Zhrzenci a zhrzenkyně

I v dalším příspěvku bych chtěl zůstat v poněkud lehčím módu. V minulosti bylo napsáno v okolí mnoho příběhů lásky - někdy veselých, někdy smutných nebo přímo tragických. S dávno zapomenutými historkami se lze dnes setkat pouze prostřednictvím starých novin. Mezi „nudnými“ zprávami referujícími o nových vyhláškách nebo schůzích místních spolků se tu a tam objevila zpráva, která jistě vybudila zvědavost a fantazii místních drben.

První příběh se odehrál v roce 1872, v hlavní roli krejčovský mistr z Klatov Jiří Bílý a jeho dvě ženy. Událost měla dokonce dohru před plzeňským soudem. Svatba s překážkami. Krejčovský mistr Jiří Bílý měl 13. dubna t.r. veselku. Hostů bylo plno a diváků ještě více, neb každý byl zvědav na ten „špektákl“, který mu prý bývalá jeho láska Ludmila Sedláková, jak se dala slyšet, před oltářem vyvede. Již klečel p. Bílý se svou drahou či lépe řečeno bohatou polovicí, vdovou po panu Štěfanu Matejovičovi před oltářem, již oba si přísahali na vzájem věrnost až do smrti, když tu pojednou přistoupí k ženichovi žena, která se pracně zástupem lidu až k oltáři prodrala a postavila mu po bok malého chlapečka se slovy: „Tu máš svého syna za družbu“! P. Bílý zbledl jako stěna, nevěsta padala do mdloby, svatebčané s p. Šatrou, který p. Bílýho oddával, žasnuli, co se zatím na výstup čekající  lid smál a o ženichovi a nevěstě rozličné laciné i drahé vtipy pronášel. Konečně byl všeobecnému zmatku tomu konec učiněn tím, že zavolaný policajt zlostí se třesoucí Lud. Sedlákovou i s „malým družbou“ od oltáře odvedl  a že pan Šatra obřad dokončil. Ještě toho dne věděl již  každý v Klatovech o té ostudě a výtržnosti – a druhého dne vyprávělo si již o tom historky celé okolí Klatov a čtenáři naši dočetli se o tom i v listu našem. P. Bílý nezapírá, že žil před lety se Sedlákovou v důvěrném poměru a že s ní měl dítě, tvrdí ale, že dítko to již dávno zemřelo, kdežto Sedláková opět dokazuje, že to první ovšem zemřelo, ale posud žije to druhé, které s ní měl, a to prý jest ten chlapeček, kterého mu za „družbu“ postavila. P. Bílý obžaloval bývalou svou lásku, aby ostudu tu poněkud se sebe smyl, u plzeňského soudu, kdež se s ní odbývalo v těchto dnech přelíčení. P. Bílý jí ostudu „milostivě“ odpustil a soud odsoudil ji přihlížeje k mnoha polehčujícím okolnostem k třídennímu vězení.

No skutečně situace svobodné matky nebyla před 140 lety nijak záviděníhodná.  Pan Bílý také nebyl nejlepší taktik, místo aby nechal celou záležitost „vyhnít“, dal záležitost k soudu, čímž si vykoledoval další připomenutí celého trapasu – minimálně zveřejněním citovaného článku.

Svatbička s překážkou v podobě nevyřešené minulosti – stále aktuální téma a problém. Ilustrační obrázek – obálka časopisu Šejdrem z roku 1932.

Následující příběh z roku 1904 je o horažďovickém restauratérovi s jeho nevěrné ženě, jak ho přinesl Plzeňský obzor :

 
Mstitel manželčiny nevěry. Manželka nádražního restauratéra v Horažďovicích- Babinech (dnes stanice Horažďovice – předměstí – pozn. aut.) 36letá Anna Pracnová, udržovala dle udání manžela svého již po delší dobu nedovolený poměr se ženatým číšníkem Antonínem Šejnohou, zaměstnaným v tamější nádražní restauraci. Dne 8 t.m. přistihl manžel Pracnové oba ve sklepě, kde došlo k vzrušujícímu výstupu, jehož výsledek byl, že žena i její milenec odjeli druhého dne vlakem do Plzně. Dne 12 t.m. přijel Pracna do Plzně nakoupiti uzenářské zboží a při té příležitosti navštívil odpoledne svého švakra, hostinského. Když do místnosti vkročil, spatřil k svému překvapení seděti u stolu společně svou ženu, Šejnohu a tchána svého pensionovaného konduktéra státních drah. Šejnoha při spatření manžela rychle vyskočil oknem na dvůr, když v tom okamžiku vypálil klamaný manžel za ním ránu ze šestihlavého revolveru. Na štěstí však jej netrefil, aniž by někoho jiného zranil. Pracna byl ihned zatčen a po předběžném výslechu na policii dopraven  do vyšetřovací vazby zdejšího krajského soudu. Klamaný manžel udal, že neměl úmysl svůdce své ženy zastřeliti, nýbrž jen postrašiti. Zpráva o této rodinné tragedii roznesla se záhy po celém městě.

Story naštěstí s relativně šťastný koncem, zřejmě proto, že pan restauratér Pracna často chyběl na schůzích ostrostřeleckého spolku. Jistě si odnesl ponaučení, že se vyplatí soustředit se na výběr svých podřízených.

Teploměr lásky. Trochu patetické – jak bývalo zvykem. Zdroj : Humoristické listy 1923.

Příběh dvou mladých milenců ve stylu Romea a Julie se odehrál v Luhu u Horažďovic v roce 1880. Referoval lokální list Šumavan.

Osudný žert. Karel Částka, syn rolníka v Luhu u Horažďovic, mladý inteligentní muž, který absolvoval vyšší realku a školu hospodářskou, zamiloval se do sličné dcery tamějšího řídícího učitele. Bohatý otce Šustkův z příčin zcela pochopitelných neschvaloval milostný poměr mladých lidí a přičinil se všemožně, aby známosť přerušil. Zejména působil na učitele, aby zakázal dceři stýkati se s milencem svým. Učitel skutečně přiměl dceru, aby dala mladému muži výhost. Ale týž navštěvoval rodinu učitelovu i nadále, jako by se nebylo pranic přihodilo. Teprve když rozhodně požádán byl, aby nepřekročil práh školy, ustál od dalších návštěv, avšak pronesl že se raději zastřelí, než aby upustil od své Julie.Minulou neděli zaslal milence své  dojemný list, ve kterémž požádal ji o poslední dostaveníčko na pokraji panského lesa. Dívka vyhověla a dostavila se v podvečer na určené místo. Sotva však učinila několik kroků do lesa, spatřila milence, on držel v ruce revolver, proti sobě namířený. Chtěl vzkřiknouti, avšak zděšením nemohla ze sebe vypraviti ani slova. V okamžiku tom vyšla rána  a Částka skácel se k zemi. Děvče spatřivši, co se bylo událo, chopilo se resolutně zbraně, kterouž Částka po výstřelu byl odhodil a vypálilo v nešťastném domnění, že milenec je mrtev, druhou ránu na sebe. V okamžiku tom vyskočil zdánlivě mrtvý ze země a spatřiv milenku svoji o strom podepřenou a krví zborcenou, spozoroval teprve, co se bylo stalo a jak osudný měl následek – jeho žert! Chtěl totiž milenku svoji postrašiti. Vida ji přicházeti, namířil proti sobě a střelil – do vzduchu. Nešťastné děvče v domnění, že Částka mrtev skácel se k zemi, chopilo se revolveru a  spůsobilo si ne sice smrtelné, však dosti těžké zranění.

Co k tomu dodat? Snad jen, že „Julie“ zkrátka neměla smysl pro humor.

Jedině "vodní" léčba - Švanda dudák 1926.

Nepříjemné je, když velká láska vyprchá tak nějak předčasně, tak jak se to stalo např. v roce 1901 v jedné obci poblíž Klatov.

Mladý občan J.P. z jedné z okolních obcí. Udržoval po delší dobu s dívkou B.M. z téže obce důvěrnou známost, jež nezůstala ale bez následků. Proto jí také sliboval, že ji pojme za manželku , leč „svedené“ dívce ani v nejmenším nenapadlo, že „sliby jsou jen chyby“ a bláhovým jest ten, kdo jim věří, - až když shledala, že se jí milenec pojednou počal vyhýbati, veškeré důvěrné styky s ní přerušiv, věřila, že jest šeredně klamána. Milý občan P. nalezl si dívku jinou- neohlížeje se na nic, čím (!) jest ku první vázán – kterou také ustanovil za svou nastávající „družku životem“. Zrazená  milenka dovědivši se o ošemetném jednání J.P., jakož i ochystaném sňatku jeho, přispěchala se svými známými v pondělí dne 11 t.m. před 6. hod. ranní do Jesuitského chrámu Páně, kde očekávala zrádného milovníka s jeho nevěstou. Když tito skutečně se dostavili a k obřadu svatebnímu se připravovali, přiskočila B.M., nevěstu odstrčila a sama přikleknouti chtěla podle ženicha, jemuž zároveň zrádné jednání jeho vytýkala, chtěje mu tak svatbu s jinou překaziti. V kostele nastal mezi přítomnými šum, který však za okamžik ustal, když někteří z přítomných dalším výstupům zabránili domluvou rozezlené dívce. Za malou chvíli na to opouštěli nově oddaní manželé stánek boží, z něhož rozcházející se lid počal mezi sebou cosi šeptati o kletbě nad mladými manžely pronesené, lituje při tom tak šeredně svedené dívky, jíž očekává nyní doma starost o – plod zhrzené lásky. Jak se nám sděluje, bude míti celý případ před neúprosnou Nemesis, k níž oklamaná dívka se obrátila.

  

Nejsem si jist, zda podvedenou mladou ženu nějak uchlácholilo pomyšlení, že potrestání nevěrníka vezme do rukou „božská Nemesis“.

Hlavně si dát bacha na to, koho zaměstnáte.

Poslední příběh zrazené lásky se odehrál v Klatovech v roce 1905.

Zvláštní pomsta opuštěného občana. Jistého zdejšího občana V.K. opustila minulého týdne statná a kyprá hospodyně, která po celou řadu let sdílela s ním společnou domácnost, a uprchla s mladším mužem, který rovněž po nějakou dobu bydlel v téže domácnosti. Oklamaný, starší jinak muž, vrátiv se z cesty, kterou často za svým hodinářským zaměstnáním podnikal, a dozvěděv se o zmizení své dlouholeté „družky životem“, vymyslil si zvláštní způsob, aby se jí pomstil, - dal jí jednoduše v pondělí tohoto týdne před polednem odzvoniti hodinku. Když mu někteří známější jednání toto vytýkali, ohražoval se proti tomu, dokládaje, že je k tomu úplně oprávněn, poněvadž uprchlá je prý pro něj již- mrtvou! Samosebou se rozumí, že podivné rozhodnutí zrádně puštěného občana, jež ovšem nezůstane asi bez nepříjemností, působilo v městě našem dojmem nemálo komickým, a utržil ještě výsměch, že jako hodinář nepoznal již mnohem dříve – kolik uhodilo.        

Znovu časopis  Šejdrem - tentokrát rok 1930.