Kulaté narozeniny 1960

 

Každý rok s nulou na konci znamená, že naše Klatovy slaví narozeniny. I letošek není výjimkou, naše město bylo založeno právě před 760 lety. Dnes bych ale chtěl zavzpomínat především na rok 1960, tedy na dobu, kdy se slavilo zatím poslední kulaté výročí – tedy 700 let od vzniku města. Jak tehdy město vypadalo a jak probíhaly oslavy? Vraťme se tedy o šedesát let zpět.

Jsem ten poslední, který by obhajoval období totality, ale na počátku šedesátých let byl komunistický režim zřejmě na vrcholu. Ekonomická situace spousty lidí se skutečně znatelně zlepšila, stavěly se byty, každý měl zaměstnání. Zemský ráj to na pohled se zdál na dosah. Obrovský vnitřní dluh, se kterým se potýkáme dodnes, se ještě neprojevil. V rámci prezidentské amnestie nového vládce Antonína Novotného byla v tomto roce propuštěna drtivá většina politických vězňů. Určitá konjuktura se projevila i v Klatovech – na přelomu padesátých a šedesátých let vznikly první bytovky, ve kterých našly svůj domov stovky rodin – na Rybníčkách, ve Vaňkově ulici, pod nemocnicí i jinde. I klatovský průmysl už byl vcelku stabilizován – nové podniky vzniklé ze zabavených původních továren byly zpravidla začleněny do širších koncernů (Kozak, Šumavan, Retex atd.). I venkov podařilo normalizovat, půda odbojných vlastníků byla (až na výjimky) združstevněna. Ideální doba prezentovat rozvinutou socialistickou společnost a využít k tomu významného výročí v dějinách města. 

 

Rok 1960 ale přinesl celou řadu změn i v kontextu celého Československa. V první řadě byla schválena nová ústava, vládnoucí strana rozhodla, že socialismus byl dobudován, což se mělo odrazit i v názvu země. Československá republika měla být napříště označována přívlastkem socialistická. Došlo také k územněsprávní reformě. To se v Pošumaví projevilo tak, že byl zrušen okres Sušice a velká část jeho území byla přičleněna ke klatovskému. Význam našeho města tak bezesporu narostl. Ale jak už bylo řečeno, v onom významném roce 1960 žily Klatovy především vlastními narozeninami. Poměrně slušný přehled akcí nám dává brožurka (viz obrázek), která se dostala mezi lid koncem roku 1959 s podrobným programem oslav. Na každý měsíc bylo nachystáno několik akcí, speciálně k výročí. Začalo se hned v lednu – na sobotu 9. byl přichystán reprezentační ples k výročí, o tři dny později pak proběhlo slavnostní zasedání MNV (Městský národní výbor). V prvním měsíci roku pak proběhla ještě série přednášek o výchově mládeže nebo prezentace na téma „Klatovy husitské“.
Ilustrační snímek je z 16. února 1960, z koncertu Orchestrálního a pěveckého souboru, který působil pod patronací podniku Kozak.

Další měsíc oslav – únor, se nesl zcela v intencích komunistické propagandy. Od slavných únorových událostí tehdy uplynulo pouhých dvanáct let a snad lze předpokládat, že tehdy je ještě alespoň někteří lidé brali jako vítězství (pracující ho) lidu. Program tak zahrnoval například přednášku „Revoluční hnutí v Klatovech“, připomínku Dne sovětské armády a sovětských námořních sil (23.2.), pak samozřejmě zmíněné oslavování převzetí moci (25.2.). V tento den se také uskutečnila premiéra hry Rozbřesk podle stejnojmenného románu, který údajně napsal bývalý prezident Antonín Zápotocký.

Oslavy pokračovaly i první jarní měsíc – navíc se sem podařilo „napasovat“ ještě jedno klatovské kulaté výročí – uplynulo tehdy totiž přesně 100 let od otevření první veřejné knihovny v Klatovech. Pak přišly i březnové klasiky – MDŽ nebo Den učitelů. Velkou část akcí organizovala Osvětová beseda v Klatovech (předchůdce pozdějšího i dnešního Městského kulturního střediska). Jako například přednášku „Lidová mluva na Klatovsku“ předního jazykovědce původem z Klatov, PhDr. Jaroslava Voráče, která se uskutečnila právě koncem března v sále radnice. Vedení organizace výstavy bylo, stejně jako v případě slavných výstav přelomu 19. a 20. století, svěřeno sedmnáctičlennému „Výboru pro oslavy 700 let města Klatov“, kterému ještě pomáhalo pět tematických komisí, ve kterých pracovalo dalších šest desítek lidí. Z dubnového programu mě zaujala výstava obrazů Klatov, vystavená díla by byla jistě zajímavá i po šedesáti letech. Samozřejmě nechyběly ani ideologicky „infikované“ části programu – 5. dubna připomínka 15 let od vyhlášení Košického vládního programu, narozeniny V.I. Lenina (22 dubna) nebo přednáška Klatovsko – 15 let cesty k socialismu. I v květnu leželo těžiště oslav v připomínkách celostátně významných událostí – první máj, osvobození ČSR (samozřejmě Rudou armádou!) nebo 39. výročí založení KSČ. V ten slavný den (9. května) byla také zahájena výstava o historii Klatov v budově muzea. Červen byl spíše oddechovým měsícem, před vrcholem oslav, který měl přijít v první polovině července. I tak proběhlo pár akcí, místní Nové Klatovsko také obšírně informovalo o účasti klatovských cvičenců na krajské spartakiádě v Plzni, ale i celostátní v Praze. Památkou na oslavy mohl být pro Klatovany například odznáček (na snímku) nebo plaketu (následující fotka).

Nejvýznamnější součást oslav měla tedy proběhnout v červenci, resp. na jeho počátku, tedy v době, kdy se v Klatovech slaví pouť. O druhém červencovém víkendu, přesněji v sobotu 9.7.1960 byla zahájena velká výstava průmyslu a kultury. Svým konceptem trochu připomínala svou předchůdkyni – Pošumavskou výstavu z roku 1909. Prostory dnešní Masarykovy základní školy se v rámci výstavy proměnily na pavilon A. Zde se prezentovaly zejména klatovské podniky – Jitona, Závody V.I. Lenina (strojírna Schifauer, později Škoda), Západočeské dřevařské závody, tiskařské závody Stráž, Okresní stavební podnik, Pozemní stavby, Kovodružstvo Strážov, Státní rybářství Měcholupy a další. Některé firmy, zejména ty zabývající se stavebnictvím, měly část svých produktů vystavených na pozemku školy. Zastavil bych se ještě u jednoho podniku – Komunálních služeb města Klatov. Tahle firma (později přejmenován na OPOS – Okresní podnik služeb a oprav) měla vyhrazené čtyři místnosti (třídy). V první z nich byla například „radioopravna“ s modelem domku s instalovanou televizní anténou. Zajímavá a atraktivní byla jistě hlavně pro dámy místnost č. 3, která, jak se píše ve výstavním katalogu: „je vyhrazena pro dámské kadeřnictví, kde budou předváděny novinky dámského účesu přímo na místě“. Jako pavilon B posloužila budova tehdy zbrusu nové ZŠ Antonína Zápotockého. V „béčku“ mohli návštěvníci vidět skutečnou všehochuť – v sekci kultura se prezentovaly různé zájmové i profesionální organizace (vlastivědné muzeum Dr. Hostaše, okresní knihovna, Západočeské divadlo Klatovy, ale i Svazarm nebo místní pobočka Československého svazu tělesné výchovy). Svůj prostor zde dostaly i subjekty zabývající se péčí o zdraví, Okresní ústav národního zdraví (OÚNZ) představil mj. činnost a úkoly jednotlivých lůžkových oddělení, osvětovou činnost v oboru zdravotnictví nebo systém péče o přestárlé. Jelikož se tahle část výstavy odehrávala v budově školy, nemohlo chybět i představení školství Klatovska. Nejednalo se ale jen o historii vzdělávání, ale i o žhavou současnost, tedy představení odborných a odborných učilišť a učňovských škol. Klasické vzdělání bylo tehdy v defenzivě, takže o nejstarší fungující škole ve městě – gymnáziu, ani slovo. Zbytek „béčka“ sloužil k prezentaci firmám, které se nevešly do pavilonu A, zejména z oboru potravinářství (Západočeský průmysl masný, Šumavské mlékárny, Západočeské pekárny a mlýny), ale i OKULA Nýrsko nebo strojní traktorová stanice.
I pro pavilon C byla vyhrazena školní budova – tentokrát „zemědělka“, tehdy ZTŠ. Ve zdejší aule probíhala výstava obrazů malířů z města a okolí nebo s vazbou na region. A protože Klatovy, tak poslední pavilon, i když v tomhle případě spíš zahrada (u muzea) hostila výstavu karafiátů.

Jak již bylo řečeno, výstava byla otevřena v sobotu 9. července 1960. Následující den měl přijít i další vrchol akcí k sedmistým narozeninám. Den začal v 9 hodin besedou s rodáky v sále radnice, o hodinu později pak začal na náměstí promenádní koncert. Po obědě se program oslav přesunul na sokolský stadion – ve 14 hodin zde odstartovala manifestace pracujících k 700. výročí města Klatovy. Po hymně a projevech delegace ÚV KSČ přišel zlatý hřeb - ansámblem pražského Národního divadla zde byla provedena opera Prodaná nevěsta. Nevím, jestli bylo plno, ale ochozy stadionu z roku 1931 měly toho večera mít kapacitu deset tisíc diváků.

Druhou velkou výstavní akcí k výročí byla „Oblastní zemědělská výstava v Klatovech“, která probíhala ve dnech 10.-25. září 1960. Největší hvězdou úvodního dne byl bezesporu tehdejší ministr zemědělství, pozdější ministr vnitra a za normalizace jeden z nejmocnějších mužů ČSSR Lubomír Štrougal. Asi by si nevzpomněl, co u nás v Klatovech zažil, ale teoreticky by bylo stále ještě možné se ho zeptat – v současnosti je mu 95 let a žije kdesi v Jizerských horách. V rámci výstavy také proběhl výstavní trh dobytka a skotu. Klatovsko bylo tehdy jak psal tisk „přirozenou a tradiční plemenářskou oblastí“. Pozornost, jaká byla věnována právě zemědělství dokladuje, že výživa obyvatel a soběstačnost, resp. dostatek v této oblasti, byla ještě před 60 lety velmi důležitým tématem. Na ilustračním snímku reklama zdejší mlékárny z jubilejního roku 1960. Jejím autorem byl známý klatovský malíř Ladislav Netal.

Oslavy ale pokračovaly i v dalších měsících. Řada akcí měla reflektovat skutečné nebo spíš domnělé úspěchy socialistické výstavby města i okresu. Připomínalo se sice sedm století od založení, ale skoro to vypadalo, jako kdyby se dějiny města začaly psát až v únoru 1948. Ještě v červenci proběhla série přednášek „o rozvoji průmyslu a hospodářství na okrese Klatovy“, konec srpna pak patřil výstavě fotografií pod názvem „Klatovský okres ve výstavbě socialismu“. Na 7. srpna čekali všichni, kteří si pořídili los do zvláštní jubilejní loterie. První cenou byl a šťastný výherce si odvezl tehdy žhavou novinku – skútr ČZ 175, pro který se později vžila přezdívka „prase“. Až do konce roku pak probíhaly další akce – připomínky milníků mladého režimu (výročí Slovenského národního povstání, VŘSR nebo uzavření smlouvy mezi ČSSR a SSSR) byly prokládány koncerty nebo přednáškami s regionální tématikou. Celoroční oslavy byly symbolicky uzavřeny 15. prosince 1960, kdy se sešli k slavnostnímu zasedání poslanci MNV (Městského národního výboru) a to za přítomnosti zástupců ÚV KSČ, KNV (Krajského národního výboru) a ministerstev vlády. Jak už jsem se zmínil, významné výročí bylo také příležitostí, jak prezentovat úspěchy v oblasti budované infrastruktury. Na oslavy byl dokončen pavilon v zahradě muzea, před několika lety transformován v Pavilon skla. V polovině července se v bývalé zahradě hotelu Střelnice otevřelo letní kino. O bytové výstavbě už byla řeč. Další akcí byla úprava ulice Národních mučedníků, především prostor před nově vybudovanou základní školou a jedenáctiletkou (gymnáziem). Dokončovací práce také probíhaly u nově otevřeného areálu vlakového nádraží. Další vylepšení ve městě se také v jubilejním roce naplánovala – dle tisku bylo třeba upravit Stalinovy sady (velký park /Mercandinovy sady) a park na Vodojemu, který měli na starosti studenti blízké „zettéešky“.

 

 

Já samozřejmě oslavy 700 let města Klatov nepamatuji, ale jsem si jist, že jubileem žila tehdy většina obyvatel města. Tematické zaměření sice odpovídalo duchu doby, ale i tak byla nabídka akcí i jejich dramaturgický záběr byla úctyhodná. Vzpomínám na výročí z roku 2010 – i sedmisté padesáté narozeniny byly jistě významné. Jako jakousi hmatatelnou památku na tohle výročí si doma hýčkám monografii Klatovy – knihu o historii města. Pokud ji nemáte, sežeňte si ji, protože nic lepšího už na tohle téma za našich životů nevyjde. Letošní oslavy samozřejmě zkomplikoval covid, stejně jako tisíce dalších akcí. Oslavy měly být původně na jaře, nakonec se vcelku zajímavý a pestrý program přesunul až na tento víkend. Ani tentokrát to bohužel nevyšlo,  důvod je stejný jako na jaře. Trvalou vzpomínkou na sedmisté šedesáté tak zůstane především propagační video, které se v éteru objevilo už na počátku roku. Málo co tak charakterizuje Klatovy jako tento krátký film. Video skutečně, až na pár záběrů z dronu, jako kdyby vypadlo z roku 1994. Včetně komentáře, jeho obsahu a dikce, se kterou je pronášen. Soudě dle reakcí, byli ovšem Klatované s představením vlastního města spokojeni. Takže je to asi pořádku. Nakonec si ale stejně nedopustím jednu poznámku. Já chápu a líbí se mi snaha profilovat Klatovy jako „město baroka“. Na druhou stranu nezmínit při vyprávění o historii města ani slovem důležitou roli Klatov během husitské revoluce, to mi přijde vážně smutné. No nic.
Každopádně nemohu zakončit dnešní příspěvek jinak než přáním všeho nejlepšího našemu krásnému městu do dalších let nebo spíše dekád či století.