Je libo upravit mikádo?

Po minulém volebním „dramatu“ trochu zvolníme. Tentokrát jsem sáhnul do archívu pro pár reklam a oznámení, která souvisejí s jednou z nejtradičnějších a nečastěji provozovaných živností – holičstvím.

Holič Josef Konůpek oznamuje v roce 1904 v lokálních novinách zřízení vlastního podniku – „holičské a vlásenkářské síně“. Kromě starostí o holení či sestřih vlasů tedy Konůpek jako vlásenkář vyráběl příčesky a paruky. Vlásenkářství bylo vcelku běžnou živností – dnes už asi vyloženě umělý vlas není moc cool.

 

Reklama „kadeřnického závodu“ J. Markla z roku 1908. Cílí evidentně na dámskou klientelu, o čemž svědčí nejen zmínka, že personál tvoří ženy, ale i možnost provedení služeb v domácím prostředí zákaznice.

 

Kromě holičství a kadeřnictví bylo (a nakonec stále je) populární i nabízeni nejrůznějších obskurních prostředků na růst vlasů. Na podporu růstu vlasů se užívala dodnes populární ALPA, resp. „francovka“ Autorem reklamní účtenky je klatovský malíř a bavič Josef Čejka.

Absolvování kurzu pro česání dam, zřejmě úspěšné, vedlo paní Šmajzlovou k rozhodnutí otevřít si vlastní provozovnu. Dům č.p. 42 na „Husáku“, kde bylo kadeřnictví, stále stojí.

Inzerát je z roku 1911, o dva roky později vzniklo ve městě zájmové sdružení živnostníků, kteří podnikali v této oblasti – Společenství holičů a vlásenkářů v Klatovech.

Reklama klatovského salónu Václava Jindřicha z roku 1929. Ve stejném roce otevřel tento kadeřník ještě jednu provozovnu v tehdejší budově klatovského nádraží. V dalším inzerátu píše Jindřich : „Dámy, které se vrátily z letního bytu, navštíví kadeřnictví V. Jindřicha u Bílé věže upravit mikádo a masáž obličeje“. Skutečně sugestivní promo.

Běžnou součástí nabídky salónů byla pedikúra, manikúra nebo barvení vlasů. Nabízení těchto doplňkových služeb je dokladem, že z původních „holíren“ se postupně stávaly hotové salóny krásy. Ve druhé polovině dvacátých let letech dorazily i do Klatov akce, které byly dosud obvyklé spíše ve větších městech a podporovaly tyto živnosti, kupříkladu módní přehlídky (na Střelnici v roce 1927 nebo v hotelu Centrál v roce 1935) nebo volba Miss neboli nejkrásnější Klatovanky v roce 1929.

Další kadeřnický závod na Husově náměstí ze třicátých let. Výše zmíněné profesní sdružení, mezitím přejmenované na Společenstvo holičů a kadeřníků v Klatovech, bylo v poslední dekádě před válkou vcelku aktivní. V červnu roku 1933 oslavilo dvacet let své existence, při té příležitosti uspořádali jeho členové v Klatovech zemský sjezd holičů a kadeřníků. Mistři uvedených řemesel zde diskutovali „o společných zájmech, strastech a bolestech stavu“, nechyběl ani obligátní výlet na Šumavu. Kadeřníci pořádali i speciální školení pro řemeslný dorost – jako například kurz ondulace v roce 1936. Pro holiče a kadeřníky nebylo problémem ani dohodnout se na společném omezení své živnosti. V listopadu 1936 na své valné hromadě dohodli, že každé pondělí (kromě těch, které předcházejí svátku) zůstanou jejich provozovny uzavřené. Toto omezení vyžadoval tehdy přijatý zákon, který nařizoval jednou týdně odpočinek pro personál, který měl trvat minimálně 32 hodin.