Karel Boleslav Štorch - 200 let od narození

Ruku na srdce, Klatovy nejsou městem, které by se mohlo pyšnit velkým množstvím slavných rodáků. O to důležitější je stále si připomínat osudy  těch nemnoha, jejichž činnost přesáhla hranice města či regionu. Jedním z nich byl i publicista, filosof a vlastenec  Karel Boleslav Štorch, od jehož narození uplynulo v listopadu 200 let.  
 

Osobnost Štorcha dnes v Klatovech připomíná víceméně jen pamětní deska umístěná na  domě v Komenského ulici č. 5, kde se v roce 1812 narodil. V souvislosti s dvoustým výročím narození KBŠ došlo díky zájmu současných majitelů domu manželů Klimešových a rukou klatovského sochaře Václava Fialy k opravení desky. Rekonstruovaný objekt (žulová deska a bronzový reliéf)  byl veřejnosti představen ve čtvrtek 15.11. 2012, celou akci doprovodil slovem bývalý starosta města Karel Mráz, který představil osobnost i dílo K.B. Štorcha.  

Karel Boleslav Štorch- dle fotografie nakreslil J. Brandeis. Repro Česká revue 1907

Nemusím připomínat, že podobná aktivita majitelů nemovitosti je mi velice sympatická a mohla by další vlastníky (nejen v Klatovech) inspirovat. Spíš jsem se setkal s opačným přístupem, totiž že se pamětní deska či jiná drobná plastika nechá „vyhnít“, v horším případě jí majitel rovnou odstraní. Další nebezpečí představují zloději kovů, Štorchova deska je naštěstí dost vysoko…

K prvnímu významnému připomenutí   osobnosti Karla Boleslava Štorcha (KBŠ) došlo u příležitosti stého výročí jeho narození v roce 1912.. Vůbec tento rok byl ve znamení výročí a významných událostí, kromě Štorcha slavilo své sté narozeniny i místní gymnázium. Není proto náhoda, že tehdejší oslavy jubilea školy v září 1912 se spojily právě s  odhalením pamětní desky. Gymnáziu se budu věnovat ve zvláštním příspěvku, proto se nyní soustřeďme na Štorcha. Každopádně - po „gymnaziálním“ ceremoniálu v budově školy se účastníci slavnosti přesunuli  k nedalekému domu č. 5 v Komenského ulici, který tehdy patřil paní Kateřině Kurzové.

Odhalování desky - podzim 1912

Vlastní slavnostní akt odhalení desky byl  zahájen vystoupením pěveckého kroužku klatovského Sokola a sboru Šumavana, kteří společně zapěli Chorál národa českého od Karla Bendla.   Poté vystoupil historik PhDr. Josef Pešek (1878-1958) s obsáhlým referátem o životě a díle K. B. Štorcha, který vyšperkoval citacemi z jeho publikací a novinářských článků, aby dokázal jejich vysokou kvalitu.  Poté byla konečně deska, která je dílem ve Vídni usazeného medailéra českého (a údajně i pošumavského) původu  Jana Čejky, odhalena.

Nutno poznamenat, že kamenickou práci na objektu odvedla firma Vojtěcha Ptáka, jeho „signatura“ byla odkryta až při letošní opravě. Celé slavnosti se zúčastnila i Štorchova vnučka paní Hanelová s manželem. Další informace (link) o desce lze najít na velmi zajímavém webu socharstvi.info.

Tolik pamětní deska…

Ale kdo byl vlastně Karel Boleslav Štorch?

Jak známo, narodil se 15. listopadu 1812  v domě č. 5 v  Komenského ulici v Klatovech.  Od roku 1823 studoval na klatovském gymnáziu, které bylo tehdy pod správou benediktinského řádu. I když se tehdy jednalo o školu čistě německou, o tři roky později prefekt (ředitel) školy nabídl studentům možnost navštěvovat kurz českého jazyka a literatury, který vedl klatovský magistrátní rada Josef Hukal. Přes počáteční velký zájem studentů o češtinu, nakonec vytrval pouze Štorch a jeho přítel a další klatovský vlastenec Jan Formánek (Činoveský). Poslední dva roky gymnaziálních studií strávil Štorch v Českých Budějovicích. V roce 1829 odešel do Prahy, kde  se další dva roky věnoval studiu účetnictví. V roce 1830 vstoupil do státních služeb a stává se praktikantem u státní účtárny, později to dotáhl až na pozici účetního rady.

Z počátku třicátých let také  pocházejí první Štorchovy (publikované) literární pokusy. Začíná příznačně v periodikách, které jsou spojeny s dalšími klatovskými rodáky, v časopisech původně založenými Václavem Matějem Krameriem, resp. jeho synem Václavem Radomilem (Večerní vyražení nebo Čechoslav) nebo  později v Květomluvě Karla Slavoje Ammerlinga. Jeho příspěvky jsou zveřejňovány i ve Světozoru, který tehdy vydával Pavel Josef Šafařík. V roce 1834 se Štorch  podílel na překladu významné knihy „Zeměpis“ od italského geografa Adriana Balbiho. Geografie a kartografie zůstala Štorchovým zájmem až do konce života.  V roce 1842 také přebral vedení redakce časopisu  Vlastimil, tři roky poté se stal redaktorem České včely a Pražských novin, které ovšem po roce „předal“ Karlu Havlíčku Borovskému. V roce 1845 se Štorch oženil s nevlastní sestrou nakladatele Josefa Pospíšila Regynou Machytkovou.

Pan Karel Mráz hovoří o osobnosti a díle K.B. Štorcha -15.11.2012. Foto Tomáš Háša.



Štorchův vliv v redakci Vlastimila se projevil ve větší orientaci tohoto periodika směrem k moderní literární kritice, zároveň zde poukazoval na přílišný vliv německé literatury na tvorbu domácích spisovatelů. Štorch byl také příznivcem dokončení jazykové reformy započaté Dobrovským a Šafaříkem (např. odstranění psaní y po c nebo z). Spolu se svými kolegy z Vlastimila šel ještě dále – navrhl například odstranění psaní dvojhlásky au místo vyslovovaného ou  nebo změnu  psaní německo-polského w na jednoduché v.  V této záležitosti se dokonce dostal do „mediální přestřelky“ s velkým Františkem Palackým, který se mu ironicky vysmíval na stránkách časopisu Českého muzea. Na stranu konzervativců se překvapivě přidal i Karel Havlíček, paradoxně v časopise Česká včela, jehož vedení mu Štorch několik let předtím předal.  Není třeba dodávat, komu z jmenovaných dala budoucnost v pravopisných otázkách za pravdu.

Po revolučních událostech v roce se Štorch  zcela ujal vedení časopisu Květy. Učinil z „národního zábavníku“ časopis zaměřený na politiku. Přivítal příchod konstituce a svobody: „Myšlenka je opět volná, beze strachu před censorskými nůžkami smíme opět pravdu hledati a zastávati, slovo jest opět volné, nemusíc se ohlížeti, aby jej nikdo neslyšel; jen zákon platí a okáže se ve své ničím nezkalené svátosti“       

Štorch zároveň zformuloval jakýsi neoficiální program vzdělanců v nových, svobodnějších  podmínkách, jeho základní teze spočívala v nutnosti šířit vzdělání ve věcech politických mezi nejširší lidové vrstvy. Kromě vzletných úvah se Štorch věnoval i praktičtějším tématům – např. volebnímu sytému nebo hospodářským otázkám.  V této době publikoval v Květech i další intelektuál z Klatovska – Josef Franta Šumavský.   V druhé polovině roku 1848 se změnil název časopisu na Květy a plody, Štorch zůstal vedoucím redaktorem. Publikoval zde několik zajímavých esejů, srovnával například možné budoucí  uspořádání  říše, založené buď na liberálním centralismu, nebo federálním uspořádání. Štorch byl přesvědčeným federalistou. Také se stavěl proti radikalismu, který se projevil během počátků revoluce, upřednostňoval evoluční změny. Existence časopisu Květy a plody  ale nemělo příliš dlouhého trvání, časopis zanikl už 30. září 1848. Tím skončilo Štorchovo   novinářské angažmá, i když v roce 1855 se ještě nakrátko vrací jako redaktor časopisu Obzor.



Rodný  dům K.B. Štorcha v Komenského ulici - listopad 2012

Po roce 1848 se ovšem Štorch věnoval psaní naučné literatury – vydal učebnici „Dějiny Německa a Francouzska“ Byl také velice aktivní v mnoha spolcích – roku 1850 byl zvolen mimořádným členem Královské české společnosti nauk, působil také v Matici české, ve sboru pro vybudování Národního divadla nebo pracoval jako účetní spolku Svatobor. 

Štorch byl ovšem ve své době považován za především za významného filosofa. Rozhodně se ovšem necítím kompetentní jakkoli analyzovat jeho filosofické názory, proto se omezím jen na heslovité informace.  

Jako většina současníků byl Štorch nejprve ovlivněn Hegelovými myšlenkami, ovšem později se od nich zcela odvrátil.   Vlastní filosofické názory prezentoval často v polemice s dalšími českými mysliteli – např. Františkem Čuprem (1821-1882). Zatímco na poli literatury byl zastáncem národní  původní české produkce,  u filosofie to odmítá, je to univerzální věda a nemůže být navázána na národnost vědce-filosofa.    

Tento svůj názor KBŠ prezentoval v článku „Filosofie a naše literatura“ publikovaném v časopise Českého muzea na počátku roku 1848. Srovnává zde literaturu (poesii) a filosofii. Zcela logicky dochází k tezi, že filosofie na rozdíl od literatury musí mít univerzálnější charakter: „básník jsa na individualisování odkázán, opírá se o národnost, tak že tedy jednostrannost individuálnosti obecností národnosti doplňuje, myslitel, obíraje se obecným, tvoří je jen v individuálním, totiž ve své mysli“

Štorch byl velkým obdivovatele J. A. Komenského, jeho dílo podrobně analyzoval a vyhodnocoval (nikoli zcela nekriticky).  Označoval ho za „apoštola člověčenství“. Velikostí se Komenskému se podle Štorcha  vyrovná pouze německý filosof Karl Krause. Zároveň uznával a propagoval myšlenky dalšího německého filosofa Johanna Friedricha Herbarta.       

Životní pouť Karla Boleslava Štorcha se uzavřela 21. listopadu 1868 – „na procházce stižen byl KBŠ mdlobou a byv dopraven do svého bytu na Smíchově  „na Prstence“, zemřel o čtvrt hodiny později, v půl osmé večer na ochrnutí plic“.     



 

Za vydatnou pomoc při přípravě příspěvku děkuji paní Mileně Klimešové.