V sobotu
jsem se zúčastnil přednášky architektky Evy Jiřičné, která se konala
v rámci programu každoročních Barokních jezuitských Klatov. Součástí programu bylo i slavnostní otevření chodby spojující bývalou jezuitskou kolej a
kostel Neposkvrněného Početí Panny Marie a sv. Ignáce a zahájení turistické
sezóny. V místních kruzích se říká spojnici chybně prampouch, to jen tak na okraj.
První část architektčiny přednášky se nesla v duchu jejích úvah nad funkcí a rolí a architektury ve společnosti, což snad odpovídalo zadání, resp. názvu přednášky „Kdy je staré nové a nové staré“. Druhou polovinu věnovala Jiřičná bleskovému představení některých svých architektonických návrhů i realizovaných staveb . Nejsem si jist, zda jsem dobře poslouchal, ale mám pocit, že o vlastním objektu chodby v Klatovech (kvůli kterému jsem přišel) nepadlo ani slovo. Škoda.
Architektka se jako první prošla svým (?) dílem. Škoda, že jsme se nedozvěděli, proč dílo vypadá tak, jak vypadá.. |
Času na diskusi zbylo poskrovnu, ale obligátní otázečka směřující na Kaplického knihovnu samozřejmě nesměla chybět. Jiřičná odpověděla velmi diplomaticky - projekt není mrtvý. Tomu, kdo se alespoň trochu orientuje v české politicko-společenské realitě, musí být jasné, že v původně navrženém formátu knihovna prostě nebude. Je to jasné už od chvíle, kdy Mazánek po „kartáči“ z Hradu zakroutil nesouhlasně hlavou.
Někomu připomíná sprchový kout. Mě by spíš zajímalo, zda bude prakticky využíván nebo zůstane jen efektním a trochu zbytečným doplňkem centra města. Foto Pavel Voráč. |
Žádné komentáře:
Okomentovat