KATEGORIE

pátek 9. listopadu 2012

včera a dnes - hotel Centrál

Hotel Centrál je bezesporu jedním z nejtradičnějších ubytovacích zařízení v Klatovech. Konkurence, které čelil v době svého vzniku, buď již neexistuje (hotely Menčík nebo Bílá růže), nebo neposkytuje ubytovací služby (Střelnice). Centrál přežil i komunistický režim, v devadesátých letech prošel rekonstrukcí, později byl v suterénu vybudován bazén a díky tomu i dalším nabízeným službám (masáže, hydroterapie, sauna apod.) dostal módní přídomek „wellness“.



Vzhledem k tomu, že jsem nedaleko hotelu v osmdesátých vyrůstal, mám s Centrálem spojeno několik zážitků nebo spíš vjemů. Hučící zakouřený výčep, červený dlouhý koberec na schodech do recepce a ve vstupní hale, oranžová poštovní schránka vlevo od vchodu a úžasný bílý mercedes bývalého šéfa stojící před hotelem. Jednou ročně závodní speciály parkující v okolí a čekající na start Rallye Šumava a související poflakování se kolem nich a „somrování“ samolepek nebo podpisů od jezdců či mechaniků pohybujících se okolo aut …  
Také jsem pozoroval postupné umírání červených neonových písmen v názvu hotelu na jeho střeše. 


Centrál nedlouho po oevření -počátek třicátých let.

Již zmíněná oprava přinesla zásadní změnu vzezření budovy, oranžovo–šedou  fasádu nahradily dva odstíny zelené. Trvalo mi celkem dlouho, než jsem si zvyknul. Při přípravě tohoto článku jsem se pochopitelně podíval na webové stránky hotelu. Grafika stránek (které jsou ovšem evidentně aktualizované) zamrzla někde před deseti a více lety, ale dobrá.
Mnohem víc mi vadí, že provozovatel nezná základní informace o historii hotelu. Takže - hotel byl postaven v letech 1931-32 (nikoli tedy 1929) konsorciem klatovských podnikatelů, v jejichž čele stál továrník Jan Wenke a inženýr Ladislav Malý s manželkou. Dalšími členy byli manželé Eisenschimlovi a továrník Bruml. Pozemek na stavbu koupili od známého klatovského advokáta JUDr. Václava Koněpotského. Hotel byl slavnostně uveden do provozu 7. července 1932.  Plánováno bylo celkem 42 pokojů, restaurace, kavárna, herna a v suterénu intimní divadélko pro umělecké večírky a představení. Náklady na výstavbu Centrálu dosáhly (včetně vybavení) částky cca 3 milionů tehdejších korun.   


Interiér hotelu (suterén) -1960s.

Nově zřízená ulice, v nichž byla první budovou novostavba hotelu, se nazývala Na mlýnské stoce. Pokud vím, tak během komunismu Leninova, dnes Masarykova. Hned po listopadu 1989 někdo nastříkal pod tabulku s názvem ulice pojmenované po revolučním klasikovi svůj návrh na pojmenování - Pattonova. Hlas lidu ovšem zůstal nevyslyšen.
Zpět do historie hotelu. Zajímavý je i „přílepek“ na severní straně budovy. Býval tam bufet, po revoluci se zde vystřídalo velké množství nájemníků, popř. byl „krámek“ prázdný. Každopádně po otevření hotelu byl prostor nabízen k pronájmu, měl zde být „holičský krám s pánským a dámským oddělením“.     


Zelená vítězí - listopad 2012  

Ještě na moment k současnosti, resp. k webovým stránkám. Dozvídáme se zde, že „stylově řešená restaurace je podpořená moderní gastonomií, takže zde spojuje kvalitu, racionálnost a moderní trendy zdravé výživy s poklidnou atmosférou konce 30-tých let našeho století.“ Nevím, co je gastonomie, ale chybu udělá každý, toho jsem si naopak vědom velmi dobře. Také si ale nejsem jist, jestli ona „poklidná atmosféra“ odkazuje k interiéru restaurace, mně totiž spíš připomíná nevkusné zhmotnění gründerského kapitalismu devadesátých let (ve kterých tak nějak majitelé celkově ustrnuli). Ale i přes tyto výhrady jsem velice rád, že Centrál funguje i v nových podmínkách už celou řadu let. Naopak konsorcium zakladatelů se rozhodlo už rok po uvedení do provozu hotel prodat zkušenému restauratérovi Karlu Cibulkovi z Berouna za 2200000 Kč, tedy s prodělkem minimálně 800.000 tehdejších korun.  Místní tisk každopádně velice oceňoval, že hotel se prodejem dostane do českých rukou (tedy nikoli do židovských).
K současnosti a minulosti hotelu Centrál se jistě v budoucnu ještě vrátím.                  


K tanci hrával například první klatovský  jazzband Alfa pod vedením Karla Volmůta


Žádné komentáře:

Okomentovat