KATEGORIE

pátek 6. prosince 2013

Láska vraždící

Tzv. soudničky, neboli barvité popisy kriminálních příběhů, bývaly v dobových novinách velice populární. Nakonec nejinak je tomu i v současné době, s tím rozdílem, že rychlost dnešních médií umožňuje sledovat vývoj  kriminální kauzy od činu, přes hledání pachatele až po soudní proces- a to vše  s minimálním zpožděním.   Následující příběh se odehrál v pozdním létě roku 1928 a k jeho symbolickému ukončení došlo 8. listopadu během soudního stání u klatovského krajského soudu. „Láska vraždící“, jak nazval celou story během soudu státní zástupce,  je především sběhem trochu neuvěřitelných událostí, které vyvrcholily šokující smrtí jednoho z aktérů a neméně překvapivým verdiktem soudu.


Hlavními hrdiny této lovestory byli Václav Masák – bankovní úředník pocházející ze Střely u Strakonic. Masák pracoval v průběhu letních měsíců roku 1927 jako úředník strakonické pobočky Československé průmyslové banky. Zde se seznámil s tehdy šestnáctiletou, druhou hlavní aktérkou, Terezií Dostálovou, nevlastní dcerou úředníka místní továrny na fezy Eduarda Szigetiho. I Terezie pracovala v místní proslulé továrně na pokrývky hlavy, poměrně často přinášela firemní peníze k odeslání do banky, kde sedával Masák za přepážkou.Ten později popsal vznik jejich mileneckého vztahu “... bylo to děvče ideální, hluboce založené a já sám jsa ideálně založen , zahořel jsem k ní opravdovou láskou. Známost naše měla své ideální půvaby. Měli jsme se rádi a já věřím, že mně horoucně milovala”.
Podle všeho brzy došlo i na sex, zřejmě jako součást “ideálních půvabů”. Rodiče Terezie o vztahu věděli a otevřeně proti němu nijak nevystupovali a to i přesto, že věkový rozdíl mezi milenci nebyl nejmenší. Na jaře 1928 dostala láska první trhliny, Dostálová bývala rozmrzelá a náladová, nechtěla ovšem sdělit Masákovi důvody těchto výkyvů. V červnu prodělala zánět slepého střeva, po úspěšné operaci se zotavovala v Písku, kde ji Masák navštěvoval.
V polovině srpna zemřel Dostálové dědeček v Brně, odjela tam i s Masákem - zde mu údajně poprvé naznačila možnost sebevraždy, když mu řekla “bylo by lépe, kdybychom se vůbec nevrátili”.
Klíč k úvahám nad dobrovolným odchodem lze možná hledat v tom, že již v červenci oznámila Dostálová svému příteli, že “nedostala periodu”. Masák ji chtěl přesvědčit, aby šla k lékaři - ona mu řekla, aby o tom dá nemluvil. Později Masák přičítal plány na sebevraždu tajemné události, ke které mělo dojít právě během srpna: "Stalo se něco, co nás duševně zabilo. Nemohu toho příčinu říct, poněvadž znamenalo by to ohromný rodinný rozvrat" . Poté nabraly plány na společný konec rychlý spád - 9. září požádala Terezie svého přítele, aby sehnal zbraň. Zatímco rodiče dívky nic netušili, kamarádce Julii Kotnauerové se Dostálová svěřila, že "je lepší smrt než život". Mladý pár se tedy začal připravovat na poslední cestu. 
Takto nějak možná vypadala mladá Terezie Dostálová, jediná skutečná oběť „lásky vraždící“. Fotografie je samozřejmě pouze ilustrační
O tom, že celá akce byla připravená, svědčí fakt, že Masák navštívil 11. září rodiče Dostálové - přišel se rozloučit s tím, že odjíždí do Vídně na studia. Otec Dostálové se setkal s Masákem ještě následujícího dne, zdál se mu, na rozdíl od dcery, poněkud rozrušený. 12. září v poledne si také Dostálová nechala vystavit lístek u pokladníka firmy, kde pracovala, na ošetření u zubaře, přičemž na otázku na věk zareagovala poněkud zvláštním způsobem: “Je mi 17 let, 3 měsíce a tři dny a víc mi nebude”
Okolo čtvrté odpolední bylo sděleno jejímu otci, že nepřišla do kanceláře. Starý Szigeti se také dozvěděl od Masákových rodičů, že na žádné studie ve Vídni se mladý bankovní úředník nechystal..Na malém městě se opravdu neutají nic a když se Szigeti "domáknul" ještě toho, že si Masák objednal o den dříve ve strakonické zbrojovce dva browningy, neváhal ani chvilku a zalarmoval strakonické četníky.
Mladí milenci-sebevrazi mezitím odjeli vlakem do blízkých Katovic, poté pokračovali do Horažďovic. Tam se pokoušel Masák svou přítelkyni přesvědčit, aby zde navštívila lékaře. Dostálová odmítla a oba tak zamířili dále,přes Klatovy až do Janovic nad Úhlavou. Zde se ubytovali v hostinci pana Kalivody.
Mezitím se také rozjela akce na záchranu nebohé Terezky. Jak jsem již zmínil, její otec oznámil "únos" dcery strakonickým strážníkům. Dva z nich - Herolda a Povolnýho "nabral" do pronajatého auta, který řídil zaměstanec továrny Počta a společně vyrazili severozápadním směrem. Reportáž o celém případu zde přináší první "bílé místo" - jak se policisté a Szigeti dozvěděli, kam směřoval mladý pár? Dá se předpokládat, že se dotázali na strakonickém nádraží, kam že to mladý štramák Masák kupoval jízdenky. Každopádně v Horažďovicích doplnil otcovsko-policejní ekipu ještě tamější četnický strážmistr Suttý.


Ráno se milenci rozhodli, že vyrazí ukončit svoje trápení v romantickém prostředí pod hradem Klenová. Před desátou ranní vyrazili na místo. Další záhadou je, jak se skupina pronásledovatelů dozvěděla, že právě sem budou vést kroky Masáka a Dostálové. Bylo dohodnuto, že řidič Počta vyrazí směrem na Klenovou posílen o dva civilisty- dobrovolníky : syna janovického lékaře MUC. Františka Fencla a místního holiče Ludvíka Pokorného. Lest měla spočívat v tom, že osádka automobilu bude předstírat poruchu a ve chvíli, kdy je budou hrdličky míjet, jeden z mužů Masáka zneškodní. Z dnešního pohledu je naprosto nepochopitelné, že přítomní četníci nechali celou akci provést nezkušené civilisty. Zvlášť, když věděli, že Masák má minimálně dva „kvéry“. Obavy, že by mohl Masák někoho poznat, asi nebyly opodstatněné – těžko lze předpokládat, že by např. nějak reagoval na přítomnost horažďovického četníka. No, nakonec i zásah laiků dopadl na první pohled úspěšně – když oba milenci došli k místu, kde stálo auto, uchopil holič Pokorný zepředu za pas Masáka a řidič Počta ho prohledal. Našel jednu pistoli v kabelce patřící Pokorné, kterou ovšem nesl Masák. Prohlídka mladé slečinky neproběhla nijak důkladně, což se později ukázalo jako velká chyba. Přítomní pouze letmo zkontrolovali, zda u sebe nemá např. jedovou kapsli. Poté byl pár naložen do vozu a odvezen zpět do Janovic nad Úhlavou. Dostálová byla předána otci. Odprosila ho a tvrdila mu, že jí zlákal k této eskapádě Masák. Když jí otec sdělil, že její milec si pořídil dva revolvery a chtěl tak patrně usilovat o její život, odmítla to s tím, že Masák nosí pouze jednu zbraň – a to výhradně pro svoji osobní obranu. Na přímou otcovu otázku, zda se náhodou nechystali spáchat společně sebevraždu, odvětila mu sebejistě, že k podobné „nepředloženosti“ by se dobrovolně nikdy neodhodlala. Po tomto rozhovoru odešel Szigeti na poštovní úřad, aby telegrafoval své manželce do Strakonic, že dcera byla nalezena a že je v pořádku. Záhy se ukázalo, že optimismus nebyl na místě. Každopádně po odchodu otce si pár vzali „do parády“ četníci. Masáka prohlásili za zatčeného, znovu provedli jeho osobní prohlídku a odebrali mu všechny listiny a doklady, které měl u sebe. Ptali s také Dostálové, zda má v plánu se od milence odloučit ( rozejít se s ním), dívka to s rozhodností v hlase odmítla a přistoupila na vzdálenost několika kroků k Masákovi. Tragická katarze celého příběhu se přiblížila. Dostálová využila blízkosti svého přítele a rychle mu podala zbraň, kterou měla u sebe schovanou. Masák bez váhání vystřelil, kulka zasáhla jeho nezletilou přítelkyni do čela a způsobila její okamžitou smrt. Novopečený vrah bez váhání přiložil „železo“ ke svému spánku a znovu vystřelil. Zde ovšem nebyl tak úspěšný, ráno ho sice srazila na zem, ale nezpůsobila mu fatální zranění. K druhému pokusu střelit se do hlavy už se nedostal, opaření svědkové celé scény mu odebrali zbraň.
Masák byl odvezen do nemocnice v Klatovech, utrpěl lehké zranění, ze kterého se záhy zotavil. To, jak se cítil nevlastní otec Terezie Dostálové, když se vrátil z pošty a našel svou dceru mrtvou, asi raději nedomýšlet. 
Klenová – místo, které si vybral mladý pár jako „konečnou stanici“
První část příběhu měla tedy poněkud šokující a velice smutné rozuzlení. Vzbuzuje také několik otázek. Jaký byl pravý důvod sebevražedné výpravy, která ovšem skončila “pouze” vraždou? Bylo to nechtěné těhotenství mladé Terezy?
Život Terezy by definitivně ukončen, ale o osudu Masáka se mělo pochopitelně rozhodovat u soudu. Trestní senát krajského soudu v Klatovech zasedl již za necelé dva měsíce od nešťastné události, na začátku listopadu 1928. Obžalovaný Václav Masák byl obviněn z trestných činů veřejného násilí únosem (§96 trestního zákona, vraždy ( § 134 a 135 tr.z.)a přestupku proti zbrojnímu patentu - nedovoleného nošení zbraně (§ 2,8, 32 a 36 zbrojního patentu). Soudní proces vzbuzoval velký zájem veřejnosti. Pro jeho projednávání byl vyhrazen velký porotní sál v budově tehdy fungl nové budovy soudu. O ohromném zájmu veřejnosti svědčí sto sedmdesát vydaných vstupenek pro veřejnost. Zvědavci ale zaplnili i chodbu soudu a k velkému sálu menší přilehlé prostory. Celkem se jednání soudu přímo sledovalo neuvěřitelných pět set zvědavců.
Soudní porotě, kterou tvořilo devět mužů a tři ženy, předsedal sám šéf krajského soudu Dr. Karel Losos. Státním žalobcem byl Dr. Antonín Tichý, obviněného Masáka obhajoval klatovský advokát JUDr. Karel Nejdl.
Přelíčení zahájil soudní zapisovatel JUC. Etler přečtením obžaloby. Předseda soudu se poté dotázal obžalovaného, zda se cítí vinen, Masák mu odpověděl, že si je vědom pouze přestupku proti zbrojnímu patentu, únos i vraždu odmítl. Střelbu sváděl na "duševní rozrušení" a uchýlil se k ní pod tlakem Dostálové. Poté na výzvu předsedy soudu popsal Masák obšírně svůj dosavadní život, přičemž zdůraznil, že je dosud zachovalý (tzn. bezúhonný). Ke svému vzdělání uvedl, že vystudoval obchodní akademii v Českých Budějovicích a poté čtyři semestry vysoké školy technické v Praze. Toto studium nedokončil z ekonomických důvodů, naopak byl nucen přijmout pracovní pozici v amatérské unii v Praze za měsíční gáži 600 korun. Poté nastoupil na zmiňované místo v bankovní pobočce ve Strakonicích, kde se seznámil s Dostálovou.
Další otázky směřovaly na zbraně, které Masák objednal v strakonické zbrojovce. Před odjezdem na "výlet" obě vyzkoušel - jednu z nich dal s pěti ostrými náboji Dostálové. Údajně byl přesvědčen, že stejně neví, jak zbraň použít.

Místo, kde se odehrál soudní proces – budova krajského soudu v Klatovech. Otevřena byla necelý půlrok před soudním projednáváním tohoto případu – v létě 1928. Fotografie z archívu Oldřicha M. 
Poté se výslech stočil na události na janovické četnické stanici. Dr. Losos se ptal obžalovaného, proč se neomluvil Szigetimu a nevysvětlil mu celou situaci při setkání v Janovicích. Masák odpověděl, že na něj otec jeho milenky "nastoupil" se slovy: "Ty kluku mizerná, holomku, od tebe nechci nic slyšet" Je evidentní, že střelec byl opravdový "hrdina"! Dále tvrdil, že netušil, že Dostálová má zbraň. Další vcelku nedůvěryhodné tvrzení... Poslední okamžiky před střelbou popsal, tak že se přiblížil k Dostálové, aby se s ní mohl rozloučit, přičemž dívka údajně významně poklepávala na kapsu, kde měla pistoli, kterou mu vzápětí podala. Údajně ještě naznačovala, aby vystřelil. Velké pozdvižení v sále vzbudila výzva, aby Masák předvedl, jak se seběhla osudová střelba. Ještě před tím (předvedením) odchází soudní dozorce na chodbu, kde zkouší zda corpus delicti není nabitý.
Poté soud přikročil k výslechu svědků - posměch v sále vzbudila odpověď MUC. Frencla, který prováděl "osobní prohlídku" Dostálové, na otázku, zda si všímal kapes na jejich šatech. Nešťastný "skorolékař" dle svých slov vůbec nezaznamenal, že nějaké měla. Po zbrani nepátral, protože se domníval, že po "oddělení" od Masáka už je dívka v bezpečí. Četníci Suttý a Herold, kteří se tak vyznamenali při (ne)provádění osobní prohlídky, shodně potvrdili, že u Masáka byla nalezena pouze jedna zbraň. Po výstupu několika dalších svědků předstoupil před porotu nevlastní otec dívky Eduard Szigeti. Ke vztahu své dcery uvedl, že ačkoli Masáka neměl v oblibě (považoval ho za nafoukance a “flancmajora”), nechtěl vztahu aktivně bránit, aby nezavdal příčinu pro nějaké rozpory. Dle svých slov doufal, že až “Teruška pozná povahu Masákovu, že se sama ho zřekne, a nebo, že na něj zapomene až odjede ze Strakonic”. Naopak matka Dostálové vypověděla, že jí Masák přišel vždy jako velmi zdvořilý a že chodil s dcerou na procházky  i v její přítomnosti.
Na žádost Masákova obhájce Dr. Nejdla vystoupil před soudem i Masákův otec, který mu asi příliš nepomohl, když řekl, že na syna opakovaně apeloval, aby zanechal styků s milenkou a hleděl si práce v bance. Závěr vlastního líčení obstarali lékaři-znalci, kteří přinesli “překvapivou” informaci, že Dostálová zemřela násilnou smrtí.
Kromě Masáka byl dalším vítězem tohoto procesu jeho advokát JUDr. Karel Nejdl, který byl jedním z nejznámějších klatovských právníků. Svou kancelář otevřel ve městě v roce 1919. 
Po výpovědích svědků se odebrala porota k první poradě. Poté předstoupil před tribunál státní zástupce Dr. Tichý. Ve své půlhodinové řeči zdůraznil, že poválečná doba je plná neúcty k životu, která vtiskne mladým mužům do ruky zbraň. Poukázal také na to, že z Masákovy výpovědi vyplynulo, že kdyby si pro Dostálovou otec nepřijel, rozhodně by zbraň nepoužil. Z toho prokurátor vyvodil, že se jednalo o vraždu ze msty.
Před osmou hodinou také předstoupil ke své závěrečné řeči Masákův advokát Dr. Nejdl. Sdělil, že v době, kdy netušil, že bude obhájcem obviněného se, stejně jako většina veřejnosti, domníval, že se jedná o klasický a tuctový zločin z vášně. Při studiu spisu ovšem uvěřil, že mladý pár se vydal na cestu skutečně kvůli provedení gynekologické prohlídky, nikoli kvůli (sebe)vraždě. Apeloval také na porotce, aby mladého, dosud netrestaného Masáka neposlali na šibenici (!!!).

Advokát tedy evidentně považoval za výhru jakýkoli jiný trest než ten nejvyšší. I proto byl konečný rozsudek naprosto šokující, a to nejen z dnešního pohledu, ale i v kontextu doby, kdy se celá kauza odehrála. Porotci měli za úkol odpovědět na několik otázek. První se týkala zločinu únosu, druhá na otázku prosté vraždy, eventuálně zabití – k ní se ještě vázal doplňující dotaz, zda Masák spáchal tyto zločiny v takovém pomatení mysli, že si svého činu nebyl vědom. Poslední otázka se týkala možného porušení zbrojního patentu.
Na první otázku odpověděla porota (únos) poměrem hlasů 12 ku 0 ne, tedy o únos se tedy dle soudu nejednalo. Na druhou otázku týkající se vraždy, resp. zabití už porota tak jednotná nebyla osm porotců se vyjádřilo ano (tedy pro Masákovu vinu) a čtyři ne. V důležité doplňkové otázce opět panovala shoda – všech dvanáct členů poroty přičítalo střelbu Masákově pomatení smyslů a nepříčetnosti. Proto byl i v tomto bodě osvobozen!!! Paradoxně jedninou jeho vinou bylo porušení zbrojního patentu, za které dostal Masák opravdový “flastr” – celé tři dny vězení! Tento trest si navíc obviněný odkroutil během svého pobytu ve vyšetřovací vazbě. 

Ne všechny (sebe)vraždy bývaly tak mediálně vděčné. Takto stroze informovaly pražské noviny o sebevraždách za právě uplynulý víkend – červenec 1935.
Suma sumárum – Václav Masák si za zastřelení sedmnáctileté dívky odnesl trest v podobě tří dnů za neoprávněné nošení zbraně. Těžko si představit, jak by veřejnost reagovala dnes, kdy se diskuse na netu hemží frustráty všeho druhu a volání po krvi zaznívá i v případech, kdy se jedná o relativně banální přečiny..
Případ “lásky vraždící” ovšem kromě směšného trestu přináší i další zajímavé aspekty, které nám asi připadají s odstupem pětaosmedsáti let zvláštní.Už zmiňovaná laxnost četníků při zatýkání (nebo přímo neúčast) a osobních prohlídkách, tak za tu by si dnes hoši vysloužili minimálně vyšetřování GIBS. Další udivující záležitostí byla nejen rychlost soudního procesu, ale i samotného vyšetřování. Obojí by se dnes zcela jistě protáhlo.
Překvapující je i fakt, že o příčetnosti Masáka rozhodovali porotci–v současnosti by asi hrály rozhodující roli odborné posudky.
Nejzvláštnější mi ovšem připadá samotný důvod, proč se mladý pár rozhodl ukončit své životy. Masák hovořil o nějaké zvláštní události, kterou ani nechtěl sám blíže specifikovat. Zde možná leží klíč k celému případu, i když je také možné, že se jednalo pouze o účelovou výpověď střelce.
Každopádně s podobným typem dvojité “sebevraždy” se v dobovém tisku lze setkat poměrně často. Mladý pár čelící nepřízni okolí se rozhodne se vším skoncovat. Bohužel velice často tyto “akce” končívaly podobně – hrdinný střelec zabil svou partnerku, ale odvahu skoncovat se svým životem už nenašel. Nakonec podobné to bývá i v současnosti v klasických a poměrně častých “domácích zabijačkách”. 
                     

1 komentář:

  1. Pepo díky za zajímavý článek jako vždy!!! Eva Reitspiesová

    OdpovědětSmazat