Prvním z nich je speciální číslo kdysi týdeníku Nové Klatovsko.Když na jaře 2010 přestal tento časopis vycházet, byl jsem trochu zklamaný, protože zpravidla nabízel neotřelá témata a dokonce literární tvorbu autorů spojených s regionem, čímž se vymykal vycházejícím regionálním plátkům, jejichž obsah je zpravidla pouhou výplní mezi inzercí a reklamou. I články z historie Klatov a okolí nabízelo NK vcelku dobré, především zde bylo patrno (ať už to byl záměr či nikoli), že není zájem zde opakovat mnohokrát vyřčené z této oblasti
Nejinak je tomu i v tomto „zvláštním vydání“, více než polovina z něj je zasvěcena lokálně-historickým tématům. Zaujal mě především článek „Malá historie velké továrny“ o textilce J.J. Bruml (později Retex, dnes Klatex) od Žanety Fišerové. Trochu škoda - téma mi autorka „ukradla“ :-). NK také informuje o knize a výstavě Umění v Klatovech (viz. níže).
Drobnější texty se týkají klatovské synagogy a rabína Sichera, pobytu Gutha-Jarkovského v KT, historie populární hospody Poprda a další. Soubor článků doplňují profesionální historikové pánové Jirák (studie o pivu a místním pivovarnictví) a Lhoták (o Vánocích v Sušici). Jako milovníka příběhů mě oslovila i „soudnička“ JUDr. Steidl, popisující okolnosti jednoho dávného zločinu. Tentokrát podařilo redakčnímu týmu NK „vychytat“ i grafickou podobu časopisu, která v minulosti nebyla příliš dobrá.
Skončím-li od začátku, tak z titulní strany se na čtenáře dívá vcelku přísným pohledem architektka Eva Jiřičná, která navrhla mostek mezi jezuitskou kolejí a kostelem. Tomuto prampouchu se budu jistě věnovat v připravovaném článku o katakombách. Na závěr malá poznámka - na straně 10 mne také zaujal rozhovor s městskou architektkou, byť informačně nepříliš hutný. Hovoří se zde ovšem o seminářích či workshopech, které proběhly v minulých měsících v KT, pod rozhovorem lze nalézt 10 témat k hledání urbanistických řešení , které se diskutovala během těchto setkání architektů.. V bodě číslo 5 je vyfocen prostor Tylova nábřeží (kde donedávna stála budova střední zdravotnické školy) s poznámkou „hledání způsobu, jak lépe využít nevyjasněný městský prostor“. Mně se teda vyřešení tohoto místa vůbec nelíbí, ale skutečně fascinujjcí je, že město považuje tuto plochu (necelé dva roky po dokončení prací) za „nevyjasněný městský prostor“ ???? Mein Gott!!
Toto vydání NK každopádně hodnotím pozitivně, svým obsahem může skoro hrát roli jakéhosi almanachu určeného ke studiu vybraných kapitol z dějin regionu. Těším se na další čísla – dle mých informací by další mohlo vyjít znovu někdy v polovině či na konci příštího roku.
Druhou prácí, které bych se chtěl věnovat, je vzpomínková kniha dlouholetého učitele na místním gymnáziu Josefa Šmída, nazvaná lakonicky podle měst, která ho v životě ovlivnila, tedy Praha, Sušice, Klatovy. Velice jsem se na knihu těšil, ale kdybych ji měl zhodnotit jedním slovem, zvolil bych jistě zklamání. Těžko se mohu vyjadřovat k obsahu knihy jako takovému, Šmídův život jsem nežil já, nýbrž on. Nicméně jazyk, který autor-bohemista používá, těžkopádný, pro memoárové psaní zcela nevhodný, mi prostě vůbec „nesednul“. Používání zastaralých výrazů (toliko, soumračnou apod.) na straně jedné a leckdy samoúčelné a zbytečné opakování cizích výrazů také k čtivosti knihy nepřispívají. Škoda promarněné šance, nepochybuji o tom, že Šmídův život byl (a je) mimořádně zajímavý. Snad to nebude příliš drzé, když bývalý žák vyřkne doporučení směrem ke svému učiteli. Panu Šmídovi bych tedy doporučil podívat se např. do Almanachu bývalých žáků klatovského gymnázia (vydaný v roce 1912 u příležitosti stoletého trvání místního gymnázia), jak se píší čtivé vzpomínky!
Rozhovor s autorem o knize zde
Útlý spis Umění v Klatovech Mgr. Marcela Fišera je naprosto plnohodnotnou knihou, byť se jedná o doprovodnou publikaci ke stejnojmenné výstavě, která proběhla v klatovském muzeu v létě 2011 (červen-září). Již výstava byla velice ambiciózní a neméně povedená. Představovala obecně umění ve veřejném prostoru v Klatovech - sochy a plastiky, pamětní desky a pomníky a to jak existující, tak zaniklé. V muzeu tak byly k vidění například zbytky památníku legionářům, který stával v letech 1922-1940 u klatovského parku, větší zachovalé části pomníku musely být umístěny v zahradě muzea, ovšem návštěvníku výstavy stačilo vyhlédnout z okna, aby je viděl. Publikace tedy shrnuje obsah výstavy, skoro bych řekl, že ji množstvím informací ještě překonává. Autor se zde věnuje mnoha zajímavým osobnostem, kteří svými výtvory přispěly k „výzdobě“ Klatov, namátkou sochaři Čenku Vosmíkovi, malíři Láďu Novákovi a mému oblíbenci Josefu Čejkovi, sochaři Vilému Glosovi, ze současných autorů např. klatovskému keramikovi Gustavu Fifkovi nebo všestrannému umělci Václavu Fialovi. Za významné a objevné považuji především putování po klatovském hřbitově sv. Jakuba, který, ačkoli není nijak přeplněn hodnotnými plastikami či funerálním uměním obecně, si pozornost jistě zaslouží.
Doslechl jsem se, že výstava nebyla příliš úspěšné co do počtu návštěvníků, což je opravdu mrzuté, možná bych to trochu připsal slabší propagaci (to je obecně bolest téměř všech klatovských kulturních institucí), katalog je tedy ideální především pro ty, kteří se do muzea nedostali. Informačně nabitou, graficky přehledně zpracovanou s kvalitními fotografieimi a v neposlední řadě nijak drahou (okolo 150 Kč) publikaci tedy vřele doporučuji.
Žádné komentáře:
Okomentovat