Klatoviny: Jiří Bílek ml.

Na tomto webu bych se rád věnoval i osobnostem, které mají vztah k městu a okolí a to především těm méně známým. Již mnohokrát jsme si totiž mohli přečíst o Vrchlickém (který tady ovšem taky bude :-)), Krameriovi nebo Balbínovi. Samozřejmě bych nerad zpochybňoval jejich význam (byť zrovna u jmenovaných je vztah ke Klatovům spíše okrajový v kontextu jejich životů),ale ve městě zanechalo stopu množství dalších osobností, o kterých se příliš o neví. Napoprvé bych ovšem „sáhnul“ do rodiny.

V pondělí 23. ledna by totiž oslavil své šedesáté narozeniny můj strýc Jiří Bílek. Osud mu bohužel vyměřil mnohem kratší čas, takže mi ho dnes může připomenout pouze pár fotografií a matčiny vzpomínky. Jirka se narodil v lednu 1952, vyrůstal s rodiči Jiřím st. (1919 -2011), Helenou (1925 -1994) a starší sestrou Alenou (*1949). Po skončení ZDŠ (Plánická ul.) nastoupil na klatovskou Střední průmyslovou školu strojnickou, kde v červnu 1971 odmaturoval. Jeho další kroky vedly do Prahy, kde se zapsal na ČVUT, obor geodézie.

Jiří Bílek 23.1.1952-12.6.1974

Jiří byl velice oblíbený a miloval společnost. Byl bohém, i když (nebo možná právě proto) výchova v rodině byla silně konzervativní. Ze zachované korespondence a dalších materiálů je patrné, že měl svérázný smysl pro humor. Po rodičích zdědil lásku k hudbě – hrál na lesní roh, piáno („slušné“ nástroje) a zároveň zkoušel krotit elektrickou kytaru. Zabýval se i leteckou modelařinou, ovšem zřejmě největší vášní bylo fotografování. I když se po jeho smrti z pokoje na strahovských kolejích ztratilo jeho foto vybavení i řada fotografií, pečlivě v rodině archivujeme celou řadu snímků, které svědčí o značném nadšení pro focení.

Jiří - fotograf

První část testu v brožurce vydané Jiřím a kamarády u příležitosti Silvestra 1973

Druhá část testu

Během studia se bohužel projevily u Jiřího vážné zdravotní problémy, trpěl srdeční vadou, která vyžadovala korekci a tedy operaci. Během zákroku ovšem Jiří umírá (12.6. 1974), půl roku po svých dvaadvacátých narozeninách. Hned po smrti se objevily v rodině pochybnosti, zda operatéři provedli svou práci dobře, protože zákrok nebyl ani na tehdejší poměry nijak extrémně rizikový, i informace o průběhu operace nasvědčovaly, že ne vše bylo, jak má být.

Oba rodiče Jiřího přežili o mnoho let, rodina se nikdy s jeho předčasným odchodem zcela nesrovnala i v pamětí kamarádů stále zůstává..