V červenci 1904 vzrušil obyvatele Klatov nález mrtvého muže, možná ještě více okolnosti, které tuto událost provázely. Nahlédněme tedy, jak o události referoval Šumavan.
Z úterka na středu dne 20 t. m. o 1 hodině v noci nalezl po Příkopech k domovu se ubírající pošt. official p. Bedřich Dvořák před koželužnou p. Brumlovou na zemi ležícího člověka jehož nehybnost zdála se mu podezřelou a proto činil pokusy o jeho probuzení, při čemž přišel k poznání, že muž ten je mrtev. I učinil o tom oznámení v říšské ulici službu konajícímu strážníku Celerýnovi (městský strážník Čeněk Celerýn 1866-1920 aut.), který přivolal měst. lékaře MUDr. Fr. Prunara (1852-1923 aut.) a tento konstatoval, že smrt přivoděna mrtvicí. Mrtvola byla dopravena pak do umrlčí komory na hřbitov. Osobnost nebožtíkova však posud zjištěna nebyla a proto mrtvola ofotografována a zaslána bude do čelnějších měst, čímž snad docílí se toho, že zjištěno bude jméno nebožtíkovo.
Při ohledání mrtvoly nebožtíka byly v kapsách nalezeny pouze dva klíčky a kus ženské punčochy, dle čehož se soudí, že nebožtík byl zaměstnán při polní práci a natahoval punčochu na ruku při vázání snopů. Peněz neb nějakých dopisů a jiných listin, jež totožnost mrtvoly by označovaly, vůbec u sebe nebožtík neměl. Dle popisu měst. policejního úřadu byl nebožtík prostřední silné postavy, měl obličej podlouhlý, vlasy šedivé, oči světlomodré, vousy žádné, nos špicatý, stár as 65-67 roků vysílený, měl na sobě cajkové (z pevné bavlněné látky – aut.) kalhoty šedivé barvy, krátký kabát (kazajku) bíle a černě kostkovanou, bílou košili z domácího plátna, černý měkký klobouk, kožené pantofle a bílé ponožky.
 |
| Bílá tečka označuje přibližně místo nálezu mrtvoly. Výřez z mapy pochází z plánu města vydaného u příležitosti Pošumavské výstavy konané v roce 1909. |
Zjištěná mrtvola
Před týdnem přinesli jsme zprávu, že v noci 20 t. m. byla v ulici příkopské nalezena mrtvola starce. Poněvadž nikdo z těch, kdo jej viděli, jej nepoznal, byla mrtvola fotografována a fotografie s popisem rozeslána na různá místa a také v Klatovech na radnici vyvěšena. Mrtvola ohledána městským lékařem p. dr. Františkem Prunarem, který zjistil smrt mrtvicí, a na obecní útraty pohřbena. Teprve ve čtvrtek dne 28 t.m. bylo zjištěno příbuznými starcovými, že neznámý jest Frant. Jílek, roku 1825 rozený, Třezměře (Střeziměř) příslušný, býv. majitel domku č. 23 v Korálkově, kterýž domek před několika lety předal svému synu Františkovi, zajistiv si u něj výminek. Odstěhoval se však k dceři provdané za Jos. Bílého, maj. domku č. 104 na říšském předměstí, kdež si najal za 50 K samostatnou světničku. Dne 21 t. m. pracoval na poli synově a když večer se vracel z pole domů, byl zachvácen srdeční mrtvicí, neboť trpěl srdeční vadou. Syn a dcera domnívajíce se, že otec jest u druhého z nich, nestíhali se po něm, až když slyšeli o nálezu mrtvoly neznámého muže, domluvili se, a na městském policejním úřadě příslušné oznámení učinili. Při policejní prohlídce bytu starcova dne 28 t.m.(kterýž byt byl již od příbuzných vypáčen, poněvadž tito prý se domnívali, že zemřel v bytě), nalezeno bylo v modlitební knize v prádelníku 30 K papírových peněz. Syn na policejním úřadě tvrdil, že po otci nezůstaly žádné peníze, ale odcházeje z úřadu, vyzvedl ve spořitelně 2400 K, jež tam měl otec uloženy a které dle jeho vůle měly býti mezi děti rozděleny. Vyzvednuté peníze byly synu zabaveny a odevzdány k soudnímu projednání pozůstalosti. Následkem těchto zápletek povstaly po městě různé domněnky
a řeči o záhadné vraždě apod.
Je třeba si povšimnout rozporu v článcích. První i druhá zpráva uvádí nalezení mrtvoly 20. července, v druhém článku zároveň tvrdí, že nešťastník Jílek pracoval u svého syna ještě 21. Zřejmě překlep….
Podivuhodnou strategii lze vypozorovat u Jílka mladšího, na policii vypověděl, že otec byl bez koruny a poté ihned vyrazil do banky vybrat jeho úspory. To nebylo moc chytré, zvlášť když byl jistě sledován místním „obecenstvem“. Otcovy úspory, na které si dělal zálusk, byly vcelku značné, nedávno jsem se dočetl, že první model automobilky Laurin & Klement, model Voiturette stála v roce 1905 3600 K, tedy jen o třetinu více. Ani to, že nechal svého otce v téměř osmdesáti letech makat na svém hospodářství nesvědčí o jeho velké lidumilnosti, i když možná tak starý Jílek činil dobrovolně a rozhodně to nebývalo tehdy nic neobyklého. S přicházející reformou důchodového systému nás beztak čeká něco podobného.
Žádné komentáře:
Okomentovat