PF 2020

Rok s devatenáctkou na konci se nám chýlí k závěru. Připomněli jsme si třicet let od velkých společenských změn, které nás posunuly směrem k (mnohem) větší osobní svobodě a zároveň přinesly daleko větší porci odpovědnosti za vlastní život. Velké změny se za uplynulé tři dekády bezesporu odehrály i v našem městě. Jejich reflexi si ale nechám na jindy, dnes bych se s Vámi chtěl podělit o pár “klatovských” dojmů, které ve mně zanechal právě uplynulý rok.

V roce 2019 se naštěstí Klatovům vyhnuly události, které v minulých letech měly ohlas i daleko za hranicemi města. Pohříchu našemu městu nedělaly moc velkou reklamu. Začnu raději v pozitivním duchu, tedy pochvalou. Ať se nám to líbí nebo ne, město dnes v míře větší než jindy”vytváří” jeho vedení. Drží kasu a rozhoduje, kam budou směřovat investice. Jedna z takových velkých akcí začala na konci minulého roku. Oprava refektáře a přilehlých prostor v bývalé jezuitské koleji se bezesporu povedla a město tak získalo zajímavý a důstojný prostor pro pořádání akcí. Pevně doufám, že se bude jednat o nízkoprahové zařízení ve smyslu co největšího přístupu i pro subjekty, které nejsou zřizovány městem samotným. Vůbec postupná obnova celého “jezuitského areálu” je velice záslužná a hlavně potřebná – a to i přes velké náklady nejen na samotnou rekonstrukci ale i na následný provoz. Oprava této části koleje byla dokonce vyhlášena památkou roku v rámci soutěže, kterou pořádal Plzeňský kraj.
V režii města proběhly i povedené opravy infrastruktury – za všechny bych rád jmenoval rekonstukce Kollárovy ulice a právě dokončované Gorkého. Na poli dopravních staveb bude vždycky dost práce, zvlášť vzhledem k tomu, že provoz ve městě za poslední roky skutečně zhoustl dost výrazně. Dokážu ocenit i drobnosti – například přesunutí pódia na náměstí do strany- snad se nejedná jen o dočasné stěhování kvůli předvánočním akcím. Letošní rok byl také prvním, kdy bylo možné vychutnat v proměnách jednotlivých ročních období velice povedenou rekonstrukci Vrchlického sadů. Sázka na architekta Jakuba Chvojku se podobně jako v případě velkého parku (i když tam mám pár výhrad, zejména k “dodělávkám”), vyvedla. Revitalizace parku, společně s opravou bývalého gymnázia před několika lety tuto část centra pozvedla na zcela jinou úroveň.

Zatímco už i v Čechách jsou města, která se snaží čelit masivnímu náporu turistů, Klatov se tento “problém” asi nikdy týkat nebude. I když se propagací města dá asi lecčeho dosáhnout, nejlepší je má-li místo nějaký tahák – nejlépe pravidelně se opakující – výrobek nebo, kulturní či sportovní akci nebo produkt za kterým se jezdí. S folklórním festivalem asi, při vší úctě, díru do světa neuděláme. Asi ani s karafiáty. V poslední době jsme ale hostili dva významné mezinárodní turnaje v basketbalu. Naposledy letos mistrovství Evropy juniorek do 20 let. Každou obdobnou událost, která sem přitáhne lidi (a jejich peníze) a pozornost je třeba uvítat. Basket jako sport nemám sice vůbec oblibě, ale těžko lze předpokládat, že by se např. Rallye Šumava stalo jednou ze soutěží mistrovství světa. Proč by se tedy Klatovy nemohly více “dostat na mapu” (např. po dalším vylepšení infrastruktury pro hru) právě prostřednictvím palubovek a košů? Každopádně je třeba ocenit úsilí, které bylo jistě vynaloženo na to k nám takovou soutěž dostat a zorganizovat ji.

Uplynulý rok se nesl i ve znamení poměrně bohaté nabídky kulturních akcí. Pro řadu lidí byl jistě vrcholem zábavy nabitý koncert velekněze kolotočářského popu Michala Davida. Soudě podle davů mířících na Pazdernu byly i pivní slavnosti pro řadu Klatováků letošním vrcholem z oblasti povznesení ducha. Zkrátka ono klasické “chléb a hry” prostě funguje i u nás. Mnohem chutnější chleba ale začala servírovat parta mladých lidí, kteří začali letos (resp. na konci roku 2018) provozovat Kulturní centrum Falcon, a to v místech, kde řadu let fungovala legendární diskotéka Sklípek. Klobouk dolů – nejen koncertní dramaturgie, ale další zde pořádané “nehudební” akce svědčí o tom, že zde stále jsou lidi, kteří o “zábavě” přemýšlejí. Nakonec i akce, které nás čekají v následujícím roce (viz ilustrační obrázek) jsou toho dokladem. V této souvislosti musím také samozřejmě zmínit bistro Vlaštovka, jehož majitelé “dovážejí” do Klatov skutečné hvězdy už řadu let. Tahle činnost - Vlaštovky i Falconu - je zároveň hozenou rukavicí pro město. Co takhle uloupnout trošku z milionů, které jdou např. na provoz zimního stadionu a podpořit také maličko alternativní druh zábavy pro mladší generaci nebo krapet náročnější publikum? Rozumím sice tomu, že město, potažmo Městské kulturní středisko musí při plánování akcí brát ohled především na mainstreamové publikum, ale bylo by fajn podpořit i úzkoprofilovější akce, zvlášť když se o jejich zajištění a zorganizování starají prakticky dobrovolníci. Zkrátka vyčpělé “hvězdy” žijící ze jména, které si udělaly v minulém tisíciletí (Bára Basiková) nebo v bulváru (Václav Noid Bárta) prostě nezajímají úplně všechny. Přitom např. v Městské knihovně i jinde ve městě se konají velice zajímavé akce, které cílí na “menšinové” nebo chcete-li náročnější publikum (přednášky, festival Barokní jezuitské Klatovy apod.). Jen mládež je prostě celkem opomíjená (snad až na kino Šumava). I zdánlivá maličkost - že se v Klatovech “něco děje” tady může pomoci udržet mladé lidi, kteří dlouhodobě po stovkách utíkají do Plzně, Prahy nebo do ciziny.

Do pozitiv právě končícího roku by jistě patřila i novotou zářící fasáda kostela sv. Ignáce (jezuitského). Dominanta města dostala po více než třiceti letech nový kabát, který si jistě zasloužila a potřebovala. Je tady ale jedno ale. Oprava exteriéru byla symbolicky zakončena vyzvednutím sochy tzv. Immaculaty na štít kostela. Samotnou show jsem neviděl, ale co jsem pak spatřil na fotografiích nebo videích mi doslova vyrazilo dech. Socha, která má být kopií původní barokní, se tedy vůbec nepovedla. Špatné proporce, absence výrazu – to vidím i jako naprostý laik… Socha je na svém místě a bude tam (bohužel) další stovky let. Teď už si ale můžeme nalít čistého vína, přátelé – je to otřesná plastika a místní arciděkanství jako objednavatel naprosto selhal. Ono udělat kvalitní figurální sochu není žádná legrace.. Na druhou stranu zadat práci umělci s prakticky nedohledatelným širším portfoliem, to chce skutečně pořádnou porci odvahy. Nemám žádné mínění o uměleckém dorostu, ale jsem si skoro jist, že jakýkoli student sochařiny na akádě by se úkolu zhostil mnohem lépe. To, že “sochař” nebyl schopen své dílo dodat včas a údajně snad dokonce dvakrát se marně čekalo na příjezd tohoto veledíla s připraveným jeřábem, to už snad raději nebudu komentovat. Na celé akci přesto vidím drobný klad. Socha je tak vysoko, že na ní není (moc) vidět! Kostel patří církvi, takže teoreticky si na něj může dát cokoli. Trochu se divím, že nezasáhli památkáři – když si chcete dát na dům v historickém centru vývěsní štít – tak okamžitě přispěchají se zákazem. A zároveň takovouto “repliku” na kostel pustí. Velmi zajímavé.

Ale člověk by měl být především pozitivní. Jezuitský kostel skutečně září, v současné době se finišuje s opravou jeho interiéru. Věřím, že uvnitř k žádným excesům nedojde a už příští rok se budeme moct pochlubit skutečně reprezentativním chrámem.

Už řadu let tady žehrám na špatnou komunikaci města směrem k občanům. Tady se bohužel mnoho nemění. Ani nezpochybnitelnými úspěchy se zdejší konšelé nechtějí (nebo neumějí) pochlubit, a když už, tak prezentují věci či akce, které svým obsahem zasáhnou minimum zdejších obyvatel.
Žádné velké “průsery” se snad v Klatovech nedějí, ale přece jen je občas třeba předvést pověstnou krizovou komunikaci. Tak tomu bylo i na podzim letošního roku, když se do éteru vrátila kauza s tureckými jatkami v bývalém masokombinátu. Stručná rekapitulace – v rozlehlém areálu bývalého masokombinátu si už před časem chtěl vybudovat porážku jakýsi turecký Němec. V části areálu, který mu patří, podtrhuji. K tomu ale potřeboval vybudovat vlastní vjezd do areálu. Podle dostupných informací mu město nejprve pronajalo pozemek pro potřebný přístup. Pak se ale začalo operovat s pojmem “halal” (majitel firmy údajně hledal zaměstance, kteří jsou zběhlí v této porážce), vyrojilo se spoustu odborníků na rituální porážku a oheň byl na střeše. Poté se vedení města zaleklo a začalo couvat. Starosta se vyjádřil, že toto v Klatovech “nechce”. Snad dokonce k této záležitosti přijalo zamítavé zastupitelstvo (ono usnesení se mi nepodařilo dohledat – každý, kdo zkoušel někdo hledat ve výstupech z jednání klatovských volených orgánů mi dá asi za pravdu, že najít, co hledáte, je nadlidský úkol). Město se s majitelem firmy soudí - údajně běží celkem tři soudní řízení.

Celá věc má z mého pohledu dvě roviny. Domnívám se, že pakliže budoucí provozovatel splní podmínky, které je nutné dodržovat při provozu podobného provozu, je nesmysl, bránit mu v jeho podnikání. Jestliže je halal porážka v ČR legální (nevím, jestli tomu tak je), tak ať funguje. Není-li, a Turek by ji zde přesto prováděl, tak snad ještě máme orgány, které by ho eventuálně mohly sankcionovat, provoz zavřít atd. To ale není záležitostí samosprávy. Schovávat se za nějaké kulturně-idelologické zásady je prostě špatně. I když - s vyhlášenou českou tolerancí ke všemu, co “smrdí” islámem a obecně vším cizím se vlastně starostovu stanovisku moc nedivím.

Další věc je ale komunikování celé kauzy. O vývoji celé záležitosti se skutečně nedá mnoho informací dohledat, takže se tedy musím chtěnechtě pustit na tenký led spekulací. Na místě se prostě stavělo, bez ohledu na to zda legálně nebo načerno. To je šance pro “bdělého” občana, který vyrobí dostatečně rozhořčený post na facebooku, ve kterém obviní město, že černá stavba vzniká za jeho “tichého souhlasu”. Halal v Klatovech =ghetta, mají jasno zdejší jinak zcela neviditelní Tomiové :)!! Nicméně, téhle té situaci se dalo poměrně dobře a jednoduše předejít. Přitom stačilo málo. Zkrátka - nespoléhat na to, že si výstavby vjezdu nikdo nevšimne. Pár vět ve zpravodaji nebo na webu/ facebooku, o tom, jak se celá situace vyvíjí. Klidně i upozornit na stavbu vjezdu, s tím, že se děje bez vědomí dotčených subjektů a prezentovat eventuálně další kroky města apod. Reakce města tedy proběhla, na webu se objevilo pár vět, které tedy skutečně do situace moc světla nevnesly. Co takhle přiblížit občanům, jaké žaloby byla podány a jaký je stav jejich projednávání? Nebo má snad věc nějaký “háček”? Popravdě – možná víc než halal porážka mě naplňuje obavami neschopnost zdejších vlastenců dát dohromady smysluplnou větu. Na druhou stranu, reprezentace města svou laxností otevírá prostor různým obchodníkům se strachem, což mi vadí poměrně dost.

Jak to bývá, i na této kauze lze nalézt jednu věc, která mě pobavila. Oním bdělým občanem a autorem postu, který rozdmýchal druhé kolo klatovské halal hysterie, je člověk, který ještě loni figuroval na kandidátce místní ODS do komunálních voleb. Tedy strany, která na zdejší radnici dominuje řadu let. Není nad to, mít v partaji loajálního parťáka :).

A jak to bylo letos s aktivitou “zdola”, po které jsem tady řadu let volám? I do Klatov dorazila nechuť, která provází vládnutí velkohubého a přikrádajícího Slováka. I zde tedy proběhlo několik demonstrací pod vlajkou “chvilkařů”, naposledy před necelými dvěma týdny. Celé mi to ale přijde trochu bezradné – požadavky na odstoupení premiéra, jehož strana válcuje politickou konkurenci, skutečně k ničemu ne(po)vedou. To vše v zádech s (bez výjimky) naprosto bezradnou opozicí. Babiš a hlavně jeho PR tým zkrátka našel a uvařil lektvar, který velké části české společnosti moc chutná a nevypadá, že by se v nejbližší době něco změnilo. Bohužel.

Navíc neřeknu nic nového, ale tyto demonstrace mu ve finále spíše přihrávají další hlasy. I tak mě ale spíše zajímá lokální politika. Zdá se, že po letech se zde přece jen trochu probouzí opozice v pravém slova smyslu. Mám na mysli především zdejší Piráty, kteří ve volbách obsadili dvě místa v zastupitelstvu. Díky dvěma mladým pirátským mužům se můžeme občas dozvědět, co se “na městě” děje. A dokonce se s nimi dá diskutovat. V Klatovech věc skoro nevídaná! Jejich dosud asi nejvýraznějším tématem byl boj proti novému způsobu placení za svoz komunálního odpadu. Konkrétně proti novému systému, kdy nebudeme platit za vyvezenou popelnici, ale paušálně ve formě daně. Asi nejsilnější argument proti je spekulace, že nový systém bude odrazovat občany od třídění odpadu. Jinými slovy – zatímco teď lze teoreticky ušetřit produkcí menšího množství odpadu (prostřednictvím třídění), paušální platba množství nezohledňuje. Já ale chci věřit tomu, že většina lidí netřídí odpad kvůli pár desetikorunám, o které má levnější vyvážení odpadu. Politiku města ve vztahu k odpadům naopak dlouhodobě kvituji – hustá síť kontejnerů na plasty, sklo nebo papír a především dobře fungující sběrný dvůr. Doporučoval bych zkusit odvézt odpad do některého ze “sběráků” v Praze – v tu chvíli určitě oceníte ten klatovský.

Nicméně i sebelepší vedení jakékoli organizace potřebuje konstruktivní oponenturu, takže aktivitu Pirátů směrem k vedení města i k občanům lze jen kvitovat. Zvlášť proto, že většina dalších uskupení zastoupených v klatovském zastupitelů připomíná ony pověstné spící panny. Co si třeba myslí a jaké vize zastávají zastupitelé celostátně nejúspěšnějšího hnutí ANO? Jak chtějí řešit problémy města např. komunisté? Proč žádná opoziční strana nevyužívá Klatovského zpravodaje pro prezentaci svých názorů? Samé otázky. Každopádně to na mě dělá dojem, že minimálně polovina členů zastupitelstva v něm sedí naprosto zbytečně. Ale jsou tam díky mandátu od voličů, takže je to určitě v pořádku :).

A co na závěr? Rád bych popřál všem obyvatelům našeho města úspěšný dvacítkový rok a samozřejmě především zdraví, které je bezesporu tím nejdůležitějším. S tímto přáním bych také rád připomněl, že právě v následujícím roce oslaví naše krásné město už sedmisté šedesáté narozeniny. Všechno nejlepší, Klatovy!

Na ilustračním snímku je jedna z nejstarších fotografií města, kterou mám ve sbírce. Pochází z roku 1889 a pořídil ji zdejší fotograf a majitel ateliéru Eduard Hofmann.