Před
časem jsem se zde věnoval tématu skoro všem velice blízkému – pivu
a především zařízením, kde se dalo v menší nebo větší míře
konzumovat. Při listování starými lokálními novinami mě vždy
udivuje množství restaurací, hostinců nebo prostých náleven,
jejichž majitelé s oblibou lákali potenciální štamgasty.
|
Bylo
by bezesporu velice zajímavé zpracovat téma klatovských
hospod více odborně. Obávám se však, že by se jednalo o doslova
nadlidský úkol. Sledovat a dohledat vznik a zánik desítek
podniků, změny nájemců nebo majitelů považuji za zcela nemožné.
Pochybuji, že by dal někdo ze současníků dohromady kompletní
seznam klatovských náleven fungujících byť jen po roce 1989.
Podnikem
s dlouhou tradicí bývala kavárna Slavie na náměstí. Je ovšem
třeba rozlišovat mezi dosud fungujícím, nepříliš vábným
bufetem stejného jména a kavárnou, která byla v provozu nejprve
ve starodávném domě přes ulici a poté v budově, kde dnes sídlí
Komerční banka. Pohled na stranu náměstí s kavárnou.
|
|
Část
interiéru kavárny Slavie. Kavárna byla zařízena v domě „U
Stránských“ v dolním rohu náměstí. V podniku bylo celkem 6
místností, z jejichž oken bylo možno přehlédnout velkou část
náměstí i Pražské ulice. Vchod se nacházel v Křížové
ulici, odkud se také dalo vstoupit do knihupectví Jana Zachystala.
Vnitřní zařízení dodali vesměs klatovští řemeslníci –
truhlář Rayal, čalouník Janda a další. Vzhledem k novému
využití přízemí domu provedl jeho majitel MUDr. Král i úpravy
fasády.
|
|
Další
pohled do kavárny z dvacátých let- do tzv. kulečníkové herny.
Kromě kulečníku zde byly ještě dvě další místnosti primárně
určené pro společenské hry. Dojem líného odpoledne dotváří
host - čtenář novin. Kvalitní a široký výběr časopisů a
novin měl do kavárny nalákat hosty.
|
|
První
éra existence kavárny Slavia je spojená s rodinou Mašlových
(původem z Prahy), ti ji začali provozovat v roce 1902. Manželé
Jan st. a Kateřina měli již v devadesátých letech pronajatý
hotel Menčík, který se nacházel v domě ve Vídeňské ulici nad
dnešním kinem Šumava. Ten poté „pustili“ a koncem roku 1901
převzali restauraci v budově Měšťanské besedy. Následujícího
roku začali podnikat i jako kavárníci právě v nově zřízené
Slavii. Přání hostům do nového roku 1907.
|
|
Společnost
v kavárně Slavia (neboli „U Mašlů“) v roce 1915. V této
době bývalo zvykem, že v kavárnách a restauracích se scházeli
členové nejrůlznějších neformálních i organizovaných
společností neboli „kroužků“, popř. stolů. Členům
lawntennisového kroužku, který se scházel právě ve Slavii,
zasílal pohlednice z bojišť první světová války syn majitelů
Jan Mašl ml. Sám byl nadšeným „sportsmanem“, kromě tenisu
hrával i stále více populární fotbal.
|
|
Mašl
junior převzal po smrti otce provozování kavárny v roce 1919, v
září téhož roku se oženil s Marií Peteříkovou, dcerou
rolníka z Horšovského Týna. Vedení kavárny i besední
restaurace si příliš neužil, zemřel ve věku pouhých 34 let již
v srpnu 1922. Zatímco lokální tisk připisuje Mašlovu smrt „vážné
žaludeční chorobě“, úmrtní kniha klatovské farnosti uvádí
jako příčinu kavárníkovy smrti cirhózu jater....
|
|
Po
smrti Mašla zřejmě kavárna změnila několikrát v rychlém sledu
svého nájemce. V roce 1935, kdy se začíná mluvit o demolici domu
„Stránských“, se v Šumavanu píše o bývalé kavárně
Slavie. Po dokončení nové budovy vypsala městská spořitelna
ofertní (výběrové) řízení na provozování nové kavárny. V
říjnu 1936 rozhodl spořitelní výbor, že novou Slavii dostane
do nájmu Jan Goll, který dosud pracoval jako vrchní číšník v
klatovském hotelu Centrál. Zkušenosti v branži získával na
stejné pozici i v nádražní restauraci v Plzni nebo v hotelu U
zvonu v Českých Budějovicích.
Kavárna
Slavie byla velice populární i po druhé světové válce a
„přežila“ až do konce osmdesátých let. O této éře podniku
někdy příště.
|
hospody už jeden autor zpracovává, je to před vydáním... chce to méně chlastat a více bádat
OdpovědětVymazatJsem rád, že se tématu hospod někdo ujal. Předpokládám, že se jedná o p. Rubáše. Ještě jeden smělý dotaz – co jste vybádal vy, zatímco já chlastal :-) ?
Vymazat