Každá doba má
svá mediální témata. Jejich změny a střídání jsou skutečně bleskové. Kdo by si
dnes vzpomněl, co hýbalo společností před pěti, neřku-li před patnácti lety.
U regionálních zpráv to platí dvojnásob. Dnes se podíváme na témata, která přinášel svým čtenářům v únoru roku 1890, tedy přesně před 127 lety. To už skutečně nepamatuje nikdo:).
U regionálních zpráv to platí dvojnásob. Dnes se podíváme na témata, která přinášel svým čtenářům v únoru roku 1890, tedy přesně před 127 lety. To už skutečně nepamatuje nikdo:).
Nemůžeme
začít ničím jiným než počasím. Zatímco leden 2017 byl údajně nejstudenějším za posledních 77 let, situace ve stejném měsíci roku 1890 byl zcela odlišná.
Šumavan k tomu píše: „Leden byl letos
téměř bez ledu a zimy a nezasluhuje tudíž toho jména. Teplá a časem sychravá a
dešťová povětrnost přinesla hojné nemoci, mezi nimi chřipku. Ba v minulém týdnu
došlo to na mnohých místech až ku blýskání a hřmění. Tak na příklad sděluje se
nám, že dne 20. ledna okolo 4. hod. blýskalo a hřmělo od Malonic k Třezměři,
pak na Eisensteinu. Podobné zprávy došly také odjinud.“
Zpráva
potom pokračuje výčtem dnes již zapomenutých pranostik, které se váží k teplému
lednovému počasí: „Leden teplý, smiluj
se Bůh milý“, „Roste-li v lednu obilí, bývá obyčejně drahý rok“, "Hřímá-li v
zimě, přijde hrozná zima“, „Mlhavý leden, mokré jaro.“, "Častý déšť v lednu mrví
kněžskou oboru (hřbitov)“, „Je-li teplo v lednu, půjde bída ke dnu“ „Pakli
leden mokrý bývá, jistě vína nedolívá“, “Velké deště v lednu nepřinášejí
plodinám žádného požehnání“ nebo „Když v lednu hřmí, plní se vínem sudy“
Buď jak buď, na obyvatele Klatovska i velké části Čech si rok 1890 přichystal
jednu přírodní katastrofu. O tři čtvrtě roku později – v září 1890 – je postihla povodeň , kterou svým rozsahem a
škodami překonaly až záplavy v roce 2002.
|
Šumavan přinášel i čísla, resp. statistiky, které
já mám tak rád. Tabulka ukazuje města, která měla v Čechách ve svém majetku
nejvíce lesů. Staré hornické město Kašperské Hory bylo jedním z největších
vlastníků. I když se Klatovy „neumístily“, i zdejší radnice měla ve svém portfoliu lesní porosty. Za tento majetek byli zodpovědní zaměstnanci
města – hajní. Město jich zaměstnávalo celkem deset – v lesích v Pokrývadlech
(mezi Štěpánovicemi a Točníkem), ve Špitálském a Spáleném lese, ve Vejhořici, v Boru a Mýtích, v Husíně a
Bůrkách, na Hůrce a na Cypriánce. Nad hajnými stál ještě ve služební hierarchii
polesný s poměrně slušným ročním příjmem 670 zlatých. I přes nutnost najmout
„personál“ a s tím spojené náklady město na vlastnictví lesů slušně vydělávalo.
Například v roce 1886 tvořil výnos z nich cca 20 % všech příjmů města.
|
Klatovské
noviny také velice často informovaly o plánech, které mělo město v oblasti
infrastruktury. Koncem února tak vychází pojednání pod názvem „O vodovodu v
Klatovech a Plzni“. Plzeňáci si tehdy užívali nové vymoženosti, tedy centrálně
rozváděné vody z řeky Úhlavy. Článek Šumavanu cituje zprávu z Plzeňských listů,
ve které zaznívají ódy na kvalitu vody a pohodlí při jejím odběru. “Křišťálová voda ve všech částech města, ve
všech domech, ve všech poschodích“ píše se zde doslova. Na konci 19.
století už samozřejmě byla dostatečně známa souvislost mezi nekvalitní vodou a
šířením nejrůznějších nemocí. Hlavně proto tedy Šumavan horuje pro urychlenou
stavbu moderního rozvodu vody, zvlášť
když i srovnatelně velká či menší města (Strakonice, Sušice) jej již
mají. V celém městě tehdy stály pouze dvě kašny
- na náměstí a na Rybníčkách – přičemž druhá jmenovaná trpěla chronickým
nedostatkem vody. Hlavní tíha zásobování tedy „ležela“ na soukromých studních.
Už tehdy ale existoval projekt vodovodu pro Klatovy. Za poměrně vysokou částku
100.000 zlatých (zhruba dva roční rozpočty města) měl být postaven vodovod, s
vodojemem na Hůrce, třemi kašnami ve městě a dalšími 27 „stojany“ s vodou po
městě. Voda z Úhlavy se měla čerpat pomocí vlastního vztlaku nebo parním
strojem. Předpoklad byl, že se denně ve městě spotřebuje 600 m3 vody, tedy cca
60 litrů na osobu. Podle propočtů by měl hektolitr vody stát cca 1/3 krejcaru,
tedy ve srovnání s dneškem o něco méně. No, nakonec si museli Klatované ještě
počkat, centrálního rozvodu vody se dočkali až v roce 1906.
I na počátku letošního února jsme si mohli přečíst o plánech na
významnou stavbu (viz ilustrační obrázek). Nevím, jestli se někdo z
nás dožije onoho východního obchvatu Klatov, ale vizualizace z dílny
Ředitelství silnic a dálnic vypadá dobře. Nejsem si jist, jestli je hlavním
důvodem pro jeho stavbu vylepšení dopravní dostupnosti Klatov, resp. jejich
spojení s okolím nebo snížení provozu na průtahu, který vede uprostřed města.
Dovolím si ale kacířskou myšlenku – lepší dostupnost a atraktivitu Klatov by
možná spíš než obchvat města samotného zajistilo prodloužení dálničního
přivaděče až za Kančí ves (Přeštice)! No, uvidíme.
|
Žádné komentáře:
Okomentovat