Mercandinovy sady II - verze 2016

 Před několika měsíci jsem se věnoval historii největšího klatovského parku – Mercandinových sadů. V posledních měsících zde došlo k poměrně značným změnám, zcela jistě nejvýznamnějším za několik posledních dekád. Dnes bych rád přinesl pár vlastních postřehů k této proměně.      

Prvním zásadním krokem obnovy parku byla likvidace tzv. „havarijních dřevin“, které by mohly představovat potenciální riziko pro návštěvníky sadů a vůbec celková obnova zeleně. Tyto úpravy proběhly v období prosinec 2014 – červen 2015. Pokáceno bylo celkem 182 stromů, u kterých to vyžadoval jejich neutěšený zdravotní stav. Dalších 25 stromů padlo za oběť nové koncepci zeleně. U více než sedmi stovek stromů pak došlo k ořezům. Původní plán (dle dostupných dokumentů) předpokládal větší rozsah kácení - přes 280 nemocných a 85 nové podobě místa neodpovídajících stromů. Nutno poznamenat, že proběhla zároveň i výsadba nových dřevin – 65 stromů a těžko uvěřitelných 2615 keřů. Jako laik hodnotím tuto část revitalizace pozitivně, jednoduše proto, že poměrně velký zásah do zeleně prostě není v sadech příliš znát.            

V průběhu zimy 2014/2015 jsem pozorně sledoval a dokumentoval opravu rybníku v parku. Samozřejmě nejsem s to posoudit, jak byla oprava provedena, ale snad je vše v pořádku. První rok „provozu“ nového rybníka přinesl problémy s vodou, resp. jejím množstvím. Na vině bylo samozřejmě extrémní sucho, které panovalo v roce 2015. Pravda ale také je, že  nedostatek vody trápil tuto nádrž už v minulosti. Zmínky o tom tu a tam proběhly místním tiskem už ve dvacátých a třicátých letech. Nevím, jak se to tehdy řešilo, minulý rok údajně několikrát nastoupili na scénu hasiči a přečerpávali vodu z Drnového potoka. No zkrátka tyhle problémy jsou „rybniční kaskádě“ (Špargl, Čedík a rybník v parku) vlastní. Obnovou dřevin a rybníka byla dokončena první etapa revitalizace. V okolí rybníka jsou ale ještě plánovány další změny. Změnit a poněkud zlidštit se mají nehezká mola – železné rošty budou přikryty dřevem. Obsluha „loděnice“ i návštěvníci dostanou také zázemí v podobě jednoduchého altánu. Rozšíření se dočká i schodiště či stupínky vedoucí k vodě, čímž bude lépe zajištěn kontakt návštěvníků s vodní hladinou.

Parkový rybník skutečně „prokouknul“. Popravdě moc nerozumím plotu, který vznikl podél cesty u rybníka. Tedy jeho samotná existence je v pořádku, ale nejsem si jist, že musel být vysoký 155 centimetrů. Z cesty vedoucí velkou částí parku tak děti a lidé menšího vzrůstu na rybník nevidí. Navíc vzpěry z vnitřní části plotu svědčí o tom, že asi ne všechno se při stavbě úplně povedlo.       

Pár slov k prozatím jediné atrakci, která nám byla naservírována během dosavadní rekonstrukce parku – možnosti svezení na lodičkách. Nejedná se o nic nového – staré fotografie loděk na rybníku dokazují, že zdejší vodní plochu brázdili už naši (pra)prarodiče. Doba se změnila – už zde není volně k užití pramice, ale jsou zde plavidla dvě, které lze použít po předchozí rezervaci. Naštěstí je zde pán, u kterého lze tyto koráby objednat, a který na vše dohlíží. V první sezóně v roce 2015 využily možnost plavby dva tisíce lidí.

I když v obecné rovině skutečně nejsem moc všímavým člověkem, některé detaily mě přece jen dokážou upoutat. Skoro celou loňskou zimu jsem se bavil oznámením na dřevěné ceduli
u rybníka o ukončení provozu půjčovny lodiček. Pravá česká improvizace s napínáčky
a eurodeskami. Autor se dokonce podepsal. Je s podivem, že ani minimální „cit“ neprojeví zaměstnanci organizace, která by se měla starat o park jako místo, které svým vzhledem spoluvytváří esteticky hodnotné město. Letos máme dokonce upgrade.   

Možná jsem skutečně až moc náročný, ale také mi nepřipadá úplně nejvhodnější zatarasit část silnice u rybníka autem vedoucího „přístavu“. Pokaždé když jsem šel v létě kolem, stála tam buď fabie, peugeot nebo cé-čtyřka. Chápu, že se lodníkovi nechce rukama tahat až na místo stůl a slunečník, ale co třeba po vyložení „kanceláře“ auto zaparkovat opodál? Parkování, slunečník a plastovou kancelář obsluhy snad vyřeší plánovaný altán. (viz výše).  

O jednom z lodníků (z první sezóny přístavu v létě 2015) a jeho „příjemném“ chování k návštěvníkům jsem slyšel z několika stran. Tyto skoro drsné zkazky ovšem nemohu potvrdit, vyjížďku na loďkách jsem si prozatím nechal ujít.

Autorem nového podoby parku je autorizovaný architekt Ing. Jakub Chvojka (1974) z Plzně.  Od roku 2005 pracuje samostatně, v současnosti ve studiu CHVOJKA/architekt.  Je členem autorizační rady České komory architektů (dále jen ČKA), od roku 2008 střídavě pracuje v iniciativní a pracovní skupině Krajinářská architektura ČKA. V roce 2002 inicioval vznik skupiny Zapálení 02 (architektonická skupina propojená s plzeňským regionem a architektem Hanušem Zápalem).  V roce 2015 úspěšně absolvoval výběrové řízení na pozici vedoucího atelieru na Fakultě architektury ČVUT v Praze, které bylo následně zrušeno. Je držitelem Grand Prix Architektů - Národní ceny za architekturu 2015 a čestného uznání v kategorii novostavba za projekt Centrum Caolinum Nevřeň.

Nejdůležitější a nejvýraznější částí revitalizace byly pochopitelně změny v prostoru (parteru) před Kolonádou a rekonstrukce cest. První viditelnou změnou je odstranění kašny, které bylo provedeno s poukazem na návrat k tradici. Kašna sem příliš neseděla ani proporčně ani „ideově“.  Jsem zvědav, zda a eventuálně kde se kašna objeví. Bude-li navrácena na své původní místo, měla by být postavena na Rybníčkách. Její comeback sem by si ale asi vyžádal větší úpravy prostoru.  U soch ročních období už takový historický purismus uplatněn nebyl – mám totiž pocit, že na svých bývalých místech stávaly sochy „od nepaměti“. Rozmístění soch představující roční období po obvodu oválu mi přišlo logické – myslím, že tím „básník“ naznačoval běh roku v opakujícím se koloběhu. Možná se ale mýlím. Zpočátku jsem byl z nového umístění soch vcelku rozpačitý, ale postupem času musím říct, že nové řešení jim zřejmě prospěje. Dostanou více zasloužené pozornosti, než když byly „utopené“  na svých původních místech. Umístěním do „špice“ oválu se také stanou přirozenou protivahou restauračního pavilonu. Prostor uvnitř oválu je koncipován jako „obytný“. Především na zdejším zvlášť odolném trávníku se závlahou by měl odehrávat život v parku.
Se zvětšením parteru a oválu souvisí i nová cesta za sochami, která má sloužit jako tranzitní součást cyklostezky.     

Samotnou kapitolou je mobiliář parku. Že ten starý musel být nahrazen je samozřejmě jasné. Odpadkové koše se mi celkem líbí, i když udržovat je v solidním stavu kvůli světlé barvě a „žebrování“ asi nebude úplně jednoduché. Na lampy osvětlení si budeme muset ještě počkat, ostražitost je na místě, traverzy na náměstí mě osobně budou strašit asi navždy. Stojany na kola naopak nepovažuji za vůbec zdařilé – jejich design se mi zdá dost banální, navíc mi přijdou zbytečně velké. V případě velikosti se ale možná jedná o záměr – v případě že nebudou obsazeny, je mohou běžci použít k strečingu, nejmenší děti jako prolézačku.
V poslední době jsem si všímal designu stojanů jinde v ČR nebo v zahraničí – například decentní „spirála“ by mi připadala mnohem vhodnější. Ani umístění se nezdá úplně nejšťastnější, i když najít jiné vhodné místo, kde bude na kola vidět, by asi bylo obtížné.

Dalším novým prvkem je fontána přímo před Kolonádou. V akci jsem ji samozřejmě ještě neviděl, ale nejsem si jist, jestli je vodní prvek úplně nejvhodnější umístit tam, kde se dá očekávat největší koncentrace a pohyb lidí a tudíž riziko poškození. Dokonce se mi zdálo, že jeden z krytů nepřežil ani samotnou instalaci. Také si nejsem jist, zda tryskání vody nebude rušit výhled z terasy restaurace do plenéru. Ale uvedené záležitosti otestuje až reálný provoz, je možné, že vše bude nakonec fungovat. Krok správným směrem je vyrovnání povrchu cesty a terasy Kolonády, čímž se stala zcela bezbariérovou, stejně jako odstranění zábradlí mezi restaurací a okolím. 

Na tomto místě je třeba upozornit na jeden detail. V mřížce chránící trysky fontány je vyřezán citát Václava Havla. Vzhledem k míře iracionální nenávisti, kterou vůči bývalému prezidentovi velká část společnosti cítí, se jedná o téměř hrdinský počin. Klobouk dolů před architektem.    

Ze stojanů tedy moc nadšený nejsem, ale mohlo to dopadnout mnohem hůř. Jednu chvíli to tak vypadalo – když se někdy na jaře 2015 objevil tento stojan před Kolonádou, musel jsem se smát. Monstrum zapuštěné do krásné „zámkovky“ naštěstí zmizelo za Kolonádou, protože jinak bych ho snad musel odříznout.  Ekonomické aspekty oprav v parku nechávám zcela stranou, ale docela by mě zajímalo, kdo rozhodl o tom, že se tahle nádhera bude před restauraci na necelý rok instalovat. Cožpak nebylo před rokem zřejmé, že se celý prostor bude zanedlouho rekonstruovat? Tipuji, že desítky tisíc byly zbytečně vyhozeny.       

Stejně jako „šíbování“ s otřesným stojanem mě zarazilo i vysazení nového stromku na místo, kde muselo být jasné, že stát nemůže ani jako junior a už vůbec ne jako statný strom v plné síle. V celkovém kontextu rozsáhlých úprav asi maličkost, ale vypovídající o poněkud nezvládnuté koordinaci prací.     

Velkou roli v životě parku bude určitě hrát i nový provozovatel restaurace Kolonáda. Soudě podle prvních týdnů či měsíců provozu a ohlasů se zdá, že své role se zhostil velmi dobře.

Zřejmý rozdíl od minulého hospodského, kterého skoro k smrti vyděsila prosba svatebčanů o zjištění občerstvení po jejich obřadu v sadech. Samozřejmě životaschopnost provozu ukáže až příští rok, podzimní a zimní měsíce tady budou vždycky slabší. Doufám, že vztahy a nájemce a města jsou na dobré úrovni, protože vzájemná spolupráce bude asi v budoucnu nutná. 

Celá obnova má jedno ale. V úpravách sadů se (alespoň prozatím) neprojevila zásadní záležitost, která měla dle mého soudu předcházet jakýmkoli úvahám o rekonstrukci. Investor, tedy město, si měl před započetím rekonstrukce položit zásadní otázku, resp. před sebe postavit zásadní úkol – jak přilákat do parku obyvatele města, aby zde aktivně trávili čas. Procházka s dětmi spojená s projížďkou na lodičce je sice fajn, ale přece jen trochu málo. Mnohokrát jsem slyšel od známých – rodičů s dětmi, že chtějí-li strávit aktivní odpoledne s ratolestmi v udržované zeleni, musí vyrazit do třicet kilometrů vzdálené Sušice na ostrov Santos. Zde nezřídka potkávají další rodiny Klatováků.

I zde se snad blýská na lepší časy. V plánu je další fáze rekonstrukce parku, která bude zahrnovat výstavbu hřiště pro nejmenší vedle Kolonády, obnovu dopravního hřiště nebo jakési lanové centrum na louce ve směru do Lub – jeho podoba je ještě v jednání. Trochu mě udivuje, že při tak výrazné změně podoby parku není koncept schválený (a tedy promyšlený) kompletně při zahájení prací. Také by možná stálo za úvahu, zda postup prací neobrátit, tedy nejprve zrealizovat, to co je dle mého názoru to nejdůležitější, tedy přinesení nových aktivit do sadů. Myslím, že rozpraskané cesty nebo vysloužilý mobiliář by zde nějakou dobu vydržely. Dále se rozhodně nabízejí další „atrakce“ – co takhle zde vybudovat zde nějaké solitérní herní prvky? Nakonec např. prolézačky (u pískoviště za kolonádou) zde už byly. Populární jsou v poslední době např. posilovací stroje určené pro starší generaci. Oživení by jistě přinesly třeba speciální místa pro grilování. Snad by se dalo s provozovatelem restaurace domluvit na spolupráci při půjčování zařízení či prodeji paliva. Jistě lze namítnout, že park nelze zahltit množstvím „spotů“ s různým zaměřením, zvlášť když se koncept vyznačuje snahou respektovat historického ducha místa. Tento argument ale bledne ve světle faktu, že se bude obnovovat zdejší dopravní hřiště. Není nad pavučinu asfaltových cestiček s řídkou frekvencí využití. Zcela jistě by se v Klatovech našlo více míst, kam jinam by se dopravní hřiště dalo umístit (okolí Erbenova náměstí/buzeráku apod.).   

Další věcí, která by dle mého soudu, parku slušela, by bylo alespoň občasné pořádání kulturních akcí. Jak je patrné z ilustračního obrázku, resp. článku z roku 1934, podobná záležitost se řešila už před osmdesáti lety. Zatímco dnes si lze jen obtížně představit, že by se hordy Klatovanů vydávaly do Boru poslechnout si koncert, městské sady by se k tomuto účelu vcelku hodily. Snad  by nebyl problém vytvořit na zadní louce pískovou plochu o rozměru max. pár desítek metrů čtverečních, kam by se během léta několikrát přesunulo pódium, které se běžně staví na náměstí. Město se pořádání kulturních akcí nezříká, slovy místostarosty ing. Chrousta –„Kulturní akce nesporně do parku patří, bude ale nutné diskutovat jaké a v jakém rozsahu“. Znovu se ale nabízí otázka, zda takováto záležitost neměla být vyřešena už před zahájením rekonstrukce. Osobně si myslím, že v tomto případě by se (podobně jako u „lanového centra“) dala najít inspirace v nedaleké Sušici. Tak jako tak – jako „otvírák“ nové éry koncertů v parku by se dal využít koncert skutečné megastar, Michala Davida, který k nám zamíří v červnu 2017 :)

Podtrženo a sečteno – výsledek rekonstrukce Mercandinových sadů vidím ve dvou rovinách.  Stavební a krajinářskou část, kterou připravil (kromě rekonstrukce rybníka) ing. Chvojka, hodnotím, přes drobné subjektivní výhrady k mobiliáři, pozitivně. Na některé věci si bude třeba zvyknout, ale tak je tomu u podobných rekonstrukcí vždy. Nová podoba samozřejmě vynikne až v příštím roce, až se vše opět zazelená, nebo možná spíše až za necelý rok. Na podzim jsou barevné Mercandinovy sady nejhezčí.

Z pohledu angažmá investora, tedy města, jsem trochu na rozpacích. Jak jsem se již zmínil - připadá mi zvláštní, že koncept či „obsah“ parku není ve chvíli, kdy se zahajuje rekonstrukce, již zcela promyšlený. Nejsem si jist, jestli řešit tyto zásadní věci „za pochodu“ je úplně ideální.  Možná by se řada věcí dala už při stavebních pracích uzpůsobit dalšímu (předem danému) poslání místa. I přesto věřím, že Mercandinovy sady se znovu stanou místem, které budou atraktivní pro Klatovany i ostatní návštěvníky města. Zaslouží si to. Nevylučuji, že se k tématu ještě jednou vrátím, ve chvíli, kdy bude celá akce skutečně u konce.

Na úplný závěr si neodpustím malou poznámku, která se týká dlouholeté slabé stránky města, kterou je komunikace s vlastními občany. I v tomto případě městský úřad „nezklamal“ – na webu města sice máme na hlavní straně záložku „Revitalizace Mercandinových sadů“. Většina informací pochází z roku 2013, včetně prezentací architekta ing. Chvojky nebo p. Pošefky z Technických služeb. Dále dva nefunkční odkazy na videa ze serveru šumava.net.  Dokumenty „Informace k průběhu a ukončení prací na I.etapě revitalizace Mercandinových sadů“ nebo „Inventarizace dřevin v Mercandinových sadech“ jsou (zřejmě) z dílny odboru životního prostředí. Možná by stálo přeložit oba dokumenty z úřednicko-odborného ptydepe do řeči plebs. To samé platí dvojnásob o nejaktuálnější (pravda tři čtvrtě roku staré) informaci, která se zde skrývá pod záložkou Projekt: „Smíšené stezky pro chodce a cyklisty v Mercandinových sadech". Název skoro naznačuje, že úpravy v parku se týkají vybudování cyklostezek. Vrcholem je ale obrázek „vytržený“ z projektové dokumentace. Pro ne-stavaře naprosto k ničemu.

Celkem chápu, že se radnice příliš nechlubila kácením v parku. Likvidace stromů, i kdyby byla sebeoprávněnější, vždy vzbudí negativní emoce. Ale představit srozumitelně revitalizaci, popsat co od ní lze očekávat popř. dokumentovat průběh změn, to by snad šlo, ne? Ach jo. Je to holt na mě – galerie z rekonstrukce zde.    

Děkuji za spolupráci při přípravě článku místostarostovi Klatov ing. Chroustovi a především architektu ing. Chvojkovi.