Policejní hodina v Klatovech

Před několika týdny rozvířil debatu návrh jedné koaliční pravicové strany, jehož podstata tkvěla v možném omezení otevírací doby hypermarketů během státních svátků. Tržně-liberální dogmatici samozřejmě začali bít na poplach, škoda jen, že se to tentokrát nedalo svést na Brusel. Podobná kauza se řešila od léta 2011 i v Klatovech, v tomto případě se jednalo o redukci provozní doby restaurací, barů a heren.

Z hlediska principu  jistého omezení  svobody podnikání mi byl „klatovský“ návrh mnohem více proti srsti než plošné omezení otevírací doby velkých obchodů. Myslím, že těch  11 dnů (rozuměj státních svátků), kdy by eventuelně zůstaly zavřené chrámy konzumu, by je nijak výrazně nepoškodilo. Kdyby se zákaz navíc týkal jen těchto a nikoli menších krámů, mohlo by to pomoci lokálním podnikatelům, kteří právě po nástupu nadnárodních řetězců opravdu nemají  na růžích ustláno – docela se divím, že jich v Klatovech ještě stále  pár přežívá. Určující by samozřejmě byla velikost prodejní plochy. Myslím, že moc neuspěje argument o porušení svobody podnikání či rovných podmínkách pro všechny - kdo si myslí, že má např.  Kaufland stejné podmínky (např. při vyjednávání s dodavateli)  jako provozovatelé malých obchodů, je velmi naivní.

Zavřeno 11 dní v roce? Pro mě za mě klidně navždy...

S hernami a bary je to trochu obtížnější. Rozumím tomu, že představitelé města chtějí nějak bojovat s narůstajícím počtem heren a negativními jevy s tím spojenými, ale diktovat kvůli tomu provozovatelům barů a restaurací, kdy mají zavřít,  je velmi nešťastné. Byť si uvědomuji, že jinou možnost zastupitelé neměli… 

Je jasné, že když omezíte, resp. zkrátíte jejich provozní dobu (hlavně o víkendech), přijdou bary a restaurace  o značnou část tržeb. Argument, který jsem  zaslechl, totiž,  že návštěvníci klubů dělají v noci v centru bordel, moc neuspěje. Je podle mě jedno, zda jsou rušeni obyvatelé centra o půlnoci nebo ve tři ráno. Ale především – tyto záležitosti přece MUSÍ operativně  řešit Městská policie.. Navíc se ke mně dostaly informace, že při kontrole dodržování původní verze vyhlášky si příslušníci MP počínali značně nestandardně (natáčení návštěvníků opouštějících kontrolovanou provozovnu, zvláštní postupy směrem k obsluze barů apod.)… Každopádně zastupitelstvo nakonec přijalo soft verzi vyhlášky, která už zřejmě protesty nevyvolává. Problém s hernami, resp. licencemi na VLT, které teď nejvíc frčí, se stejně musí (vy)řešit na jiné mocenské úrovni. Rozruch kolem vyhlášky měl ještě několik dalších zajímavých aspektů. Především to jak se na naše (české) poměry nevídaně zaktivizovala mládež!! Najednou měl  každý názor, podepisoval  petici a skoro to vypadalo na demonstraci. No, páni!

To všechno vodnes čas - a dnes už (globálně spojení)  mládežníci pod rouškou ochrany svobody bojují za možnost stahovat filmy a hudbu z internetu zdarma.

Hurá do boje za svobodu! A hlavně kvalitní zábavu. Nekvalitní momentka z pivních slavností-červen 2009. 

Ale pojďme se raději podívat, jak to bylo s regulací otevírací doby obchodů či restaurací v minulosti.     

V obecné rovině lze říct, že omezování rozhodně není  nic novým. Například již v květnu 1885  vydala zemská vláda vyhlášku, která nařizovala obchodníkům a řemeslníkům přerušit o nedělích  vykonávání jejich živností. Vymáhání tohoto nařízení mělo v kompetenci c. k. okresní hejtmanství, které představovalo nejnižší stupeň exekutivní moci. Za porušování této normy hrozilo eventuelním přestupcům zahájení trestního řízení.

Poněkud obšírněji referoval o zavedení „nedělního klidu“ lokální tisk o čtyři roky později, v roce 1889. Znovu se odvolával na vládní nařízení, které omezilo provozování obchodů v neděli a svátečních dnech. Použitý způsob oznámení nejširší veřejnosti odpovídal tehdejším komunikačním možnostem – text nařízení byl vybubnován. Základní argumentem podporující zavedení tohoto opatření jsou neutěšené podmínky ve kterých pracují obchodní příručí. Práce bez jakéhokoli volna  - od šesti rána do deseti večer na nohou bez ohledu na roční období. Je pravda, že i tovární dělníci, kteří se tehdy rozhodně neflákali (pracovní doba byla běžně více než 12 hodin denně), měli alespoň neděli volnou. Navíc fakt, že příručí museli být neustále v práci, bránil údajně jejich dalšímu vzdělávání, které moderní obchod vyžaduje. Z větší kvalifikace pomocníků bude nakonec znovu těžit obchod jako takový. Na závěr referátu vyzývá pisatel k následování některých měst, kde se podle něj nedělní klid dodržuje (Vodňany). Nařízení se netýkalo hostinců, takže je evidentní, že o hluk navázaný na provoz lokálů nešlo.  Otázkou je, jak asi na vyhlášku reagovali židovští obchodníci, kterých bylo ve městě již od sedmdesátých let 19. století velké množství. Vzhledem k tomu, že striktně  dodržovali svůj sobotní svátek  šábes, nedělní klid obchodnických zbraní pro ně znamenal další den bez tržeb. 

Při srovnání  tehdejšího zákazu nedělního prodeje s dnešními návrhy nalezneme podobnost především v mocenské úrovni, z které nařízení vzešlo. I dnes by omezení  musel řešit  zákon a jeho dodržování by zřejmě primárně kontrolovaly živnostenské odbory jednotlivých úřadů. V době o které hovoříme (1880s), byly  teoreticky prodlouženou rukou státu (tedy kontrolní institucí) právě výše zmíněná c.k. okresní hejtmanství.      

Samozřejmě ani tzv. policejní hodinu nevymysleli současní klatovští radní. Již v roce 1901 její zavedení doporučoval Občanský klub (kladl si za cíl mimo jiné  „šířiti a pěstovati vědomosti o právech a povinnostech občanských, působiti k vykonávání těchto práv a plnění těchto povinností“ aj.- pozn. aut.) v Klatovech radě města. Návrh zdůvodňuje, že zavést toto opatření by bylo dobré „nejen z příčin zdravotních a veřejných, nýbrž také hospodářských a mravních“.

Policejní hodina jistě platila i v období první světové války a po ní. Nicméně Klatovské listy z léta 1921 vyzývají ke zmírnění pravidla, že hospody a kavárny musejí být zavřené v 11. hodin večer. Autor příspěvku navrhuje prodloužení o hodinu a za příklad dává situaci v Praze. Pro podporu návrhu je v článku uvedeno, že prodloužení otevírací doby by hostinským pomohlo vyrovnat ztráty, které utrpěli během války.
 

Obecně při regulaci živnostenského podnikání na území své obce ovšem měla městská zastupitelstva větší pravomoci před sto třiceti lety než dnes. Především mohla ovlivňovat počet hostinských zařízení kvůli nutnosti provozovatelů hospod mít na tuto činnost koncesi.  I když žadatel musel mít dobrozdání od okresního hejtmanství, při udělování  koncese mělo hlavní slovo právě zastupitelstvo. Toto povolení bylo vázáno na osobu provozovatele, stejně jako na místo, kde hospoda fungovala. Držitel oprávnění tak musel žádat městské zastupitelstvo i  v případě, že chtěl přestěhovat svou provozovnu jinam.  K udělování koncese k hospodám či kavárnám se vyjadřoval i městský stavební úřad (z hlediska vhodnosti hostinských místností), stejně jako policejní (řešil bezpečnost).  

Kavárna Slavie na náměstí na dobové pohlednici. Lepší podnik.

Proti rozhodnutí zastupitelstva samozřejmě bylo možno podat odvolání k c. k. okresnímu hejtmanství, které mělo v svojí dikci kontrolu dodržování živnostenského zákona.   V případě, že hejtmanství původní rozhodnutí zastupitelstva zrušilo, i zastupitelstvo mělo možnost opravného prostředku, tzv. rekursu – definitivně o žádosti rozhodovalo c.k. místodržitelství. Na vládní úrovni řešilo větší část živnostenských záležitostí ministerstvo vnitra, po jedné z četných  správních reforem v roce 1905 pak ministerstvo obchodu.

Projednávání živnostenských záležitostí bylo pravidelně součástí jednání městského zastupitelstva. Svědčí o tom např. referát ze zasedání konaného 14. června 1901 , který ukazuje na ještě další zajímavý aspekt  a to na problematiku (ne) přístupnosti jednání pro veřejnost.               

 Žádosti za povolení koncesse hostinské p. Jana Bláhy v čp. 179 ř. př. a přenesení koncesse Barbory Bullmanové v čp. 67 víd. př. a Ant. Šplíchala v čp. 2 říšsk. předm. po návrhu městské rady nedoporučeny (B. Bullmanová se proti rozhodnutí odvolala k okresnímu hejtmanství, které následně zrušilo rozhodnutí zastupitelstva a rady města - pozn aut.). Jednání tomuto přítomen byl žadatel p. Ant. Šplíchal, následkem čehož někteří pp. členové nebyli rozhodnuti, mají-li hlasovati pro povolení či zamítnutí žádané koncesse. Proto také poznamenal p. J. Soukup, že má za to, že při projednávání podobných žádostí nemá býti žadatel jednání přítomen. Pan starosta odpovídá, že nařízení toto vztahuje se pouze na členy obec. zastupitelstva, ne však na posluchače, jímž přístup do schůzí, nejsou-li tyto prohlášeny za tajné, nemůže býti zabraňován. Proto musilo by jednání o této záležitosti prohlášeno za tajné, což také po návrhu p uč. Tarantíka se stalo a p. Šplíchal ze schůze musil odejíti. Po krátkém pak rozhovoru povolení koncesse až na 2 hlasy usneseno nedoporučiti.                      

Že se vyskytli hostinští, kteří se ani neobtěžovali podstoupit proceduru vedoucí k vydání platné koncese, dokládá i následující článek uveřejněný v Šumavanu v létě 1897- pojednává o  uzavření  Dobrzaner Bierhalle ve Vídeňské ulici:

Výčepník v Dobrzaner Bierhalle na vídeňském předměstí v Klatovech p. Fr. Koloros byl od c.k. okresního hejtmanství pokutován 25 zl. pro neoprávněné provozování živnosti hostinské a přikázáno mu, aby čepovati přestal.  Když znovu zjištěno, že vede hostinství dále, uložena mu pokuta 50 zl. spolu s výstrahou, že po neuposlechnutí bude hostinec úředně uzamčen. Poněvadž i proti tomu příkazu bylo dále jednáno, byl hostinec tento dne 26. července s přivzetím městské policejní asistence úředně uzamčen. Spolu byla správa měšťanského pivovaru v Dobřanech, jíž tento hostinec náleží, starostenským úřadem Klatovským vyzvána, aby návěštní tabuli na domku v němž naznačený  hostinec se nachází, dala bez odkladu odstraniti, jinak že se tak stane městskou policií na účet pivovaru.  

Společnost kolem vydavatele O. Čermáka v klatovské hospodě Na Baště cca r. 1910. Doufejme, že šli domů brzy!

Na základě uvedených informací si troufnu tvrdit, že pravomoci samosprávy (v oblasti potenciálně problematické živnosti-pohostinství)  bývaly skutečně větší dříve než dnes. Obávám se ovšem, že proces udělování licencí městským zastupitelstvem by dnes vyvolával řadu spekulací a domněnek. Nejinak tomu asi ale bylo i v minulosti. Možná mnohem účinnějším (a spravedlivějším)  prostředkem města k alespoň částečné regulaci nekalých živlů bylo udělování, resp. odjímání  domovského práva, které opravňovalo k pobytu na území dané obce. Delikventům narozeným ve městě ovšem nebylo možné toto právo jednoduše odejmout, takže  ani tato možnost problém zcela neřešila.

Každopádně znovuzavedení tohoto institutu je ovšem v dnešní hyperliberální společnosti spíš utopií. 

Dovětek : Aktuálně jsem se z Klatovského deníku dozvěděl, že na základě nálezu Ústavního soudu přijalo klatovské zastupitelstvo vyhlášku, která umožní likvidaci všech VLT na území města – viz. zde
Jsem skutečně zvědav, jak zareagují provozovatelé heren a zda budou příkladu Klatov následovat i další města.