Mějte Rozhled –nenechte se urážet!

Žurnalistika na Klatovsku má bezesporu dlouhou tradici. První, byť německy psané, noviny Bote aus dem Bőhmerwalde zde začaly vycházet už v roce 1863. Poté převzal štafetu český Šumavan, později přibyly Klatovské listy – obě periodika vycházela až do druhé světové války, Šumavan i krátce po roce 1989. I dnes máme pár tištěných informačních zdrojů, které se stále drží i přes zcela evidentní ústup ze slávy, který globálně zažívají tištěná média.

Vlajkovou loď místní sedmé velmoci- Klatovský deník pod vedením pana Kiliána, jinak  milovníka tiskových zpráv NP Šumava z dílny Bison and Rose , parašutismu a krokodýlů si nechám na jindy. Stejně tak Klatovan nebo radniční zpravodaj. V poslední době jsem se ale začal více soustřeďovat na „měsíčník plný informací“ Rozhled. Ne snad, že by prolistování tohoto plátku  zabralo více než několik málo minut, ale přesto mě zde především v poslední době zaujalo pár věcí.   Z toho důvodu jsem si v archívu na webu vyhledal pár starších čísel, abych si udělal komplexnější obrázek.

Předně - zajímalo by mě, jak vypadá vlastně redakce. Jediným členem bude asi sám pan vedoucí redaktor, zbytek práce asi leží na grafikovi, který zalomí pár reklamních textů a seřadí pěkně reklamy.   Abych Rozhledu nekřivdil – občas se tu objeví docela zajímavý  příspěvek od některého z místních psavců, popřípadě  pár pozvánek na nadcházející akce. 

Rozhled - měsíčník plný informací. Děkuji, nechci.

O co méně je tedy prostoru pro tvůrčí psaní, o to více nosný bývá sloupek či úvodník „z redakce“ z pera pana šéfredaktora Karla  Bárty. Zpravidla se začíná počasím, ale řeší se zde i náročnější témata. V čísle 7/2012 se tak dostáváme od údajného konce světa přes revoluce v arabské části Afriky, vděčnost a odpuštění až  do olympijského Londýna. Jindy  pan redaktor hluboce analyzuje  sociální problémy, konkrétně nezaměstnanost mladých. Takto nám v čísle 9/2012 např. píše: „Statistiky také upozorňují, že nejhůře se na trhu uplatňují středoškoláci a vysokoškoláci, prostě bílé límečky s počítačem“. Hmhm, zajímavé.   Občas nechybí ani exkurz do celostátní politiky, co na tom, že si pleteme Drábka s Drobilem. Kdo by se v tom vyznal, že?   Ale jinak hlavně opatrně-vždyť regionální politické celebrity taky občas něco přisypou do kasičky Vogel Media. Dobré bývají i závěry těchto úvodníků, zpravidla nám nabízejí nějaká všeobjímající doporučení, která nějak vyplývají ze čtení tohoto báječného časopisu. Takto např. v čísle 7/2012:   „jistě v něm (Rozhledu - pozn. aut) opět najdete články, které vás povzbudí a budou inspirovat ve vaší cestě životem“. Pravda, moudra typu „nekupovat mour“ nebo „mluvit a myslet pravdu“ mi doslova změnila život. Díky.



                       Bývalá vlajková loď regionální žurnalistiky. První číslo vyšlo v lednu 1868.



Samozřejmě rozumím tomu, že veškeré příspěvky jsou pouhým obalem pro inzerci a reklamu, nakonec podobně je tomu i u dalších regionálních periodik. Vydávání podobných tiskovin  je běžným podnikatelským počinem.

I fakt, že reklamní články na úrovni nultého ročníku nějaké střední odborné školy publicistiky, nejsou označeny jako inzerce, bych překousnul. V této souvislosti ale pobaví obligátní větička v tiráži „redakce nenese odpovědnost za obsah placené inzerce“. Aha, a nějaké instrukce, jak poznat, co je placená inzerce, by nebyly?Asi by ale bylo jednodušší označit příspěvky, které reklamou nejsou.  

V tomto ohledu bylo zvlášť výživné číslo 10/2012, které vyšlo před volbami do krajského zastupitelstva a senátu. Vedle povětšinou bezobsažných „programů“ jednotlivých stran či kandidátů mě opravdu zaujala čtyřstránkový dehonestační materiál „Ze života a díla Jiřího Pospíšila“. Sám nejsem bůhví jakým fanouškem ODS ani Pospíšila, ale tohle je opravdu síla. Vydavatel Rozhledu má opravdu plechový žaludek. Znovu - žádný podpis, žádné označení jako inzerce, jeden by si mohl myslet, že tyto informace sesbíral sám pan šéfredaktor! No, nakonec se ukázalo, že tento materiál pocházel  z okruhu mediálních stratégů milovníka těžkého vína a přítele B. Obamy JUDr. Vítka Bárty. 

Další nezbytností je PR článek s jezevcem z Vysočiny a senátorskou kandidátkou JUDr. Rippelovou o odhalení „památníku viníkům šumavské tragédie“. Abych byl spravedlivý – mánkovsko-schubertovskou propagandu „zachránců Šumavy“ šíří neméně sveřepě i další média z regionu – Klatovský deník, Klatovan, server sumava.net a další. 



Druhý významný regionální list. Vzájemné útoky Klatovských listů a Šumavanu byly na denním pořádku. Naproti tomu dnes se reflexe (nejen) regionálnímu tisku vůbec nedostává.  



Každopádně to musí být řehole, psát pro měsíčník plný informací. Autocenzura je asi páně Bártovo druhé jméno, kritické hrany nutno řádně obrousit – Bůh ví, kdy se z potenciálního objektu kritiky (či jen informace) stane inzerent! Ale přesto pan šéfredaktor, věrný tradici svých slavných kolegů Havlíčka, Kische nebo Peroutky, poskytne prostor autorovi, který dokáže šlehnout proti zlořádu svou zbraní mocnou- jedovatým perem.  Mám na mysli příspěvek „Nenechám se urážet“, který je otištěn na straně 45 aktuálního čísla Rozhledu. Tuto perlu si dovolím ocitovat v kompletním  znění:

Nejsem žádný rasista, ani nemám odpor k cizincům, ale mám i určitou sebeúctu a odmítám se o ní nechat připravit.

Dal jsem na radu známého a při potřebě malé finanční výměny českých korun za eura jsem navštívil asijského směnárníka. Domluvili jsme se snadno, kostrbatá čeština a na kalkulačce ukázaná částka byly celkem srozumitelné, ale vadilo mně, že si současně povídal s přítomnou ženou asijského původu mně neznámou řečí a možná i na můj účet se bavili a smáli. Co když si říkali: „To je ale trouba, ten bělouš, na co asi chce jen 50 éček ? To nemá na víc? Nemá dělat, ale pěkně kšeftovat. Pořádně ho natáhnu“. Můžu si domýšlet cokoli.

Asijští obchodníci mně opravdu nevadí, alespoň jsou pracovití, nečekají od státu podporu, nejsou hluční  a své okolí nijak neobtěžují, ale příště si radši připlatím nějakou drobnou korunu a půjdu si směnit peníze do banky. Budu mít jistotu, že nedostanu padělky, a pokud mě bude chtít úřednice pomlouvat, nechá si to na doma, protože bych jí rozuměl.

Článek je označen zkratkou kb, původně jsem tyto považoval za iniciály pana šéfredaktora, přesto jsem se rozhodl, že se optám redakce po autorství. Odpověď byla poměrně překvapivá: „..protože nás však autor požádal o zachování anonymity a ochranu soukromí, nemohu Vašemu přání vyhovět“.   No dobře, tak to je mi tedy odvaha! Co nám ovšem chce pán, nazvěme ho třeba Bělouš, sdělit? Že se nechá pro pár drobných korun urážet? Že neumí asijsky a že je zároveň trošičku paranoidní? Nebo snad, že kvůli úspoře pár korunek dostal padělky?    

Pane Bělouši, je mi celkem jedno zda jste rasista nebo nejste nebo zda máte odpor k cizincům.   Jestli Vám ale  kvůli tomuto zážitku během směny peněz  stojí za to psát do novin, jste opravdu trouba. Dokonce velký trouba, protože jste se do této situace dostal zcela sám a dobrovolně. 

Na druhou stranu, pokud je Váš článek součástí či předvojem nějaké sofistikované kampaně zaměřené proti asijským obchodníkům, tak klobouk dolů. Nedávno jsme se přesvědčili, že některým obyvatelům Klatov stačí k aktivizaci skutečně málo. Nakonec i pan šéfredaktor ve svém úvodníku  v čísle  1-2/2012 upozorňuje na rozhovor s předsedou ZKD Sušice, který pláče nad tím, že Asiaté pronikají do maloobchodu s potravinami, a stát si  na ně při výběru daní nedokáže došlápnout.     

Tak jako tak, věřím, že takoví škarohlídi jako jsem já Vás neodradí od publikování dalších příspěvků či postřehů z Vašeho života!   



 Během komunistické éry vycházelo Nové Klatovsko. Hlavička novin z jediného relativně svobodného ročníku – 1968.



PS: Za normálních okolností bych v místech, kde cituji nebo odkazuji na konkrétní čísla Rozhledu,  vkládal linky do webového archívu novin, ale vzhledem k tomu, že velikost jednotlivých čísel se ve formátu .pdf pohybuje mezi 28-45 MB, raději tak nečiním. Každopádně datová velikost archivních vydání mi nepřijde moc „user-friendly“, stejně jako fakt, že některé články jsou psané nějakým zvláštním fontem, který není moc čitelný ani při zvětšení.        

Archív starších čísel Rozhledu zde.