Nová kaple v Klatovech

Tomu, jak se město Klatovy změnilo za posledních sto padesát let, jsem se zde věnoval z celé řady úhlů už mnohokrát. Dnes bych ale rád představil unikátní projekt, který si klade za cíl oživit staré a pozapomenuté místo našeho města, dát mu (staro)nový obsah a možná tak odstartovat jeho renesanci. 

Každý jistě zná klatovské kopce – majestátní Hůrku s kostelem sv. Martina a výhledy na Šumavu, Vodojem, který dal název celé čtvrti, obestavěný paneláky i rodinnými vilkami. Trochu v jejich stínu zůstává nezaslouženě Křesťanský vršek pojmenovaný podle starobylé klatovské rodiny Kristiánů z Koldina.  

Právě „Křesťáku“ bych se dnes rád věnoval. Dnes si asi každý spojí tento kopec s areálem bývalé  nemocnice. Není divu, sloužila nám i našim předkům skoro sto let. Krásný a (tehdy) udržovaný areál byl dokončen v předvečer první světové války. Poněkud stranou byla později (v letech 1928-29) postavena budova sloužící jako Okresní dětský domov (během protektorátu  byl objekt využíván jako škola - obchodní akademie). Později byla budova přičleněna k nemocnici a vznikla zde porodnice – nakonec řada z nás právě zde přišla na svět.  

Právě mezi nemocničními pavilony a školou, resp. porodnicí ale dodnes stojí nejstarší stavba na Křesťáku – křížová cesta  se čtrnácti zastaveními. Stoupání na vrchol usnadňují série schodů  mezi jednotlivými zastaveními. Křížová cesta je lemována lipovou alejí, nutno podotknout, že ta byla během letošního předjaří celkem dost redukována prořezem nemocných stromů. Zároveň byly vysázeny nové.   

Při pohledu zdola vidíme třináct zastavení na levé straně, poslední čtrnácté vpravo (bylo sem přemístěno z opačné strany pravděpodobně při výstavbě zdi), i laikovi je ale  jasné, že je zde něco špatně. Celou scenérie násilně přehrazuje nevzhledná hradba z panelů, který odděluje areál bývalé nemocnice od zbytku kopce. Chybí tedy jakési symbolické završení – sakrální objekt, kaple. Nebylo tomu ale tak vždy, starší z Vás si jistě vzpomenou na jednoduchou stavbu, která až do poloviny osmdesátých let stávala vedle plácku na vrcholu Křesťáku. Když před více jak třiceti lety míra jejího zanedbání přesáhla únosnou mez, nechalo ji tehdejší vedení města zbořit.

Architektonicky jednoduchá a asi nepříliš cenná kaple si ale jistě, stejně jako anabáze vedoucí k vzniku křížové cesty, pár slov zaslouží. Informací není mnoho, ale jisté je, že kaple zasvěcená umučení Páně zde stála dříve než cesta. Postavena byla už koncem padesátých let 19. století a je nutné poznamenat, že už tato stavba byla jakousi náhradou za svatostánek, který zde fungoval už v 18. století. Zrušen byl až v souvislosti s reformami Josefa II. Sakrální stavby na kopci na severu Klatov tedy mají poměrně dlouhou tradici. V této souvislosti bych rád připomněl, že samotný Křesťák shlížel také na první obyvatele Klatov, kteří se usadili (ještě před vznikem města) v okolí nedaleké studánky Klatovky. Nakonec právě od legendárního pramene až na vrchol Křesťanského vrchu se původně vinula lipová alej, jejíž zbytky vidíme při pohledu zdola na křížovou cestu. Bylo by zajímavé zjistit, proč byla třeba (tehdy jen dvacet let starou kapli) znovu vysvětit. Stalo se tak v červenci 1880, a skoro jistě to už byla předzvěst dalšího dění v místě – vybudování tzv. kalvárie.  Křížová cesta byla slavnostně „uvedena do provozu“ 1. října 1882.  Vlajková loď tehdejší klatovské žurnalistiky, tedy týdeník Šumavan celou událost popsal následovně:

Křížová cesta, jež přičiněním klatovského děkana veledůstojného p. Ferd. Císaře, ze příspěvků a za pomocí dobrodinců z Klatov a přifařených obcí jest postavena, byla v neděli dne s 1. října slavným způsobem posvěcena. Slavnostního průvodu, jejž vedl kvadrian Františkánů plzeňských p. P. Šindler s četnou assistencí s účastnili uniformovaní spolkové klatovští s hudbami svými, městská rada zastoupená p. purkmistem Dr. Naušem, městským radou p. Františkem Zachystalem, v čele průvodu šli pak cechové se svými korouhvemi, průvod uzavíralo nepřehledné množství lidí městských a venkovských. Když průvod došle na místo, posvětil p. Šindler celé místo, na němž křížová cesta stojí, načež měl kázání o původu křížové cesty a  pobožnosti při ní. Po té bylo vysvěceno jeno zastavení po druhém a při každém hned předepsaná pobožnost vykonána. Po vysvěcení sloužil za assistenci p. P. Šindlera, p. faráře Žahourka, p. kaplana Šatry a pp. bohoslovců  veledůstojný p. Císař v kapli zpívanou mši sv., při níž byla zpívána byla řízením ředitele kůru p. Mansveta Kličky krásná mše Nešverova. Po té vrátil se průvod do města.

Zatímco okolí se měnilo poměrně razantně, křížová cesta neboli kalvárie s kaplí zůstávala. V roce 1912 byly na kopci  zřízeny sady, které se v průběhu desetiletí samovolně transformovaly v skoro běžný les, který je zde dnes. Už před druhou válkou se v místním tisku objevily stížností na stav sadů i přístupové cesty, tedy schodiště vedoucí středem křížové cesty. Také prostranství před starou nemocnicí, kde je v součastnosti parkoviště, vypadalo úplně jinak. Ještě po roce 1945 vedla  vedla od křížení Koldinovy a Dukelské a její konec naznačovaly mapy právě před zdejší kaplí. Ulice se nazývala K vršku, z ní pak vybíhala ulice s příznačným názvem Pod vrškem – ta je zde nakonec dodnes.

 Samotná křížová cesta pak byla opravena  v roce 1990, jednotlivé kapličky, resp. zastavení  dostaly nový „obsah“ v podobě obrazů od malířky  Bedřišky Znojemské. Umělkyně je vytvořila už v šedesátých nebo sedmdesátých letech, až do doby instalace byly údajně ukryty u jedné z klatovských rodin, kde čekaly na své osazení až do zmíněného roku 1990. Po téměř třiceti letech by si ale zcela jistě zasloužily léčebnou kúru, všechny si můžete prohlédnout v galerii.   

Malá odbočka – právě někdy kolem onoho roku 1990 jsem se zde účastnil závodů (!!!) jmenovalo se to „Běh do schodů“ nebo tak nějak. Hádáte správně – nevyhrál jsem. Téměř nic si z toho nepamatuji, ale jisté je, že tehdejší stav schodů umožňoval pořádat zde něco podobného. Dnes už by to skutečně nebylo možné, zvlášť některé kamenné stupínky v horní části by při silnějším našlápnutí jistě opustily svá místa. Opravu nutně potřebuje i plot, oddělující cestu od areálu nemocnice – k ne úplně vyhovujícímu stavu dále nepřispěl pád jednoho ze stromů loni nebo předloni, který zcela zdevastoval jeden „úsek“ hradby. Nejvíce zde ale samozřejmě chybí kaple jako přirozené završení celé křížové cesty.  Naopak opravdu hodně zde přebývá panelový plot oddělující vrchol kopce od areálu bývalé nemocnice.

Každopádně již několik let ale existuje návrh, který by mohl celému místu navrátit dřívější podobu a obsah – kaple a související obnova křížové cesty dle návrhu architekta Jana Šépky. 

Impulsem k návrhu na stavbu unikátní kaple byl před několika lety, přesněji v roce 2011, workshop 10x10 – nápady pro Klatovy. Představitelé města tehdy vybrali deset architektonicky či spíše urbanisticky problematických míst a vyzvali zástupce architektonické obce, aby přinesli své návrhy na jejich (vy)řešení. Jedním z účastníků projektu byl i zmíněný architekt Jan Šépka, kterého ze zadání workshopu nejvíc oslovil neutěšený stav křížové cesty a absence kaple.  Ačkoli se nabízelo navržení repliky kaple, architekt se rozhodl jít jinou cestou a spojit minulost s přítomností a nabídnout stavbu ze slovníku současného architektonického jazyka.

Navrhl na základech původní stavby jednoduchou kapli stejných rozměrů, jaké měla ta původní – s půdorysem cca 10*7 metrů a výškou 10 metrů.  Velice zajímavý je ale především zvolený materiál pro stavbu, který ji učiní zcela unikátní – speciální umělá pryskyřice smísená se sklem.  Výhodou zvolené stavební hmoty je mimo jiné její pevnost a světelná prostupnost. Architekt Šépka s ní má navíc řadu zkušeností, obdobný materiál využil např. realizaci zámeckého návrší v Litomyšli. Laminát, resp. pryskyřice používá ve stavebnictví již od 60. let (použitý byl např. na legendárním vysílači a hotelu na Ještědu), v posledních letech navíc jde vývoj těchto materiálů rychle kupředu.  Do pryskyřice se přidává například stabilizátor proti UV záření. Celý povrch je také možno opatřit průhledným nátěrem proti graffiti, což bude na Křesťáku vzhledem k jeho odlehlosti asi nutné. Materiál a jeho barva by měla poskytnout návštěvníkům velký zážitek v podobě světelné atmosféry v interiéru kaple. Uvnitř by mělo být pět lavic pevně zafixovaných k podlaze objektu a zhotovených ze stejného materiálu jako stavba samotná. Ve správném kostele, takže ani zde, samozřejmě nemůže chybět oltář – zdejší bude mít kruhový tvar.          

Velice zajímavý bude bezesporu vlastní proces vzniku kaple. Vzhledem k použitému materiálu a jeho pevnosti, nebude třeba použít žádnou další nosnou konstrukci. Prakticky se bude jednat o odlití celého objektu, podobně jako u betonových staveb. Bude nutné vytvořit vnitřní tzv. ztracené bednění z polystyrénu, které bude posléze po zatvrdnutí hmoty možné odstranit. Bednění zvnějšku bude třeba sestavit z posuvných dílců, které umožní odlívat stěny po menších kusech (cca 50 cm), aby se dala poměrně rychle tuhnoucí pryskyřice zpracovat. Celý proces odlívání kaple bude muset proběhnout bez přerušení, aby se jednotlivé vrstvy dokonale spojily. Přímo na místě bude muset vzniknout jakási „dílna“, navíc chráněná proti dešti. I samotný průběh stavby tedy bude bezesporu velice zajímavý.

Zatímco většina návrhů z výše zmíněného architektonického workshopu odpočívá kdesi v šuplících, návrhu a myšlenky nové kaple na Křesťanském vrchu zaujal dvě dámy, z jejichž iniciativy vzniknul spolek Obnova kaple a křížové cesty. Jak už vyplývá z jeho názvu, cílem je získat finanční prostředky na výstavbu kaple dle návrhu architekta Jana Šépky. Spolek si vytyčil skutečně ambiciózní cíl, vezmeme-li do úvahy, že celkové náklady na stavbu kaple by  se měly pohybovat okolo sedmi milionů korun. K propagaci myšlenky obnovy kaple byly zřízeny webové stránky i vlastní profil na facebooku. Spolek získává finanční prostředky formou veřejné sbírky, na transparentní účet je možné přispět libovolnou částkou. Vybrané peníze mají být primárně určeny na stavbu kaple. Spolek si nestanovil žádný termín, do kdy by měla být částka shromážděna. Nicméně pokud se ukáže, že se v rozumné době potřebné finance nepodaří vybrat, budou použity na revitalizaci křížové cesty. I snaha vybrat peníze mezi veřejností je  symbolickým návratem k minulosti místa. Když se půjdete podívat na křížovou cestu – při bližším ohledání jednotlivých schodů si jistě všimnete (někde ještě dobře viditelných) vytesaných jmen donátorů, kteří darovali finance na cestu na počátku osmdesátých let předminulého století. Celému záměru už vyslovili podporu představitelé města Klatovy, i plzeňský biskup Mons. Tomáš Holub nebo oblíbenec (nejen) klatovského publika a duchovní otec divadla Semafor Jiří Suchý.          

Záměr obnovit křížovou cestu i kapli se mi jako milovníku klatovské historie i současnosti skutečně líbí a velice oceňuji úsilí organizátorek sbírky. O to více, že snahu vyvíjejí lidé, kteří jinak nemají ke Klatovům žádný speciální vztah. Smekám svůj imaginární klobouk. Zároveň si myslím, že právě resuscitace kapličky by mohla být onou pověstnou první vlaštovkou při obnově celého v současnosti zanedbaného prostoru Křesťáku. Nemám na mysli jen samotný vrchol kopečku, ale i například jeho propojení s areálem bývalé nemocnice. Právě ve staré nemocnici je i přes nejrůznější změny, dostavby a úpravy stále patrná vysoká estetická i užitná kvalita, kterou místu vtělili její projektanti před více než sto lety. Křesťák by tak mohl být jakousi klidnou „protiváhou“ Mercandinových sadů, o kterých se po rekonstrukci rozhodně nedá říct, že by byly onou klidnou oázou (což je samozřejmě zcela v pořádku). Myslím si také, že kaple by se mohla stát určitou zajímavým místem nejen pro místní, ale hlavně pro návštěvníky našeho města. Asi nelze očekávat nájezdy hord milovníků architektury, ale na rozdíl od chodby spojující jezuitský kostel a bývalou kolej (vytvořenou údajně Evou Jiřičnou) by se jednalo o živoucí stavbu, na kterou je možné si „sáhnout a ohmatat ji“ a hlavně užít ji či spíše užívat ji. Kdyby se podařilo sehnat peníze, jistě by se dalo považovat za nezanedbatelné plus celého projektu, že se zrodil v módu „Klatovy sobě“.    

Číslo účtu, kam je možné poslat finance na výstavbu kaple či obnovu zdejší křížové cesty, je 181208002/5500.

Za pomoc při tvorbě příspěvku děkuji Ing. akad. arch. Janu Šépkovi a MUDr. Janě Ježkové.