Možná přijde i kouzelník

Po dlouhá staletí byl pro běžného člověka „volný čas“ zcela neznámým pojmem. Život byl pro většinu lidí doslova každodenním bojem o přežití. Situace se začala měnit v druhé polovině 19. století. Životní podmínky (zvláště středních vrstev) se pomalu zlepšovaly a umožnily v přiměřené míře věnovat něco málo času zábavě. Pokud to dovolila finanční situace, sobotní večer, potažmo nedělní odpoledne často trávili zejména otcové od rodin v hospodách. Klidný život provinčního města tu a tam a později čím dál častěji narušila návštěva cirkusu nebo kočovné divadelní společnosti. České země ale tehdy také křižovaly desítky více či méně obskurních panoptik, obludárií nebo zkrátka osob, které nabízely „nejsensačnější a dosud nikdy neviděnou“ show. Právě těmto pionýrům zábavy bych rád věnoval dnešní příspěvek.

Velice oblíbená a populární byla tehdy tzv. salonní magie. V roce 1888 přijel do Klatov předvést svůj um „prestidigitateur“ Arnošt Wilmar. Kromě dvou představení pro širokou veřejnost, uspořádal ještě další neurčený počet exkluzivních vystoupení pro členy zdejších spolků. O Wilmarově produkci velice pochvalně referoval místní tisk, což v obodobných případech rozhodně nebývalo pravidlem. Wilmar údajně nezahaloval své umění „duchy a záhadnými vidinami“ - sám se údajně hlásil k hnutí antispiritismu. Zřejmě se soustředil na klasické triky, nepoužíval tedy žádná média nebo nepředstíral nadpřirozené schopnosti. Své výkony navíc doprovodil jejich popisem a vysvětlením, čímž prokázal velké zkušenosti ve svém oboru. Klatovské publikum prý také velice ocenilo, že jim takto kvalitní show předvedl Čech a zisk tak neskončil v německé či zkrátka cizí kapse.

V létě 1886 poctil Klatovy svou návštěvou také čtenář myšlenek Ignác Grudský. I v tomto případě se objevil v Šumavanu celkem podrobný popis několika jeho představení. Jedno z nich proběhlo v pondělí 23. srpna v zahradě budovy Literární jednoty. Je nutné, vzhledem k popisu věcí příštích zdůraznit, že akce proběhla skutečně „open air“. První úkol splnil Grudský hravě – nalezl pod svrchním kabátem přítomného dvorního rady a univerzitního profesora Randy jehlici, kterou zapíchnul do kabátu okresního lékaře MUDr. Káby. Úkoly čtenáři myšlenek zadávalo publikum a to prostřednictvím média – osoby, které byl úkol z papírku přečten a právě jeho (její myšlenky) Grudský pak četl. Největší úspěch ovšem Grudský sklidil s následujícím číslem. Dámy z publika jej vymyslely a daly jej přečíst médiu, aby si je toto mohlo myslet. Grudský (se zavázanýma očima) měl vést médium do nedalekého domu inženýra Petrláka, klíčem pověšeným na stěně v chodbě měl otevřít dveře do kuchyně. Zde měl najít malý klíček ke krabici, která se v místnosti nalézala. Tu měl otevřít a mezi zde uloženými věcmi najít šňůru od vějíře a pak ji zvednout nad hlavu. Grudský údajně hned, jak médium začalo myslet na zadaný úkol, běžel „takřka úprkem“ po tmavých cestičkách na dvůr a do domu, který pochopitelně vůbec neznal a do bytu, kde nikdy předtím nebyl. Dnes už se samozřejmě nedozvíme, jak bylo spřaženo médium s telepatem, jaké signály byly použity k úspěšnému splnění všech zadaných úkolů. Jistě muselo být vše provedeno nanejvýš profesionálně. Uvedená historka má ale ještě jeden zajímavý aspekt. Publikum, které se sešlo na Grudského show, tedy alespoň o kterém jsme se dozvěděli - lékař Kába a především rytíř Randa – svědčí o tom, že tento typ zábavy tehdy rozhodně nebyl určen pro „plebs“. Ruský telepat Grudský si zřejmě „lepší“ publikum zajistil i poměrně vysokým vstupným, kterému ovšem připisoval Šumavan poměrně nízkou návštěvu na jednom z jeho předcházejících vystoupení.

Oblíbenými umělci byli také břichomluvci. Doufám, že si nikdo z Vás nemyslí, tak jako já v dětství, že tito umělci skutečně mluví břichem. Při tomto jevištním umění se využívá umění měnit hlasy a napodobovat zvuky, aniž by jejich artikulace byla publiku patrná. Show zpravidla probíhá jako rozhovor perforemera a loutky (loutek). V listopadu 1875 poctil naše město „profesor fyziky“, břichomluvec August Broeta. Diváky lákal na představení v hostinci „U Bílé růže“, při kterém převdáděl „kouzelné umění s vybraným programem. Na konec představení sliboval také „zjevení se duchů a mlhové obrazy“.
Na ilustračním snímku z roku Mr. Burton – první český břichomluvec.

Zatímco výše zmínění pánové Wilmar nebo Grudský jsou postavami dávno zapomenutými, salónní magik Dismas Šlambor známý spíše pod pseudonymem Viktor Ponrepo, to je skutečně jiná liga. V Klatovech zřejmě poprvé vystupoval se svou kouzelnickou show na počátku roku 1891. Není ale vyloučeno, že se nejednalo o první Ponrepovu návštěvu v našem městě. Viktor zahájil svou kariéru kouzelníka už v roce 1880 a poměrně záhy se stal známým po celých Čechách. V lednu 1891 přivezl do Klatov své „kouzelné divadlo“. Místní tisk upozorňuje, že po delší době budou ve městě k vidění „pěkné výkony z oboru experimentální magie“. Zvlášť vyvedeným číslem byla scénka, kdy Ponrepo vystupující jako indický kouzelník Ogi-Mag-Hág, předvedl trik „Stolečku, prostři se“. Své výstupy také kouzelník doprovázel. V pozvánce je, jako v podobných případech skoro vždy, zdůrazněno, že Ponrepo je pravým a loajálním Čechem. Na další kouzelníkovu návštěvu si Klatované museli počkat do dubna 1894. Už tehdy používal Ponrepo (zřejmě právem) přídomek „král magie a magnetyseur“ a Klatovanům předvedl v sálu ve Ville několik čísel, namátkou: Cukrovar na talíři, Čínský pranýř, Záhadné zmizení člověka, Záhadný let řiditele Ponrepo z jeviště na galerii apod. V Klatovech tehdy Ponrepo kouzlil celý týden, svůj pobyt završil v neděli 28. dubna 1896 představením pro členy zdejšího nejprestižnějšího spolku - Měšťanské besedy.

O necelé čtyři roky, na jaře 1900 se Ponrepo (na snímku) objevil v Klatovech potřetí. Tentokrát rozbil svůj stan v sále hotelu Bílá růže. Šumavan jeho umění opět zahrnul superlativy, od poslední návštěvy své umění údajně ještě zdokonalil. Už první show byla údajně velice hojně navštívena.
Tentokrát ovšem nepřichystal pro klatovské publikum pouze triky a kouzla. Eskamotér Ponrepo přivezl do Klatov jednu žhavou novinku. Klatovské listy k tomu poznamenávají: „Jako novinku přivezl sebou pan Ponrepo Edisonův biograf, t.j. pohyblivé fotografie, znázorňující věrně a v životní velikosti různé příběhy ze života veřejného.“ Není tedy pochyb, že v září 1900 se konala v Klatovech první filmová projekce. Právě v té době Ponrepo, držíc pomyslný prst na tepu doby, přesedlal z eskamotérství na film. „Magické“ schopnosti upozadil a začal jezdit po Čechách s kinematografem. O dva roky později, když přijel znovu do Klatov, už předváděl pouze filmy. O tom, že Ponrepo byl skutečným průkopníkem filmu, svědčí fakt, že v roce 1907 otevřel v Praze na Starém Městě první stálé kino v Čechách. Ale zpět do roku 1900. Zatímco redaktoři Šumavanu ještě špatně vysázeli název nové atrakce – jako „byograf“, redaktor Klatovských listů prorocky přisoudil filmu velkou budoucnost, když napsal: „Novinka tato těší se po celém světě velikému zájmu a není pochyby, že i obecenstvo klatovské nedá si ujít příležitosti spatřiti výkon přístroje, o němž tolik mluveno a jenž se pokládá za vynález epochální.“ A skutečně Ponrepo byl zpátky v Klatovech už následující rok – tentokrát už pouze s kinematografem.

Právě s nástupem nové zábavy – biografu nastal soumrak nejrůznějších magiků, kouzelníků a podobných umělců. Kino a promítání filmů pokytovalo stále nové a nové filmy, a co bylo pro jeho popularitu ještě důležitější – biograf byla zábava skutečně dostupná pro široké vrstvy. Než se v Klatovech usadilo stálé kino – zajížděli ještě kočovní kinooperatéři. V té době měli ještě šanci i kouzelníci. V roce 1904 tak přijeli do města „proslulí umělci“ G. Willmar a J. Kessler. I tentokrát lokální noviny připomenuly, že se nejedná o první zdejší návštěvu ve městě. Oba magikové si připravili skutečně zajímavý program, který bychom asi nečekali. Nechme promluvit dobový tisk, konkrétně Šumavan: „Zvlášť upozorňujeme na demonstrace prvku radia nejnovější to v oboru lučby (chemie – pozn. aut.). Radium jest nejdražším kovem na světě a vyskytuje se v dolech uranových v Jáchymově". Lze se nadíti, že zdejší obecenstvo nedá si ujíti tak vítané příležitosti seznámiti se blíže s tímto, v pravém slova smyslu, zázračným kovem.“ Popravdě moc si nedovedu představit, jak bylo možno naprostým laikům představit uranovou rudu, tím méně její deklarovanou výjimečnost. Jaký vliv na zdraví obou „bavičů“ měla tahle část show, to si raději představovat ani nechci. Představení ovšem nebylo jen o lučbě – Willmar s Kesslerem také převedli několik kousků ze salónní magie. Skutečně všestranní talenti. Klatovské diváky potěšili postupně na několika místech – nejprve Na střelnici, poté U Kanonu a zvláštní představení věnovali členům Měšťanské besedy.