Kniha Pošumavské pivovary

V návaznosti na publikovaný článek „Nová Klatovensia“ bych rád upozornil na další knihu s regionální tématikou. Jedná se o publikaci pačejovského učitele Tomáše Cihláře Pošumavské pivovary (Po stopách starých pivovarů a pivovárků západního Pošumaví aneb od Albrechtic až do Žichovic), která taktéž vyšla v právě uplynulém roce 2011. 

Jedná se skutečně o unikátní knihu, ve které Cihlář prezentuje výsledky svého dlouholetého bádání v oblasti obecně nanejvýš atraktivní – výroby piva a záležitostí spojených s tímto fenoménem v Pošumaví. Prezentuje zde také mnoho sbírkových předmětů s regionálně-pivní tématikou. Sice nejsem nějakým velkým milovníkem „tekutého chleba“ a téměř zbožšťování tohoto nápoje, které je v Česku tak obvyklé, mi vyloženě vadí, tuto knihu bych beze všeho doporučil i zapřísáhlým abstinentům.

Obálka knihy

Autor nejprve stručně představuje výrobu piva jako takovou, obecná kapitola dále obsahuje například velice zajímavý komentovaný přehled počtu pivovarů a jejich celkový výstav v průběhu druhé poloviny devatenáctého století. Už tehdy sice bojovaly malé pivovary o přežití  především snahou prosadit si pro svá piva daňová zvýhodnění. I tak  ale v např. v roce 1893 jich v Čechách stále fungovalo neuvěřitelných 723! Dnes se sice hovoří o znovuzrození malých pivovarů, ovšem dosáhnout tohoto počtu je již zřejmě zhola nemožné.

Jádro textové části  knihy ovšem tvoří přehled pivovarů na Klatovsku  a Sušicku – tedy od Albrechtic po Žichovice, jak už napovídá název knížky. Délka jednotlivých kapitol je pochopitelně určena množstvím informací, které se autorovi podařilo zjistit studiem pramenů, které (jak už to bývá) se často vůbec nedochovaly. Rozsáhlejší prostor je pochopitelně věnován větším pivovarům s delší tradicí (Klatovy, Beňovy, Bezděkov, Sušice, Horažďovice, Železná Ruda apod.). Velice oceňuji autorovo badatelské nadšení, které je z textů velmi „cítit“, zároveň je mi jasné, že se jedná o stovky hodin trpělivé práce v muzeích a archívech. Do textové části je také vloženo velké množství fotografií pivovarských objektů či starých reklam jednotlivých výrobců.

Etiketa na lahev z akciového pivovaru v Klatovech. Repro z knihy.

       

Možná ještě cennější a atraktivnější je ovšem obrazová část knihy. Nejprve je čtenář seznámen s odbornou terminologií, která se váže k pivovarnictví, dále je zde přiložena mapka rozmístění pivovarů zmíněných v knize. Následuje velice podrobný katalog pivních značek užívaných na láhvích, které používaly jednotliví výrobci – tedy objem, tvar hrdla, barvu skla, nápis a tvar jeho rozmístění na flašce. V některých případech přidává autor vysvětlující komentář či přináší vlastní interpretaci těchto symbolů. Závěr knihy přináší povedené fotografie pivních lahví, pivních kovových známek, etiket, smaltovaných pivovarských cedulí a dalších zajímavostí spojených s výrobou či konzumací piva. Vzhledem  k tomu, že tyto památky materiálního charakteru jsou sběratelsky velice atraktivní (a tudíž drahé) není v dnešní době příliš pravděpodobné, že by si eventuelní zájemce o tuto tématiku mohl vytvořit hodnotnou sbírku bez investování značných finančních prostředků. Proto vidím největší pozitivum knihy v tom, že přináší jejich reprezentativní výběr dostupný pro každého, tedy i laika jako jsem třeba já. Pro úplnost nutno ještě podotknout, že uvedená publikace je druhým aktualizovaným a doplněným vydáním, první verze knihy vyšla již v roce 2003.

Pivní tácek - klatovský pivovar. Velice zajímavý je apel na pivaře-nepijte cizí pivo. Dnes je to k smíchu-trh=svoboda, né?? Repro z knihy.

Rád bych také připomenul  další publikační aktivitu Tomáše Cihláře – poprvé jsem s jeho texty setkal v monumentální monografii Šumava z (vydavatelství Baset, 2003), je autorem kapitoly o sirkařství. Samostatně se pak tomuto kdysi v kraji slavnému průmyslovému odvětví věnoval v knize Pošumavské sirkárny (2003). Podobně jako u pivovarů i zde Cihlář velmi pěkně zkombinoval informační, textovou část s obrazovou přílohu.  

Knihu Pošumavské pivovary je možno si objednat přímo u autora prostřednictvím e-mailu:  Samot44@seznam.cz za cenu 399 Kč (+ poštovné a balné). 

Lahev z pivovaru v Kolinci. Repro z knihy.

Na závěr bych rád ocitoval zlomek textu kapitoly obecním pivovaru v Horažďovicích (str. 33 knihy), kde se dozvídáme na základě hodnocení městského lékaře (!!) F. Dusýka, jaké pivo se pilo v Horažďovicích v roce 1866. Autor dodává, že tento průzkum lékař pravděpodobně provedl na základě pověření od radnice.    

      

1) Městský pivovar – pivo kyselé, z části dobré, ale nevydrží 
2) Zámecký pivovar – pivo kyselé, jedno vědro u Vojtěcha Roučky  vylité

3) Nová hospoda – pivo oujezdské - dobré
4) Vrčeň – pivo žichovické - výborné
5) U Polanů - pivo žichovické - výborné
6) U Lucků – pivo městské - kyselé a klané
                      - pivo klatovské  - dobré
7) U modré hvězdy – lnářský ležák - výborný
                                   pivo klatovské - dobré
8) U Čapků – pivo obické (obytecké) - slabé, dlouho nevydrží
9) U černého orla – pivo žichovické - výborné
10) U Šeborů – pivo zámecké - mladé a nestálé, zárodek  nakyslý
11) U Nováčků – pivo zámecké - kyselé
12) U Janotků – pivo městské - kalné a zakyslé
13) U Doubravů – pivo oujezdské – veskrze dobré  a čisté

Vcelku by mě zajímalo, zda MUDr. Dusýk prováděl během jednoho dne, jestliže ano, troufnu si tvrdit, že na závěr byl zřejmě značně  znaven :-).