Sčítání I.

Již mnoho let straší demografové a politici úbytkem a stárnutím obyvatelstva v naší zemi a s tím související nutnost reformy důchodového systému, zvýšení věku odchodu do důchodu, podporu rodiny apod. Nechme stranou, jaké zájmy politické a ekonomické zájmy pokrývají tato témata, ovšem i za užití selského rozumu je jasné, že vývoj populace v ČR se ubírá směrem nepříliš pozitivním. Pojďme problém pojmout regionálně a podívat se, jak to bylo s vývojem počtu obyvatel Klatov a okolí v minulosti a také s procesem, který vedl k zjištění demografických údajů – sčítáním lidu.

K většímu nárůstu obyvatelstva Klatov došlo především v druhé polovině 19. století a souviselo s rozvojem průmyslu ve městě. Tento proces ještě umocnilo zbudování železničního spojení a tedy další nárůst výroby zde.  K prvnímu modernímu sčítání obyvatelstva došlo v Rakousku v roce 1857, legislativní oporu ovšem dostalo až  v roce 1869 a to na základě zákona č. 67 vydaného 29. března téhož roku.  S prováděním vlastního procesu sčítání se počítalo každých deset let (s výjimkou prvního realizovaného) a za validní se braly údaje vždy z posledního dne roku končícího nulou počínajíc rokem 1880, tedy dále potom v letech 1890,1900, 1910. Po vniku ČSR pak v roce 1921 a 1930.

Výsledky prvního moderního censu ukazují, že v roce 1857 žilo v Klatovech v 619 domech celkem 7571 lidí. Pro srovnání - sousední Domažlice měly v tomto roce  6382 obyvatel (583 domů). Zajímavé je, že ještě v roce 1850 byly Domažlice lidnatější, nejinak tomu bylo i v předcházejících desetiletích (např. ve spisu J. Sommera Klattauer Kreis  z roku 1839- Klatovy 5457, Domažlice 6013) . V druhé polovině století se však Klatovy začaly velmi rychle růst, zatímco chodské centrum víceméně populačně stagnovalo. 

Klatovy 1905. Město se rozrůstá,počet obyvatel stoupá. Pohoda.

Sčítání lidu s sebou samozřejmě neslo i další zajímavé aspekty. Dnes (tedy alespoň při minulém v roce 2011) se nejvíce řeší fakt, je-li vůbec relevantní, aby stát zjišťoval údaje o svých občanech nebo tresty v případě, že se „nonkonformní“ občané odmítnou sečíst. Faktem nicméně zůstává, že při množství údajů, kterými stát o svých občanech disponuje tak jako tak, je pořádání podobné monstrakce minimálně sporné.

Kromě pochopitelných statistických údajů (věk, pohlaví, rodinný stav apod.), byli obyvatelé tázáni  i na věci, které by asi dnes byly považovány  za značně nekorektní: fyzické vady (hluchota či slepota při prvním sčítání 1869, později i duševní poruchy), gramotnost (1880) apod.

Nejdůležitějším aspektem  vyplývajícím ze sčítání za Rakouska bylo bezesporu národnostní rozdělení země. Proto byl celý  proces  tehdy díky všeobecně panujícímu nacionalistickému napětí mnohem více politikum než dnes. Především to pochopitelně souviselo se společnou koexistencí dvou národů  na území českých zemí. Češi i Němci měli velký zájem o to, aby z výsledků vyplynulo, že jejich  počet narůstá a naopak že konkurenční národ početně ztrácí. Klatovsko samozřejmě v tomto boji nebylo výjimkou, zvlášť když si uvědomíme, že území leželo na jazykové/ národnostní hranici. Zřejmě nejjednodušším způsobem lze jednoznačně určit národnost podle mateřské  řeči (jak se dělo při sčítání např. v Německu) Systém rakouského sčítání ovšem používal zvláštního  pojmu tzv. obcovacího jazyka (umgangsprache), tedy jazyka, kterým člověk převážně hovořil ve svém okolí v rámci lokální komunity apod.

Samotný přesný výklad tohoto pojmu byl problémem už tehdy, o čemž svědčí četné polemiky a žádostí o vysvětlení  této záležitosti v tisku. 

 Jisté je, že tento model vyhovoval především německé menšině- její příslušníci žili na územích vcelku národnostně homogenním a privilegované postavení  německého jazyka v monarchii jim přinášelo nesporné výhody. Jak byla kategorie „obcovací“ jazyk nespravedlivá, demonstroval   Šumavan v roce 1911 na příkladu Nýrska :

Sčítání lidu  v Nýrsku prováděno ve znamení neslýchaných podvodů. Ačkoliv jest zde zaměstnáno českých služebných děvčat přes 50, nebylo ani jediné zapsáno s řečí českou; českých učedníků a dělníků jest hezký počet, ale většina byla od mistrů zapsána za Němce. Neslýchaným způsobem se zachoval bývalý vyučenec klatovský Peter Altmann, řezník a hostinský, který má dva učedníky Čechy, slova německého neznalé, oba dal zapsati za Němce. dle soukromého sčítání jest zde přes 300 Čechů, ale jistě 85% jich bude zapsáno s obcovací řečí německou. Živnostníci všici, až na malé procento. Tak si stojíme v Nýrsku!    

Fasáda bývalého mlýna v Nýrsku. Tady se obcovalo do r. 1945 téměř výhradně německy...

 

Jednotlivá sčítání provázela celá řada zajímavých záležitostí. V roce 1890 vláda prostřednictvím místodržitelství vyzývala obce, aby daly do pořádku číslování všech obytných domů, návěstních tabulí a také zkompletovaly seznamy obydlí v obcích, osad a samot. Zdráhal-li by se některý z majitelů nemovitostí označit svůj dům, měl  tak učinit starostenský úřad na náklady nepořádného vlastníka. V první linii procesu počítání lidí byli (stejně jako dnes) sčítací komisaři. Jmenováni byli obcí, ovšem jejich seznam mělo schválit okresní hejtmanství.  V roce 1890 vydalo město Klatovy vyhlášku, podle které byly do některých domů dodány k vyplnění sčítací archy, zatímco u jiných provel jejich  vyplnění „popisní komisař“ Václav Kohl. Vyplněné formuláře musely být každopádně odevzdány do 5. ledna 1891 zpět  na purkmistrovský úřad. Přijímány byly vždy mezi 16. a 19. hodinou – nutno ocenit, k pracujícím přívětivou, otevírací dobu radnice. Komisař také v období až do 31. ledna obcházel vybraná stavení a kontroloval, zda jsou uvedená fakta v souladu se skutečností. Z tohoto důvodu měli mít majitelé nemovitostí při ruce tehdy uznávané doklady obyvatelů domu - listy o narození, listy oddávací, listy domovské, pracovní, čeledínské knížky apod. Dále například měli v roce 1900 otcové, jejichž synové se narodili v letech 1881-91, připojit ke svému synův výpis z matriky (vydávaný bezplatně), protože synátory čekal v následujícím desetiletí odvod k vojsku. Stejně jako v současnosti za ignorování procesu sčítání hrozily peněžité tresty v rozmezí 1-20 zl., v krajním případě vazba.

Během jednotlivých sčítání byl také ve zvýšené míře sledován třetí zemský národ – židé.  Většina z nich žila v území s převahou Čechů, proto i lokální tisk (Šumavan 1890)  na ně apeloval, aby se přihlásili k češství:

     

.. očekáváme od židů v Čechách, že při nastávajícím sečítání obyvatelstva ve většině prohlásí český jazyk svým obcovacím…zároveň očekáváme od českého lidu, že svým tradicím ve příčině poměru svého k židům ani na dále se nezpronevěří a že nebude následovati špatného příkladu svých německých sousedů, kteří na sklonku 19. století rozněcují pochodeň antisemitismu. 

 No, trochu zvláštní výzva zrovna ze strany Šumavanu jehož redaktoři se rozhodně nebáli jindy   zaútočit na židy při sebemenší příležitosti.   

      

 Z vývoje počtu obyvatel v Klatovech jasně vyplývá, že za posledních sto padesát let narostl jejich počet více než čtyřnásobně. Zdá se mi, že  v poslední době se ovšem znovu projevila opačná tendence.  Na tento fenomén, který je patrný v Klatovech už řadu let, tedy na úbytek obyvatel města, upozornil i zástupce starosty JUDr. Štancl v Klatovském zpravodaji č.1/2012. Jistě vycházel z oficiálních statistik, tedy počtu obyvatel, kteří jsou trvale hlášeni v obvodu města a přidružených obcích. Osobně se domnívám, že skutečný počet lidí bude ještě nižší, vezmu-li do úvahy, že možná stovky lidí jsou sice oficiálně  hlášeny v Klatovech, ale reálně pobývají v Plzni, Praze nebo v zahraničí. Zřejmě funguje i opačný proces, ale nemyslím si, že  tak výrazně.  

Každopádně téma nepovažuji za vyčerpané, a protože mám rád čísla, příště budu publikovat decentně komentovaný vývoj počtu obyvatel Klatov a okolních obcí.