O znaku města Klatovy

Jedním z nejstarších atributů každého města je kromě jeho názvu i znak. Jedná se pravděpodobně o nejstarší formu toho, co se v moderní době označuje jako vizuální identita. I když v posledních letech se města snaží budovat svou značku i pomocí tvorby a používání loga, zůstává městský znak nejen pojítkem s minulostí, ale také oficiálním symbolem města. Dnes se tedy podíváme blíže na znak Klatov.

Vznik a používání městských znaků se nezrodilo pro nic za nic. Podoba znaku se poměrně často odvozovala z pečetí, kterými se označovaly dokumenty či listiny původem z daného města. Klatovy nebyly výjimkou, zárodek pozdějšího městského znaku se tak objevuje už na pečeti z roku 1289. Jí tehdy klatovský občan Kunrát z Pomuka opatřil dokument, kterým věnuje majetek nově založenému špitálu. Ten stával v místech, kde je dnes budova pošty a služebna Policie ČR. Dle informací, které se objevily v knize Václava Vojtíška “O pečetěch a erbech měst pražských a jiných českých” z roku 1928, patřila klatovská městská pečeť k nejstarším v Čechách, konkrétně jedenáctá nejstarší. Původní pečetidlo se bohužel nedochovalo, ale samotná pečeť ano. Zajímavé je vyobrazení na pečeti – vidíme na něm dvojitou hradební zeď s cimbuří, což zřejmě dokazuje, že prakticky hned po založení byly Klatovy obehnány dvojím hradbovím. Mezi hradbami jsou patrné dvě věže s podsebitím (nejčastěji dřevěný ochoz umožňující pohyb po vrcholu věže) mezi kterými jsou tři stinky (“zuby” na opevnění). Kolem obrázku je nápis SIGLIVM CIVILM. GLATOWIM (Pečeť občanů klatovských). Tato pečeť se používala až do sedmdesátých let 14. století.

Samotný městský znak (erb) je záležitostí mladší než pečeti – jeho užívání se k nám rozšířilo z Německa (ostatně jako řada dalších věcí) a souviselo s účastí měst ve válečných konfliktech. Vedla k tomu praktická potřeba, vojska bylo třeba nějak označit, aby bylo v bitevní vřavě patrné, kdo ke komu patří. Proto i klatovský městský erb vzniká na počátku 15. století, během husitských válek. Většina tehdejších měst svůj znak odvozuje právě z již existujících pečetních znamení, ale v Klatovech (a např. i v blízké Plzni) je tomu jinak. Kromě této praktické funkce mají městské erby i další, řekněme psychologický význam. Města chtěla vytvořením vlastních erbů dokázat, že jsou v rámci království na stejné politické úrovni jako další držitelé erbů – tedy šlechta a jsou tak pro krále minimálně stejně důležitým partnerem jako panstvo. První známý klatovský erb neboli znak vzniká během prvních dvou desetiletí 15. století (jistě před rokem 1422) a jeho podoba je zachycena na kamenném svorníku v klenbě proti oltáři sv. Václava v arciděkanském kostele (viz obrázek) – jednalo se o červený štít s pošinutým (posunutým) stříbrným pruhem.
Z tohoto původního znaku vycházela i pečeť, kterou se označovaly žoky chmele, vypěstovaného v okolí města. Klatovy byly v pozdním středověku centrem chmelařské oblasti. I mnohá vyobrazení města z tohoto období zobrazují chmelnice i v bezprostřední blízkosti, hned za klatovskými branami. Pečetidlo určené na pytle s chmelem pocházelo z roku 1583.
Za fotografii děkuji Jiřímu Straškovi.

O další podobě městského získáme představu ze známého obrazu Klatov od Jana Willenbergera z roku 1602. Faktem je, že na obrazu jsou dokonce znaky dva. Levý erb odpovídá původnímu městskému znaku, zatímco pravý je spíše podobný obrazu z první městské pečetě. Každopádně od doby baroka se na klatovském znaku začala prosazovat komplikovanější figura, jejímž hlavním atributem byla vížka na městském opevnění.

S další podobou městského znaku se můžeme seznámit osobně – když půjdete z náměstí Křížovou ulicí, dojdete k pozdně barokní Bílé věži. Nad vchodem do průchodu věží je portál z roku 1687, který sem byl přenesen ze sousedního kostela. Na něm je krásně vidět barokní městský erb. Vzhledem k užívání dvou znaků, který se projevil například na Willenbergrově obraze, se od počátku 18. století objevuje znak další, který měl tuto dvojkolejnost odstranit a stát se jediným oficiálním erbem. Jeho vznik paradoxně souvisel s vymyšlenými historkami z nejranějších dějin Klatov. Poprvé se objevily v knize pražského měšťana a klatovského rodáka Jana Klatovského, který ve své knize “Fundace aneb založení a vystavění slavného města Klatov” z roku 1599 napsal, že znak městu věnoval kníže Oldřich a to již v roce 1009. Tento zjevný nesmysl ještě “vylepšil” o sto let později Jan Florian Hammerschmied , který znak popsal jako štít s knížecí čepicí na vrchu označení písmeny W.K.C. Tato zkratka měla znamenat “Woldřich kniže český”. Pod písmeny byla červeno-bílá šachovnice a štít byl obtočen zeleným věncem s červenými růžičkami.

I když s příchodem seriózní vědy v druhé polovině 18. století byly tyto historicko-heraldické teze vyvráceny, chtěli nechat představitelé města na počátku 19. století vytvořit městský znak, který vycházel právě ze smyšlených legend. Jejich snažení se zhmotnilo v podobě nového znaku v roce 1819. Tvořily jej dva oválné štíty, v horní části přikloněné k sobě. V pravém byl červený štít s stříbrnou městskou hradbou, za které vyrůstala věž s jedním oknem. V levém štítu byla červeno– stříbrná šachovnice, nad ním břevno, které jej rozdělovalo na dvě části. V horní partii pak dva zkřížené meče a mezi nimi již zmíněná písmena W, K a C. Pravý štít drží svatováclavská orlice, levý má v drápech lev. Nad oběma štíty pak leží královská koruna. Nutno poznamenat, že takto členitý a poměrně složitý znak plný symbolů byl tehdy mezi českými městy spíše výjimkou.

S drobnými úpravami či svévolnými změnami při kopírování se tato podoba znaku udržela až do poloviny třicátých let minulého století. V říjnu 1935 rozhodlo městské zastupitelstvo na základě dobrozdání městského muzea Dr. Hostaše a historika Jindřicha Vančury o vytvoření znaku nového, tentokrát oficiálně schváleného. Nový znak znamenal návrat do minulosti, inspiroval se zmíněnou nejstarší pečetí města ze 13. století. Znak byl nakonec schválen výnosem ministerstva vnitra v dubnu 1938. Je s podivem, že ačkoli po roce 1918 se nový stát zbavoval všech symbolů Rakouska, klatovský znak přežil ve funkci prakticky celé období první republiky.

V poslední době jsou městské znaky spíše na ústupu. Tištěných oficiálních dokumentů nevzniká zdaleka tolik jako v minulosti – navíc použití znaku je často nahrazováno módními logy. I Klatovy mají své – o soutěži a jeho výběru jsem zde kdysi psal. Dnes už bych asi vše hodnotil trošku jinak, klatovské logo určitě není špatné, otázka spíš je, zda se jej podařilo dostatečně dostat ve známost. Podobné záležitosti také poměrně rychle stárnou – takže určitě bych se nebál za nějakých 3-5 let pokusit se vizuální značku města aktualizovat. Pokud je to možné, oslovil bych ale zejména grafiky a kreativce s vazbami na naše město – je jich poměrně hodně a výsledky jejich práce bývají výborné.
Ale zpět ke znaku – při jeho používání pro soukromé účely je třeba mít na paměti, že užití znaku města podléhá schválení Rady města. To není žádnou klatovskou specialitou – tato povinnost vyplývá ze znění zákona o obcích.