivej kozel – U kanonu otevírá 1. června! Webově stránky podniku zde.

1 komentář:

  1. Potomek rodiny Pubců z maminčiny strany je Zdeněk Holý, který provozoval restauraciU Princů, později Na zastávce. Jeho bratranec (žijící v Plzni)si před několika lety nechal zjistit a vytvořit rodokmen dost hluboko do minulosti. Tam by se dle mého nechaly dopátrat podrobnosti o této rodině.

    OdpovědětVymazat