Velkokavárna Slavie

Před časem jsem se zde věnoval tématu skoro všem velice blízkému – pivu a především zařízením, kde se dalo v menší nebo větší míře konzumovat. Při listování starými lokálními novinami mě vždy udivuje množství restaurací, hostinců nebo prostých náleven, jejichž majitelé s oblibou lákali potenciální štamgasty. 

Bylo by bezesporu velice zajímavé zpracovat  téma klatovských hospod více odborně. Obávám se však, že by se jednalo o doslova nadlidský úkol. Sledovat a dohledat vznik a zánik desítek podniků, změny nájemců nebo majitelů považuji za zcela nemožné. Pochybuji, že by dal někdo ze současníků dohromady kompletní seznam klatovských náleven fungujících byť jen po roce 1989.

Podnikem s dlouhou tradicí bývala kavárna Slavie na náměstí. Je ovšem třeba rozlišovat mezi dosud fungujícím, nepříliš vábným bufetem stejného jména a kavárnou, která byla v provozu nejprve ve starodávném domě přes ulici a poté v budově, kde dnes sídlí Komerční banka. Pohled na stranu náměstí s kavárnou.

Část interiéru kavárny Slavie. Kavárna byla zařízena v domě „U Stránských“ v dolním rohu náměstí. V podniku bylo celkem 6 místností, z jejichž oken bylo možno přehlédnout velkou část náměstí i Pražské ulice. Vchod se nacházel v Křížové ulici, odkud se také dalo vstoupit do knihupectví Jana Zachystala. Vnitřní zařízení dodali vesměs klatovští řemeslníci – truhlář Rayal, čalouník Janda a další. Vzhledem k novému využití přízemí domu provedl jeho majitel MUDr. Král i úpravy fasády.

Další pohled do kavárny z dvacátých let- do tzv. kulečníkové herny. Kromě kulečníku zde byly ještě dvě další místnosti primárně určené pro společenské hry. Dojem líného odpoledne dotváří host - čtenář novin. Kvalitní a široký výběr časopisů a novin měl do kavárny nalákat hosty.

První éra existence kavárny Slavia je spojená s rodinou Mašlových (původem z Prahy), ti ji začali provozovat v roce 1902. Manželé Jan st. a Kateřina měli již v devadesátých letech pronajatý hotel Menčík, který se nacházel v domě ve Vídeňské ulici nad dnešním kinem Šumava. Ten poté „pustili“ a koncem roku 1901 převzali restauraci v budově Měšťanské besedy. Následujícího roku začali podnikat i jako kavárníci právě v nově zřízené Slavii. Přání hostům do nového roku 1907.

Společnost v kavárně Slavia (neboli „U Mašlů“) v roce 1915. V této době bývalo zvykem, že v kavárnách a restauracích se scházeli členové nejrůlznějších neformálních i organizovaných společností neboli „kroužků“, popř. stolů. Členům lawntennisového kroužku, který se scházel právě ve Slavii, zasílal pohlednice z bojišť první světová války syn majitelů Jan Mašl ml. Sám byl nadšeným „sportsmanem“, kromě tenisu hrával i stále více populární fotbal.

Mašl junior převzal po smrti otce provozování kavárny v roce 1919, v září téhož roku se oženil s Marií Peteříkovou, dcerou rolníka z Horšovského Týna. Vedení kavárny i besední restaurace si příliš neužil, zemřel ve věku pouhých 34 let již v srpnu 1922. Zatímco lokální tisk připisuje Mašlovu smrt „vážné žaludeční chorobě“, úmrtní kniha klatovské farnosti uvádí jako příčinu kavárníkovy smrti cirhózu jater....

Po smrti Mašla zřejmě kavárna změnila několikrát v rychlém sledu svého nájemce. V roce 1935, kdy se začíná mluvit o demolici domu „Stránských“, se v Šumavanu píše o bývalé kavárně Slavie. Po dokončení nové budovy vypsala městská spořitelna ofertní (výběrové) řízení na provozování nové kavárny. V říjnu 1936 rozhodl spořitelní výbor, že novou Slavii dostane do nájmu Jan Goll, který dosud pracoval jako vrchní číšník v klatovském hotelu Centrál. Zkušenosti v branži získával na stejné pozici i v nádražní restauraci v Plzni nebo v hotelu U zvonu v Českých Budějovicích.

Kavárna Slavie byla velice populární i po druhé světové válce a „přežila“ až do konce osmdesátých let. O této éře podniku někdy příště.