Kouzelníci, akrobati a obludária v Klatovech I.

Dnes si asi už jen stěží umíme představit, jakou atrakcí musel být před nějakými sto, sto padesáti lety příjezd jasnovidce, kouzelníka nebo různých „hříček přírody“ do města jakým jsou Klatovy. Dnes si připomeneme několik hodně i méně vydařených show, které se uskutečnily v našem městě.

První atrakcí byla návštěva „Rostoucích lidí“, kteří zavítali v roce 1927 do hotelu Bílá růže. O rozměrech „účinkujících“ lze mít pochybnosti – především obr Alfréd a jeho výška 240 cm – no nevím, nevím. Pravdou je, že za nejvyššího člověka všech dob se všeobecně považuje Robert Wadlow (1918-1940), který měřil úctyhodných 272 cm. Takže Alfréd byl stále o hlavu menší než Robert.
Další členka skupinky, slečna Kathé, tedy zřejmě až tak atraktivní nebyla, vážit v 15 letech téměř 160 kilo jí, spíš než cokoli jiného, přinášelo zdravotní problémy. Já, obtloustlý skoro čtyřicátník, jsem poloviční – s obvodem pasu „pouhých“ 102 cm a doslova miniaturním kolínkem (43 cm).
Podobná show, ve které vystupovali lidé „nestandardních“ rozměrů se v Čechách objevila poprvé v desátých letech 19. století. Největšího rozmachu však došla v USA, kde se pro tato představení vžil název „freakshow“. Zajímavé by bylo zjistit, jak show probíhala. Dle reklamy nepřetržitě – znamená to, že snad Kathé, Alfréd, Picolo a Egon seděli celý den v malém sále, který byl v hotelu k dispozici? No každopádně to muselo být pro účinkující velice „důstojné“.

Zajímavá je pozvánka či reklama inzerující poslední představení Quasthoffova ansámblu, který přebýval v Klatovech na podzim 1871. Bývalo pravidlem, že jedno z představení (zpravidla poslední) bylo hráno „ve prospěch“ některých členů umělecké skupiny. Jinými slovy – vyvolenému či vyvoleným připadnul veškerý zisk z daného večera. Častokrát, čtete-li vzpomínky herců kočovných společností, se setkáte s popisem nadějí, které herci vkládali do „svého“ představení. V tomto případě doufali v hojnou návštěvu „gymnasta a turnér“ Charles Foottit a Miss Alma. Místo, kde předváděli Quasthoff a spol. svůj um, je trochu záhadou, pozvánka sice uvádí „městské divadlo“, ale na to si museli Klatované počkat ještě dalších padesát let. V sedmdesátých letech 19. století neexistovaly ještě ani prostory, později hojně užívané pro podobná show nebo kočovné divadelní společnosti – hotel Menčík a tedy ani sál v něm, sokolovna nebo dodnes stojící objekt bývalé restaurace Villa (název se někdy užíval s přídomkem Kučera , dle prvního majitele objektu).

Na snímku je přední český meziválečný kouzelník František Samek (vlevo) se svým synem. Samek vystupoval v Klatovech zřejmě vícekrát, lokální tisk mu ovšem věnoval pozornost pouze krátkým „výchovným“ článkem v roce 1924.

"Tento týden pořádal známý český eskamotér Samek v Klatovech 4 představení, která se těšila takové přízni našeho obecenstva, že byla vždy úplně vyprodána. Bedna smrti, tajemné reje kostlivců se zjevy duchů z říše magie, spiritismu, sejmutí hlavy vlastní rukou a jiná čísla byla po čtyři dny touhou kde koho. V tomto ohledu překoval pan Samek Mohameda, na nějž v Mekce nikdy nebyl takový nával jako na Samka V Klatovech. Proč to píšeme? Že bychom Samkovi nepřáli? Kde pak! Pan Samek je moc šikovný člověk, okašulíruje i čerta a buď mu všechna chvála. Ale jedná se nám o mentalitu lidu. V popředí je neustále hon za sensací, lid chce býti klamán. Jest mu lhostejno jak, ale chce, aby jeho mysl byla napínána, rozrušována. Je dalek požitků, plynoucích z věcí kulturních. Kdyby dnes přišel druhý hrabě Cagliostro (věštec, okultista a léčitel žijící v 18. století – pozn. aut.), triumfoval by více než před sto léty. A přece říkáme, jaký pokrok jsme učinili oproti středověku. Kdyby v Klatovech byla divadelní společnost, která by dávala Ibsena, Shakespeara neb jiné dramatiky, zel by sál prázdnotou. O tom mám své zkušenosti."

To jsou mi ale zlá, elitářská slovíčka. Přece jen jsme se trochu posunuli za devadesát let od návštěvy kouzelníka Samka – my dnes máme v Klatovech alespoň jednou ročně Argemu, dokonce vícekrát vlastence z Ortelu a samozřejmě – pivní slavnosti!

Zpět ale na samý závěr 19. století. V roce 1900 přijelo do Klatov „České Finkovo muzeum a panoptikum“. Jak vyplývá z reklamy, jednalo se o prezentaci voskových figurín, které představují tehdejší známé osobnosti nebo různé kuriozity. V případě Ludvíka, resp. Luigiho Lucheniho, byl pan majitel Fink opravdu vcelku rychlý – tento italský anarchista zavraždil 10. září 1898, tedy necelé dva roky před klatovským show , rakouskou císařovnu Alžbětu Bavorskou, známou spíše pod jménem Sissi. Louis Napoleon (1808-1873) byl synovcem slavného francouzského válečníka a císaře a zároveň posledním vládcem Francie z rodu Bonaparte. I královna Marie Luisa souvisí s Napoleonem. Dcera rakouského císaře Františka I byla jeho druhou manželkou. Z tohoto svazku vzešel jediný Napoleonův legitimní syn, předčasně zesnulý Napoleon František, zvaný Orlík (1811-1832).
Alfred Dreyfus byl hlavním a smutným hrdinou aféry nesoucí jeho jméno, která rozdmýchala antisemitské nálady nejen ve Francii. Důstojník francouzské armády byl falešně obviněn ze špionáže ve prospěch Německa a odsouzen k doživotnímu vyhnanství. Pod tlakem veřejného mínění byl však později omilostněn a za původce dopisu, který mě původně svědčit o jeho vině, byl označen další důstojník Ferdinand Walsin - Esterházy. Dreyfusova aféra svým zřetelně antisemitským podtónem bývá někdy přirovnávána k hilsneriádě. K oživení celého panoptika užil majitel Fink hrací skříně- orchestrionu, který byl tehdy velmi rozšířeným zařízením schopným reprodukovat hudbu. Pro představu - výše vstupného -10 krejcarů odpovídala tehdy ceně litru piva.

Krátce po pouti v roce 1919 dorazil do Klatov Mistr Beránek. Přídomek Messmer označoval obecně profesi iluzionsisty. Zjistit něco bližšího o osudu (nejen) tohoto mága je problematické, proto je nutné se spokojit s informacemi z reklamy zveřejněné v Klatovských listech. Show se konala v oblíbeném sále hotelu Menčík, který stával ve Vídeňské ulici. Dnes po adaptaci slouží jako kino Šumava.

O tom, jak se získávaly atrakce do nejrůznějších panorámat či spíš obludárií, svědčí případ Terezie a Václava Kočkových z roku 1889. Manželé Kočkovi pocházeli z Klatov, proto o jejich „kauze“ referoval místní Šumavan v článku pod názvem „Jak se vychovává obrovská dáma“. „Dne 19 t.m. dodáni byli okresnímu soudu v Chomutově (na snímku) četnictvem v Oseku manželé Vácslav a Terezie Kočkovi. Manželé tito cestují po světě s jakousi panoramou, v níž ukazují se všelijaké „divy“ světa a pomáhají si k větší návštěvě tím, že udávají se za občany klatovské. V poslední době ukazovala se v boudě čtrnáctiletá „obrovská dáma“. Dívka tato jmenuje se Anna Ledvinková, pochází z Husince a udává, že v měsíci květnu t.r. hledala si v Praze službu, při čemž manželé Kočkovi se jí zmocnili a vzali si ji na cesty po světě. Ode dne, kdy ke Kočkovům přišla, byla stále zavřena a s nikým nesměla mluviti. Každého dne musela podrobiti se zvláštní zkoušce. Položili ji totiž na prkno a na prsa dávali í těžké kameny, takže celé tělo hrozně ji oteklo. V takovém položení musela vždy delší dobu setrvati , což mělo za účel , aby stala se z ní „obrovská dáma“, která by mohla buditi údiv diváků. Četnictvo náhodou se dozvědělo, jakým způsobem manželé Kočkovi s nedospělým děvčetem nakládají, i vzalo dívku do své ochrany a manžely Kočkovy dodalo k soudu. Jak patrno, nedělají tito lidé Klatovům ve světě mnoho cti.“ No tomu říkám kvalitní (byť nedobrovolné) zvyšování kvalifikace za účelem nárůstu šancí na uplatnění na náročném trhu práce! Jinak komu připadá jméno Kočka povědomé v souvislosti se „světským“ zaměstnáním se zřejmě nemýlí. Skoro bych se vsadil, že majitel panoramatu byl některým z předků známého impresária z Matějské pouti Václava K.

Velice populární atrakcí z kategorie „tělesných anomálií“ bývali liliputáni. Pravděpodobně první návštěva těchto miniaturních lidí se v Klatovech uskutečnila na konci léta 1899. Šumavan k tomu píše: „O nárůdku Liliputánů se již psalo a ještě více povídalo. My, pomíjejíce všech těch rozprav a hádek uznaných autorit i cestopisných údaju mnohých světové pověsti požívajících kapacit od Livingstona až do Šelmosmrtiče vzpomenem jen našich mladých let, kdy čtouce „Gulliverovy cesty“ činili jsme si o těch Liliputánech různé představy a vždy myslel : „Takhle je vidět, to by bylo.“ A hle, tužba z našich mladých let sed má vyplniti. V nejbližších dnech zavítá do Čech se svým impresáriem rodin Liliputánů sestávající se z otce, matky, syna a dcery, která bude v různých městech pořádati představení. Snaživému pořadatelstvu národní slavnosti podařilo se po velkých obětech získati k představení v městských sadech 3. září t.r. Tím poskytnut bude našemu obecenstvu jak malému tak i velkému požitek opravdu zajímavý, jelikož Liliputáni na své cestě do Čech zastaví se nejprve v Klatovech, změnivše na prosbu pořadatelstva, tak že dne 3. září přijedou ranním vlakem přes Bavory a Eisenstein přímo do Klatov. Pořadatelstvo doufá, že oběť jeho nebude marná a že obecenstvo hojným účastenstvím na slavnosti jakož i při představení Liliputánů dá pořadatelstvu vysvědčení to nejlepší.“
Liliputáni a jejich vystoupení byli patrně nejoblíbenějším druhem „freakshow“. Miniaturní lidé přišli ke svému označení po roce 1852, kdy byla vydána kniha J. Swifta – Cesta do Liliputu.
Ilustrační snímek pochází z roku 1928, kdy se v Praze na svém turné zastavila skupina liliputánů Singer´s Midget. Vystoupení třicetičlenné skupiny byla velice úspěšná a měla velký ohlas v dobovém tisku a to i přesto, že představení lidských kuriozit už pomalu vycházelo z módy. Snímek pochází z návštěvy části skupiny v obchodním domě Brouk a Babka na tehdejší Belcrediho třídě (dnes Milady Horákové) v Praze 7. Zde se sluší odbočit a připomenout, že jeden ze zakladatelů a spolumajitelů sítě obchodních domů, Josef Babka, měl kořeny na Klatovsku.

Jistě velkou show přivezl do Klatov v roce 1884 impresário „tělocvičné společnosti“ Emanuel Phillipi. Sám je v programu označen jako „ hudební král“. Je ovšem s podivem, že do sálu hotelu Bílá růže se vešel divotvorný slon „Babi“ nebo dokonce „létající hrazda“ o velikosti 50 stop (cca 15 metrů). Každopádně je také zvláštní, že zřejmě poměrně velký ansámbl s produkčně náročným představením s nářadím uskutečnil v Klatovech pouhá tři představení.

Pořádání a hlavně účinkování ve freakshow s sebou ovšem mohlo nést i značná rizika, o čemž svědčí i novinová zpráva z roku 1905.

Nebezpečný kouzelnický kousek. Mnozí eskamotéři mají na svém programu také ten umělý kousek, že podají některému diváku ručnici nebo bambitku, již byli před očima všech diváků řádně kulí nabili, a nechají na sebe střeliti, načež ukazují kuli v ruce a tvrdí, že ji zachytili, ačkoli ji ani nepustili do hlavně. Nezkušení diváci bývají tímto kouskem nemálo překvapeni. V Americe ve státu Omaha bavil eskamotér různými čarodějnými kousky zlatokopy, dělníky a podobné diváky, načež nabil také bambitku a podal ji jakémusi lovci, jejž žádal, aby na něho střelil. Lovec byl k tomu ochoten bez velkého zdráhání. Chopiv se bambitky zamířil na čarodějníka a spustil. Čarodějník se po výstřelu uklonil a ukazoval obecenstvu kuli, již držel v ruce, tvrdě, že ji rukou zachytil. Střelec pohlížel udiven na eskamotéra a na bambitku, již ještě držel v ruce, kroutil hlavou, nevěda co se to stalo, že chybil, ostatní diváci vypukli v hlučný smích a střelec popuzen, odhodil bambitku a vzkřikl: „Už všech čertů! Jak živ jsem se žádného chlapa nechybil dvakrát! Po těch slovech chopil se svého revolveru a střelil po eskamotérovi, který se skácel s prostřeleným srdcem.